Ust. § 53 zák. č. 120/2001 Sb. (exekuční řád) umožňuje exekutorovi navrhnout soudu, aby předvolal povinného a vyzval jej k prohlášení o svém majetku, i po vydání exekučního příkazu.

Č. j.: 16 Co 302/2004-21 U S N E S E N Í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z jeho předsedkyně JUDr. Naděždy Javůrkové a soudců JUDr. Ivy Březinové a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v exekuční věci oprávněné společnosti: Č. T., a. s., se sídlem P-3, O. 55/5, proti povinné: P. c., s.r.o., se sídlem P-10, N. P. 21,  pro 14.638,10 Kč s příslušenstvím, o návrhu soudního exekutora  na prohlášení o majetku povinné a k jeho odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 1. září 2004, č. j. 19 Nc 3005/2004-16, t a k t o : Usnesení soudu I. stupně se    z r u š u j e    a věc se    v r a c í    tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í :  Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17. 2. 2003, č.j. 19 Nc 6662/2003-4, byla nařízena exekuce k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 14.638,10 Kč s příslušenstvím a provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor, Exekutorský úřad P-9. Dne 21. 1. 2004 byl do podatelny Obvodního soudu pro Prahu 10 doručen návrh zmíněného soudního exekutora na prohlášení o majetku povinného ve smyslu ust. § 53 zákona č. 120/2001 Sb. (dále jen exekuční řád). Napadeným usnesením soud I. stupně tento návrh zamítl s odůvodněním, že „exekutor může podat soudu návrh na prohlášení o majetku i po zahájení řízení, respektive poté, co mu bylo doručeno usnesení o nařízení exekuce“, avšak vydal-li již exekuční příkaz na postižení majetku povinného určitým způsobem, k čemuž v daném případě došlo, bylo započato vlastní provedení exekuce a tudíž nemůže být splněna podmínka zakotvená v ust. § 260a odst. 1 o. s. ř., tj. že návrh na prohlášení o majetku je možné podat před podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, respektive zahájením exekuce, a proto je v takovém případě nutné návrh zamítnout i s přihlédnutím k tomu, že soudní exekutor má při zjišťování majetku povinného i další možnosti (například může sám povinného předvolat k prohlášení o majetku, může požádat o součinnost oprávněného – § 50 exekučního řádu – a může být nařízena i exekuce prodejem podniku). Proti takovému usnesení podal soudní exekutor v zákonné lhůtě odvolání, ve kterém polemizuje s právními názory soudu I. stupně vtělenými do jeho usnesení a navrhuje, aby odvolací soud zrušil toto usnesení a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud tak přezkoumal napadené rozhodnutí soudu I. stupně i řízení mu předcházející ve smyslu ust. § 212 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání soudního exekutora nelze upřít opodstatněnost. V této souvislosti považuje odvolací soud především za nutné připomenout, že ust. § 53 exekučního řádu umožňuje exekutorovi mimo jiné navrhnout soudu, aby předvolal povinného a vyzval jej k prohlášení o svém majetku, přičemž právě v tomto zákonném ustanovení došlo k úpravě ust. § 50 odst. 2 téhož zákona, kde je nepřesně uvedeno, že sám exekutor vyzve povinného k prohlášení o majetku, jehož ú prava je zákonodárcem z hlediska systematického uspořádání vřazena do hlavy III. (provedení exekuce), dílu druhého (exekuční řízení) exekučního řádu, a to výrazně za zahájení exekučního řízení, nařízení exekuce (pověření exekutora) a dokonce i za úpravu exekučního příkazu, z čehož logicky vyplývá jeho záměr aplikovat ust. § 50 a § 53 exekučního řádu i po vydání exekučního příkazu exekutorem. Opačný výklad navíc nemá žádnou oporu v platné právní úpravě, neboť ust. § 260a o. s. ř., na které soud I. stupně v odůvodnění napadeného usnesení poukazuje, se týká pouze případů, ve kterých návrh na předvolání a vyzvání povinného k prohlášení o majetku činí ten, kdo má vykonatelným rozhodnutím přiznanou peněžitou pohledávku, a na daný případ, na nějž se vztahuje především úprava zakotvená v ust. § 53 ex. řádu (ale například i ust. § 260b odst. 2 o. s. ř.), se tedy naznačená úprava vztáhnout nemůže. Navíc není vůbec zřejmé, z jakého důvodu by exekutor nemohl předmětný návrh soudu podat po vydání exekučního příkazu, když soudem I. stupně zmiňované ust. § 260a odst. 1 o. s. ř. limituje předmětnou „žádost“ podáním návrhu na výkon rozhodnutí, což však nelze v případě soudního exekutora dodržet i s ohledem na to, že jeho návrhu musí předcházet i usnesení o nařízení exekuce a pověření exekutora. S ohledem na vše, co bylo výše uvedeno, tak odvolací soud napadené usnesení soudu I. stupně za postupu dle ust. § 221 odst. 1 a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. P o u č e n í :  Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 6. října 2004 JUDr. Naděžda Javůrková, v. r. předsedkyně senátu