Při výpovědním důvodu dle § 46 odst. 1 písm. e) ZP (pro nesplňování, bez zavinění zaměstnavatele, požadavků pro řádný výkon práce spočívá-li toto nesplňování v neuspokojivých pracovních výsledcích), nelze za vhodnou práci ve smyslu ustanovení § 46 odst. 2 písm. b) zák. práce považovat práci na úrovni, kterou zaměstnanec nezvládá.

14 Co 99,100/2004-71 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Milady Veselé a soudců JUDr. Jany Šrédlové a Mgr. René Fischera v právní věci žalobce: RNDr. M. K., nar. 8. 2. 1962, bytem P-3, S. 36, zast. JUDr. V. B., advokátem se sídlem P-5, J. nábř. 57, proti žalovanému: N. g. v P. se sídlem P-1, S. n. 12 , o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, k odvolání žalovaného do rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 23. dubna 2003, č.j. 27 C 124/2001 – 51 , opraveného usnesením ze dne 26. srpna 2003, č.j. 27 C 124/2001 – 60 t a k t o : Rozsudek soudu I. stupně opravený usnesením ze dne 26. 8. 2003 se  p o t v r z u j e   . Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech odvolacího řízení 2.575,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Viktora Bedrny, advokáta. O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem ve znění opravného usnesení ze dne 26. 8. 2003 určil soud I. stupně, že výpověď daná žalobci dopisem ze dne 28. 3. 2001 je neplatná a uložil žalovanému zaplatit žalobci na nákladech řízení 6.150,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. V. B., advokáta. Soud I. stupně vycházel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne 1. 8. 1998 uzavřena pracovní smlouva, která založila pracovní poměr žalobce na dobu neurčitou ve funkci kurátor – asistent. Dopisem žalovaného z 28. 3. 2001 byla žalobci dána výpověď z pracovního poměru podle § 46 odst. 1 písm. e) ZP s tím, že žalobce nesplňuje požadavky pro řádný výkon práce z důvodů trvale neuspokojivých pracovních výsledků a byl upozorněn na možnost výpovědi interním sdělením ředitelky SUDS ze dne 10. 1. 2001 a 21. 2. 2001. Podle rozhodnutí generálního ředitele žalovaného ze dne 26. 2. 2001 a podle jmenného seznamu vypracovaného žalovaným nebyla ke dni výpovědi žalobci obsazena místa v lektorském oddělení S. u. 19. s., místo vedoucího centrální evidence ve S. m. a s. u., dvě místa referenta referátu regionálních galerií, dvě místa odborného pracovníka oddělení pro styk s veřejností. Výpovědí ve zkušební době ze dne 19.3. 2001 D. S. se uvolnilo místo odborného referenta propagace. Dle vyjádření žalovaného byl stanoven M. k. ČR limit zaměstnanců počtem 526. Jelikož však byl nízký limit mzdových prostředků, bylo třeba udržet nižší počet zaměstnanců, aby bylo možno jim přiznat odpovídající výdělky. Soud I. stupně dospěl k závěru, že žalovaný nesplnil nabídkovou povinnost dle § 46 odst. 2 ZP. Žalovaný, ačkoliv měl dle organizační struktury dané rozhodnutím generálního ředitele volná místa a z výčtu neobsazených míst vyplývá, že žalobce by byl schopen kteroukoliv tuto práci vykonávat, žalovaný  žádné  uvedené  místo  žalobci  nenabídl. Takto je třeba výpověď z pracovního poměru dle § 46 odst. 1 písm. e) ZP hodnotit jako neplatnou a není nutno zkoumat, zda byly splněny použité výpovědní důvody a další předpoklady platné výpovědi. