Závazek společníka setrvávajícího v obchodní společnosti, že poskytne odcházejícímu společníku plnění nad rámec vypořádacího podílu, který od společnosti obdržel, není v rozporu s právními předpisy ani právní předpisy neobchází.

Č.j. 54 Cm 8/2003-138 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivou Horákovou v právní věci žalobce: Ing. M. C., K. II, zast. JUDr. J. M., advokátem, Praha 1, Spálená 51, proti žalovanému: Ing. K. N., K. V, zast. , advokátem, 403, o námitkách žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu č.j. 50 Cm 150/99-11 ze dne 14.5.1999 na zaplacení částky Kč 2 253 493,- s příslušenstvím a odměnou t a k t o : I. Směnečný platební rozkaz č.j. 50 Cm 150/99-11 ze dne 14.5.1999 s e p o n e ch á v á v platnosti. II. žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení spojených s projednáním námitek žalovaného ve výši Kč 199 665,-. O d ů v o d n ě n í: Směnečným platebním rozkazem č.j. 50 Cm 150/9-11 ze dne 14.5.1999 bylo vyhověno návrhu žalobce, kterým se proti žalovanému domáhal zaplacení částky Kč 2 253 493,­se 6 % úrokem od 1.1.1999 do zaplacení a s odměnou ve výši Kč 7 511,60 z titulu neproplacené směnky vystavené žalobcem v Kolíně dne 30.3.1996 na částku Kč 2 253 493,­se splatností 31.12.1998 a přijaté žalovaným. V zákonem stanovené lhůtě podal žalovaný proti směnečnému platebnímu rozkazu námitky, ve kterých navrhl jeho zrušení v celém rozsahu. žalovaný v námitkách uvedl, že směnka byla vystavena v rozporu s kauzálním vztahem, neboť dle dohody mezi účastníky uzavřené dne 2.4.1996 měl žalovaný vystavit směnku vlastní, že kauzální vztah je neplatný, neboť dohoda z 2.4.1996 vychází z předpokladu, že účast žalobce ve společnosti L,, v.o.s. zanikla dříve, než do společnosti přistoupila jako další společník Marcela Jobová, v důsledku čehož společnost zanikla, případně měla být zrušena. V námitkách žalovaný poukázal na to, že dohoda z 2.4.l996, která je obsahově dohodou o zaplacení vypořádacího podílu, nemohla vycházet ze zůstatku ke dni 3l.l2.l995, ale ze zůstatku ke dni 22.4.1996 nebo 2.2.l996, kdy účast žalobce ve společnosti L., v.o.s. zanikla, což vede k neplatnosti dohody. Další důvod neplatnosti dohody spatřoval žalovaný v tom, že taková dohoda by musela být uzavřena mezi bývalým společníkem a společností, neboť společník nemá povinnost vypořádávat nějaká další práva společníka, jehož účast ve společnosti zanikla. žalovaný v námitkách uvedl, že povinnost vůči žalobci byla splněna společností L., v.o.s., která žalobci vyplatila celý vypořádací podíl, a že žalovaný vůči žalobci žádné další povinnosti nemá. žalovaný dále poukázal na rozpor dohody s dobrými mravy a se zásadami poctivého obchodního styku, neboť žalovaný nemůže místo společnosti platit část vypořádacího podílu. Rozpor s dobrými mravy žalovaný spatřoval též v tom, že skutečná hodnota společnosti nikdy nedosáhla hodnoty Kč 11 800 000,- a výslovně uvedl, že v dohodě ze dne 2.4.1996 svým podpisem tuto částku akceptoval, avšak pouze sám za sebe, nikoli snad jako jednatel společnosti, vůči které jedině vznikl žalobci nárok. Žalobce navrhl ponechat směnečný platební rozkaz v platnosti s odůvodněním, že směnka, jejíhož proplacení se domáhá, je platnou směnkou cizí vystavenou ve prospěch žalobce, že směnka je abstraktním cenným papírem a že mezi žalobcem a žalovaným se jednalo o vypořádání vzájemných majetkových vztahů dvou fyzických osob na základě dohody, která byla uzavřena svobodně, vážně, určitě a srozumitelně. Žalobce uvedl, že písemná dohoda z 2.4.1996 deklarovala to, co mezi účastníky bylo dohodnuto ústně. Ze směnky vystavené žalobcem v K. dne 30.3.1996 má soud za prokázáno, že v této žalobce jako její výstavce přikázal žalovanému jako