Exekutor je oprávněn uložit pořádkovou pokutu osobě rušící pořádek při provádění doručování.

14 Co 285/2004 – 44 U S N E S E N Í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Milady Veselé a soudců JUDr. Jany Šrédlové a Mgr. René Fischera ve věci exekuce oprávněného: E. P. s.r.o. , se sídlem P-4, V. 1442/1b, proti povinné: K. P. , nar. 22. 8. 1968, bytem P-3, H. 2207/10, zast. advokátem se sídlem P-2, B 404/22 o 11.297,- Kč s příslušenstvím , k odvolání P. R. do usnesení soudního exekutora JUDr. M. S. ze dne 1. března 2004, č.j. Ex 1744/2003 – 30 , o uložení pořádkové pokuty t a k t o : Usnesení soudního exekutora se m ě n í tak, že P. R. se ukládá pořádková pokuta 2.000,- Kč splatná do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na účet Obvodního soudu pro Prahu 3. P. R. se n e p ř i z n á v á náhrada nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením uložil soudní exekutor P. R. pořádkovou pokutu 5.000,- Kč s odůvodněním, že tento rušil pořádek při provádění úkonu exekutora – doručování usnesení o nařízení exekuce povinné, čímž ztížil další postup řízení. Povinná pod jeho vlivem neposkytla exekutorovi zákonem požadovanou součinnost. P. R. výslovně nabádal povinnou, aby soudnímu exekutorovi nic nesdělovala ohledně svého majetku a nic s ním nesepisovala. Přes výzvu soudního exekutora jmenovaný nepřestal v rušení jednání slovními projevy a odmítl opustit kancelář exekutora. Povinná trvala na přítomnosti P.R. jako svého důvěrníka, neudělila mu písemnou plnou moc ani plnou moc do protokolu soudního exekutora. Jednání bylo v důsledků zásahů P. R. předčasně ukončeno. Uvedené usnesení napadl včasným odvoláním P. R.. Namítal, že jednal jako obecný zmocněnec povinné. Nebyl sice vybaven písemnou plnou mocí, ale povinná byla připravena mu tuto plnou moc udělit do protokolu. Žádný protokol však nebyl sepsán. Pouhé dostavení se k exekutorovi za účelem vyzvednutí usnesení o nařízení exekuce není jednáním ve smyslu § 53 odst. 1 o.s.ř. Jednání odvolatele bylo nekonfliktní a zdvořilé. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil. Jelikož úkony soudního exekutora se dle § 28 a § 52 odst. 2 e.ř. považují na úkony soudu, je dle § 10 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 52 odst. 1 e.ř. funkčně příslušným k projednání odvolání proti rozhodnutí soudního exekutora přímo odvolací soud. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 o.s.ř. a, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.), dospěl k závěru, že odvolání je jen částečně důvodné. Odvolací soud se nejprve zabýval otázkou, zda soudní exekutor ustanovený dle zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád (dále jen e.ř.) je oprávněn k uložení pořádkové pokuty za rušení pořádku osobou nezúčastněnou na řízení při provádění doručování v sídle exekutora. Dle § 52 odst. 2 e.ř. nestanoví-li tento zákon jinak, je exekutor oprávněn vykonat všechny úkony, které občanský soudní řád a další právní předpisy jinak svěřují při provedení výkonu rozhodnutí soudu, soudci, vykonavateli nebo jinému zaměstnanci soudu. Ustanovení § 52 odst. 2 e.ř. zakotvuje oprávnění exekutora vykonat všechny úkony, které právní předpisy svěřují při provedení výkonu rozhodnutí soudu, soudci, vykonavateli nebo jinému zaměstnanci soudu, pokud exekuční řád nestanoví něco jiného. Z tohoto ustanovení je zřejmé, že postavení exekutora v exekuci je zásadně odlišné od postavení vykonavatele v rámci výkonu rozhodnutí. Zákon totiž svěřuje exekutorovi i rozhodovací pravomoc, kterou vykonavatel soudu zásadně nemá. Postup exekutora při provádění exekuce může být soudcem „kontrolován“ jen použitím přesně určených procesních rozhodnutí, které je soudce oprávněn vydat. Exekutorovi nemohou být soudcem na rozdíl od vykonavatele ukládány závazné pokyny, jak v exekuci postupovat. Exekutor činí všechny úkony a rozhodnutí, které výslovně nejsou svěřeny exekučním řádem soudu. Úkony ve fázi nařízení exekuce jsou povětšinou svěřeny soudu s drobnou výjimkou, kdy exekuční řád svěřuje exekutorovi úkony spojené s odstraňováním vad návrhu, když obdobnou povinnost svěřuje zároveň soudu (§ 39 odst. 1 e.ř.). Do fáze zastavení exekuce lze zařadit odstraňování vad návrhu na zastavení exekuce, rozhodnutí o zastavení exekuce a o odvolání proti takovému rozhodnutí. Tyto úkony jsou rovněž svěřeny soudu. Všechny ostatní procesní úkony včetně vydání rozhodnutí, které předpokládá exekuční řád a občanský soudní řád, lze pak zahrnout do fáze provedení exekuce, neboť určují postup exekutora, směřující k vynucení splnění povinnosti povinným. Exekuční řád pak výslovně stanoví, které z těchto úkonů činí soud a ostatní svěřuje exekutorovi. Tuto koncepci lze v podstatě shrnout tak, že při provádění exekuce exekuční řád výslovně stanoví procesní situace, ve kterých rozhoduje soud, a ve všech ostatních případech je dána pravomoc exekutora k vydání rozhodnutí nebo vykonání úkonu . Při nařízení a zastavení exekuce jsou všechny úkony svěřeny soudu a u ostatních úkonů rozhoduje soud jen tehdy, pokud to zákon výslovně stanoví. V oblasti oprávnění k uložení pořádkové pokuty zákon výslovně určuje, že soud rozhoduje jen dle § 34 odst. 3 e.