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Uvedený rozsudek napadl včasným odvoláním žalovaný. Namítal následující: Soud I. stupně se nezabýval uplatněným výpovědním důvodem dle § 46 odst. 1 písm. f) ZP, který je ve výpovědi rovněž obsažen. Soud I. stupně neprovedl důkazy navržené žalovaným k prokázání výpovědního důvodu. Žalovaný měl v době výpovědi žalobci akutní nedostatek mzdových prostředků, nebylo možno přijímat žádné nové zaměstnance, personální situace byla řešena vnitřními přesuny a kumulováním funkcí. K tomuto navrhnul žalovaný výslech svědka – ekonomického náměstka generálního ředitele žalovaného Ing. T. Nabídnutá práce ve smyslu § 46 odst. 2 písm. b) ZP musí být pro zaměstnance vhodná a dle § 37 odst. 5 ZP musí odpovídat i jeho schopnostem. Důkazem neschopnosti žalobce byla právě výpověď pro neuspokojivé pracovní výsledky. Nelze na žalovaném spravedlivě požadovat, aby volné místo s úzkou specializací nabídl zaměstnanci, který se v dosavadním místě neosvědčil a požadovanou speciální kvalifikací nedisponuje. Na konci roku 2001 (po výpovědi) se finanční situace žalovaného stabilizovala. Tehdy nabídl žalobci místo investičního referenta. Žalobce tuto nabídku odmítl. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, popř. změnil tak, že se žaloba zamítá. Žalobce požadoval potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Odvolací  soud  přezkoumal  napadený  rozsudek  i  řízení,  které jeho vydání předcházelo, dle § 212 a § 212a o.s.ř. a řízení dále doplnil (§ 213 odst. 2 o.s.ř.). Z listiny nazvané „rozvázání pracovního poměru výpovědí“ ze dne 28. 3. 2001 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl odůvodnění výpovědi formulací, že výpověď je dána dle § 46 odst. 1 písm. e) zákoníku práce pro nesplňování požadavků pro řádný výkon práce z důvodu trvale neuspokojivých pracovních výsledků. V odůvodnění výpovědi je mimo jiné uvedeno, že důvodem výpovědi bylo neodevzdávání hesel pro soupisový katalog sbírky a nepřipravení katalogu výstavy A. B. P. pro V. H. 2001. Z interních sdělení ředitelky S. u. 19. století adresovaných žalobci ze dne 7. 11. 2000, 25. 1. 2001, 26. 1. 2001, 20. 2. 2001 a 8. 3. 2001 zjistil odvolací soud, že žalobce byl dne 7. 11. 2000 pověřen zpracováním katalogových hesel sbírky v intenzitě 15 hesel týdně. Dne 25. 1. 2001 a 26. 1. 2001 bylo konstatováno, že tato hesla žalobce neodevzdává a má odevzdat již 45 hesel. Dne 20. 2. 2001 mu bylo zadáno odevzdávat hesla každé pondělí dopoledne. Dne 8. 3. 2001 bylo konstatováno, že žalobce opět hesla v požadované intenzitě nedodal. Dle interních sdělení ředitelky S. u. 19. století adresovaných žalobci ze dne 14. 11. 2000, 28. 12. 2000 a 9. 1. 2001 byl žalobce dne 14. 11. 2000 pověřen přípravou výstavy a katalogu na téma A. B. P. pro V. H. 2001 s tím, že tento úkol je nutno splněný odevzdat do 28. 11. 2000. Dne 28. 11. 2000 bylo konstatováno nesplnění úkolu a akceptován termín určený žalobce do 22. 12. 2000. Dne 9. 1. 2001 uvedla ředitelka, že žalobce neodevzdal ani malou použitelnou část katalogu a přípravou výstavy pověří někoho jiného. Dle příkazu generálního ředitele žalovaného č. 4/2001 ze dne 26. 2. 2001 a jmenného seznamu obsazených míst vyhotoveného žalovaným měl žalovaný volné místo lektora v lektorském oddělení S. u. 19. s., vedoucího oddělení centrální evidence sbírek v sekci odborných činností, dvě místa referenta referátu regionálních galerií, dvě místa odborného pracovníka oddělení pro styk s veřejností, šest míst v instalační skupině výstavního oddělení, místo referenta v referátu edukace, 31 míst v technické správě budovy a šest míst v oddělení autoprovozu. U jednání odvolacího soudu dne 7. 5. 2004 uvedl žalobce, že má dvě vysoké školy, a to přírodovědeckou a filozofickou fakultu UK, je historikem umění. Studoval v USA, velice dobře mluví anglicky. Navíc umí německy, rusky a latinsky. Žalovaný uvedl, že pro funkci oddělení pro styk s veřejností byl předpoklad znalost několika jazyků. Funkce v instalační skupině výstavního oddělení, v technické správě budov a v autoprovozu jsou i funkce dělnické. Po takto provedeném dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné. Žalovaný uplatnil odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. d) a g) o.s.