směnečníkovi zaplatit na řad žalobce dne 31.12.1998 částku Kč 2 253 493,-. Směnka je přijata žalovaným. Z listiny nazvané "dohoda o finančním vyrovnání mezi bývalými společníky veřejné obchodní společnosti L. se sídlem v Kolíně V., Okružní 752" podepsané žalobcem a žalovaným dne 2.4.1996 má soud za prokázáno, že v jejím bodu c/ oba účastníci dohody výslovně prohlásili, že účetní hodnota společnosti neodpovídá skutečné hodnotě, a v návaznosti na to dohodli, že žalobce jako vyrovnání podílu ve společnosti obdrží od žalovaného částku Kč 6 253 493,-. Pod písmenem e/ dohody je oběma jejími účastníky konstatováno, že na všechny splátky vyrovnání budou žalovaným vystaveny směnky. Dle splátkového kalendáře, který je součástí dohody, se žalovaný zavázal splátku finančního vyrovnání ve výši Kč 2 253 493,­zaplatit žalobci dne 31.12.1998. z výpovědi žalobce má soud za prokázáno, že dohoda mezi žalobcem a žalovaným písemně uzavřená dne 2.4.1996 sumarizovala to, na čem se žalobce se žalovaným dohodl ústně před jejím uzavřením. Z výpovědi žalovaného má soud za prokázáno, že směnka zajišťovala závazek uvedený pod písmo c/ písemné dohody ze dne 2.4.1996, pokud jde o druhou částku zde uvedenou, tedy o částku Kč 6 253 493,-. Směnka byla žalovaným podepsána dobrovolně, bez nátlaku a bez jakéhokoli vydírání. Soud má dále za prokázáno: - ze společenské smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 29.4.1991, že touto byla založena obchodní společnost Lesostavby v.o.s. se sídlem Kolín II, Rimavské Soboty 824, - z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 č.j. SPZ 7697/91, Sv 343/1 ze dne 6.5.1991, že tímto byl povolen zápis obchodní společnosti L. V.O.S. se sídlem Kolín II, Rimavské Soboty 824 do obchodního rejstříku; jako společníci byli zapsáni žalobce a žalovaný, - z dodatku č. 3 ze dne 21.12.1995 ke společenské smlouvě společnosti L. V.O.S. ze dne 29.4.1991 podepsaného žalobcem, žalovaným a Marcelou Jobovou, nar. 5.1.1929, že pod bodem B/l je konstatováno, že do společnosti přistupuje M. J. jako další společník, pod bodem B/2 je pak konstatováno, že ze společnosti vystupuje žalobce, - z kopie faxem podané žaloby datované dnem 25.6.2001 a ze shodného prohlášení žalobce, že pod sp.zn. 34 Cm 36/2001 bylo u Městského soudu v Praze dne 28.6.2001 zahájeno řízení o zaplacení vypořádacího podílu ve výši Kč 4 682 320,-; žalobcem v tomto řízení je Ing. M. C., žaloba směřuje proti Ing. K. N. a M. J. jako společníkům obchodní společnosti L., V.O.S. Podle čl. I. § 3 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb., zákon směnečný a šekový (dále jen "ZSŠ") může znít směnka na vlastní řad výstavce. Podle čl. I. § 28 odst. 1 ZSŠ se přijetím směnečník zavazuje zaplatit směnku při splatnosti. Podle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ, není-li směnka zaplacena, má majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle §§ 49 a 49. Podle § 51 obč.z. mohou účastníci uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště upravena; smlouva však nesmí odporovat obsahu nebo účelu tohoto zákona. Podle § 175 odst. 4 o.s.ř. soud v řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu posuzuje, zda byly splněny předpoklady pro jeho vydání. Dle téhož ustanovení pak v rozsudku vysloví, zda směnečný platební rozkaz ponechává v platnosti nebo zda ho zrušuje a v jakém rozsahu. