Specifickými znaky trestného činu podle § 128 odst. 2 tr. zák. - odlišujícími ho od ostatních trestných činů i od jednání beztrestných. Pachatel zneužívá svého postavení ve dvou nebo více podnikatelských subjektech se stejným nebo podobným předmětem činnosti a jedná alespoň na úkor jednoho z nich. V případě postihu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 TrZ jde svou povahou o postih nepřípustného konkurenčního jednání, byť takovým jednáním nezbytně nemusí dojít k porušení zákazu konkurence ve smyslu obchodního zákoníku. Předpokladem aplikace § 128 odst. 2 TrZ je proto existence určité oblasti stejného nebo podobného podnikatelského zájmu podnikatelských subjektů, v nichž pachatel současně působí a v úmyslu získat pro sebe nebo pro někoho jiného prospěch nebo výhodu využívá svého postavení k uzavření smlouvy nevýhodné pro některý z nich. Objektem trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 TrZ je ochrana před zneužíváním postavení pachatele ve dvou nebo více podnikatelských subjektech se stejným nebo podobným předmětem činnosti. Předmětem činnosti těchto podnikatelských subjektů ve smyslu § 128 odst. 2 TrZ není míněna jakákoliv činnost, kterou jsou potenciálně oprávněny provádět, ale pouze ta činnost, kterou skutečně provádí, popřípadě činnost, kterou hodlají provádět. Ve vztahu k akciovým společnostem to znamená, že pro závěr o tom, že mají stejný nebo podobný předmět činnosti, nestačí zjištění, že mezi jejich předměty podnikání jsou v obchodním rejstříku zapsány i určité dílčí shodné nebo podobné činnosti. Je totiž třeba se zabývat tím, zda jde o činnosti, které skutečně provádí a mají ve spojitosti s nimi určité vzájemně si konkurující podnikatelské zájmy a pouze v případě, že tomu tak je, zvažovat trestní odpovědnost za trestný čin podle § 128 odst. 2 TrZ. Z hlediska aplikace § 128 odst. 2 TrZ jsou relevantní pouze důsledky vyplývající přímo ze smluv uzavřených za okolností předpokládaných tímto ustanovením, nikoliv z jiných právních úkonů. Ustanovení § 128 odst. 2 TrZ tedy nelze vztáhnout na důsledky jednostranných právních úkonů. Vyloučit naopak není možné jeho vztažení na důsledky souborů na sebe navzájem navazujících smluv, pokud se tyto odvíjí od jednotlivých smluv, které tvoří takové soubory, a je možné dovodit příčinnou souvislosti mezi každou takovou jednotlivou smlouvou, kterou pachatel uzavřel nebo jejíž uzavření inicioval, a újmou na straně alespoň jednoho z několika podnikatelských subjektů se stejným nebo podobným předmětem činnosti, v nichž pachatel působil. Procesní vadu výpovědi svědka, který má ve smyslu § 100 odst. 2 TrŘ právo odepřít vypovídat, spočívající v provedení jeho výslechu, aniž by prohlásil, že toto své právo nevyužívá, nemůže zhojit jeho případné dodatečné prohlášení, že toto své právo nehodlal využít. Odstranit jí lze jen opětovným výslechem takového svědka za dodržení všech zákonných podmínek.

