Nejde-li o ručení společníka za závazky společnosti, na jejíž majetek byl prohlášen konkurz (§ 56 odst. 5 věta třetí obch. zák.), může se věřitel v občanskoprávním řízení s úspěchem domáhat plnění po ručiteli i za trvání konkurzu na majetek dlužníka je přitom nerozhodné, zda věřitel přihlásil svou pohledávku za dlužníkem do konkurzu či nikoliv.

35 Co 436/2002-56 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zatočilové a soudců JUDr. Aleše Šťastného a JUDr. Ivy Zemanové ve věci žalobce: Č. k. a., se sídlem P-7, J. 438/2, IČ 70109966, proti žalovanému: M. a.s., se sídlem P-8, K. 2246, IČ 00014915 , o zaplacení částky 39,000.000,- Kč, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 26.8.2002, č.j. 26 C 112/2002-30, t a k t o : I. Rozsudek soudu I. stupně se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 39,000.000,- Kč a na náhradě nákladů řízení 1,000.000,- Kč. Vyšel ze zjištění, že dne 6.4.1998 byla mezi Č. s., a.s., a D. s.O., a.s., uzavřena úvěrová smlouva č. 30/103/98, na základě které poskytla Č. s., a.s., D. s. O., a.s., úvěr ve výši 135,000.000,- Kč. Dne 8.4.1998 převzal žalovaný ručitelský závazek za závazek dlužníka v rozsahu 39,000.000,- Kč. Dne 30.11.1999 postoupila Č. s., a.s., svou pohledávku za dlužníkem vzniklou z uvedené úvěrové smlouvy na K. b. Praha, s.p.ú., a to včetně práv plynoucích ze zajištění pohledávky. Dne 13.12.1999 zaslala Č.s., a.s., jako postupitel, žalovanému a dlužníkovi na adresu jejich sídla oznámení o postoupení pohledávky. Usnesením Krajského obchodního soudu v Ostravě ze dne 28.3.2000, sp. zn. 13 K 2/99, byl prohlášen konkurz na majetek D. s. O., a.s. K. b. Praha, s.p.ú., uplatnila přihláškou ze dne 2.5.2000 svou pohledávku z úvěrové smlouvy vůči úpadci v konkurzním řízení. Pohledávky byla uznána správcem konkurzní podstaty dne 24.11.2000. Dne 2.6.2000 obdržel žalovaný výzvu žalobce k plnění žalované částky z titulu ručitelského závazku, avšak dosud žalobci ničeho nezaplatil. Po právní stránce soud I. stupně posuzoval věc podle ust. § 303 a násl. obch. zák. Pohledávka původního věřitele Č.s., a.s., byla včetně jejího zajištění ručením žalovaného platně postoupena na právního předchůdce žalobce, K. b. Praha, s.p.ú. Dlužník i žalovaný byli o postoupení pohledávky ze strany postupitele písemně vyrozuměni. Okolnost, že v současné době probíhá konkurzní řízení na majetek dlužníka, není důvodem pro přerušení řízení v projednávané věci ve smyslu ust. § 109 odst. 2 písm. c/ o.s.ř., jak navrhoval žalovaný, neboť v konkurzním řízení není řešena žádná otázka, která by mohla mít význam pro rozhodování soudu v projednávané věci. V projednávané věci se jedná o vztah věřitele a ručitele. Soud I. stupně proto také nepřijal obranu žalovaného, který poukazoval na ust. § 326 odst. 1 obch. zák., neboť toto ustanovení se vztahuje na vztah mezi věřitelem a dlužníkem a pod toto ustanovení nelze subsumovat vztahy, které vyplývají ze zajištění závazkových vztahů. Protože žalovaný nesplnil svůj ručitelský závazek, přičemž na majetek dlužníka byl prohlášen konkurz, uložil soud I. stupně žalovanému povinnost zaplatit žalovanou částku z titulu ručení. Jako neopodstatněné shledal soud I. stupně námitky žalovaného, že žalobce v žalobě požadoval pouze rozhodnutí o věci platebním rozkazem bez uvedení jiné formy rozhodnutí a že nebyly doloženy plné moci k žalobě. Povinnost k náhradě nákladů řízení uložil žalovanému podle výsledku řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto rozhodnutí podal žalovaný včas odvolání. Měl za to, že soud I. stupně se nesprávně vypořádal se skutečností, že žalobce je jako věřitel účastníkem konkurzního řízení, ve kterém uplatnil pohledávku za úpadcem – dlužníkem, která je zajištěna jeho ručením. Konkurz na majetek dlužníka byl prohlášen 28.3.2000 a řízení dosud trvá. Pohledávka žalobce v konkurzu byla zjištěna, správcem uznána, a to s právem přednosti uspokojení dne 24.11.2000. Celá pohledávka je jištěna zástavou několika nemovitostí, které v době vzniku zástavních smluv měli odhadní cenu převyšující výši uplatněné pohledávky. Žaloba byla podána 30.1.2001, tedy po zjištění pohledávky v konkurzním řízení. Žalobce může být v plném rozsahu v rámci konkursního řízení uspokojen. Ručitelský závazek by nezanikl ani ukončením konkurzního řízení, pokud by žalobce nebyl uspokojen. Žalobce se v daném případě nemůže dovolávat toho, že dlužník nesplnil svůj splatný závazek, neboť dlužník závazek splní, toliko režim způsobu a času splnění je dán konkurzním zákonem. Protože žalobce má mezi konkurzními věřiteli prioritní postavení (předsedá věřitelskému výboru) a účinky ručení nezaniknou po skončení konkurzu, domnívá se žalovaný, že žaloba je předčasná a nedůvodná. Žalovaný nikdy nezíská v konkurzním řízení takové postavení, jaké má žalobce, a proto považuje výkon práva žalobce vůči němu za šikanózní. Soud I. stupně pochybil, že nepřerušil řízení podle § 109 odst. 2 o.s.