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že námitky žalovaného nejsou důvodné. V řízení bylo prokázáno, že žalobce vystavil dne 30.3.1996 směnku, ve které přikázal žalovanému jako směnečníkovi, aby na jeho řad zaplatil dne 31.12.1998 částku Kč 2 253 493,-. Jedná se o směnku cizí na vlastní řad žalobce vystavenou v souladu s čl. I. § 3 odst. 1 ZSŠ. Toto zjištění soudu přitom odpovídá tvrzení žalobce v návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu, že vystavil směnku na řad vlastní, v důsledku čehož je třeba odmítnout tvrzení žalovaného, že žalobce vystavil směnku vlastní. Přijetím směnky se žalovaný zavázal směnku při její splatnosti, tedy dne 31.12.1998, žalobci zaplatit (čI. I. § 28 odst. 1 ZSŠ). V řízení bylo dále prokázáno, že směnka zajišťovala splnění závazku žalovaného vzniklého mu vůči žalobci na základě dohody o finančním vyrovnání mezi účastníky řízení uzavřené dne 2.4.1996. V jejím bodu c/ se žalovaný zavázal zaplatit žalobci částku Kč 6 253 493,- jako vyrovnání rozdílu mezi skutečnou a účetní hodnotou společnosti L., v.o.s., ve které byl žalobce společníkem. Jak konstatoval Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku č.j. 290do 331/2002-121 ze dne 5.11.2002, jímž věc po zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze č.j. 5 Cmo 332/2001-98 ze dne 30.10.2001 a rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 50 Cm 150/99-77 ze dne 21.5.2001 vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, nelze bez dalšího jako protiprávní kvalifikovat závazek, jímž se společník, který setrvává v obchodní společnosti, zaváže k tomu, že odcházejícímu společníkovi poskytne nějaké plnění. Dle Nejvyššího soudu České republiky nic nebrání tomu, aby si společníci, pokud mají za to, že vypořádací podíl neodpovídá reálnému stavu majetku společnosti, sjednali vyrovnání nad rámec stanovený zákonem. Taková dohoda by byla neplatná pouze tehdy, byl-li by dán některý z důvodů neplatnosti stanovených zákonem, nikoli však pro obcházení zákona, neboť takovou dohodou k obcházení zákona nedochází. S odkazem na tento právní závěr Nejvyššího soudu České republiky, kterým je soud prvního stupně vázán (§ 243d odst. 1 ve spojení s § 266 o.s.ř.), tak lze bez dalšího odmítnout námitku žalovaného, že dohoda z 2.4.1996 je neplatným právním úkonem pro jeho rozpor se zákonem, se zásadami poctivého obchodního styku a s dobrými mravy z důvodu, že, jak žalovaný namítal, ukládá povinnost plnění žalovanému namísto obchodní společnosti L., v.o.s. Pokud žalovaný rozpor se zákonem a se zásadami poctivého obchodního styku dále spatřoval v tom, že skutečná hodnota společnosti nikdy nedosáhla částky Kč 11 800 000,-, vycházel soud pro účely posouzení nároku ze směnky z textu dohody ze dne 2.4.1996. Pod písm. c/ této dohody se žalovaný zavázal žalobci vyplatit částku Kč 6 253 493,-, na tuto částku se žalobcem uzavřel splátkový kalendář a k zajištění první splátky ve výši Kč 2 253 493,- ­vystavil žalobci směnku znějící na totožnou směnečnou sumu s datem splatnosti, které odpovídá datu splatnosti této splátky dle splátkového kalendáře. Závazek žalovaného vůči žalobci ve výši Kč 6 253 493,- je tak zcela nesporný, neboť žalovaný jej opakovaně akceptoval jako svůj osobní závazek vůči žalobci. Tomuto závěru soudu zcela jednoznačně nasvědčuje i prohlášení žalovaného v jím podaných námitkách o tom, že podpisem dohody ze dne 2.4.1996 částku Kč 11 800 000,- jako skutečnou hodnotu společnosti akceptoval pouze sám za sebe a nikoli jako jednatel společnosti. Je tak mimo vší pochybnost, že částka Kč 6 253 493,- je závazkem žalovaného bez ohledu na faktickou hodnotu společnosti, která by mohla být významná pouze v případě, že by předmětem řízení bylo zaplacení částky Kč 5 546 507,- vůči společnosti Lesostavby v.o.s. Z tohoto důvodu soud v zájmu hospodárnosti řízení nepřistoupil k doplnění dokazování vypracováním znaleckého posudku z oboru účetnictví za účelem stanovení vypořádacího podílu, který měl být vyplacen společností Lesostavby v.o.s., jak navrhl žalovaný, neboť jakákoli zjištění z tohoto důkazu případně učiněná by pro posouzení nároku žalobce vůči žalovanému nemohla být nijak relevantní. Přistoupeno nebylo ani k doplnění dokazování výslechem účastníků dle návrhu žalovaného, neboť tito již soudem byli vyslechnuti a jejich výpovědi, pokud jsou hodnoceny ve vzájemných souvislostech s ostatními důkazy v řízení provedenými (§ 132 o.s.