Prohlášení usnesení valné hromady, jímž bylo rozhodnuto o přeměně investičního fondu na jiný podnikatelský subjekt před 1.7.1996, se nelze domáhat, jestliže by jím došlo k podstatnému zásahu do práv blíže neurčeného počtu třetích osob, které získaly akcie společnosti, na kterou byl investiční fond transformován, v dobré víře o tom, že nabývají akcie běžné akciové společnosti a že jsou akcionáři běžné akciové společnosti.

54 Cm 160/99-201 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivou Horákovou v právní věci žalobce: H., spol. s r.o., Tuřany, Byseň 20, , proti žalovanému: B. h., a.s., P 1, , zast. advokátem, , za vedlejšího účastenství Ing. A. H. , S. P., Na Klíně 736, zast. advokátem, na straně žalobce a za vedlejšího účastenství L. I. B.V. Nizozemské králoství, zast. advokátem, na straně žalovaného, o vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady žalovaného konané dne 6.6.1996 a o uložení povinnosti žalovanému podat návrh na výmaz jeho předmětu podnikání a jeho obchodní firmy z obchodního rejstříku a návrh na zápis předmětu podnikání a obchodní firmy žalovaného zapsaných v obchodním rejstříku dne 5.6.1996. t a k t o: I. Žaloba s návrhem, aby soud vyslovil neplatnost usnesení valné hromady žalovaného konané dne 6.6.1996, kterým byly změněny stanovy žalovaného, a s návrhem, aby žalovanému byla uložena povinnost podat návrh na výmaz stávajícího předmětu podnikání a obchodní firmy žalovaného z obchodního rejstříku a podat návrh na zápis předmětu podnikání a obchodní firmy žalovaného zapsaných v obchodním rejstříku žalovaného ze dne 5.6.1996, s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků a vedlejších účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í Žalobou podanou soudu dne 15.7.1996 se žalobce domáhal vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady žalovaného, kterým byly změněny stanovy žalovaného. Dle tvrzení žalobce změna stanov spočívala mimo jiné v tom, že byl změněň předmět podnikání žalovaného, který do té doby odpovídal zákonu č. 248/1992 Sb. Tento zákon přitom, jak žalobce uvedl, doplňuje práva akcionářům daná obchodním zákoníkem. Jedná se zejména o právo korespondující povinnosti investičního fondu se řídit tímto zákonem a podle tohoto zákona prostředky získané emisí spravovat. Provedenou změnou stanov žalovaný fakticky i právně provedl změnu práv spojených s akciemi investičního fondu, přičemž tato je dle žalobce velmi podstatná, neboť po jejím zapsání do obchodního rejstříku žalovaný nebude postupovat podle zák. č. 248/1992 Sb. a nebude povinen se jím ani řídit. Ke změně práv spojených s některým druhem akcií je přitom potřebný souhlas dvoutřetinové většiny hlasů akcionářů majících tyto akcie. Tento požadavek na valné hromadě dne 6.6.1996 nebyl dodržen, neboť pro přijetí změny, jíž se mění práva spojená s příslušnými akciemi, nehlasovala požadovaná dvoutřetinová většina všech akcionářů majících tyto akcie, jak vyžaduje obchodní zákoník. Žalobce současně navrhl, aby soud žalovanému uložil povinnost podat návrh na výmaz stávajícího předmětu podnikání a obchodní firmy žalovaného a návrh na zápis předmětu podnikání a obchodní firmy žalovaného zapsaných v obchodním rejstříku žalovaného dne 5.6.1996. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu s odůvodněním, že práva spojená s akciemi investičního fondu nebyla v žádném směru usnesením valné hromady změněna. Akcie investičního fondu přitom nelze pokládat za akcie, se kterými by byla spojena nějaká zvláštní práva. Vzhledem k tomu, že změnou stanov nedošlo ke změně práv spojených s akciemi investičního fondu, nebylo třeba pro rozhodnutí o změně stanov dvoutřetinové většiny hlasů všech akcionářů majících akcie žalovaného. Žalovaný dále poukázal na úpravu obsaženou v ust. § 183 odst. 2 písm. b/ och. zák., dle kterého se nelze domáhat vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady v případě, že by tím byla porušena práva osob, která tyto osoby nabyly v dobré víře o tom, že rozhodnutí o změně stanov žalovaného je v souladu s právem, a jeho akcionáři vycházeli z toho, že jsou držiteli akcií běžné akciové společnosti a s těmito dále v dobré víře nakládali jako s akciemi běžné akciové společnosti. Vedlejší účastník na straně žalobce navrhl, aby soud žalobě vyhověl, a poukázal na to, že i on nabýval akcie žalovaného v dobré víře, avšak v dobré víře, že nabývá akcie investičního fondu, neboť vycházel z toho, že přeměna žalovaného tak, jak byla učiněna na žalobou napadené valné hromadě, nebyla možná. Vedlejší účastník na straně žalovaného navrhl zamítnutí žaloby v celém rozsahu s tím, že se plně ztotožnil s argumentací žalovaného. Zdůraznil, že vyslovení neplatnosti usnesení žalobou napadeného není přípustné, neboť skutečnosti související s přeměnou žalovaného již byly zapsány do obchodního rejstříku, žalovaný v souladu se změnou stanov prováděl podnikatelskou činnost a došlo ke jmenování nových osob ve statutárních orgánech žalovaného. Žalovaný dále poukázal na zvýšení základního kapitálu žalovaného, které bylo učiněno v souladu s přijatým usnesením o změně předmětu podnikání žalovaného a obchodního jména, na to, že úpis nových akcií byl proveden v dobré víře a není jakákoli okolnost, která by svědčila pro prohlášení uvedeného usnesení valné hromady o zvýšení základního kapitálu za neplatné. Vyslovením neplatnosti usnesení valné hromady žalovaného ze dne 6.6.1996 by byla dotčena práva vedlejšího účastníka a dalších osob, jakož i právní úkony po přijetí předmětného usnesení valné hromady o změně stanov, včetně zvýšení základního kapitálu. Ze shodných tvrzení účastníků má soud za prokázáno (§ 120 odst. 4 o.s.ř.), že svolání valné hromady Bankovního investičního fondu, a.s., konaná dne 6.6.1996 přijala k bodu 5. programu jednání rozhodnutí o změně stanov v souvislosti s přeměnou Bankovního investičního fondu, a.s. na běžnou obchodní společnost, a to tak, že mimo jiné rozhodla o změně obchodní firmy na Bankovní holding, a.s. a o změně předmětu podnikání, které bylo vymezeno jako "činnost ekonomických a organizačních poradců, zprostředkovatelská činnost v oblasti obchodu a koupě zboží za účelem dalšího prodeje a prodej". Pro schválení těchto změn hlasovali akcionáři mající 93,26 % z přítomného počtu akcií. Z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze v oddíle B, vložka 1063, má soud za prokázáno, že přeměna Bankovního investičního fondu, a.s. na B. h., a.s. byla do obchodního rejstříku zapsána dne 27.6.1996. K témuž datu byla do rejstříku zapsána jako předmět podnikání žalovaného zprostředkovatelská činnost ekonomických a organizačních poradců a koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej. Jak výpisem prokázáno, valná hromada žalovaného konaná dne 28.11.1996 rozhodla o zvýšení základního kapitálu o 150%, tedy o 1,998.294.000,- Kč na 3,330.490.000,- a to upsáním 1,998.294 kmenových akcií na majitelé o jmenovité hodnotě 1.000,- Kč v zaknihované podobě. Soud má dále za prokázáno: - z výpisu z obchodního rejstříku Obchodní a průmyslové komory v Amsterodamu, že vedlejší účastník na straně žalovaného Lento Investments B.V. byl do obchodního rejstříku zapsán dne 20.12.1999, - z výpisu z účtu vedlejšího účastníka L. I. B.V. vedeného Střediskem cenných papírů ze dne 16.3.2000, že k tomuto datu byl vedlejší účastník majitelem 1,465.699 kusů akcií žalovaného o jmenovité hodnotě jedné akcie 1.000,- Kč. Ze stanov Bankovního investičního fondu, a.s. ve znění platném k datu 7.6.1995 a z dopisu č.j. 101/36531/1996 ze dne 17.6.1996, jimiž byl dále proveden důkaz, soud neučinil žádná skutková