1. Zůstává-li po úmrtí zůstavitele členem bytového družstva pozůstalý manžel a jemu náleží členský podíl (§ 707 odst. 2 o. z.), přihlédne k tomu soud v řízení o dědictví tak, že v usnesení podle § 175l odst. 1 o. s. ř. vypořádá náhradovou pohledávku vůči pozůstalému manželovi, jejíž výše se shoduje s obvyklou (dříve obecnou) cenou členského podílu v bytovém družstvu, t.j. s cenou, kterou by bylo možno za převod členského podílu v době úmrtí zůstavitele dosáhnout. 2. Na pozůstalého manžela podle § 707 odst. 2 o. z. přecházejí ze zákona i povinnosti spojené s členstvím v družstvu, včetně odpovědnosti za dluhy vyplývající z tohoto členství (např. za nesplacenou část dalšího členského vkladu). Tyto dluhy ani jejich část nelze zařazovat do pasiv společného jmění manželů ani do pasiv dědictví a dědici za ně podle § 470 o. z. neodpovídají. Projeví se však snížením obvyklé (dříve obecné) ceny členského podílu a tím i výše náhradové pohledávky. 3. Důkazem o obvyklé (dříve obecné) ceně členského podílu v bytovém družstvu může být znalecký posudek soudního znalce z oboru ekonomika - ceny a odhady nemovitostí. 4. Zák. č. 151/1997 Sb. se nevztahuje na určování obvyklé (dříve obecné) ceny majetku v řízení o dědictví podle § 175l a § 175o o. s. ř. a ustanovení § 23 zák. č. 151/1997 Sb. se nevztahuje na určování obvyklé (dříve obecné) ceny členského podílu v bytovém družstvu v dědickém řízení.

24 Co 169/2003 - 220 Usnesení Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Muzikáře a soudců JUDr. Hany Douskové a JUDr. Zdeňky Vlasákové, ve věci projednání dědictví po J. Z., posledně bytem P.4 - L., N. 416/22, zemř. dne bez zanechání závěti, za účasti: 1) poz. manželky R. Z., bytem jako zůstavitel, zastoupené JUDr. I. K. bytem P-4, N. 416/141, 2) poz. dcery D. R., bytem P.8, P. 474/6, zastoupené právním zástupcem, 3) poz. dcery J. K., bytem P.10, Ú. 504/21 a 4) poz. syna M.Z.,bytem P.8, N. K. 2199/4, k odvolání pozůstalé manželky (shora) proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20.11.2002 č.j. 34 D 1804/99 - 203, t a k t o : Usnesení soudu I.stupně s e ve výroku I. m ě n í tak, že obecná cena majetku, který měl zůstavitel s pozůstalou manželkou ve společném jmění manželů se určuje částkou 689.000,- Kč, a z tohoto majetku patří do dědictví část náhradové pohledávky vůči pozůstalé manželce, odvozené od obecné ceny členského podílu v B. d. N. 416, který náleží pozůstalé manželce podle § 707 odst. 2 o.z., ve výši této části 344.500,- Kč (celková výše náhradové pohledávky činí 679.000,- Kč); pozůstalé manželcepřipadá hotovost 10.000,- Kč, bytové zařízení a elektrické spotřebiče bez hodnoty a zbývající část uvedené náhradové pohledávky ve výši 334.500,- Kč, která zaniká splynutím práva a povinnosti v její osobě (§ 584 o.z.). Ve výroku II. s e m ě n í napadené usnesení jen v tom, že se určuje obecná cena majetku 344.500,- Kč, výše dluhů 10.707,90 Kč a čistá hodnota dědictví 333.792,10 Kč. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením soud I.stupně ve výroku I. určil obecnou cenu majetku, který měl zůstavitel ve společném jmění manželů s pozůstalou manželkou částkou 730.000,- Kč a rozhodl, že z tohoto majetku patří do dědictví pohledávka vůči poz. manželce z titulu vypořádání společného jmění manželů ve výši 365.000,- Kč a poz. manželce připadá veškerý majetek ze společného jmění manželů ve výroku vyjmenovaný (včetně členského podílu a členských práv a povinností v bytovém družstvu oceněného znaleckým posudkem částkou 720.000,- Kč). Výrokem II. určil obecnou cenu majetku zůstavitele