ř. Probíhající konkursní řízení a jeho výsledek nepochybně vyřeší otázku, zda a v jaké výši zůstane pohledávka žalobce neuspokojena a je-li předmětná žaloba důvodná. Požadoval, aby odvolací řízení bylo přerušeno do doby skončení konkurzního řízení vedeného Krajským obchodním soudem v Ostravě pod zp. zn. 13 K 2/99 nebo aby byl napadený rozsudek změněn tak, že žaloba bude zamítnuta. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 věta první, § 212a odst. 5 o.s.ř.), a neshledal odvolání důvodným. V projednávané věci není sporu o tom, že Č. k. a. je od 1.9.2001 právním nástupcem K. b. P., s.p.ú. (§ 19, § 29 zák. č. 239/2001 Sb.), která se na základě postoupení pohledávky od Č. s., a.s., stala nositelem pohledávky z úvěrové smlouvy za dlužníkem – společnosti D. s. O., a.s., včetně jejího zajištění. Jedním ze zajištění této pohledávky z úvěrové smlouvy je i ručitelský závazek žalovaného ve výši 39,000.000,- Kč. Podstatnou otázkou pro rozhodnutí, která se promítá i v námitkách žalovaného, je, zda věřitel může s úspěchem požadovat plnění po ručiteli, byl-li na dlužníka prohlášen konkurz a věřitel přihlásil svou pohledávku za dlužníkem do konkurzu. Ručení je jedním ze způsobů zajištění závazku a je pro obchodní vztahy komplexně upraveno v § 303 a násl. obch. zák. Ručitel přebírá na sebe povinnost, že uspokojí pohledávku věřitele, jestliže tak neučiní dlužník. Při ručení vzniká přímý vztah mezi věřitelem a ručitelem vedle hlavního závazkového vztahu mezi věřitelem a dlužníkem. Věřitel se může současně domáhat plnění jak na dlužníku, tak na ručiteli, pokud dlužník svůj splatný závazek nesplnil ani v přiměřené době po výzvě k plnění. Výzvy není třeba, nemůže-li ji věřitel uskutečnit, nebo jestliže je nepochybné, že dlužník svůj závazek nesplní, zejména při prohlášení konkurzu (§ 306 odst. 1 obch. zák.). V případě prohlášení konkurzu na dlužníka obecně platí, že závazky plynoucí ze zajištění pohledávek vůči úpadci je třeba plnit do podstaty. Osoby, které plnění z titulu zajištění pohledávek vůči úpadci poskytly do podstaty, mají bez dalšího ze zákona pohledávku v konkurzu (§ 27 odst. 5 zák. č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Ručení je však z tohoto režimu vyloučeno (§ 27 odst. 5 poslední věta zák. č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Věřitel má tak i v době konkurzního řízení vedeného na majetek dlužníka jako úpadce nadále přímý nárok na plnění vůči ručiteli, a to i z toho důvodu, že účinky prohlášení konkurzu se tohoto vztahu netýkají (§ 14 zák. č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Ručitel má možnost přihlásit svou pohledávku za dlužníkem, který je úpadcem, do konkurzu jako podmíněnou pohledávku vázanou na plnění ručitelského závazku (§ 20 odst. 4 zák. č. 328/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Specificky je pak upraveno ručení společníků za závazky společnosti, na jejíž majetek byl prohlášen konkurz (§ 56 odst. 5 věta třetí obch. zák.). V tomto případě je zjištěn rozsah ručení až po ukončení konkurzu. Proto se věřitel, ovšem za předpokladu, že přihlásil svou pohledávku, může domoci uspokojení z titulu ručení až po ukončení konkurzu .Tato úprava však na projednávanou věc nedopadá. Z uvedeného vyplývá, že nejde-li o ručení společníka za závazky společnosti, na jejíž majetek byl prohlášen konkurz (§ 56 odst. 5 věta třetí obch. zák.), může se věřitel v občanskoprávním řízení s úspěchem domáhat plnění po ručiteli i za trvání konkurzu na majetek dlužníka; je přitom nerozhodné, zda věřitel přihlásil svou pohledávku za dlužníkem do konkurzu či nikoli. Není zde žádného důvodu pro to, aby řízení o nároku věřitele z titulu ručení bylo kvůli probíhajícímu konkurznímu řízení na majetek dlužníka jako úpadce přerušováno, neboť v konkurzním řízení vedeném proti dlužníku není řešena žádná otázka, která má význam pro řízení ve věci mezi věřitelem a ručitelem. Odvolací soud proto z těchto důvodů potvrdil napadený rozsudek podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný včetně správného výroku o náhradě nákladů řízení. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 o.s.ř. s tím, že žalobci, kterému by podle výsledku odvolacího řízení příslušelo právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e n í odvolání přípustné. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím soudu I. stupně, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V Praze dne 28. března 2003 JUDr. Eva Zatočilová předsedkyně senátu