zjištění, která by pro jeho rozhodnutí mohla být významná. Podle § 183 odst. 1 obch. zák. ve znění účinném od 1.7.1996 o prohlášení rozhodnutí valné hromady za neplatné platí obdobně ust. § 131, dle kterého se každý společník, jednatel, likvidátor, správce konkursní podstaty, vyrovnávací správce nebo člen dozorčí rady může domáhat, aby soud vyslovil neplatnost usnesení valné hromady, pokud je v rozporu s právními předpisy, společenskou smlouvou, zakladatelskou listinou nebo stanovami. Podle § 183 odst. 2 písm. b/ téhož zákona se prohlášení, neplatnosti rozhodnutí valné hromady nelze domáhat, pokud by tím došlo k podstatnému zásahu do práv získaných v dobré víře třetími osobami. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žalobě nelze vyhovět. Žalobce byl k datu podání žaloby na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady žalovaného akcionářem žalovaného, o čemž mezi účastníky řízení nebylo sporu, a tedy osobou aktivně legitimovanou k podání žaloby dle ust. 183 obch. zák. ve spojení s ust. § 131 obch. zák. Vzhledem k tomu, že řízení o vyslovení neplatnosti žalobou podanou usnesení bylo zahájeno dne 15.7.1996, kdy žaloba byla u soudu podána, byla v daném případě splněna i další podmínka požadovaná zákonem, a sice podání žaloby ve lhůtě tří měsíců ode dne konaní valné hromady. Pokud jde o samotnou valnou hromadu, tato byla žalobcem napadena pouze v rozsahu usnesení přijatého k bodu 5. programu, tedy v rozsahu usnesení, jímž bylo rozhodnuto o změně stanov v souvislosti s transformací investičního fondu na běžnou obchodní společnost. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku č.j. 32 Cdo 294/99-71 ze dne 21.7.1999, jímž zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze, č.j. 7 Cmo 137/98-40 ze dne 17.9.1998 a rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze, č.j. 54 Cm 191/96-18 ze dne 27.10.1997 a jímž věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, valná hromada žalovaného takové usnesení přijmout nesměla, neboť za účinnosti zák. č. 248/1992 Sb., před novelou provedenou zák. č. 151/1996 Sb. změna předmětu investičního fondu a tedy ani přeměna investičního fondu na jiný podnikatelský subjekt nebyla přípustná. Nejvyšší soud České republiky vycházel z úvahy, že za stavu, kdy zákon výslovně zakazuje investičnímu fondu jako akciové společnosti sui generis založené na základě příslušného povolení státního orgánu vykonávat jinou činnost než kolektivní investování, je nutno dovodit, že valná hromada investičního fondu nesmí rozhodnout o změně zákonem stanoveného předmětu podnikání investičního fondu, neboť by tím porušila ust. § 3 odst. 2 zák. č. 248/1992 Sb. ve znění před novelou provedenou zák. č. 151/1996 Sb. Nejvyšší soud ČR současně konstatoval, že v daném případě není podstatné, jakou většinou hlasů přijala valná hromada napadené usnesení, ale podstatné je to, že takové usnesení přijmout nesměla, byť se na tom usnesli třeba i všichni akcionáři, neboť toto usnesení je v rozporu se zákonem. S ohledem na vázanost soudu I. stupně právním názorem soudu dovolacího (§ 243d odst. 1 o.s.ř.) je tak třeba bez dalšího uzavřít, že žalobou napadené usnesení valné hromady žalovaného je usnesením neplatným pro jeho rozpor se zákonem spočívajícího v tom, že přeměna investičního fondu na jiný podnikatelský subjekt před datem 1.7.1996 nebyla možná. V daném případě však soud shledal předpoklady pro postup dle ust. § 183 odst. 2 písm. b/ obch. zák. ve znění účinném od 1.7.1996, dle kterého se nelze domáhat prohlášení rozhodnutí valné hromady za neplatné, pokud by tím došlo k podstatnému zásahu do práv získaných v dobré víře třetími osobami. Jak v řízení bylo prokázáno, přeměna žalovaného byla zapsána do obchodního rejstříku již dne 27.6.1996. Vyslovením neplatnosti usnesení valné