Rozhodne-li soud ve věci samé bez nařízení jednání podle § 115a o.s.ř., řídí se odvolací řízení projednáváním věci systémem neúplné apelace.

20 Co 566/2003-40 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Saralievové a soudců JUDr. Ireny Noskové a JUDr. Ivany Klimešové v právní věci žalobkyně: M. č. P-1, ,, proti žalované: A. Š., nar. 20.2.1940, bytem P-9, P. 122/141, zast. advokátem se sídlem P-6, N. L. 7, o vyklizení nebytových prostor, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22.4.2003, č.j. 22 C 160/2002-19, t a k t o: I. Rozsudek soudu I. stupně s e v napadeném výroku o vyklizení ateliéru o výměře 46,8 m2 , komory o výměře 0,5 m2 a komory o výměře 1,2 m2 z r u š u j e a v tomto rozsahu s e řízení z a s t a v u j e. II. Ve výroku o vyklizení zbývajících prostor a ve výroku o nákladech řízení s e rozsudek p o t v r z u j e. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost vyklidit a odevzdat žalobkyni nebytové prostory o celkové výměře 108,10 m2 , situované v 5. patře domu č.p. 227 v k.ú. P. - N. M., Na S. 1, do tří dnů od právní moci rozsudku. Zároveň rozhodl, že žalovaná je v téže lhůtě povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1.000,- Kč. Podle odůvodnění dospěl soud I. stupně k závěru, že předmětný dům č.p. 227 byl svěřen žalobkyni vlastníkem, jímž je hl.m. Praha. Žalobkyně nájemní smlouvou uzavřenou dne 30.9.1992 přenechala uvedené nebytové prostory J. Š., zemřelému manželu žalované, do nájmu na dobu určitou deseti let ode dne podpisu smlouvy s tím, že ujednání z této smlouvy zavazuje i právní nástupce. Žalovaná se tak po úmrtí manžela stala nájemkyní nebytových prostor, její nájemní vztah k nim však skončil dne 30.9.2002 uplynutím doby. Žalovaná nepodepsala další nájemní smlouvu, která jí byla žalobkyní nabízena, a její právní vztah k předmětným nebytovým prostorám proto skončil. Žalobkyně se tak domáhá důvodně vyklizení uvedených prostor žalovanou. Výrok o nákladech řízení zdůvodnil soud I. stupně aplikací ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas prostřednictvím svého zástupce odvolání. V něm uvedla, že mezi účastníky probíhalo mimosoudní jednání ještě v době, kdy se k žalobě žalovaná vyjadřovala. Poukázala na to, že její zemřelý manžel vynaložil na rekonstrukci uvedených prostor značnou částku cca 400.000,- Kč, aby zde vybudoval atelier. Mezi účastníky smlouvy probíhalo jednání o tom, že původní pronajaté prostory budou rozděleny na obytnou část, jenž zůstane v nájmu žalované, a na ateliérovou část, kterou již žalovaná nepotřebuje. S ohledem na možnost takové dohody žalovaná již část prostor dobrovolně vyklidila a předala žalobkyni 28.1.2003. Mimosoudní náklady, vynaložené na úpravu původně pronajatých prostor, částkou 386.350,- Kč a navrhla zrušení napadeného rozsudku v plném rozsahu. V rámci ústního doplnění odvolání pak žalovaná uvedla, že byla uzavřena ústní předběžná dohoda s panem D. a Ing. L. o budoucím rozdělení bytu. K její realizaci však nedošlo, protože dostala zprávu o tom, že rada takové rozdělení neschválila. Žalovaná poté navrhla doplnění dokazování výslechem shora uvedených svědků, jakož i bývalého starosty Prahy 1 Ing. B. Žalobkyně se k odvolání žalované písemně nevyjádřila. Při odvolacím jednání pak poukázala na to, že rozhodnutí o případném rozdělení nebytového prostoru na bytovou a nebytovou část spadá výhradně do pravomoci rady MČ Praha 1, která s tímto řešením vyslovila jednoznačný nesouhlas. Dále učinila nesporným, že žalovaná skutečně vyklidila a předala dne 28.1.2003, t.j. tři měsíce po podání žaloby, některé nebytové prostory, konkrétně ateliér o výměře 46,8 m2 , a dvě přilehlé komory o výměře 0,5 a 1,2 m2 . V tomto rozsahu také žalobkyně vzala žalobu zpět a navrhla zastavení řízení. Ve zbývající části navrhla napadené rozhodnutí soudu I. stupně potvrdit. V rozsahu zpětvzetí návrhu odvolací soud ve smyslu ust. § 222a odst. 1 o.s.