ř. Z hlediska právního posouzení věci namítal, že se soud I. stupně nezabýval výpovědním důvodem nejen dle § 46 odst. 1 písm. e) ZP, ale i písm. f) ZP, nezkoumal, zda u žalovaného byla fakticky volná pracovní místa a nezabýval se schopnostmi žalobce volné pracovní funkce vykonávat s ohledem na uplatněný výpovědní důvod. Jak vyplývá z listiny o výpovědi z pracovního poměru, zejména z doslovného znění jejího úvodu, výpověď je dána dle § 46 odst. 1 písm. e) zákoníku práce pro nesplňování požadavků pro řádný výkon práce z důvodu trvale neuspokojivých pracovních výsledků. Žalovanému je třeba přisvědčit v tom, že i svědomitá a řádná práce je součástí povinností zaměstnanců zahrnutých obecně pod pojem pracovní kázně (§ 73 odst. 1 písm. a) ZP). Pokud však takto žalovaný směřuje k výpovědnímu důvodu dle § 46 odst. 1 písm. f) ZP, jehož použití by bylo pro žalovaného výhodnější z hlediska i aplikace ustanovení § 46 odst. 2 ZP, nelze tento závěr přijmout ze dvou následujících důvodů. Jednak ve vztahu k požadavku na kvalitní práci zaměstnance je ustanovení § 46 odst. 1 písm. e) ZP k ustanovení § 46 odst. 1 písm. f) ZP v poměru speciality. Zákon sám upravuje možnost výpovědi z pracovního poměru pro neuspokojivé pracovní výsledky jen dle § 46 odst. 1 písm. e) ZP. Dle § 46 odst. 1 písm. f) ZP lze dát zaměstnanci výpověď pro jiné porušení pracovní kázně, t.j. pracovních povinností dle § 73 až 75 ZP, než z důvodů nekvalitní práce. Jednak žalovaný sám zvolil výslovně kvalifikaci výpovědního důvodu dle § 46 odst. 1 písm. e) ZP. Znal tedy jednotlivé zákonné výpovědní důvody a zvolil si ten, který odpovídal postoji žalovaného k výkonu práce žalobce. Žalobci tedy vytýkal předně a zejména nek valitní práci, neuspokojivé pracovní výsledky (§ 240 odst. 3 ZP). Žalobci tedy byla dána výpověď dle § 46 odst. 1 písm. e) ZP. Podle tohoto ustanovení zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď z důvodu, že zaměstnanec nesplňuje předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce nebo nesplňuje-li bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon této práce; spočívá-li nesplňování těchto požadavků v neuspokojivých pracovních výsledcích, lze zaměstnanci z tohoto důvodu dát výpověď, jen jestliže byl zaměstnavatelem v době posledních 12 měsíců písemně vyzván k jejich odstranění a zaměstnanec je v přiměřené době neodstranil. Po doplnění dokazování v rozsahu ustanovení § 213 odst. 2 o.s.ř. dospěl odvolací soud k závěru, že tento výpovědní důvod je dán. Dopisy ze dne 10. 1. 2001 a 21. 2. 2001 sice nejsou výzvami k odstranění nedostatků v práci dle § 46 odst. 1 písm. e) ZP, jsou toliko upozorněními na možnost výpovědi, nicméně žalobce byl v době 12 měsíců před výpovědí z pracovního poměru ze dne 28. 3. 2001 nejméně ve dvou případech písemně upozorňován na nekvalitní práci, vyzýván k nápravě, a to ve lhůtách daných zaměstnavatelem. Dne 7. 11. 2000 byl pověřen zpracováním katalogových hesel sbírky v intenzitě 15 hesel týdně. Dne 25. 1. 2001 a 26. 1. 2001 bylo konstatováno, že tato hesla žalobce neodevzdává a má odevzdat 45 hesel. Dne 20. 2. 2001 mu bylo zadáno odevzdávat hesla každé pondělí dopoledne. Dne 8. 3. 2001 bylo konstatováno, že žalobce opět hesla v požadované intenzitě neodevzdává. Dne 14. 11. 2000 byl pověřen přípravou výstavy a katalogu na téma A. B. P. pro V. H. 2001 s tím, že tento úkol je nutno splněný odevzdat do 28. 11. 2000. Dne 28. 11. 