hromady žalovaného ze dne 6.6.1996 by došlo k podstatnému zásahu do práv blíže neurčeného počtu třetích osob, které těchto práv nabyly v dobré víře ve vztahu k žalovanému. Zpochybnila by se tím i veškerá činnost žalovaného a veškeré právní úkony jím učiněné po změně předmětu činnosti, neboť ode dne přeměny tento vykonával činnost, která nebyla investičnímu fondu dovolena. Jak v řízení bylo dále prokázáno, valná hromada žalovaného konaná dne 28.11.1996 rozhodla o zvýšení základního kapitálu o 150% upsáním 1,998.294 kusů kmenových akcií na majitele o jmenovité hodnotě 1.000,- Kč v zaknihované podobě. Je přitom nepochybné, že subjekty, které akcie žalovaného , o něž byl základní kapitál žalovaného zvýšen, upsaly, tak činily s úmyslem nabýt akcie běžné akciové společnosti a nikoli investičního fondu. Takto činil i vedlejší účastník na straně žalovaného, který nabyl 1,465.699 kusů akcií žalovaného o jmenovité hodnotě jedné akcie 1.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že vedlejší účastník byl do obchodního rejstříku Obchodní a průmyslové komory v Amsterodamu zapsán dne 20.12.1999, lze bez dalšího učinit závěr, že akcie žalovaného nabyl až po zápisu přeměny žalovaného do obchodního rejstříku. Je tak mimo vši pochybnost, že při nabývání akcií byl v dobré víře o tom, že nabývá akcie běžné akciové společnosti. Prohlášení neplatnosti žalobou napadeného usnesení valné hromady by bylo - s ohledem na množství akcií žalovaného vedlejším účastníkem nabytých - výrazným zásahem do práv vedlejšího účastníka, který v době, kdy akcie žalovaného nabýval, byl ve vztahu k žalovanému osobou třetí. Obdobné pak lze konstatovat i o dalších osobách, které získaly akcie žalovaného a vykonávaly práva s nimi spojená v dobré víře, že jsou akcionáři běžné akciové společnosti. Vzhledem k tomu, že prohlášení žalobou napadeného usnesení valné hromady žalovaného se s odkazem na důvody shora uvedené nelze domáhat, rozhodl soud o zamítnutí žaloby, a to včetně návrhu, aby žalovanému byla uložena povinnost podat návrh na výmaz stávajícího předmětu podnikání a obchodní firmy žalovaného z obchodního rejstříku a podat návrh na zápis předmětu podnikání a obchodní firmy žalovaného zapsaných v obchodním rejstříku žalovaného dne 5.6.1996. Třebaže dle ust. § 200e odst. 1 a 3 o.s.ř. se ve věcech vyslovení neplatnosti rozhodnutí valné hromady rozhoduje usnesením, bylo v daném případě rozhodováno rozsudkem, neboť žalobce se vedle prohlášení neplatnosti usnesení valné hromady žalovaného domáhal též uložení povinnosti žalovanému podat návrhy na zápisy do obchodního rejstříku, tedy rozhodnutí dle § 80 písm. b/ o.s.ř., které dle ust. § 152 o.s.ř. musí mít formu rozsudku. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 150 o.s.ř., dle kterého soud nemusí výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele. V daném případě by právo na náhradu nákladů řízení měl žalovaný, který byl ve věci plně úspěšný, a tedy i vedlejší účastník na jeho straně vystupující. Soud však vycházel z toho, že žalobou napadené usnesení je neplatné pro rozpor se zákonem a tedy žalobce jej oprávněně žalobou napadl. Důvodem pro zamítnutí žaloby tak nebyla její nedůvodnost, ale to, že vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady se s ohledem na úpravu obsaženou v ust. § 183 odst. 2 písm. b/ obch. zák. již domáhat nelze. S odkazem na shora citované ust. § 150 o.s.ř. tak nebylo právo na náhradu nákladů řízení žalovanému ani vedlejšímu účastníkovi na jeho straně vystupujícímu přiznáno. P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku l z e podat do 15 dnů ode dne jeho doručení odvolání, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. v Praze dne 10. března 2005 Mgr. Iva Horáková, v.r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Rosenmayerová