V řízení o neplatnost dražby soud nepřezkoumává pouze dražební vyhlášku a dražbu samu, ale také úkony předchozí, t.j. smlouvu o provedení dražby.

|21 Co 44/2003- 44 U s n e s e n í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Liškové a soudců JUDr. Ivy Hubáčkové a JUDr. Jitky Denemarkové v právní věci žalobce : B. d. S., se sídlem v P-3, R. 23, zast. advokátem sídlem v P-5, Š. 65 proti žalovanému : JUDr. J. H. s místem podnikání N. S. 206/9, zast. advokátem, o určení neplatnosti dražby, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. prosince 2002, č.j. 40 C 78/2002 – 24, t a k t o : Rozsudek soudu l. stupně se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Citovaným rozsudkem bylo určeno, že dražba označeného pozemku konaná dne 26. 6. 2002 ve 12, 30 v salonku hotelu V. v P. 3, K. 114, provedená žalovaným k návrhu B. p. v P-3 s.p. v likvidaci je neplatná. Žalovanému byla uložena povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 13. 225,- Kč. Podle odůvodnění rozsudku soud vyšel z toho, že žalobce je bytovým družstvem, které vlastní bytový dům čp. 651 ( jehož byty jsou určeny k privatizaci) v Praze 3 na pozemku st. p. č. 921/3, vlastníkem tohoto pozemku je stát a s pozemkem hospodaří Bytový podnik s.p. v likvidaci, za něho učinil návrh na dražbu likvidátor , kromě dražební vyhlášky ohledně této dražby ze dne 15. 5. 2002 byla předložena dražební vyhláška téhož dražebníka ze dne 30. 10. 2000, ve které byl jako předmět dražby vymezen jako soubor nemovitých věcí a mezi jinými též předmětný pozemek p. č. 921/3, proto soud dovodil, že se jednalo o opakovanou dražbu, tento údaj nebyl ve vyhlášce uveden a z tohoto faktu vyvodil závěr, že je dražba neplatná podle ust. § 24 odst. 3 zák. o dražbách č. 26/2000 Sb. ( dále jen zákon), z další zjištěné skutečnosti, že v dražební vyhlášce byl uveden jako počátek lhůty pro složení dražební jistoty datum 30. 1. 2002, tedy datum předcházející vydání vyhlášky, dovodil že takto byl určen počátek lhůty nesprávně v rozporu s ust. § 14 odst. 3 zákona, což činí dražbu rovněž neplatnou. Soud neshledal za oprávněné tvrzení žalobce, že žalovaný nemohl dražbu navrhnout, protože mu nesvědčilo právo s tímto pozemkem státu nakládat, protože vyšel z obsahu LV č. 10 ohledně předmětného pozemku, kde je uvedeno, že pozemek je ve vlastnictví státu a nakládá s ním žalovaný. Důvodnou ale shledal námitku žalobce, že se jedná o pozemek, s nímž nakládání podléhá režimu zákona č. 219/2000 Sb. o majetku státu, právní režim žalovaného se řídí ust. § 54 odst. 1 tohoto zákona a z toho plyne, že likvidátor je podřízen při hospodaření s tímto majetkem režimu ust. § 60 odst. 1 téhož zákona a bylo jeho povinností převést tento pozemek bezúplatně do vlastnictví družstva žalobce , protože se jedná o pozemek tvořící jeden funkční celek s bytovým domem žalobce. Z tohoto důvodu nemohl žalovaný dražbu nav rhnout a dražebník měl od dražby upustit dle ust.§ 22 odst. 1 písm.a) zákona a jedná se opět o důvod neplatnosti dražby dle ust. § 24 odst. 3 zákona. Soud uzavřel, že dražba je neplatná pro rozpor se zákonem dle ust. § 39 občanského zákoníku , což je další důvod, pro který mělo být od dražby upuštěno – ust. § 22 odst. 1 písm.c) zákona.. Soud také hodnotil existenci naléhavého právního zájmu a spatřoval jej ve skutečnosti, že družstvo žalobce má vzhledem k zamýšlené privatizaci zájem dosáhnout vlastnictví pozemku, na kterém dům stojí a je logické, že má zájem na bezúplatném převodu, proto jsou splněny podmínky ust. § 80 c občanského soudního řádu ( dále jen o. s. ř. ) Soud již na základě těchto zjištění