2000 bylo konstatováno nesplnění úkolu a akceptován termín určený žalobce do 22. 12. 2000. Dne 9. 1. 2001 bylo opět konstatováno nesplnění úkolu. Zbývá tedy posoudit, zda žalovaný splnil svou nabídkovou povinnost dle § 46 odst. 2 ZP. Podle tohoto ustanovení zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, pokud nejde o výpověď pro porušení pracovní kázně nebo z důvodu, pro který lze okamžitě zrušit pracovní poměr, pouze tehdy, jestliže a) nemá možnost ho dále zaměstnávat v místě, které bylo sjednáno jako místo výkonu práce, ani v místě jeho bydliště, a to ani po předchozí průpravě, b) zaměstnanec není ochoten přejít na jinou pro něho vhodnou práci, kterou mu zaměstnavatel nabídl v místě, které bylo sjednáno jako místo výkonu práce, nebo v jeho bydlišti, nebo podrobit se předchozí průpravě pro tuto jinou práci. Splnění této nabídkové povinnosti je hmotněprávní podmínkou platnosti výpovědi (Rc 94/68). Nelze akceptovat námitku žalovaného, že dle organizační struktury sice měl volná místa, ale tato fakticky nemohl obsadit z důvodu přechodně zhoršené finanční situace. Nedostatek mzdových prostředků nemůže ovlivnit počet volných pracovních míst, pokud dle předpisů určujících organizační strukturu zaměstnavatel volná pracovní místa má. Jak vyplývá i z příkazu generálního ředitele žalovaného č. 4/2001 ze dne 26. 2. 2001, měl tento pravomoc zasahovat do organizační struktury žalovaného a určovat tak potřebu personálního zajištění činnosti žalovaného. Žalovaný dále namítal, že s ohledem na uplatněný výpovědní důvod pro absenci požadovaných pracovních schopností žalobce, nelze na žalovaném spravedlivě požadovat, aby mu nabízel specializovaná pracovní místa. Dle již ustálené judikatury (viz odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 1322/2002, uveřejněné pod Rc 74/2003, dále např. Rc 51/75, str. 270-271 nebo Sborník stanovisek, závěrů, rozborů a zhodnocení soudní praxe, zpráv o rozhodování soudů a soudních rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydal Nejvyšší soud ČSSR, Praha 1980, str. 57-58) jinou pro zaměstnance vhodnou prací z pohledu § 46 odst. 2 ZP se obecně rozumí práce odpovídající zdravotnímu stavu, schopnostem a pokud možno i kvalifikaci zaměstnance (srov. § 37 odst. 5 ZP). Jde tedy o práci, kterou je zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, schopnostem a kvalifikaci schopen vykonávat. Z toho, že jiná vhodná práce má odpovídat pokud možno i kvalifikaci zaměstnance, je nutno dovodit, že takovou prací je třeba rozumět především práci odpovídající kvalifikaci zaměstnance a teprve potom (není-li pracovní místo odpovídající kvalifikaci zaměstnance volné) práci, která odpovídá pokud možno nejvíce kvalifikaci zaměstnance, a posléze (není-li volné ani pracovní místo odpovídající co nejvíce kvalifikaci za městnance) práci, pro kterou se zvláštní kvalifikace nevyžaduje. Lze tedy za vhodnou práci ve smyslu ustanovení § 46 odst. 2 písm. b) ZP považovat popřípadě i takovou práci, při níž není zcela využito kvalifikace zaměstnance. Vhodnou prací není ovšem taková práce, kterou zaměstnanec není schopen vykonávat vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, pro své omezené schopnosti nebo pro nedostatek kvalifikace, pokud kvalifikaci nemůže získat jen předchozí průpravou. Za předchozí průpravu zaměstnance ve smyslu ustanovení § 46 odst. 2 písm. a) a b) ZP nelze považovat získávání schopností a kvalifikace náročnými způsoby, např. absolvováním školy, vyučením v oboru apod. Nemožnost zaměstnance dále zaměstnávat tedy znamená, že zaměstnavatel nemá pro zaměstnance žádnou práci; jde tu tedy o absolutní nemožnost zaměstnance dále zaměstnávat. Zaměstnavatel proto