částkou 365.000,- Kč , výši dluhů částkou 10.707,90 Kč a čistou hodnotu dědictví částkou 354.292,10 Kč. V odůvodnění zejména poukázal na spor mezi dědici ohledně obecné ceny členského podílu a členských práv a povinností v bytovém družstvu. Poz.manželka trvala na tom, že účast v družstvu je nutné ocenit ve smyslu ust. § 23 odst. 1 zák. č. 151/1997 Sb. podílem na čistém obchodním jmění v účetní hodnotě podle jeho stavu ke dni jeho ocenění, a ve smyslu ust. § 260, resp. § 61 odst. 1 obch.zák. mírou účasti na čistém obchodním majetku družstva, což doložila i příslušnou judikaturou. Ostatní dědici - poz.děti - se ve svém vyjádření přiklonili k ocenění členského podílu a členských práv a povinností tržní cenou. Ohledně určení obecné ceny majetku, výše dluhů a čisté hodnoty dědictví bylo vydáno Obvodním soudem pro Prahu 4 usnesení ze dne 1.12. 2000 čj. 34 D 1804/99 - 72, které nenabylo právní moci a bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30.3.2001 čj. 24 Co 61/2001 – 85 zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení. Poté bylo ohledně určení obecné ceny majetku, výše dluhů a čisté hodnoty dědictví vydáno Obvodním soudem pro Prahu 4 usnesení ze dne 3.9.2001 čj. 34 D 1804/99-96, které nenabylo právní moci a bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 31.1.2002 čj. 24 Co 6/2002 - 112 zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení. Obvodní soud se řídil právním názorem Městského soudu uvedeným v odůvodnění usnesení ze dne 31.1.2002 čj. 24 Co 6/2002 – 112, s tím, že jako jediné vh odné řešení ve shora uvedené dědické věci, kdy stanoviska účastníků v otázce ocenění jsou zcela vyhrocená, se jevilo ustanovení soudního znalce ve smyslu ust. § 127 odst. 1 o.s.ř. Byl ustanoven znalec z oboru ekonomika - odvětví odhady a ceny nemovitostí. Před ustanovením tohoto znalce soud zjistil stanoviska dědiců, která i nadále zůstávají rozdílná a dohoda o vypořádání dědictví nepřipadá vůbec v úvahu a to ani po seznámení se znaleckým posudkem a závěry soudního znalce. Na základě těchto skutečností bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku shora. Proti usnesení podala prostřednictvím své zástupkyně odvolání manželka zůstavitele. Namítala nesprávnost stanovení obecné ceny majetku, konkrétně hodnoty členského podílu a členských práv a povinností v bytovém družstvu částkou 720.000,- Kč a v důsledku toho pak i nesprávnost všech položek, které z této hodnoty vycházejí. Poukazovala také na to, že usnesení nebere v úvahu závazek manželů Zadražilových k úhradě dalších členských vkladů do b. d.v částce 41.012,- Kč, který nebyl zařazen do pasiv dědictví, a tím do jednotlivých položek uvedených v napadeném usnesení (do obecné ceny majetku, pohledávky za pozůstalou manželkou atd.). Pokud jde o hodnotu "členského podílu a členských práv a povinností v bytovém družstvu" oceněnou částkou 720.000,- Kč, vyšel soud ze znaleckého posudku č. 212-23/2002o obecné ceně členských práv a povinností spojených s právem nájmu k družstevnímu bytu č. 13 v objektu N. 416, P. 4. Pozůstalá manželka již před zpracováním posudku sdělila soudní komisařce, že nesouhlasí s tímto oceněním, nebot' podle jejího názoru je při ocenění členského podílu v družstvu nutno vycházet dle ustanovení § 23 odst. 1 zák.