44 40 T 2/2004 U S N E S E N Í Městský soud v Praze rozhodl dne 27. října 2004 v neveřejném zasedání nařízeném k předběžnému projednání obžaloby v trestní věci obviněného Ing. M. M.,  bytem P. 8, K. č. 426/42, stíhaného pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin  zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, odst. 4 trestního zákona,  obviněného Ing. V. K., bytem Z. n. S., D. č. 957, stíhaného pro skutek kvalifikovaný jako pomoc k trestnému činu zneužívání informací v obchodním styku podle     § 10 odst. 1 písm. c) trestního zákona k § 128 odst. 1, odst. 4 trestního zákona, a  obviněného F. B., trvale bytem P. 1, B. č. 806/18, stíhaného pro skutek kvalifikovaný jako pomoc k trestnému činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 10 odst. 1, písm. c) trestního zákona k § 128 odst. 2, odst. 4 trestního zákona,   t a k t o : Podle § 188 odst. 1  písm. e) trestního řádu se trestní věc obviněných Ing. M. M. ,  Ing. V.  K.  a  F.  B.   v r a c í   státnímu zástupci k došetření. O d ů v o d n ě n í: Státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze podal v této trestní věci obžalobu na obviněné Ing. M. M., Ing. V. K. a F. B. Podle podané obžaloby „obviněný Ing. M. M.,  jako člen představenstva akciové společnosti S. (v likvidaci), se sídlem Z. n S., O. č. 600, a zaměstnanec akciové společnosti B. S. P K. T., se sídlem P. 1, V. n. č. 66,  se stejným předmětem činnosti (činnost organizačních a ekonomických poradců, koupě zboží za účelem dalšího prodeje a prodej), zneužil informací o hospodářské situaci akciové společnosti S. a dne 29.3.1996 v P. byl iniciátorem uzavření Smlouvy o úplatném převodu cenného papíru mezi B. s. p k. t., a.s., a obviněným F. B.,  jejímž obsahem byl prodej 48.520 akcií S., a. s., v nominální hodnotě 1.000,- Kč za částku 587,39 Kč za jednu akcii, což představovalo celkovou cenu ve výši 28,500.000,- Kč, včetně Dodatku č. 1 ze dne 17.2.1997 a Dodatku č. 2 ze dne 25.4.1997, jejichž nedílnou součástí bylo také Prohlášení ručitele sepsané v P. dne 15.3.1996, které za akciovou společnost S. podepsal předseda představenstva obviněný Ing. V. K.,  čímž se akciová společnost S. stala ručitelem závazku plně uspokojit pohledávku věřitele – B. s. p k. t., a.s. – za předpokladu, že ji neuspokojí dlužník – obviněný F. B. – přičemž od počátku celé obchodní transakce si byl obviněný Ing. M. M. plně vědom skutečnosti, že obviněný F. B. cenu za nákup akcií neuhradí, protože jde o nesolventní osobu, a dále si obviněný Ing. M. M. i obviněný Ing. V. K. byli vědomí toho, že prodávané akcie jsou nadhodnocené a že v důsledku uzavření uvedených smluv nutně vznikne ručitelský závazek akciové společnosti S., k čemuž také následně došlo, když obviněný F. B. neuhradil směnku vystavenou dne 18.3.1996, znějící na částku 4,500.000,- Kč, a uvedenou částku pak musel uhradit aval, tj. akciová společnost S., který tak učinil na základě Dohody uzavřené dne 30.9.1996 mezi P. k., a.s., a S, a.s., o vzájemném zápočtu pohledávek vzniklých mezi nimi, kdy nejprve došlo k prodeji Společenského domu ve Z. n S. čp. 594 se stavební parcelou č.  a pozemkem č., zapsaným na LV č., k.ú. Z. n S. u KÚ K. H., za cenu ve výši 4,500.000,- Kč (přestože odhadní cena byla 16,192.100,- Kč), a to na základě Kupní smlouvy o převodu vlastnického práva k nemovitostem uzavřené dne 10.5.1996 v P. mezi prodávající akciovou společností S., zastoupenou obviněným Ing. V. K., a kupující akciovou společností P. K., zastoupenou Ing. P. S., přičemž pohledávka P. K., a. s., vůči S., a. s., vznikla postoupením pohledávky ve výši 4,500.000,- Kč od B. s. p k. t., a.s., kterou tato měla vůči S., a. s., z titulu ručitelského závazku S., a. s., k B. s. pro k. t., a.s., načež S., a. s.,  v zastoupení obviněného Ing. V. K., uzavřel s B. s. p k. t., a.s., zastoupenou Ing. P.S., pět zástavních smluv, a to a) dne 24.6.1996 na nemovitosti čp.  a  se stavebními parcelami č.  a č., vedenými na LV č.  v k.