Předala-li třetí osoba exekutorovi peníze s úmyslem splnit dluh za povinného, nemůže se žalobou podle ustanovení § 267 o.s.ř. úspěšně domáhat toho, aby toto plnění bylo vyloučeno z exekuce.

14 Co 555/2003 - 48                                                          ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Veselé a soudců JUDr. Jany Šrédlové a JUDr. Ivy Suneghové v právní věci žalobkyně: V. Ch.,  narozena 15.7.1972, bytem Š. 2278/34, B., zast. advokátkou v P-2, P. 4/1090, proti žalované: K. K., a. s. se sídlem H. 432, K. IV,, zast. advokátkou v P-2, Š. 46/22, o vyloučení věci z výkonu rozhodnutí, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 6. 8. 2003, čj. 11 C 89/2003 – 25, t a k t o : Rozsudek soudu I. stupně se    p o t v r z u j e  . Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení 4 650,- Kč do 15ti dnů od právní moci rozhodnutí k rukám advokátky. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl návrh, aby z výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí vedeného oprávněným K. K. a. s., , proti povinnému V. CZ a. s. v likvidaci pod čj. 12 Nc 5316/2003 u Obvodního soudu pro Prahu 6, byla vyloučena finanční částka 192 196,20 Kč ve vlastnictví žalobkyně V. Ch., uvedená v protokolu o soupisu a zajištění movitých věcí. Současně soud I. stupně uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 4.650 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Soud I. stupně vycházel ze zjištění, že žalobkyně jakožto zaměstnankyně společnosti V. I. s. r. o., , odlišné od osoby povinného V. I. a. s. v likvidaci, , po změně názvu obchodní firmy V. CZ a. s. v likvidaci, dne 17. 4. 2003 při sepisování protokolu o soupisu a zajištění movitých věcí v sídle svého zaměstnavatele, které bylo současně i sídlem povinného, po dohodě s právní zástupkyní povinného Mgr. P. N. a prokuristkou svého zaměstnavatele L. D., jež rovněž v předmětném období vykonávala funkci členky představenstva povinného, uhradila za přítomnosti Policie ČR MO Dejvice vykonavatelům Exekutorského úřadu Praha 3 ze svého majetku finanční hotovost ve výši 192 196,20 Kč za povinného, a to z důvodu, aby předešla výkonu soudního rozhodnutí, konkrétně soupisu, zajištění a odvozu movitých věcí ve vlastnictví jejího zaměstnavatele. Exekuce na majetek povinného V. I. a. s. v likvidaci se sídlem K. 53, P-6, k vymožení povinnosti zaplatit oprávněnému K. K. a. s. se sídlem H. 432, K. IV, pohledávku ve výši 64 652,40 Kč s příslušenstvím, byla nařízena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19. 2. 2003 pod sp. zn. 12 Nc 5316/2003 na základě vykonatelného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 11. 2001 čj. 14 Cm 34/2000 – 28 a dne 15. 4. 2003 vydal pověřený soudní exekutor exekuční příkaz pod čj. Ex 76/2003 – 3 k vymožení povinnosti povinného vůči oprávněnému prodejem všech movitých věcí povinného postižitelných podle exekučního řádu. Povinný – V. I. a. s., nyní V. CZ a. s. v likvidaci, měl v obchodním rejstříku od 10.4.2000 uvedeno sídlo v P-6, S., K. 236,  od 5. 7. 2003 byla zapsána změna sídla - P-8, L., U L. p. 10/2015. Zaměstnavatel žalobkyně (společnost V. I. s.r.o.) měl v obchodním rejstříku rovněž zapsáno sídlo P-6, S., K. 234. Prokuristka společnosti V. I. s. r. o. L. D. byla současně členkou představenstva povinného. Soud I. stupně dospěl k závěru, že finanční hotovost ve výši 192 196,20 Kč, jejíž vyloučení z výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí je předmětem žaloby, nebyla postižena nařízením exekuce ve smyslu ustanovení § 261 a § 323 a násl. o.s.ř., neboť nebyla zajištěna vykonavateli exekutorského úřadu způsobem, jakým se zajišťují movité věci v rámci probíhající exekuce. Předmětná finanční hotovost nebyla exekutorem, resp. vykonavatelem, nalezena při výkonu rozhodnutí a odňata povinnému podle ustanovení § 333 odstavec 1 o.s.ř. a v tomto smyslu pojata do soupisu movitých věcí, nýbrž byla uhrazena žalobkyní vykonavatelům exekutorského úřadu za povinného ve snaze předejít výkonu rozhodnutí a za tímto účelem byl také žalobkyni vydán vykonavatelem příjmový pokladní doklad potvrzující převzetí této částky. Žalobkyně tedy poskytla plnění za jiného bez právního důvodu a má možnost samostatnou žalobou domáhat se vydání žalované částky jako předmětu bezdůvodného obohacení. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl soud I. stupně dle ustanovení § 142 odstavec 1 o.s.ř. a  přiznal úspěšnému žalovanému náklady za právní zastoupení advokátem v paušální částce 4 500,- Kč dle ustanovení § 8 písmeno a/ vyhlášky č. 484/2000 Sb. a tři režijní paušály po 75,- Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava věci, sepis vyjádření k žalobě a účast u jednání dne 6. 8. 2003). Uvedený rozsudek napadla včasným odvoláním žalobkyně, v němž namítala, že soud I. stupně na základě provedených důkazů dospěl k nesprávnému právnímu posouzení věci pokud rozsudek odůvodnil tím, že žalobkyně plnila za dlužníka. Soud I. stupně nezohlednil skutečnost, že žalobkyně jednala v atmosféře strachu o práci, strachu o zdraví, zastrašování a neurvalého chování, intuitivně s cílem zbavit se exekutorů za situace, kdy chtěli odnést věci, které sama potřebuje ke své práci a věci jejích kolegů. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k novému řízení, případně žalobě v celém rozsahu vyhověl. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného s tím, že námitky žalobkyně v odvolání jsou nedůvodné. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212 a § 212a o.s.ř. a odvolání žalobkyně neshledal důvodným. Žalobkyně uplatnila odvolací důvod dle § 205 odstavec 2 písmeno g/ o.s.ř., namítala, že rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci pokud soud dospěl k závěru, že žalobkyně plnila za dlužníka. Soud I. stupně vycházel ze skutkového stavu zjištěného v souladu s ustanovením § 6,  § 120 odstavec 1, 3 a § 153 odstavec 1 o.s.ř. a z tohoto skutkového stavu vycházel při svém rozhodování též odvolací soud. Na základě zjištěného skutkového stavu soud I. stupně správně dovodil, že finanční hotovost ve výši 192 196,20 Kč, jejíž vyloučení z výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí je předmětem této žaloby, nebyla postižena nařízením exekuce, neboť nebyla zajištěna vykonavateli exekutorského úřadu způsobem, jakým se zajišťují movité věci v rámci probíhající exekuce. V daném případě je však nutno  odkázat  v této souvislosti nikoli na ustanovení § 261 a § 323 a násl. o.s.ř., ale  na ustanovení § 44 odstavec 2 zákona č. 120/2001 Sb. o soudních exekutorech a exekuční činnosti, jež upravuje nařízení exekuce soudem na základě návrhu oprávněného a žádosti exekutora o udělení pověření k provedení exekuce a na ustanovení § 66 a násl. citovaného zákona, jež upravuje exekuci prodejem movitých věcí a nemovitostí. Na věcné správnosti závěru soudu I. stupně se však nic nemění, neboť finanční  hotovost  nebyla  exekutorem  nalezena  při  exekuci a odňata povinnému podle ustanovení § 333 odstavec 1 o.s.ř. a v tomto smyslu pojata do soupisu movitých věcí (zde je odkaz na ustanovení § 333 odstavec 1 o.s.ř. správný, neboť dle § 69 zákona č. 120/2001 Sb. nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se na provádění exekuce prodejem movitých věcí  a nemovitostí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu upravující výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitostí), nýbrž byla uhrazena žalobkyní vykonavatelům exekutorského úřadu za povinného. Dle § 267 odst. 1 o.s.ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle části třetí tohoto zákona. Z výše uvedeného plyne, že aktivně legitimován je ten, jehož věc, právo nebo jiná majetková hodnota byla postižena nařízením výkonu rozhodnutí, ačkoliv k ní má právo, nepřipouštějící exekuci. V tomto případě byla exekuce nařízena pro vymožení částky  64 652,40 Kč s příslušenstvím, exekučním příkazem pak byl jako způsob exekuce zvolen prodej movitých věcí. V průběhu exekuce však žádná finanční částka povinného nebyla  při soupisu majetku povinného nalezena a takto mu odňata. Odvolací soud proto dospěl k následujícímu závěru. Jestliže třetí osoba zaplatila exekutorovi v průběhu exekučního řízení za povinného finanční částku, aniž tato částka byla postižena nařízením exekuce, nemůže se na oprávněném prostřednictvím žaloby dle § 267 o.s.ř. domáhat, aby tato částka byla z exekuce vyloučena. Žalobkyně totiž poskytla plnění za jiného ve smyslu ustanovení § 454 občanského zákoníku a má tak právo požadovat vydání předmětu bezdůvodného obohacení od toho, za koho plnila, nikoliv od toho, komu plnila. Znakem uvedené skutkové podstaty bezdůvodného obohacení je skutečnost, že mezi tím, kdo plnil a tím, komu se plnilo, je zřejmé, že se plnění dělo za jiného. V tomto případě žalobkyně si byla sama vědoma skutečnosti, že poskytla plnění za jiného, jak vyplývá z jejího prohlášení učiněného do protokolu o soupisu a zajištění movitých věcí. S ohledem na vše, co bylo výše uvedeno, odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný ve smyslu ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil, a to včetně akcesorického výroku o nákladech řízení, v němž rovněž neshledal žádného pochybení. Pokud  žalobkyně ve svém odvolání poukazovala na nevhodné chování a jednání exekutorů, je třeba uvést, že chování exekutora při zajišťování a soupisu movitých věcí nemůže být předmětem přezkumu odvolacím soudem. O náhradě nákladů odvolacího řízení pak bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 142 odstavec 1 o.s.ř. a § 224 odstavec 1 o.s.ř. Žalované, která byla v odvolacím řízení úspěšná, byly přiznány náklady odvolacího řízení za právní zastoupení advokátem dle § 2 odstavec 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve výši 4 500,- Kč určené podle § 8 písmeno a/ citované vyhlášky, k paušální částce náleží dva režijní paušály po 75,- Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky  č. 177/1996 Sb. Náklady řízení bylo uloženo žalobkyni zaplatit podle § 149 odstavec 1 o.s.ř. k rukám advokáta žalované. Poučení: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné, ledaže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Pak jej lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení rozsudku k Nejvyššímu soudu ČR   prostřednictvím soudu I. stupně. V Praze dne 16. ledna 2004 JUDr. Milada Veselá, v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Jana Nejedlá