č. 151/1997 Sb. z podílu na čistém obchodním jmění družstva v účetní hodnotě podle stavu ke dni jeho ocenění, ve smyslu ustanovení § 260, resp. § 61 odst. 1 obchodního zákoníku a svůj názor doložila již před zpracováním posudku aktuální judikaturou. Přesto byl znalecký posudek zadán, zpracován a použit jako podklad ke stanovení hodnoty členského podílu a členských práv a povinností v bytovém družstvu. Své písemné stanovisko ze dne 31.10.2002 předala pozůstalá manželka soudní komisařce při jednání dne 31.10.2002. Přes zásadní výhrady pozůstalé manželky ke zpracovanému posudku bylo vydáno napadené rozhodnutí. Odvolatelka opětovně sděluje své výhrady ke znaleckému posudku: V prvé řadě namítá, že ustanovený znalec je znalcem v oboru ekonomiky, odvětví cen a odhadů nemovitostí. V daném případě však není předmětem dědictví nemovitost (byt v osobním vlastnictví), ale členský podíl v bytovém družstvu. Podle názoru odvolatelky není znalec znalcem z oboru, který by jej opravňoval k podání posudku o ceně členského podílu a členských práv a povinností v bytovém družstvu. Znalec sám na tuto skutečnost upozorňuje v závěru str. 2 znaleckého posudku. Pokud jde o posudek samotný, pozůstalá manželka zásadně nesouhlasí s jeho obsahem, jak pokud jde o východiska z nichž posudek vychází, tak i pokud jde o stanovenou cenu. Za zcela chybné považuje všechny úvodní definice na str. 2 posudku - definici členského podílu, která je v rozporu s ustanovením § 61 obchodního zákoníku, podle něhož podíl představuje účast společníka ve společnosti (v daném případě člena družstva) a z ní plynoucí práva a povinnosti, definici majetkové účasti člena družstva, definici základního jmění družstva (podle obchodního zákoníku již neexistujícího pojmu, který byl nahrazen pojmem základní kapitál). Ocenění členského podílu pak není provedeno dle § 23 odst. 1 zák. č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů, podle něhož se účast v družstvu ocení podílem na čistém obchodním jmění v účetní hodnotě podle jeho stavu ke dni ocenění ani dle § 260, resp. § 61 odst. 1 obchodního zákoníku, podle něhož se oceňuje mírou účasti společníka na čistém obchodním majetku společnosti (v daném případě člena družstva na čistém obchodním majetku družstva), jež připadá na jeho podíl, nestanoví-li zákon jinak. Znalec ve svém posudku neoceňoval členský podíl - z důvodů uvedených na str. 2 posudku, kde též vysvětlil rozdíl mezi oceněním členského podílu a oceněním členských práv a povinností spojených s nájmem družstevního bytu, ale oceňoval členská práva a povinnosti spojené s nájmem družstevního bytu. Soud však - v rozporu s tímto znaleckým posudkem - v napadeném usnesení uvádí cenu členského podílu a členských práv a povinností. V části B1 posudku znalec ocenil bytovou jednotku dle vyhl. č. 279/1997 S b. tak, jako by šlo o bytovou jednotku v osobním vlastnictví, a to částkou 517.610,- Kč. I v části B2 posudku znalec ocenil byt (právo nájmu) podpůrně výnosovou metodou na 421.430,- Kč. V posudku však u této části chybí jakákoliv bližší specifikace cen nájemného, z nichž znalec vychází, a není znám zdroj, z něhož by vyplývalo průměrné nájemné 5.000,- až 7.000,- Kč měsíčně. V části B3 posudku znalec odvozuje cenu bytu (právo nájmu) metodou porovnání se třemi družstevními byty. V této části znalec u jednotlivých bytů porovnává řadu ukazatelů, nepřihlíží však nijak k rozdílnému stáří domů, v nichž se předmětné byty nacházely. Zatímco u srovnávaných bytů šlo o byty v domech starých 19, 20 a opět 20 let (k roku 1999), předmětný byt je v domě, který byl v roce 1999 starý již 33 let, tedy o více než 50 % starší oproti domům, v nichž se nacházely srovnávané byty. Z toho - s ohledem na technický a sociální vývoj - je zřejmé, že srovnávané byty v domech novějších o 13 - 14 let oproti předmětnému bytu jsou nepochybně lépe vybavené