dovodil neplatnost dražby a nepovažoval proto za potřebné řízení doplňovat ve smyslu návrhů žalobce k otázce vzniku pozemku p. č. 921/3 , protože i kdyby tento pozemek byl převeden někomu jinému, stejně by tato organizace hospodařící s majetkem státu, jako organizační složka státu měla povinnost převést tento pozemek žalobci ve smyslu ust. § 60a zákona a likvidátor žalovaného by nebyl oprávněn ohledně tohoto majetku navrhnout dražbu, což by jinými slovy výsledek sporu nemohlo ovlivnit. Výrok o nákladech řízení byl odůvodněn použitím ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a příslušnou vyhláškou . Tento rozsudek napadl včasným odvoláním žalovaný a namítal, že soud l. stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a z toho důvodu, je i jeho právní posouzení věci nesprávné. Nejednalo se o dražbu opakovanou, protože tu lze provést pouze na základě smlouvy o provedení opakované dražby a taková smlouva nebyla nikdy uzavřena a poukazoval i na časový rozestup mezi jednotlivými dražbami a rovněž na to, že opakovanou dražbu lze provést pouze jednou, zatímco v tomto případě byla po neúspěšné dražbě ze dne 14. 12. 2000, byla provedena stejným dražebníkem druhá dražba dne 25. 10. 2001, jejímž předmětem byl stejný soubor věcí, touto druhou dražbou by proto mohla být tato dražba, nikoliv ta, o kterou v daném řízení jde. Navíc dražba konaná dne 14. 12. 2000 a dražba napadená neměly stejný předmět.Pokud se týká stanovení lhůty ke složení dražební jistoty, stanoví zákon podmínky lhůty ve svém ustanovení § 14 odst. 3 její konec zcela jasně-zahájení dražby a minimální délku – nesmí být kratší než polovina lhůty stanovená pro uveřejnění dražební vyhlášky, v daném případě toto bylo splněno, stanovení lhůty v dražební vyhlášce není v rozporu s ustanoveními zákona o dražbách. Nelze proto z tohoto důvodu vyslovit neplatnost dražby. Odvolatel dále zpochybnil i poslední důvod neplatnosti napadené dražby , když poukázal na to, že se soud nevypořádal s ust. § 54 odst. 1 věta čtvrtá zákona o dražbách, kde se výslovně uvádí, že působnost tohoto zákona se nevztahuje na státní podniky založené podle zákona č. 77/1997 Sb. o státním podniku včetně těch, které se považují za založené podle uvedeného zákona. Bytový podnik byl založen jako státní podnik zakládací listinou podle zák. č. 88/1988 o státním podniku, s ohledem na přechodná ustanovení zák. č. 111/19 90 Sb. o státním podniku a zákon č. 77/1997 Sb. je třeba jej považovat za státní podnik dle zák. č. 77/1997 Sb. a není možno na něj aplikovat ust. § 60a zákona o majetku ČR. V posledním zpochybnil i výpočet náhrady nákladů. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek zrušil a věc vrátil soudu l. stupně k dalšímu řízení. Právní zástupce žalobce k odvolání zaslal návrh ze dne 22. 1. 2003 IROP – i. a r. o. P. se sídlem v P-1, V J. 12 adresovaný Katastrálnímu úřadu Praha , kterým se domáhá tato organizace zápisu převodu správy k parcelám 917,918,921/1, k.ú. Ž. ve smyslu hospodářských smluv uzavřených mezi OPBH P.3 a V. s. uzavřené mezi OPBH P.3 a V. hl. m. P. – V. s., V J. 12, P. 1,předmětem převodu správy byla i parcela č. 921/1, nyní částečně pozemek p. č. 921/3 (– tedy pozemek, o který se v daném případě jedná ). Z těchto listin potom žalobce dovozuje, že má dojít k zápisu údajů o právních vztazích k nemovitostem na základě hospodářských smluv a že vlastnické právo náleží obci – Hl. m. P. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle ust. § 212, 212a o. s. ř. a poté dospěl k závěru, že za současného stavu řízení, nelze rozsudek potvrdit, ale ani změnit, protože aby mohl soud ve věci rozhodnout, je třeba řízení ještě doplnit a zabývat se z hlediska zákona o dražbách dalšími rozhodnými skutečnostmi, k nimž ale soud l. stupně nepřihlížel. V úvodu je třeba akcentovat, že žalobu na neplatnost dražby může podat ze zákona každý účastník dražby, dražební věřitel nebo navrhovatel a v případě, že se jedná o žalobce této povahy, není třeba, aby prokazoval existenci naléhavého právního zájmu a soud se jím nemusí zabývat. Jiná situace by nastala, kdyby žalobu na neplatnost dražby podal někdo, kdo aktivní legitimací nemá ze zákona o dražbách, podléhal by proto ust. § 80 c o. s. ř., v tomto směru byl publikován i článek autorů komentáře k zákonu o dražbách JUDr. J. V. a P., JUDr. A. R. v časopise Soudní rozhledy č. 2/2003, kteří sami tento postup připouštějí. Navíc se v soudní praxi prosazuje názor že v případě dražby nejde o nabytí vlastnictví na základě jiných skutečností stanovených zákonem, ale na základě smlouvy. V tomto případě se ale soud touto otázkou nezabýval. Podle zákona o dražbách je dražba ve své podstatě procesem a soud se proto nemůže při řízení o žalobě na neplatnost dražby omezit pouze na zkoumání dražební vyhlášky, případně průběhu dražby samé, ale musí se zabývat i úkony předcházejícími. Dražbu dobrovolnou upravují ust. § 17 a násl. zákona o dražbách speciálně, ust. § 19 odst. 2 zákona o dražbách výslovně stanoví obligatorní náležitosti smlouvy o provedení dražby a podle odst. 7 téhož ustanovení platí, že neobsahuje-li smlouva uzavřená mezi navrhovatelem a dražebníkem stanovené náležitosti, je neplatná, jedná se o neplatnost absolutní pro rozpor se zákonem ve smyslu ust. § 39 ObčZ a následně je relativn ě neplatná i samotná dražba.. K tomu potom odvolací soud podotýká, že mezi náležitosti smlouvy patří i označení předmětu dražby, který musí být naprosto nezaměnitelně identifikován – podle své povahy, u nemovitostí v souladu s ust. § 5 KatZ.Musí být také vymezen i právní vztah navrhovatele k předmětu dražby – v tomto ohledu vzhledem ke svému právnímu závěru soudu l. stupně neprovedl žalobcem navržené důkazy, jeho postup spočívající v odmítnutí jejich provedení s byť ohledem na jeho právní závěr pochopitelný, proto není správný a nelze proto za současného stavu řízení jednoznačně závěr soudu l. stupně ve vztahu k ust. § 60a zákona o majetku státu odsouhlasit.Naopak v tomto směru je třeba vyzvat žalobce, aby označil důkazy ke svým tvrzením, že žalovaný nebyl oprávněným navrhovatelem dražby, případně aby doplnil žalobní tvrzení ve vztahu k celému procesu dražby na základě ust. § 118a o. s. ř. Z výše uvedeného je patrné, že odvolací soud námitku odvolatele spočívající v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu považuje za oprávněnou, stejně jako námitky ve vztahu k počátku lhůty ke složení dražební jistoty, ust. § 14 odst. 3 zákona nestanoví závazně její počátek, ale pouze její minimální délku, která v daném případě nebyla zkrácena. Pokud se týká závěrů o opakované dražbě je závěr soudu l. stupně nepřesvědčivý a zřejmě nesprávný, protože se soud nezabýval příslušným ustanovením § 25 o opakované dražbě, ze kterého mj. vyplývá, že smlouva o provedení opakované dražby musí být uzavřena do 10 dnů po doručení proto kolu o provedené dražbě, nebo vyrozumění o zmaření dražby. Smlouva uzavřená později by byla nutně absolutně neplatná. K otázce, zda pozemek, který byl předmětem dražby p. č. 921/3, k.