Při posuzování relativní neplatnosti právního úkonu, které se účastník řízení dovolal až v odvolacím řízení, se nepřihlíží k uplatněným novým skutečnostem a důkazům.

14 Co 78/2004 - 51 U S N E S E N Í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Milady Veselé a soudců JUDr. Jany Šrédlové a JUDr. Ivy Suneghové v právní věci žalobce: JUDr. M.  R., bytem v P-6, N. P. 2583/8, zastoupeného JUDr. F. S., advokátem v P-1, R. 13, proti žalované: Č. A., s. r. o., se sídlem v B., S. u K. 102, zastoupené JUDr. D. F., advokátkou v P-5, P. 1245/8, o zaplacení částky 450.000,- Kč s příslušenstvím , k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 12. 2003 č. j. 24 C 92/2003 - 33, t a k t o : Rozsudek soudu I. stupně se    z r u š u j e    a věc se    vrací    tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í :  Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 450.000,- Kč s příslušenstvím a vyslovil, že žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení 38.475,- Kč. Soud I. stupně po zjištění, že mezi účastníky byla dne 3. 5. 2000 uzavřena kupní smlouva, dle níž zakoupil žalobce od žalované obraz s názvem „Z.“ s osvědčením, že autorem je J. K., za cenu 450.000,- Kč, dále po zjištění, že žalobce dopisem ze dne 11. 1. 2001 od smlouvy odstoupil pro údajnou vadu, a to falsifikát díla, dospěl k závěru, že žalobě vyhovět nelze, neboť žalobce ve smyslu ustanovení § 599 obč. zákona neuplatnil vady díla u prodávajícího bez zbytečného odkladu a nevytkl je ve lhůtě 6 měsíců. V důsledku toho došlo k prekluzi nároku z titulu odpovědnosti žalované za vady prodaného obrazu, právo takto zaniklo a nelze jej přiznat. Proti rozsudku se včas žalobce odvolal. Namítal, že soud nijak nehodnotil souvislost prodeje dalších tří obrazů s předmětným, že nepřihlédl k tomu, že ohledně dvou obrazů došlo k tomu, že bývalý jednatel společnosti mu oproti vrácení obrazů vyplatil peníze. Nehodnotil, že ačkoliv je dopis nadepsán „odstoupení od smlouvy“ nelze bez dalšího usuzovat na to, že se ve skutečnosti právě jednalo o odstoupení. Žalovaný vady díla nezkoumal, ztrátu důvěry považoval za dostatečný důvod k vrácení obrazů i peněz. Soud I. stupně nepřipustil důkaz znaleckým posudkem o pravosti obrazu, ačkoliv na základě něho by bylo možné posoudit i platnost samotné kupní smlouvy. Nejednalo se totiž o vadu díla, ale o uvedení v omyl o takové podstatné vlastnosti věci, bez níž by žalobce nikdy smlouvu neuzavřel. Navíc lze jednání mezi žalobcem a dnes již zemřelým jednatelem společnosti panem Ing. J. H. považovat za jednání, na základě kterého došlo mezi stranami k novému ujednání, jehož obsahem byla zpětná koupě obrazů. V takovém případě by pak k prekluzi dojít nemohlo, protože nová koupě byla sjednána 22. 1. 2001 a žaloba byla podána 11. 11. 2002. Navrhl proto, aby byl napadený rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalovaná se vyjádřila k odvolání tak, že vlastně uvedení v omyl je zatím hypotetické, neboť pravost obrazu nebyla znalecky vyvrácena. I když namítá žalobce, že dopis nemusel být nutně odstoupením od smlouvy, neuvádí, čím vlastně měl být. Pokud bývalý jednatel uzavřel nějaký závazek, pak se jednalo pouze o závazek osobní. Pokud jde o uzavření zpětné koupě, termín pro uskutečnění jednotlivých obchodů byl stanoven pouze rámcově. Tvrzení je však fabulací, nepotvrzuje ji ani výpověď svědkyně S. Navrhla proto potvrzení napadeného rozsudku. Odvolací  soud  přezkoumal  napadený rozsudek i řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), poté dospěl k závěru, že nemá dostatek podmínek pro konečné rozhodnutí ve věci. Předně je třeba uvést, že skutková tvrzení v žalobě mohou být podkladem pro posouzení nároku nejen z hlediska