a zachovalejší. Tyto rozdíly nejsou v posudku dostatečně zohledněny. Odvolatelka poukazuje na „nejnovější publikovanou judikaturu“ Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek č.j. 30 Cdo 726/201 ze 16.5.2001) a Ústavního soudu ČR (rozhodnutí sp.zn. I. ÚS 343/2000 z 9.2.2001), s nimiž je ocenění v rozporu. Má za to, že členský podíl měl být oceněn částkou 72.241,40 Kč jako podíl manželů Zadražilových na čistém obchodním jmění družstva. Poukazuje na usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 v jiné věci (sp.zn. 34 D 863/2002 – 46 z 20.5.2002), kde byl členský podíl ke zcela obdobnému bytu oceněn částkou 84.876,20 Kč. Takový postup je zcela v rozporu s principem právní jistoty a zásadou předvídatelnosti soudních rozhodnutí. Podle výslovné zmínky na str. 10 znaleckého posudku nebyla v ceně 720.000,- Kč řešena otázka nedoplatku členského podílu ve výši 41.000,- Kč, ačkoli ke dni úmrtí zůstavitele měli manželé Z. tento závazek vůči družstvu (přesně 41.012,- Kč). V části, která se tohoto závazku týká, je tak napadené usnesení nepřezkoumatelné. Částka 41.012,- Kč měla být zahrnuta do pasiv dědictví. Podle názoru pozůstalé manželky je napadené rozhodnutí soudu 1. stupně pro nedostatečné odůvodnění nepřezkoumatelné, spočívá na nesprávném právním posouzení ceny členského podílu v bytovém družstvu a nezahrnuje závazek manželů Z. vůči družstvu. Navrhla, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Vzhledem k již dříve vyslovenému právnímu názoru Městského soudu v Praze v této věci, se kterým se odvolatelka neztotožňuje, navrhuje pro případ, že by napadené usnesení bylo v části týkající se ceny členského podílu potvrzeno, aby odvolací soud připustil možnost dovolání, k řešení následující otázky zásadního právního významu: co je předmětem dědictví (členský podíl v bytovém družstvu nebo členská práva a povinnosti spojená s nájmem družstevního bytu) a co a jakým způsobem se oceňuje při stanovení obecné ceny majetku, který měl zůstavitel ve společn ém jmění manželů (členský podíl dle § 23 zák.č. 151/1997 Sb. či členská práva a povinnosti spojená s nájmem bytu obecně dle § 1 odst. 3 zák.č. 526/1990 Sb.). Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle dosavadních předpisů, aniž nařizoval ve věci jednání, neboť zůstavitel zemřel 14.6.1999 a napadené usnesení bylo proto vydáno po řízení provedeném podle dosavadních předpisů (Část dvanáctá, Hlava I, bod 15. a 12. zák.č. 30/2000 Sb., § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. ve znění před 1.1.2001). Odvolání je důvodné jen zčásti, a to i z jiných důvodů než jsou v něm uvedeny. Důvodná je námitka odvolatelky, že soud nevzal v úvahu společný dluh zůstavitele a pozůstalé manželky vůči Bytovému družstvu Novodvorská 416. Ke dni úmrtí zůstavitele nebyl zcela splacen členský vklad (resp. další členský vklad), k němuž se zůstavitel a jeho manželka jako členové družstva zavázali. Výše tohoto dluhu činila ke dni úmrtí zůstavitele 41.012,- Kč (viz potvrzení družstva na č.l. 7). Ze znaleckého posudku, o který se napadené usnesení opírá, vyplývá, že v obecné ceně uváděné soudním znalcem se existence tohoto dluhu neodrazila (viz poznámka na č.l. 10 posudku). Měl k němu proto přihlédnout soud v napadeném usnesení, což se nestalo. Nad rámec odvolacích námitek je nutno konstatovat, že soud v usnesení dle § 175l odst. 1 o.s.ř. nepostupoval správně, když předmětem vypořádání společného jmění manželů učinil přímo členský podíl a členská práva a povinnosti v bytovém družstvu. Předmětem vypořádání může být pouze majetek, o kterém je soud oprávněn ve smyslu § 175l o.s.