Odměna a hotové výdaje advokáta, který byl ustanoven zástupcem účastníka podle § 30 odst. 2 o.s.ř., se určí podle vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu), nikoliv podle vyhl. č. 484/2000 Sb.

36 Co 16/2004 – 152 U S N E S E N Í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Hnaníčkové a soudců JUDr. Jany Kamenické a Mgr. René Fischera v právní věci žalobců F. P. a V. T., oba bytem v P-6, N. P. 30, zastoupených advokátkou, proti žalovaným P. G., bytem P-3, Š. n. 9, t.č. ve věznici Vinařice, zastoupeného advokátem se sídlem v P-1, S. n.. 23, a B. G., bytem v P-3, Š. n. 9, o vyklizení bytu, k odvolání zástupce žalovaného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 12. ledna 2003 (správně ze dne 12. ledna 2004), č. j. 20 C 207/98 - 141 t a k t o : Usnesení soudu I. stupně se m ě n í jen tak, že odměna advokátovi za právní zastoupení činí 5 750,- Kč a náhrada hotových výdajů 900,- Kč, celkem tedy 6 650,- Kč; jinak se p o t v r z u j e . O d ů v o d n ě n í Usnesením z 13. 3. 2001 přiznal soud I. stupně žalovanému osvobození od soudních poplatků a ustanovil mu podle § 30 o. s. ř. zástupcem advokáta. Napadeným usnesením přiznal tomuto zástupci odměnu za zastupování v částce 5 175,- Kč. Její výši určil podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu), a to za devět úkonů právní služby po 500,- Kč (sedm před soudem I. stupně a dva před soudem odvolacím) a za devět paušálních náhrad. Neshledal důvodnou žádost zástupce o zvýšení odměny pro mimořádnou obtížnost úkonů právní služby. Proti tomuto usnesení podal odvolání zástupce žalovaného. Namítl, že odměna za zastupování mu měla být přiznána podle vyhlášky č. 484/2000 Sb. Dovozoval, že návrh na zvýšení odměny je důvodný již proto, že v průběhu řízení navštívil dvakrát žalovaného za účelem porady ve věznici Vinařice a s touto návštěvou byly spojeny hotové výlohy, které neúčtoval. Soudu I. stupně vytkl, že nezohlednil ani to, že jednání před soudem I. stupně ve dnech 20. 3. 2002 a 15. 5. 2002 trvala téměř 4 hodiny. Navrhl, aby napadené usnesení bylo změněno tak, že odměna za zastupování mu bude přiznána ve výši 12 300,- Kč. Odvolací soud po zjištění, že byl uplatněn přípustný odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g/ o. s. ř. přezkoumal podle § 212 odst. 1 o. s. ř. napadené usnesení, aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). Odvolání shledal důvodným jen částečně. Podle § 140 odst. 2 o. s. ř. platí stát advokátovi, který byl ustanoven zástupcem účastníka, jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování. Tato odměna se určuje podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátního tarifu), ve znění pozdějších předpisů. Je tomu tak proto, že § 1 odst. 2 a 3 této vyhlášky výslovně stanoví, že výše odměny advokáta ustanoveného soudem se určí podle ustanovení o mimosmluvní odměně (tedy podle § 6 a násl. vyhlášky), nestanoví-li zvláštní předpis jinak. Zvláštním předpisem k advokátnímu tarifu je vyhláška č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a kterou se mění vyhláška č. 177/1996 Sb. Podle tohoto předpisu soud postupuje při rozhodování o náhradě nákladů řízení (§ 151 o. s. ř. - srovnej § 1 odst. 1 této vyhlášky). O tento případ zde nejde. Ve věci samé nebyla žalovanému přiznána náhrada nákladů řízení. Napadeným usnesením soud I. stupně nerozhodoval o náhradě nákladů řízení (§ 151 o. s. ř.), nýbrž o výši hotových výdajů a odměně za zastupování advokáta, kterou podle § 140 odst. 2 o. s. ř. platí stát. Odvolací soud proto nesouhlasí s námitkou uplatněnou v odvolání, že odměna za zastupování před soudy obou stupňů měla být určena podle vyhl. č. 484/2000 Sb. Soud I. stupně tedy nepochybil, když výši nákladů určil podle vyhl. č. 177/1996 Sb. Odvolání je částečně důvodné potud, že soud I. stupně ve svém rozhodnutí nezohlednil všechny úkony právní služby provedené a vyúčtované ustanoveným zástupcem. Spočívají v převzetí a přípravě zastoupení, prvé poradě, písemném vyjádření z 14. 8. 2001, účasti při jednáních přesahujících dvě hodiny ve dnech 20. 3. 2002 a 15. 5. 2002, dalších jednáních ve dnech 12. 6. 2002 a 18. 7. 2002, odvolání a účasti při odvolacím jednání 24. 4. 2003. Odvolací soud účast u jednání, která přesahovala dvě hodiny, hodnotil za dva úkony právní služby. Za úkon právní služby nehodnotil další poradu dne 14. 7. 2001, neboť z vyúčtování zástupce žalovaného je zřejmé, že byla kratší než 1 hodina (§ 11 odst. 1 písm. c/ a g/ vyhl. č. 177/1996 Sb.). Odměna tedy náleží za 11 úkonů právní služby po 500,- Kč a 1 úkon ve výši poloviny sazby za odvolání do napadeného rozhodnutí (§§ 7, 9 odst. 1, 11 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a za 12 paušálních náhrad po 75,- Kč (ust. § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a činí celkem 6 650,- Kč. V tomto směru odvolací soud napadené rozhodnutí změnil (§ 220 odst. 1 o. s. ř.), když ke zvýšení odměny shodně se soudem I. stupně neshledal důvod. Mimořádná obtížnost úkonů právní služby nemůže totiž spočívat v hotových výdajích spojených s cestou za zastoupeným. Bylo věcí zástupce žalovaného, aby je, pokud mu vznikly, soudu řádně doložil a vyúčtoval. Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. V Praze dne 15. března 2004 JUDr. Věra H n a n í č k o v á předsedkyně senátu