ú. 01 Z. nad S. u KÚ K. H., cena zástavy cca 12,026.666,- Kč (účetní hodnota pozemků 163.220,- Kč a staveb 3,899.306,- Kč), b) dne 24.6.1996 na nemovitost čp.  se stavební parcelou č. , vedenou na LV č.  v k.ú. 02 D. B. u KÚ K. H., cena zástavy cca 986.666,- Kč (účetní hodnota pozemku 25.204,- Kč a stavby 2,994.321,- Kč), c) dne 24.6.1996 na nemovitost – stavební parcelu č.  a – vedenou na LV č.  v k.ú. Z. u KÚ K. H., cena zástavy cca 1,340.000,- Kč (účetní hodnota pozemků 8.925,- Kč a stavby 339.680,- Kč), d) dne 20.12.1996 na nemovitost – dílnu s technickým vybavením – se stavební parcelou č.  a č., vedenou na LV č. v k.ú. 01 T. n. D. u KÚ Ch., cena zástavy cca 1,633.333,- Kč (účetní hodnota pozemků 55.965,- Kč a stavby 1,581.332,- Kč), e) dne 20.12.1996 na nemovitost čp.  se stavebními parcelami č.  a  a se stavbou kůlny na parcelách č., vedených na LV č.  v k.ú. H. V. u KÚ P., cena zástavy cca 11,545.000,- Kč (účetní hodnota pozemků 17.612,- Kč a stavby 6,310.309,- Kč), s tím, že celková odhadní cena uvedených nemovitostí byla 27,531.665,- Kč (přičemž účetní hodnota byla 15,395.874,- Kč)“. Tímto jednáním podle obžaloby státního zástupce „obvinění způsobili akciové společnosti S. škodu ve výši 17,001.675,- Kč za prodej S. d. ve Z. n. S. a dále škodu ve výši 27,531.665,- Kč z důvodu ručitelského závazku z uzavřených zástavních smluv“. Takto vymezený skutek kvalifikuje státní zástupce ve vztahu k obviněnému Ing. M. M. jako trestný čin  zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, odst. 4 trestního zákona a ve vztahu k obviněným Ing. V. K. a F. B. jako pomoc k trestnému činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 10 odst. 1, písm. c) trestního zákona k § 128 odst. 2, odst. 4 trestního zákona. Státní zástupce má totiž za to, že obviněný Ing. M. M. „jako pracovník a účastník na podnikání dvou organizací se stejným předmětem činnosti v úmyslu opatřit sobě nebo jinému prospěch dal popud k uzavření smlouvy na úkor jedné z nich, a uvedeným činem získal prospěch velkého rozsahu“, zatímco obvinění Ing. V. K. a F. B.„mu úmyslně poskytli pomoc při uzavírání smluv na úkor jedné z organizací a svým jednáním mu pomohli získat prospěch velkého rozsahu“. Městský soud v Praze přezkoumal státním zástupcem předložený trestní spis a po předběžném projednání podané obžaloby z důvodů uvedených v § 186 písm. d) a f) trestního řádu rozhodl podle § 188 odst. 1 písm. e) trestního řádu o vrácení věci státnímu zástupci k došetření. Učinil totiž závěr, že k objasnění základních skutkových okolností, bez kterých není možné v hlavním líčení ve věci rozhodnout, je třeba rozsáhlé došetření, přičemž v řízení před soudem by takové došetření bylo v porovnání s možnostmi přípravného řízení spojeno s výraznými obtížemi a bylo by zřejmě na újmu rychlosti řízení. Městský soud v Praze přitom vyšel z následujících skutečností a řídil se následujícími úvahami: Na počátku skutkového děje, z něhož vychází obžaloba, je jednání o odprodeji balíku akcií akciové společnosti S., kterými v inkriminované době disponovala skupina společností personálně propojených