ř. rozhodovat, zda připadá do dědictví či pozůstalému manželovi, resp. jaká jeho část připadá do dědictví a jaká pozůstalému manželovi, aniž by byl v tomto směru vázán něčím jiným než pravidly uvedenými v § 149 odst. 2 až 4 o.z. Zemře-li jeden z manželů, kteří nabyli práva na družstevní byt za trvání manželství, jako v tomto případě, zůstává členem družstva pozůstalý manžel a jemu náleží členský podíl (a s ním i členská práva a povinnosti v bytovém družstvu); k tomu přihlédne soud v řízení o dědictví (§ 707 odst. 2 o.z.). Skutečnost, že členský podíl (členská práva a povinnosti) a členství v družstvu se po úmrtí jednoho z manželů v takovém případě omezí na osobu žijícího manžela, v tomto případě odvolatelky, vyplývá ze zákona a nelze o ní rozhodovat, jak se stalo ve výroku I. napadeného usnesení. K této skutečnosti je v dědickém řízení nutno přihlédnout, nikoli přímo o členském podílu (členských právech a povinnostech) rozhodovat. Způsob, jakým soud v dědickém řízení přihlédne k tomu, že pozůstalý manžel zůstává (již sám) členem družstva a jemu (již samotnému) náleží členský podíl, spočívá v tom, že soud zařadí do společného jmění manželů náhradovou pohledávku vůči pozůstalému manželovi ve výši odpovídající obecné (dnes obvyklé) ceně tohoto majetku, neboť pozůstalý manžel se na základě ustanovení zákona (§ 707 odst. 2 o.z.) stane jediným vlastníkem tohoto majetku. To, co by jinak bylo předmětem společného jmění manželů a jeho vypořádání (např. po ro zvodu manželství), se stane majetkem pozůstalého manžela, který je ve smyslu § 149 odst. 2 o.z. povinen nahradit, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho ostatní majetek. Předmětem vypořádání SJM tedy nebude členský podíl (členská práva a povinnosti) v bytovém družstvu, ale náhradová pohledávka vůči pozůstalému manželovi, ve výši odpovídající obecné (dnes obvyklé) ceně tohoto majetku. Z hlediska ocenění uvedeného majetku bude ovšem situace stejná jako při stanovení obecné ceny členského podílu, od které je náhradová pohledávka odvozena a se kterou se bude zcela shodovat. Touto otázkou se ostatně odvolací soud již zabýval v usnesení č.j. 24 Co 61/2001 – 85 (v odůvodnění na str. 2 a násl.). O náhradové pohledávce soud rozhodne podle § 175l odst. 1 o.s.ř. jako o jiném majetku v SJM, tj. rozhodne, co z tohoto majetku připadá do dědictví a co pozůstalé manželce. Připadne-li část náhradové pohledávky pozůstalé manželce (která je zároveň dlužnicí), zanikne v tomto rozsahu splynutím v její osobě (§ 584 o.z.). Pokud jde o otázku ocenění členského podílu v bytovém družstvu (s ním spojených členských práv a povinností), vyjádřil odvolací soud již v předcházejících usneseních č.j. 24 Co 6/2002 – 112 ze dne 31.1.2002 a 24 Co 61/2001 – 85 ze dne 30.3.2001 své stanovisko, že v dědickém řízení je třeba i u tohoto majetku určit cenu obvyklou (v tomto případě vzhledem k datu úmrtí zůstavitele cenu obecnou), tedy cenu, za kterou bylo možné v době úmrtí zůstavitele členský podíl v bytovém družstvu úplatně převést (viz zejména str. 3 a násl. odůvodnění usnesení č.j. 24 Co 61/2001 – 85 a str. 7 odůvodnění usnesení č.j. 24 Co 6/2002 – 112). Na tomto stanovisku odvolací soud trvá a na obsah těchto usnesení v plném rozsahu odkazuje. Stejné závěry platí i pro stanovení výše odvozené náhradové pohledávky (viz shora). Základní argumenty odvolacího soudu pro závěr, že členský podíl (resp. náhradovou pohledávku vůči pozůstalému manželovi, kterému připadl tento členský podíl podle § 707 odst. 2 o.z.) je třeba zařadit do dědictví (případně do společného jmění manželů) ve výši odpovídající obecné ceně členského podílu spočívají v tom, že jde o majetek, který je předmětem legálního trhu, na kterém lze reálně dosáhnout ceny mnohonásobně vyšší než je „účetní hodnota“ tohoto majetku. Protože v dědickém řízení je nutno zjišťovat a určovat cenu obvyklou, dříve obecnou (viz § 175l a § 175o o.s.