Při výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí patří náklady provedení soupisu věcí (tedy i na zámečníka) do nákladů prodeje ve smyslu § 331 odst. 1 o. s. ř.

54 Co 392/2003 – 37 U s n e s e n í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Daniely Benešové a soudců JUDr. Zdeňka Stibrala a JUDr. Anny Vandákové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného J. Š., bytem v P-10, M. 12, zastoupeného advokátem, proti povinnému K. T., bytem v P-5, H. 1567, pro částku 5.501,25 Kč s příslušenstvím, k odvolání povinného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 čj. E 985/96-31 ze dne 2. června 2003, t a k t o : Usnesení soudu I. stupně s e z r u š u j e a věc s e mu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Povinný podal včasné odvolání proti usnesení soudu I. stupně, kterým mu uložil zaplatit „státu“ na účet tamního soudu náhradu nákladů spojených s prováděním výkonu rozhodnutí ve výši 2.604,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení. Namítal, že návštěva vykonavatele v jeho bytě byla nezákonná, neboť o ní nebyl předem vyrozuměn a tak nemohl oznámit, že celá dlužná částka již byla uhrazena. Poukázal na to, že vykonavatel přišel ve večerních hodinách a do bytu ho nevpustil proto, že se zrovna vrátil z oslavy. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), aniž bylo třeba nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/, d/ o. s. ř.), a shledal, že rozhodnutí neobstojí, byť převážně z jiných důvodů. S odvolatelem nelze souhlasit v tom, že by postup vykonavatele byl v rozporu se zákonem. Naopak. Jestliže povinný dobrovolně neumožnil provedení soupisu věcí ve svém bytě, bylo povinností vykonavatele si dle § 235a o. s. ř. zjednat do něj přístup. Nepřipadá v úvahu, že by předtím měl vykonavatel povinného o záměru provést soupis věcí vyrozumívat, neboť tím by nejsnáze mohl být účel soupisu věcí zmařen (odstraněním věcí). Proto i usnesení o nařízení výkonu se povinnému dle § 325 odst. 1 o. s. ř. doručuje až při provádění výkonu. Není rovněž pochyb o tom, že při zajištění přístupu do bytu povinného vznikly České republice náklady za služby zámečníka, a že tyto náklady by měl ve smyslu § 270 odst. 1 uhradit povinný. Nebylo však namístě o nich rozhodovat zvláštním usnesením (tím méně stanovit lhůtu k plnění). Soud I. stupně totiž nevzal v úvahu, že povinný úhradu těchto nákladů provedl. Jak vyplývá z platebního poukazu na č.l. 15 spisu, složil povinný částku 12.000,- Kč a z ní byla částka 2.604,- Kč odpovídají těmto nákladům převedena na účet soudu. Usnesení je proto nadbytečné. V případě provádění výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí je namístě náklady soupisu věcí (k nimž nepochybně patří i náklady k jeho provedení, tedy i za případné služby zámečnické) zahrnout do nákladů prodeje ve smyslu § 331 odst. 1 o. s. ř. Do nákladů prodeje jsou běžně zahrnovány i náklady odhadu věcí a rovněž náklady jejich soupisu s předpokládaným prodejem přímo souvisejí. Dobrovolné zaplacení vymáhané pohledávky včetně nákladů vykonávacího řízení povinným (v důsledku provádění výkonu rozhodnutí) v podstatě prodej nahrazuje. Odvolací soud proto usnesení dle § 221 odst. 1, odst. 2 písm. a) o. s. ř. zrušil a vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. V Praze dne 24. září 2003 JUDr. Daniela Benešová, v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Pithardová Ema