Při poskytování výživného v nezbytné míře dle § 76 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. je vyloučeno ustanovení opatrovníka pro zvýšenou ochranu jmění dítěte dle § 37b odst. 1 zákona o rodině.

14 Co 277/2004 – 253 U S N E S E N Í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Milady Veselé a soudců JUDr. Jany Šrédlové a Mgr. René Fischera ve věci péče o nezletilé: M. H., nar. 9. 11. 1987, a D. H. , nar. 16. 10. 1989, oba zastoupeni M. č. P-3, se sídlem v Ú. M. č. P-3 jako kolizním opatrovníkem, děti M. H. , bytem P-3, B. 61, zast. advokátkou se sídlem P-5, N. Z. 9, a Z. H. ,bytem P-3, B. 61, pro doručení HQH S. s.r.o., se sídlem P-3, K. 188, zast. advokátem se sídlem P-1, N. 9, o návrhu otce na ustanovení opatrovníka dle § 37b zákona o rodině , k odvolání otce do usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 14. června 2004, č.j. 10 P 245/2002 – 216 t a k t o : Usnesení soudu I. stupně se ve výroku o zamítnutí návrhu na ustanovení opatrovníka pro zvýšenou ochranu majetku nezletilých (výrok II.) p o t v r z u j e . O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením zamítl soud I. stupně návrh otce na vydání usnesení dle § 118c) o.s.ř. (výrok I.) a zamítl rovněž návrh otce na ustanovení opatrovníka pro zvýšenou ochranu majetku nezletilých (výrok II.). Ve výroku II. odůvodnil soud I. stupně své rozhodnutí ustanovením § 37b zákona o rodině, kdy uvedené zákonné ustanovení se nevztahuje na běžné výživné. Uvedené usnesení, a to jen ve výroku II., napadl včasným odvoláním otec. Uvedl, že § 37b zákona o rodině nelze vykládat restriktivně tak, že se vztahuje pouze na jmění dětí, t.j. movité a nemovité věci, ale tak, že jím lze postihnout i hospodaření s finančními prostředky určenými na výživu dětí. Matka s tímto výživným nenakládá s péčí řádného hospodáře, ale využívá jej k uhrazování svých závazků z podnikání. Založila společnost K. C. s.r.o. s otcem předpokládanými a odhadnutými prvotními výdaji 600.000,- Kč. S touto argumentací otce se soud I. stupně nevypořádal. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a návrhu otce vyhověl, popř. zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a § 212a o.s.ř. a, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.), dospěl k závěru, že odvolání otce není důvodné. Výživné jsou finanční prostředky určené k uhrazování výživy v užším slova smyslu (stravování), k uhrazování ostatních hmotných potřeb (ošacení, obuv, drogistické zboží, léky atd.) a kulturních potřeb (prostředky k prohlubování vzdělání, rozvoj zájmů a zálib). Výživné může být poskytováno formou pravidelných opětujících se dávek, v naturální podobě (bydlení) nebo zabezpečením osobní péče o oprávněnou osobu a společnou domácnost. Výživné je určeno k přímé spotřebě, neboť jedním ze základních východisek ke stanovení jeho výše jsou odůvodněné potřeby oprávněného (§ 96 odst. 1 zákona o rodině). V případě vyživovací povinnosti rodičů k dětem se však upla tní i další kritérium určení výše výživné, kdy dítě má právo podílet se na životní úrovni svých rodičů (§ 85 odst. 2 věta druhá zákona o rodině). Tehdy je obvykle na místě, aby soud postupoval i dle § 85a odst. 2 zákona o rodině, podle kterého tam, kde to majetkové poměry povinného rodiče připouštějí, lze za odůvodněné potřeby dítěte považovat i tvorbu úspor zabezpečujících zejména přípravu na budoucí vzdělání. Za společensky žádoucí úspory lze považovat rovněž úspory určené k získání budoucího bydlení (např. stavební spoření), možnost získání finančně náročného sportovního vybavení, zakoupení drahého hudebního nástroje, možnost uzavření výhodné pojistné smlouvy, zajištění budoucí předpokládané nákladné zdravotní péče atd. Tento postup je z hlediska zájmů dítěte nejen velmi praktický, ale zejména výchovný. Nelze připustit běžné spotřebovávání vyššího výživného bez ohledu na budoucí zájmy dítěte. Jmění dítěte, které má na mysli ustanovení § 37b zákona o rodině, je pak soubor majetku dítěte relativně trvalé povahy, který není přímo určen k vlastní výživě dítěte v širším slova smyslu (stravování a uhrazování ostatních hmotných a kulturních potřeb). Tento závěr podporuje i ustanovení § 37a odst. 2 zákona o rodině, podle kterého na vlastní výživu dítěte lze použít jen výnosy z jeho majetku a samotná majetková podstata může být dotčena jen tehdy, pokud by vznikl nezaviněně ze strany osob výživou povinných hrubý nepoměr mezi poměry nezletilého dítěte a osob výživou povinných. Zákon považuj e za jmění v demonstrativním výčtu uvedeném v ustanovení § 37b odst. 3 zákona o rodině zejména vlastnická a jiná věcná práva, práva z duševního vlastnictví, práva k cenným papírům a závazková práva, týkající se předně bezpečného uložení peněz či uzavření pojistných smluv. Ve vztahu k výživnému je nutno za jmění považovat jen výživné určené dle § 85a odst. 2 zákona o rodině k tvorbě úspor, neboť i výživné v této formě není dítěti poskytováno přímo a není určeno k přímé spotřebě. V případě určení výživného na základě předběžného opatření soudu dle § 76 odst. 1 písm. a) o.s.ř. je pojmově vyloučeno určení výživného ve formě úspor dle § 85a odst. 2 zákona o rodině, neboť dle tohoto ustanovení je určováno výživné jen v nezbytné míře, tedy v rozsahu, který minimálně stačí k uspokojení odůvodněných potřeb oprávněného dítěte, k minimální saturaci jeho výživy v širším slova smyslu. Při poskytování výživného v nezbytné míře dle § 76 odst. 1 písm. a) o.s.ř. je tedy vyloučeno ustanovení opatrovníka pro zvýšenou ochranu jmění dítěte dle § 37b odst. 1 zákona o rodině. Na základě shora uvedeného postupoval odvolací soud dle § 219 o.s.ř. a usnesení soudu I. stupně ve výroku o zamítnutí návrhu na ustanovení opatrovníka pro zvýšenou ochranu majetku nezletilých jako věcně správné potvrdil. Je správný závěr soudu I. stupně, že v tomto řízení nelze opatrovníka dle § 37b zákona o rodině vůbec ustanovit. Přezkumnou činností odvolacího soudu zůstal nedotčen výrok I. napadeného usnesení, neboť proti němu nebylo podáno odvolání (§ 206 odst. 1 o.s.ř. a contario). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. V Praze dne 31. srpna 2004 JUDr. Milada V e s e l á , v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Jana Nejedlá