ř. Odvolací soud si je vědom i opačného stanoviska prosazujícího názor, aby soud rozhodoval u každého úkonu, který není v exekučním řádu výslovně uveden, kdy soud bude posuzovat, zda úkon či rozhodnutí směřuje k provedení exekuce v tom nejužším slova smyslu, tedy k tomu, aby exekutor povinného nuceně přiměl ke splnění povinnosti. Tento názor je vyjádřen v rozhodnutí Městského soudu v Praze 54 Co 572/2003 („Opatření exekutora mohou směřovat pouze k vlastnímu provedení exekuce. Exekutor proto může např. osobu, která ruší pořádek, vykázat z místa, kde se exekuce provádí. Za nevhodné chování ji však již nemůže sankcionovat uložením pořádkové pokuty, neboť nejde o úkon, směřující k provedení exekuce, ale o sankci za ztěžování jejího průběhu.“). Pro prvý zde uvedený názor svědčí i důvodová zpráva k § 2 e.ř., která výslovně zmiňuje, že exekuční soud nemůže činnost exekutora omezit jiným rozhodnutím než tím, k němuž je příslušný podle tohoto zákona. (Shora uvedený právní názor vychází z dosud nepublikovaného znění komentáře k exekučnímu řádu připravovaného vydavatelstvím C. H. Beck, autor komentáře k § 52 odst. 2 e.ř. JUDr. Martina Kasíková ). Z uvedeného vyplývá, že za podmínek § 53 odst. 1 o.s.ř. je soudní exekutor s výjimkou případů dle § 34 odst. 3 e.ř. oprávněn uložit pořádkovou pokutu. Uložení pořádkové pokuty je procesním úkonem odlišným od nařízení a zastavení exekuce. Dle § 53 odst. 1 o.s.ř. tomu, kdo hrubě ztěžuje postup řízení zejména tím, že se nedostaví bez vážného důvodu k soudu nebo neuposlechne příkazu soudu, nebo kdo ruší pořádek, nebo kdo učinil hrubě urážlivé podání anebo nesplnil povinnosti uvedené v § 294 a § 295, může předseda senátu uložit usnesením pořádkovou pokutu do výše 50.000,- Kč. Za rušení pořádku lze pořádkovou pokutu uložit při provádění úkonu svěřeného zákonem osobě oprávněné pokutu uložit, nemusí se jednat jen o jednání soudu dle § 115 a násl. o.s.ř. Dle § 56 e.ř. písemnosti v exekučním řízení doručuje vždy exekutor buď sám nebo prostřednictvím pošty nebo jiné osoby, která provádí přepravu zásilek. Exekutor je tedy oprávněn uložit pořádkovou pokutu osobě rušící pořádek při provádění doručování , neboť zákon č. 120/2001 Sb. svěřuje provádění doručování exekutorovi. Dále se odvolací soud zaměřil na posouzení, zda P. R. skutečně rušil pořádek a naplnil tak znaky ustanovení § 53 odst. 1 o.s.ř. Jak vyplývá z obsahu spisu a z odůvodnění napadeného usnesení, povinná neudělila plnou moc k zastupování P. R. dle § 27 o.s.ř., ačkoliv byla o tomto svém procesním právu exekutorem poučena, jak vyplývá z napadeného usnesení. V tomto směru tedy neobstojí odvolací námitka, že P. R. byl obecným zmocněncem povinné. Navíc tato okolnost není z hlediska § 53 odst. 1 o.s.ř. rozhodná, neboť pořádkovou pokutu lze uložit každé osobě rušící pořádek bez ohledu na to, zda je či není zástupcem účastníka. Z odůvodnění napadeného usnesení se pak podává, že P. R. zasahoval nevhodně a rušivým způsobem do provádění úkonu soudního exekutora. Odmítavý postoj povinné strany k provádění exekuce se sice prokázal jako oprávněný (tvrzený exekuční titul byl v dalším řízení zrušen a oprávněný vzal návrh na nařízení exekuce zpět), nicméně ani tato okolnost neopravňuje P. R., který byl s povinnou úkonu přítomen, aby rušil pořádek při jeho provádění. Účastník je oprávněn hájit své zájmy pouze prostředky předpokládanými občanským soudním řádem a exekučním řádem, nikoliv však verbální agresivitou. Odvolací soud neuvěřil tvrzení P. R. v odvolání, že jeho chování vůči exekutorovi bylo korektní. Jinak by stěží soudní exekutor, vědom si své odpovědnosti a povinností vyplývajících z postavení exekutora dle § 2 a 4 e.ř. a morálním kodexem soudního exekutora, přistoupil k uložení pořádkové pokuty. Výše pořádkové pokuty se však jeví odvolacímu soudu jako nepřiměřeně vysoká zejména s ohledem na skutečnost, že obrana povinné strany proti nařízení exekuce se ukázala jako oprávněná. Proto odvolací soud snížil oprávněně uloženou pořádkovou pokutu na 2.000,- Kč. Na základě shora uvedeného postupoval odvolací soud dle § 220 odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení ve shora uvedeném smyslu změnil. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 52 odst. 1 e.ř., § 224 odst. 1 a § 150 o.s.ř. Odvolatel měl sice v odvolacím řízení převážný úspěch, když pořádková pokuta byla o více než polovinu snížena, ovšem pořádková pokuta byla uložena oprávněně pro jeho nevhodné chování. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. V Praze dne 31. srpna 2004 JUDr. Milada V e s e l á , v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Jana Nejedlá