ř.), je nutno zjišťovat a určovat cenu, za kterou by bylo možné majetek v době smrti zůstavitele převést (cena obecná – R 32/1971), resp. cenu, která by byla dosažena při prodejích stejného, popřípadě obdobného majetku v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění (cena obvyklá - srv. § 2 odst.1 zák.č.151/97 Sb. o oceňování majetku, který se nevztahuje na oceňování majetku v dědickém řízení, ale jako jediný právní předpis podává definici pojmu „obvyklá cena“). Takovou cenou není ovšem „zůstatková hodnota členského podílu“, ani účetně vyjádřený podíl na čistém obchodním jmění družstva. Zařazování uvedeného majetku do dědic tví v účetních hodnotách by tak bylo zcela odtrženo od života a výrazně by zvýhodňovalo nabyvatele tohoto majetku proti ostatním dědicům (nabyvatel může svůj podíl obratem bez omezení převést za „tržní cenu“, která mnohonásobně převyšuje hodnotu „účetní“, a např. v Praze se pohybuje okolo jednoho až několika miliónů Kč; nároky ostatních dědiců by se však odvozovaly od hodnoty „účetní“; tzn. že by je nabyvatel „odbyl“ výplatou několika tisíc Kč). Ustanovení § 23 zák.č. 151/1997 Sb. nelze podle názoru odvolacího soudu použít na oceňování členského podílu již proto, že toto ustanovení neupravuje cenu obvyklou (a tím méně obecnou, která se určovala v době úmrtí zůstavitele), zatímco v dědickém řízení je podle § 175l a § 175o o.s.ř. rozhodující právě cena obvyklá (obecná). Cena uvedená v § 23 zák.č. 151/1957 není totiž cenou obvyklou, ale cenou stanovenou jiným způsobem (srv. § 2 odst.1 a § 2 odst. 3, zejm. písm. e) cit.zák.). Navíc podle názoru odvolacího soudu se zák.č. 151/1997 Sb. na oceňování majetku v řízení o dědictví podle § 175l a § 175o o.s.ř. vůbec nevztahuje, neboť podle § 1 odst. 1 platí jen pro účely stanovené zvláštními předpisy (jejichž výčet podává v poznámce 1) a mezi kterými není občanský soudní řád uveden) a účely stanovené předpisy uvedenými v části čtvrté až deváté (kde občanský soudní řád rovněž není uveden). Nové námitky pozůstalé manželky se týkají především toho, zda soud může při oceňování tohoto majetku vycházet ze znaleckého posudku soudního znalce z oboru ekonomika - ceny a odhady nemovitostí, když jde o cenu členského podílu (členských práv a povinností). Nově také odkazuje na „aktuální“ judikaturu, kterou v odvolání cituje. Zjištění ceny, za kterou lze převést členský podíl v bytovém družstvu (členská práva a povinnosti) nelze ztotožňovat se zjišťováním podílu na čistém obchodním jmění družstva. Zatímco ve druhém případě jde především o otázku účetní, v prvém případě jde o otázku okamžité situace na trhu s byty (včetně situace na trhu s byty „družstevními“, správně na trhu při převodech členství v družstvu, se kterým jsou spojena členská práva a povinnosti vztahující se k určitému bytu, včetně např. práva na převod bytu do vlastnictví člena - dále jen „družstevní byt“). Skutečnost, že nejen byty ve vlastnictví, ale také „družstevní byty“ (ve skutečnosti členská práva a povinnosti v bytových družstvech) jsou předmětem zcela legálního trhu, je natolik obecně známá, že nevyžaduje další komentář. Podle názoru odvolacího soudu soudní znalec z oboru