ú. Ž., obec P., list vlastnictví č. 10, zapsaný u Kat. úřadu Praha – město, je pozemkem , který je způsobilý být předmětem dražby, nebo naopak, zda se jedná o pozemek, který je vyloučen z dražby, prozatím nedovolují nedostatečná zjištění soudu l. stupně se konkrétně a závazně vyjádřit. V tomto ohledu odvolací soud zdůrazňuje ust. § 17 odst. 1,3,4,6 zákona o dražbách , a pokud by se jednalo o původně právo trvalého užívání pozemku zřízené podle ust. § 70 hospodářského zákoníku ( podle tohoto ustanovení mohly být části národního majetku odevzdány do trvalého užívání jiným socialistickým organizacím než státním, zejména družstevním nebo společenským) upozorňuje na ust. 876 ObčZ, dále § 879c ObčZ. ( přechodné ustanovení k úpravám účinným dle zák. č. 103/2000 Sb. od 1. 7. 2000, které bylo zrušeno čl. II zák. č. 229/2001), dále ust. § 879d – úprava účinná od 1. 1. 2001 dle zák. č. 367/2000 Sb., opětovně zrušena čl. II zák. č. 229/2001 Sb. K případné úvaze o možné aplikaci těchto ustanovení a dále i ve vztahu k zák. č. 72/1994 Sb. - § 21 o právech k pozemku , a zák. č. 219/2000 Sb. v platném znění viz ust. § 59 tohoto zákona o dosavadních vztazích trvalého užívání dle § 70 hosp. zákoníku v platném znění , s ohledem na to, že dosud není právní vztah k pozemku vyjasněn, je třeba opětovně dle ust. § 118a odst. 1 o. s. ř. vy zvat žalobce, aby doplnil svá tvrzení ohledně vztahu žalovaného, ale i žalobce k předmětnému pozemku, aby mohlo být zcela najisto postaveno, zda žalovaný mohl být navrhovatelem dražby , v kladném případě potom, zda se nejedná o pozemek, který je ze zákona ( ust. § 17 odst. 5 zák. o dražbách) z dražby vyloučen. Odvolací soud dále k této otázce uvádí, že v případě, kdyby označenému žalovanému svědčilo právo hospodaření, pak je třeba souhlasit s v odvolání vysloveným názorem ohledně aplikace ust. § 54 odst. 1 věta čtvrtá zák. č. 219/2000 Sb, ale rovněž je třeba upozornit, že pak se na tyto podniky se vztahuje ust. § 57 zák. č. 219/2000 Sb. ( jak vyplývá z výpisu z OR , jedná se o podnik založený ONV Praha 3 zakládací listinou ze dne 1. 7. 1989), podle jehož odstavce 5 platí, že právo hospodaření k věcem ve vlastnictví státu vykonávané státními organizacemi uvedenými v odstavci 1 pole dosavadních předpisů ( ust. § 761 odst. 1 ObchZ) dnem nabytí účinnosti tohoto zákona zaniká. Věci, k nimž právo hospodaření takto zaniklo, jsou majetkem podle § 10 písm. b tohoto zákona . V komentáři k tomuto zákonu , k § 57 je uvedeno, že zákon tento majetek podřizuje jednotně režimu svého ust. § 10 písm. b a půjde proto o majetek podle nynějšího pojetí v tzv. prozatimní správě, s nímž příslušné organizační složky předepsaným způsobem naloží. Dle názoru odvolacího soudu by se pak na takový majetek vztahovalo ust. § 60a zák. č. 219/2000 Sb. v platném znění a takový majetek by byl z dražby vyloučen. Odvolací soud postupem dle ust. § 214 odst. 2 písm.d) o. s. ř. napadené rozhodnutí zrušil, protože je třeba řízení podstatným způsobem doplnit o další skutečnosti rozhodné z hlediska použití příslušných hmotněprávních norem a v tomto směru také účastníky poučit dle ust. § 118a o. s. ř. , dle ust. § 221 odst. 1 písm.a),c) o. s. ř. a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Pro toto další řízení zdůrazňuje, že výše uvedený právní názor na případné aplikace hmotně právních ustanovení není v této věci závazný , protože právní závěr soudu l. stupně nebyl důvodem zrušujícího usnesení, ale tímto důvodem byly vady procesního charakteru zejména, že soud neprovedl žalobcem označené důkazy a nepoučil dle ust. § 118a o. s. ř., jeho skutkové závěry jsou proto neúplné a rozhodnutí proto není přezkoumatelné. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. V Praze dne 19. června 2003 JUDr. Helena Lišková,v.r. předsedkyně senátu