ř. zrušil rozhodnutí soudu I. stupně a v části týkající se vyklizení ateliéru o výměře 46,8 m2 a dvou komor o výměrách 0,5 a 1,2 m2 řízení zastavil. Ve zbývající části odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a 212a o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované proti této části rozhodnutí není důvodné. Odvolací soud se ztotožňuje se závěry, k nimž dospěl po provedeném dokazování soud I. stupně. Titul k užívání předmětných nebytových prostor získal zemřelý manžel žalované na základě nájemní smlouvy uzavřené dne 30.9.1992. Nájemní poměr byl sjednán na dobu určitou deseti let s tím, že přechází i na právního nástupce nájemce. Tímto právním nástupcem se stala v červenci 2001 po smrti J. Š. žalovaná a vstoupila tak do práv nájemce vyplývajících z uvedené nájemní smlouvy. Vzhledem k tomu, že nájemní smlouva nebyla v průběhu času nijak časově modifikována, skončil jí sjednaný nájemní poměr k nebytovým prostorám v domě č.p. 227 v k.ú. P-1 - N. M. dnem 30.9.2002. Počínaje 1.10.2002 proto žalované nesvědčí právní titul k jejich užívání a žalobce se žalobou podanou 30.10.2002 důvodně domáhá jejich vyklizení z titulu ochrany svého vlastnického práva k nemovitosti proti neoprávněnému zásahu ve smyslu ust. § 126 odst. 1 o.z. Pro rozhodnutí o vyklizení nebytových prostor užívaných bez právního důvodu je bez významu námitka žalované, týkající se rozsáhlých investic do uvedených prostor, které realizoval její zemřelý manžel. Pokud žalovaná v odvolání argumentovala tím, že část původně pronajatých nebytových prostor má nadále od 28.1.2003 k dispozici na základě shora zmíněného předávacího protokolu, zbývá jen poznamenat, že předávací protokol není právním titulem, jenž by zakládal žalované právo na užívání části nebytových prostor tím méně, že uvedené prostory žalovaná zjevně užívá k uspokojování svých bytových potřeb, tedy v rozporu s jejich dosavadním stavebním určením. Soud I. stupně žalované důvodně uložil vyklizení uvedených nebytových prostor a odvolací soud jeho správné rozhodnutí potvrdil ve smyslu ust. § 219 o.s.ř., včetně správného výroku o nákladech řízení. Odvolací soud již nemohl přihlédnout k návrhu žalované na doplnění dokazování výslechem svědků, neboť u těchto důkazů nebyla splněna žádná z podmínek ust. § 205a o.s.ř. Soud I. stupně v této věci postupoval dle ust. § 115a o.s.ř. a rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů, neboť účastníci s rozhodnutím věci bez jednání souhlasili resp. žalovaná nereagovala na výzvu soudu formulovanou dle ust. § 101 odst. 4 o.s.ř., kterou zjišťoval její stanovisko k zamýšlenému postupu. Vzhledem k tomu, že bylo se souhlasem účastníků rozhodnuto bez jednání ve věci, nemohlo se jim dostat ani poučení dle ust. § 119 a odst. 1 o.s.ř., jež je ve smyslu cit. ustanovení poskytováno pouze účastníkům, kteří jsou přítomni u jednání. Absence tohoto poučení však v případě postupu dle ust. § 115a o.s.ř. nebrání aplikaci systému neúplné apelace v odvolacím řízení, jenž je založen na tom, že skutečnosti a důkazy neuvedené před soudem I. stupně mohou být před odvolacím soudem účinně uplatněny je výjimečně za podmínek specifikovaných v ust. § 205a odst. 1 o.s.ř. Pro úplnost je však třeba poznamenat, že výslech navržených svědků k otázce předběžné dohody o rozdělení nebytového prostoru, by byl z hlediska jasnosti skutkového stavu stejně nadbytečný, neboť situace týkající se zmíněné předběžné dohody a následného negativního rozhodnutí Rady MČ Praha 1 o ní, byla přesně objasněna dopisem Ing. K. L. ze dne 6.11.2002, z něhož soud I. stupně vycházel. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. výkladem a contrario a ust. § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. V části řízení, v níž bylo odvolacím soudem meritorně rozhodnuto, byla opět úspěšná žalobkyně, avšak žádné náklady řízení jí nevznikly. Ve zbývající části došlo k zastavení řízení na základě částečného zpětvzetí žaloby, jež byla podána důvodně, a byla vzata zpět pro chování žalované, která vyklidila část nebytových prostor až v průběhu řízení. P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e n í dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení prostřednictvím soudu, který rozhodoval věc v prvním stupni, dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. V Praze dne 29. ledna 2004 JUDr. Irena S a r a l i e v o v á, v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení : Hůlová