ekonomika – ceny a odhady, který je oprávněn zjišťovat obecnou (obvyklou) cenu bytů ve vlastnictví má předpoklady i pro to, aby určil obecnou (obvyklou) cenu „družstevního bytu“ (ve shora uvedeném smyslu). I k této otázce ostatně zaujal odvolací soud stanovisko již v usnesení 24 Co 6/2002 – 112 na str. 5 odůvodnění. Ceny „družstevních bytů“ (ve shora uvedeném smyslu) jsou na trhu odvozeny od cen bytů ve vlastnictví, jsou jen vždy o něco nižší; je tedy zřejmé, že znalec, který je oprávněn určovat obecnou (obvyklou) cenu bytu ve vlastnictví, dokáže určit i obecnou (obvyklou) cenu „družstevního bytu“. Nelze opomenout ani ustanovení § 125 o.s.ř., podle kterého mohou za důkaz sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci a § 136 o.s.ř., které soudu umožňuje určit výši nároků podle své úvahy. V tomto případě již bylo podle názoru odvolacího soudu provedeno dostatečné dokazování, aby mohla být obecná cena předmětného „družstevního bytu“ a v návaznosti na to i výše odvozené náhradové pohledávky stanovena. Závěry znaleckého posudku považuje odvolací soud za dostatečně přesvědčivé a odpovídají i úvaze podle § 136 o.s.ř., vycházející z obecné zkušenosti soudu. Tvrzení, že obecná, tj. tržní cena předmětného „družstevního bytu“ v P-4, N. 416, je nižší než soudem uváděná cena 720 tisíc Kč (v dolní polovině znalcem stanoveného rozmezí 700 až 750 tisíc Kč), je podle obecné zkušenosti odvolacího soudu zcela absurdní. Soudu je z obecné zkušenosti známo, že „družstevní byty“ v Praze se v nižších cenách v současné době na trhu nevyskytují vůbec a v době úmrtí zůstavitele se vyskytovaly jen ojediněle. Odvolatelce jde ostatně od počátku o to, aby uvedený majetek se promítl do dědictví jako účetně stanovený podíl na čistém obchodním jmění družstva (72.241,40 Kč), její výhrady tedy v podstatě směřují proti jakýmkoli způsobem a v jakékoli výši zjištěné „tržní ceně“ tohoto majetku, která odvolatelkou uváděnou částku výrazně převyšuje. Za těchto okolností považuje odvolací soud za naprosto neekonom ické provádět v této otázce další dokazování. Dosavadní podklady k určení obecné ceny tohoto majetku postačí, jsou spolehlivé a odpovídají obecné zkušenosti. Odkazy odvolatelky na „nejnovější judikaturu“ jsou účelové a nejsou ani nejaktuálnější. Odvolatelka zcela opomíjí, že v téže době, ze které pocházejí citované judikáty, rozhodoval Nejvyšší soud České republiky v jiných věcech jinak (tzn. že se přikláněl k tržnímu oceňování tohoto majetku – viz např. rozsudky sp.zn. 22 Cdo 2244/99 (Právní rozhledy č.7/2001), 22 Cdo 717/99 (Právní rozhledy č.11/2000), 22 Cdo 1523/2000 (Právní rozhledy č.11/2001). Podle rozsudku sp.zn. 22 Cdo 1523/2000 nemůže být předmětem dědictví zůstatková hodnota členského podílu ani vypořádací podíl, ale jsou jím členská práva a povinnosti, které mají majetkovou hodnotu, jejíž cena se stanoví jako cena obvyklá. To koresponduje s ustanovením § 175o o.s.ř., podle kterého soud v řízení o dědictví určuje obvyklou (dříve obecnou) cenu majetku zůstavitele ke dni jeho úmrtí, tedy takovou cenu, za kterou by bylo možno tento (resp. srovnatelný) majetek v době úmrtí zůstavitele převést. Významným a nejaktuálnějším rozhodnutím v této otázce, se kterým je odvolací soud obeznámen, je především rozsudek tzv. velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČR (§ 27a odst. 1, věta druhá, zák.