osobou Ing. P. S. a zastřešených B. s. p k. t., a. s., a společností SP G., a.s. K tomuto jednání se ve svých výpovědích vyjadřují všichni jeho účastníci – zvláště pak obvinění Ing. M. M., Ing. V. K. a F. B. a svědek Ing. P. S. – a dlužno uvést, že tak činí značně rozporně. Výsledky tohoto jednání jsou však promítnuty též do řady listin založených v trestním spise a z hlediska posouzení celkové povahy aktivit na něm zúčastněných osob je důležité, že tyto listiny současně poskytují rámcový obraz o rozhodných skutkových událostech následujících po skončení tohoto jednání.   Z opatřených listin je na místě jako první zmínit smlouvu o úplatném převodu předmětných akcií mezi B. s. p k. t., a.s., a obviněným F. B. Tato smlouva je datována dnem 29.3.1996 (č. l. 188-190 trestního spisu) a jejím předmětem je prodej 48.520 akcií společnosti S., a.s., v nominální hodnotě         á 1.000,- Kč za celkovou cenu 28,500.000,- Kč. Podpis obviněného F. B. na této smlouvě byl ověřen odborem matrik Obvodního úřadu Praha 1 dne 18.3.1996. Za B. s. p k. t., a.s., smlouvu podepsal Ing. P. S., a to dne 29.3.1996 (č.l. 190 trestního spisu). Způsob úhrady kupní ceny byl dojednán tak, že do 30 dnů ode dne převodu daných akcií ve Středisku pro cenné papíry v P. zaplatí kupující (obviněný F. B.) prodávajícímu (B. s. p k. t., a. s.) zálohu ve výši 4,500.000,- Kč. Kupující se současně zavázal na tuto částku vystavit směnku vlastní splatnou jeden měsíc od 18.3.1996, avalovanou společností S., a. s. Doplatek kupní ceny ve výši 24,000.000,- Kč měl být podle ujednání smluvních stran uhrazen do jednoho roku od převodu daných cenných papírů s tím, že na tuto částku měl kupující vystavit další směnku vlastní splatnou jeden rok od 18.3.1996, rovněž avalovanou společností S., a. s. Současně bylo zaplacení kupní ceny podle článku IV podepsané smlouvy zajištěno prohlášením ručitele, S., a.s., a zástavní smlouvou uzavřenou mezi B. s. p k. t., a. s., jako zástavním věřitelem, a společností S., a. s., jako zástavcem. Tyto listiny měly být připojeny v přílohách podepsané smlouvy a měly tvořit její nedílnou součást (č.l. 189 trestního spisu). Ve spise je však k dispozici toliko příloha č. 1 této smlouvy: prohlášení společnosti S., a. s., jako ručitele za závazky obviněného F. B. (č.l. 182-183 trestního spisu). Příloha č. 2 – zmíněná zástavní smlouva – ve spisu není doložena a osoby, které se měly zúčastnit jednání o jejím uzavření – zvláště pak Ing. P. S.  a                Ing. V. K. – nebyly během svých výslechů dotázány na to, co se s ní stalo. Pro případ, že kupní cena za prodej cenných papírů nebude zaplacena včas a částka získaná prodejem zástavy nepokryje hodnotu pohledávky, bylo v samotné smlouvě o úplatném převodu akcií ze dne 29.3.1996 stanoveno, že její právní účinky zaniknou a přijaté plnění z prodeje zástavy připadne ve prospěch prodávajícího jako smluvní pokuta. K této smlouvě byl smluvními stranami dne 17.2.1997 podepsán dodatek č. 1. Tímto dodatkem byla smlouva rozšířena o nový článek, kterým se kupující (obviněný F. B.) zavazuje v případě podstatného porušení smlouvy k zaplacení smluvní pokuty ve výši 6,000.000,- Kč. Podstatným porušením smlouvy se podle tohoto dodatku rozumí nedodržení zaplacení jednotlivých splátek kupní ceny tak, jak byly ve smlouvě sjednány. Kupující zároveň na sebe