musí zaměstnanci nabídnout jakékoliv volné místo (tedy i místo vnímané z hlediska dosavadního zařazení jako méně „příznivé"), které je k dispozici v době výpovědi, tedy nejen místo odpovídající původní pracovní smlouvě, popřípadě kvalifikaci zaměstnance kdykoliv získat (ať před uzavřením smlouvy nebo po jejím sjednání), a to i tehdy, když toto místo vyžaduje předchozí průpravu zaměstnance. Rozhodnutí, zda této nabídky bude využito, je dáno výlučně zaměstnanci, který může tuto pracovní příležitost odmítnout, čímž je pak dovršena podmínka uvedená v ustanovení § 46 odst. 2 ZP pro platnost výpovědi. Toto obecné východisko výkladu nabídkové povinnosti dle § 46 odst. 2 ZP je však dle odvolacího soudu modifikováno v tomto případě použitým výpovědním důvodem dle § 46 odst. 1 písm. e) ZP. Při výpovědním důvodu dle § 46 odst. 1 písm. e) ZP (pro nesplňování, bez zavinění zaměstnavatele, požadavků pro řádný výkon práce; spočívá-li toto nesplňování v neuspokojivých pracovních výsledcích), nelze za vhodnou práci ve smyslu ustanovení § 46 odst. 2 písm. b) ZP považovat práci stejného druhu nebo se stejnými kvalifikačními předpoklady a s obdobnou pracovní náplní jako u dosud sjednaného druhu práce. Takto dle názoru odvolacího soudu žalovaný nepochybil, pokud nenabídl žalobci volné místo, ve kterém by tento uplatnil svou kvalifikaci historika umění, absolventa filozofické fakulty UK. V místě s touto kvalifikací se žalobce neosvědčil, neprokázal schopnosti takovou pracovní činnost pro žalovaného vykonávat. Jednalo by se zejména o volná místa lektora v lektorském oddělení Sbírky umění 19. století, vedoucího oddělení centrální evidence sbírek v sekci odborných činností a dvě místa referenta referátu regionálních galerií. Žalovaný však žalobci nenabídl ani volné místo odborného pracovníka oddělení pro styk s veřejností, které nemá stejné kvalifikační předpoklady jako funkce žalobcem v pracovním poměru vykonávaná, a přitom žalobce splňuje požadavky na toto místo kladené, tedy znalost několika jazyků. Žalovaný žalobci nenabídl ani volná pracovní místa v dělnických profesích (místa v instalační skupině výstavního oddělení, místa v technické správě budovy a místa v oddělení autoprovozu). Takto je třeba souhlasit se závěrem soudu I. stupně, že výpověď ze dne 28. 3. 2001 je neplatná, neboť žalovaný nesplnil svou nabídkovou povinnost dle § 46 odst. 2 ZP. Odvolací důvod dle § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. uplatněný žalovaným, tedy není dán. Odvolací soud  neshledal  jiné  odvolací  důvody  (§ 212a odst. 1 o.s.ř.),  ani nezjistil vady řízení uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. ani  jiné  vady  řízení před soudem I. stupně, jež by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 o.s.ř.). Na základě shora uvedeného postupoval odvolací soud dle § 219 o.s.ř. a napadený rozsudek včetně správného akcesorického výroku o nákladech řízení jako věcně správný potvrdil. O  nákladech  odvolacího  řízení  bylo  rozhodnuto  dle  §  224  odst. 1  a  §  142  odst. 1 o.s.ř. V odvolacím řízení úspěšný žalobce má právo na odměnu dle § 7 písm. c) a § 18 odst. 1 vyhl. č. 484/2000 Sb. v částce 2.500,- Kč a jeden režijní paušál dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. v částce 75,- Kč za účast u odvolacího jednání, celkem 2.575,- Kč. P o u č e n í :   Proti tomuto rozsudku   n e n í    dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím soudu I. stupně dospěje dovolací soud k závěru, že rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam. Praze dne 7. května 2004 JUDr. Milada Veselá, v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Jana Nejedlá