č. 335/1991 Sb.) ze dne 14.11.2002 sp.zn. 31 Cdo 2428/2000 , podle kterého v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dnes společného jmění manželů) – bývalých spol ečných nájemců družstevního bytu a společných členů bytového družstva, jehož součástí je i hodnota členského podílu, nelze při stanovení její výše vycházet ze zůstatkové hodnoty členského podílu ani z hodnoty vypořádacího podílu. Jde o hodnotu, jejíž cena se pro účely uvedeného řízení stanoví cenou obvyklou, tj. cenou, kterou by bylo možno za převod členského podílu v rozhodné době a místě dosáhnout. Uvedený závěr má obecný dopad a je proto nutno jej přiměřeně použít i při určování obvyklé ceny tohoto majetku v rámci dědického řízení. Citovaný rozsudek používá pojmu hodnota členského podílu, o níž uvádí, že se stanoví cenou obvyklou, tj. cenou kterou by bylo možno za převod členského podílu dosáhnout. Tím je tedy i dána odpověď na otázku, zda předmět vypořádání a ocenění lze označovat jako „členský podíl“ a zároveň i na otázku, zda lze „členský podíl“ vyjádřit v jiné než účetní hodnotě, tj. cenou obvyklou. V závěru odůvodnění tohoto rozsudku je také uvedeno, že nelze vycházet ze zák.č. 151/1997 Sb. (a tedy ani z § 23 tohoto zákona), neboť neexistuje předpis, který by pro tyto účely na zák.č. 151/1997 Sb. odkazoval. Judikatura se tak vzhledem k převoditelnosti a cenám „družstevních bytů“ (tj. členských podílů v bytových družstvech, s nimiž je spojeno právo nájmu, možnost jejich převádění a vyhlídka na převod bytu do vlastnictví) přiklonila k jejich tržnímu oceňování, které bylo dříve běžné jen u nemovitostí ve vlastnictví. Výhrady, které se týkají postupu v jiných věcech a „nepředvídatelnosti“ soudních rozhodnutí nemají pro posouzení této věci význam. Odvolací soud posuzuje konkrétní rozhodnutí v konkrétní věci. Při svém rozhodování vychází z aktuálního stavu judikatury a právního názoru, který zastával již v prvním usnesení ze dne 30.3.2001 č.j. 24 Co 61/2001 - 85. Pokud jsou tyto otázky posuzovány v současné době jinak, než tomu bylo před časem, je to jednak důsledek vývoje samotného trhu a jednak vývoje judikatury, která na tuto situaci reaguje. Za poslední sjednocující prvek lze považovat citovaný rozsudek velkého senátu občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČR. Soud I. stupně vycházel ze správného názoru, že uvedené majetkové právo se odrazí v dědictví obecnou (tedy „tržní“) cenou. Soud I. stupně však při stanovení této ceny nevzal v úvahu prokázaný dluh zůstavitele a jeho manželky z nezaplacených dalších členských vkladů (41.012,- Kč) a navíc namísto náhradové pohledávky rozhodoval přímo o členském podílu (členských právech a povinnostech), který náleží pozůstalé manželce ze zákona dle § 707 odst. 2 o.z. Proto odvolací soud napadené usnesení změnil tak, jak je uvedeno ve výroku (§ 220 odst. 1 o.s.ř.). Při určení výše náhradové pohledávky vycházel z obecné ceny členského podílu (a s ním spojených členských práv a povinností v bytovém družstvu) tak jak byla určena soudem I. stupně (720.000,- Kč), snížil ji však o nezaplacené další členské vklady (41.012,- Kč) a zaokrouhlil na celé tisíce (679.000,- Kč), neboť ceny „družstevních bytů“ se nesjednávají na trhu „v korunách“, ale zaokrouhlené přinejmenším na celé tisíce. Vzhledem k tomu, že odvolací soud napadené usnesení změnil, vyplývá přípustnost dovolání ze zákona a není třeba, aby ji odvolací soud zvlášť vyslovil. Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání do jednoho měsíce od jeho právní moci u Obvodního soudu pro Prahu 4 (Část dvanáctá, Hlava I., bod 17. zák.č. 30/2000 Sb., § 238a odst. 1 písm. a) a § 240 odst. 1 o.s.ř. ve znění před 1.1.2001). V Praze dne 31. července 2003 JUDr. Ladislav M u z i k á ř předseda senátu