Pokud žalobce v souvislosti s tím, že hodlal podat žalobu a spočívalo na něm důkazní břemeno k prokázání vadnosti věci, musel uhradit cenu znaleckého posudku (odborného vyjádření) a náklady na dopravu věci do zkušebního ústavu osobním automobilem, nelze jeho výdaje hodnotit jinak než jako účelně vynaložené náklady na opatření důkazu, a proto je třeba zahrnout je do náhrady nákladů řízení.

53 Co 3/03-15 U S N E S E N Í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Květoslavy Paloncyové a soudců JUDr. Ludmily Petrákové a JUDr. Ivana Slivky ve věci žalobce: MUDr. M. Š. , proti žalované: A. P., s.r.o. , o zaplacení 1.256,60 Kč oproti vydání olověné startovací baterie , k odvolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 6. listopadu 2002 č.j. 23 C 332/2002-7 t a k t o : Usnesení soudu I. stupně se v napadeném výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem m ě n í tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3.017,40 Kč do tří dnů od právní moci usnesení. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Usnesením ze dne 6.11.2002 soud I. stupně zastavil podle ust. § 96 odst. 1,2 a 4 o.s.ř. řízení poté, kdy byla žaloba vzata zpět proto, že po jejím podání žalovaná splnila vymáhanou povinnost. O náhradě nákladů řízení rozhodl za užití ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Učinil tak poté, kdy dovodil, že sice důvodně podaná žaloba byla vzata zpět pro chování žalovaného, ale žalobci v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nevznikly. Usoudil totiž, že pokud se žalobce domáh al náhrady nákladů za vypracovaný znalecký posudek a nákladů za dvojí přepravu posuzované autobaterie automobilem z místa jeho bydliště do zkušebního ústavu a zpět, byly tyto náklady vynaloženy před zahájením řízení a nejsou proto náklady vynaloženými žalobcem v rámci tohoto řízení. Proti usnesení soudu I. stupně podal včasné odvolání žalobce. Uvedl, že je napadá právě v nákladovém výroku a nesouhlasí se závěrem o tom, že jím vynaložené náklady na cenu posudku a cestovné nejsou náklady řízení. Jednalo se o náklady důkazu, jež si žalobce ve smyslu ust. § 79 odst.2 o.s.ř. byl nucen opatřit ještě před zahájením řízení. Žalobce odkázal na judikaturu s tím, že náklady řízení nemusí být nutně vynaloženy po zahájení řízení, ale musí být placeny v souvislosti s řízením. Navrhl, aby odvolací soud změnil napadené usnesení soudu I. stupně tak, že žalobci přizná právo na náhradu nákladů řízení ve výši 3.017,40 Kč, případně, aby rozhodnutí soudu I. stupně v napadeném výroku zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud projednal odvolání žalobce podle ust. § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. bez nařízení jednání. Dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Žalobce se žalobou domáhal vrácení ceny zakoupené autobaterie oproti jejímu vydání a vzal ji zpět poté, kdy žalovaná po zahájení řízení splnila jeho žalobní požadavek. Ve smyslu ust. § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. je tak žalovaná povinna, jak správně dovodil soud I. stupně, zaplatit náklady, které žalobci v řízení vznikly. Soudu I. stupně nelze přisvědčit v jeho hodnocení nároku žalobce na zaplacení jeho výdajů za služby Elektrotechnického zkušebního ústavu a za cestovné. Ve smyslu ust. § 137 odst. 1 o.s.ř. jsou náklady řízení také náklady důkazů. V daném případě je zřejmé, že na žalobci ležela důkazní povinnost a že byl povinen prokázat své žalobní tvrzení, že pro neodstranitelnou vadu autobaterie odstoupil od kupní smlouvy a důvodně proto požaduje zpět kupní cenu oproti vrácení vadné baterie žalované. Jestliže k prokázání tvrzení o vadnosti autobaterie bylo nutno odborných znalostí, je zřejmé, že bylo namístě opatřit si vyjádření odborného pracoviště, kam bylo třeba autobaterii k jejímu přezkoušení přepravit. Pokud tedy žalobce v souvislosti s tím musel uhradit cenu znaleckého posudku a náklady na dopravu autobaterie do zkušebního ústavu osobním automobilem, nelze jeho výdaje hodnotit jinak než jako účelně vynaložené náklady na opatření důkazu. Skutečnost, že uvedené náklady byly vynaloženy před podáním žaloby a že znalecký posudek jako důkaz nebyl v řízení použit, protože žaloba byla vzata zpět před zahájením jednání poté, kdy se žalovaná dobrovolně podrobila zažalovanému synalagmatickému plnění, nic nemění na tom, že uvedené náklady žalobci vznikly v souvislosti s uplatněním zažalovaného nároku a že jde o náklady důkazu, který byl pro posouzení věci nezbytný. Z uvedených důvodů proto žalobci dle názoru odvolacího soudu přísluší právo na náhradu nákladů takto vzniklých. Za situace, kdy žalobce doložil doklady, že náklady na znale cké posouzení kvality autobaterie ve výši celkem 1.932,- Kč a náklady na cestovné ve výši 1.085,41 Kč zaplatil, svědčí mu právo na náhradu těchto částek jako nákladů řízení ve smyslu ust. § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. Odvolací soud proto podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil usnesení soudu I. stupně v napadeném výroku tak, že žalovaná je povinna žalobci nahradit náklady řízení v celkové výši 3.017,40 Kč, přičemž lhůtu k plnění podřídil ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo podle ust.§ 224 odst.1 o.s.ř. rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl v této fázi řízení plně úspěšný, ale náklady řízení mu nevznikly. Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. V Praze dne 31. ledna 2003 JUDr. Květoslava Paloncyová, v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení Helena Velíšková