ř.), zcela dostatečně skutkový děj, tak jak se odehrál, objasňují. Pokud jde o žalovaným navržený důkaz spisem Městského soudu v Praze sp.zn. 34 Cm 36/2001, tento rovněž nebyl proveden, neboť, jak ze žaloby v této věci podané vyplývá, jejím předmětem je zaplacení vypořádacího podílu ve výši Kč 4 682 320,-, přičemž žaloba směřuje proti společníkům obchodní společnosti L., v.o.s. jako osobám za závazky společnosti ze zákona ručícím. Jedná se tak o zcela jiný nárok žalobcem uplatněný z jiného právního důvodu a vůči jinému okruhu účastníků, v důsledku čehož by ani z tohoto důkazu nebylo možno žádná skutková zjištění právně významná pro posouzení nároku žalobce uplatněného ze směnky učinit. Obdobné lze konstatovat o návrhu žalovaného, aby soud provedl důkaz všemi žalobami žalobcem podanými soudu v souvislosti se vztahy mezi žalobcem a žalovaným, případně vůči společnosti. Námitka žalovaného, že dohoda ze dne 2.4.1996 nemohla vycházet ze zůstatku ke dni 31.12.1995, ale ze zůstatku ke dni, kdy účast žalobce ve společnosti L., v.o.s. zanikla, je zcela nevýznamná, neboť, jak již výše bylo konstatováno, žalovaný podpisem dohody z 2.4.1996 akceptoval částku Kč 6 253 493,- jako svůj osobní závazek vůči žalobci a k zajištění splnění první splátky dle splátkového kalendáře vystavil ve prospěch žalobce směnku, jejíhož proplacení se žalobce v soudním řízení domáhá. K námitce žalovaného, že společnost L. v.o.s. měla po určitou dobu pouze jednoho společníka a tedy ze zákona zanikla, je třeba uvést, že celá změna společenské smlouvy nabyla účinnosti teprve v okamžiku, kdy ji podepsala přistupující společnice M. J. K tomuto okamžiku zároveň ze společnosti vystoupil žalobce, neboť přistoupení a vystoupení se uskutečnilo v jeden den. V daném případě je v dodatku ke společenské smlouvě uváděno nejprve přistoupení společnice M. J. a teprve poté vystoupení žalobce. Dodatek je tedy koncipován tak, aby nemohla nastat situace, že společnost má pouze jednoho společníka, v důsledku čehož ani v této okolnosti nelze spatřovat neplatnost kauzálního vztahu, jak žalovaný namítal. Vzhledem k tomu, že žalovaný v jím písemně podaných námitkách nenamítal, že by dohoda byla neurčitá či nesrozumitelná (§ 37 odst. 1 obč.z.), případně, že by jejím předmětem bylo plnění nemožné (§ 37 odst. 2 obč.z.), že by tuto uzavřel nesvobodně či nevážně (§ 37 odst. 1 obč.z.) či v omylu (§ 49a obč.z.), ani nenamítal žádný z jiných důvodů neplatnosti právního úkonu tak, jak je stanoví zákon, vyjma rozporu s dobrými mravy a se zásadami poctivého obchodního styku, o čemž bylo pojednáno výše, lze uzavřít, že dohoda ze dne 2.4.1996 je platnou nepojmenovanou smlouvou, kterou se mezi sebou žalobce a žalovaný jako bývalí společníci obchodní společnosti L., v.o.s. vypořádali, a ze které žalovanému vůči žalobci vznikl závazek ve výši Kč 6 253 493,-. Právo žalobce domáhat se vůči žalovanému plnění ze směnky, která zajišťovala zaplacení první splátky této částky ve výši Kč 2 253 493,-, je tak zcela nepochybné. Pokud žalovaný při ústním jednání konaném dne 12.5.2003 namítl neplatnost dohody ze dne 2.4.1996 pro její neurčitost a nesrozumitelnost, nelze než konstatovat, že k této námitce již nebylo možno s ohledem na zásadu koncentrace námitkového řízení vyjádřenou v ustanovení § 175 odst. 4 o.s.