možné odpovědnosti žalované za vady prodaného obrazu, ale i pro úvahu o jednání žalované, kterým byl žalobce uveden v omyl ve smyslu ustanovení § 49a obč. zákona. Soud totiž není vázán právním označením nároku. V obou případech však žalobní petit těmto skutkovým tvrzením neodpovídá, neboť žalobce se domáhá vrácení peněz, avšak nikoliv oproti vydání obrazu (což je nutným důsledkem odstoupení od smlouvy v důsledku vady obrazu, tak neplatnosti, byť relativní, právního úkonu - § 451 odst. 1 a § 457 obč. zákona). Soud I. stupně bude muset nejprve vyzvat žalobce k odstranění této vady žaloby (viz. R 26/1975, dle kterého „…pokud žalobní návrh sám nebo ve spojení se vzájemným návrhem žalovaného neumožňuje soudu, aby vzájemnou povinnost účastníků z neplatné nebo zrušené smlouvy mohl vyjádřit ve výroku rozsudku, je soud povinen dát účastníkům potřebné právní poučení.“). Pokud jde o námitku žalobce, že se soud I. stupně nezajímal o posouzení nároku z hlediska neplatnosti kupní smlouvy, je nutno upozornit žalobce, že v případě neplatnosti právního úkonu z důvodu omylu dle § 49a obč. zákona se nejedná o neplatnost absolutní, ale relativní dle § 40a obč. zákona. Takové relativní neplatnosti je však nutné se dovolat a do té doby se hledí na právní úkon jako na platný. Proto soud I. stupně v této fázi řízení nijak nepochybil, když se neplatností kupní smlouvy nezabýval a ani neměl povinnost zkoumat nárok žalobce i v tomto směru. Žalobce uplatnil námitku absolutní neplatnosti kupní smlouvy, nicméně podle judikatury soudů se může dovolat dotčený účastník relativní neplatnosti i tím, že uplatní námitku neplatnosti absolutní (viz. PR č. 10/1999). Není totiž rozhodné, jak jí sám účastník kvalifikuje. Právní účinky dovolání se neplatnosti právního úkonu nastávají okamžikem dojití tohoto dovolání ve formě oznámení neplatnosti druhému účastníku. Jedná se o hmotněprávní úkon, tudíž žalované došel až doručením odvolání, v němž poprvé žalobce námitku uplatnil. Odvolací soud proto zkoumal, zda je toto dovolání se relativní neplatnosti důvodem, kterým se musí zabývat a dospěl k závěru, že ano. Účastník se může i v systému neúplné apelace dovolat relativní neplatnosti právního úkonu až ve stadiu odvolacího řízení, musí však tvrdit rozhodné skutečnosti pro posouzení této relativní neplatnosti již před soudem I. stupně. V  daném  případě  tato situace nastala, neboť skutková tvrzení uvedená žalobcem před soudem I. stupně umožňovala posoudit nárok i ve světle ustanovení § 49a obč. zákona. Na soudu I. stupně proto bude, aby se nově i tímto nárokem zabýval. Žalobce současně upřesnil v odvolacím řízení, že vlastně došlo k uzavření nové kupní smlouvy mezi ním a zemřelým panem Hradečným, tyto okolnosti však byly již předmětem dokazování před soudem I. stupně (výslech svědkyně Mgr. S.), tedy se nejedná o porušení zákazu uvádění nových tvrzení a důkazů. Přesto se soud I. stupně tímto nárokem rovněž nezabýval.  Jsou tak dány odvolací důvody dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. d/, g/ o. s. ř., když provedení důkazu znaleckým posudkem bude nezbytné pro vyřešení předběžné otázky o nedostatku podstatné vlastnosti obrazu, tj. že se jedná o dílo J. K., tedy omylu při uzavírání kupní smlouvy, což je nutným předpokladem úspěšného namítnutí relativní neplatnosti smlouvy.  Z těchto všech výše uvedených důvodů musel být napadený rozsudek zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.), byť především proto, že námitku neplatnosti kupní smlouvy vznesl žalobce až v odvolání.  P o u č e n í :  Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 16. dubna 2004 JUDr. Milada Veselá , v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení:  Jana Nejedlá