ř. přihlédnout. Námitku žalovaného, že směnka byla vystavena v rozporu s kauzálním vztahem, je třeba odmítnout, neboť v dohodě není řečeno, že žalovaný měl vystavit směnku vlastní, jak uváděl žalovaný. Pod bodem e/ smlouvy je pouze konstatováno, že na všechny splátky dle splátkového kalendáře budou vystaveny směnky s tím, že tyto vystaví žalovaný do 5.4.1996. Z této formulace je nepochybné, že dlužníkem ze směnek měl být žalovaný. To, zda bude dlužníkem ze směnek cizích nebo vlastních, je přitom zcela nerozhodné. Námitky žalovaného s odkazem na shora uvedené nebyly shledány důvodnými, v důsledku čehož soud rozhodl o ponechání směnečného platebního rozkazu č.j. 50 Cm 150/99-11 ze dne 14.5.1999 v platnosti. Pro úplnost je třeba uvést, že žalovaný nebyl zkrácen na svých procesních právech tím, že nebyl předvolán k ústnímu jednání soudem nařízenému na den 12.5.2003, jak namítal jeho právní zástupce při tomto jednání. V daném případě žalovaný udělil JUDr. P. K., advokátovi, plnou moc pro celé řízení ve smyslu § 25 odst. 1 o.s.ř., tedy zmocnil jej k tomu, aby za něj činil veškeré úkony v soudním řízení. Tímto úkonem je i účast při jednání. Vzhledem k tomu, že jednání nařízeného na den 12.5.2003 se zúčastnil JUDr. J. M. jako další zástupce dle § 25 odst. 2 o.s.ř., bylo právo žalovaného tohoto jednání se zúčastnit vykonáno prostřednictvím jím zvoleného zástupce. Procesní práva žalovaného tak postupem soudu, který k jednání předvolal pouze zástupce žalovaného, nijak zkrácena nebyla. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého bylo plně úspěšnému žalobci přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši odpovídající 9 úkonům právní služby po Kč 10 900,- (6x účast při jednání, vyjádření k odvolání žalovaného, podání odvolání a dovolání), 9 režijním paušálům po Kč 75,- a polovině úkonu právní služby (Kč 5 450,-) za účast při jednání dne 19.2.2001, které bylo odročeno bez projednání věci, dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. a dále ve výši odpovídající soudnímu poplatku zaplacenému za podané odvolání (Kč 90 440,-) a za podané dovolání (Kč 5 000,-). Jedná se o náklady řízení, které žalobci vznikly v části řízení o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu. Náhrada nákladů řízení vynaložených žalobcem do vydání směnečného platebního rozkazu byla přiznána již tímto platebním rozkazem, který byl současně ponechán v platnosti. Při určení výše náhrady nákladů řízení žalobci přiznaných soud vycházel pouze z vyhlášky č. 177/1996 Sb., a to s odkazem na přechodná a závěrečná ustanovení zákona č. 30/2000 Sb., dle jejichž bodu 10. se odměna za zastupování advokátem v řízeních v jednom stupni, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1.1.2001), stanoví podle dosavadních právních předpisů. Tímto právním předpisem byla s ohledem na datum zahájení řízení o návrhu na vydání směnečného platebního rozkazu (16.3.1999) právě vyhláška č. 177/1996 Sb., v důsledku čehož nebylo možno žalobci přiznat náklady řízení za úkony vykonané jeho právním zástupcem po datu 1.1.2001 podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. tak, jak je žalobce vyúčtoval v jeho písemném podání ze dne 13.5.2003. Ustanovení § 19 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb., dle kterého by bylo možno náklady řízení účtovat způsobem, jak učinil žalobce, lze s ohledem na bod 10. přechodných a závěrečných ustanovení zákona č. 30/2000 Sb. aplikovat až v těch řízeních, která byla zahájena po datu 1.1.2001, tedy po datu účinnosti uvedené vyhlášky. p o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat do 15 dnů ode dne jeho doručení odvolání, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. V Praze dne 12. května 2003 Mgr. Iva H o r á k o v á , vr. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Janečková