převzal závazek vystavit vlastní směnku znějící na směnečnou sumu 6,000.000,- Kč, splatnou na viděnou, na řad prodávajícího, bez protestu. Následně, dne 25.4.1997, byl mezi smluvními stranami uzavřen dodatek č. 2 k téže smlouvě. Jím byla dohodnuta změna termínu zaplacení doplatku kupní ceny, úrok z prodlení 16% a právo na zástavu předmětných cenných papírů ve prospěch věřitele (B. s. p k. t., a. s.). Současně v něm bylo specifikováno pět zástavních smluv uzavřených v mezidobí k zajištění závazku kupujícího mezi společností S., a. s., a B. s. p k. t., a. s., kterými byla nahrazena původní (chybějící)  zástavní smlouva. Vedle toho bylo sjednáno  jištění vlastními směnkami ručitele, společnosti S., a. s., ve výši 4,000.000,- Kč, 10,000.000,- Kč a 15,000.000,- Kč, které měly být určeny k obchodním účelům a měly být avalovány obviněným Ing. M. M. a obviněným Ing. V. K. Již zmíněné prohlášení ručitele, S., a.s., zastoupeného předsedou představenstva obviněným Ing. V. K., je datováno dnem 15.3.1996 a podpis obviněného na něm je ověřen notářkou JUDr. D. S. (č.l. 182-183 trestního spisu). Ručitel v něm prohlašuje, že na sebe bere závazek plně uspokojit pohledávku věřitele (B. s. p k. t., a. s.) ve výši 28,500.000,- Kč jestliže ji neuspokojí dlužník (obviněný F. B.). Směnky vlastní bez protestu, znějící na směnečné sumy 4,500.000,- Kč a 24,0000.000,- Kč, vystavené obviněným F. B., jsou datovány dnem 18. 3. 1996 a avalovány S., a. s., za nějž je téhož dne podepsal obviněný       Ing. V. K. K jejich podpisům došlo rovněž před notářkou JUDr. D. S. (č.l. 186 a 187 trestního spisu). Uvedené prohlášení věřitele i obě tyto směnky byly podepsány před uzavřením smlouvy o úplatném převodu akcií S., a. s., ze dne           29. 3. 1996, byť se nepochybně váží právě na ní. To je patrné z  textu této smlouvy i z vyjádření všech osob, které dané prohlášení a předmětné směnky podepsaly. Ani jeden z uvedených dokumentů nebyl po prohlášení konkurzu na společnost S., a. s., v jejích materiálech nalezen, přestože z nich pro ní plynuly značné závazky. K dispozici jsou (s výjimkou uvedené zástavní smlouvy) proto, že je B. s. p k. t., a. s., přiložila ke své přihlášce do konkurzního řízení. V žádném z těchto dokladů není uveden důvod, proč společnost S., a. s., přistoupila k ručení za obviněného F. B. Mezi doklady společnosti S., a. s., nebylo nalezeno ani další prohlášení ručitele ze dne 13. 4. 1996, jímž se tato společnost zavazuje, že v případě plnění za dlužníka, obviněného F. B., nebude od něj požadovat náhradu za úhradu finančních částek poskytnutých věřiteli, B. s. p k. t., a. s., ze smlouvy o úplatném převodu akcií ze dne 29. 3. 1996. V trestním spise (na č.l. 185) je k dispozici pouze notářem ověřená kopie tohoto prohlášení, předložená obviněným F. B. Obvinění    Ing. V. K. a Ing. M. M. odmítají pravost svých podpisů na tomto prohlášení a znalecká expertiza z oboru písmoznalectví nevedla k žádnému výsledku s ohledem na absenci originálu tohoto dokladu. Obviněný F. B. tvrdí, že jeho originál předal obviněnému Ing. V. K., avšak ten to vylučuje. V trestním spise je založen též protokol č. 5/96 z jednání představenstva společnosti S., a. s., dne 6.5.1996 (č.l. 559 trestního spisu). Tento protokol je podepsán obviněným Ing. V. K. a jako přítomní jsou v něm kromě něho uvedeni obviněný      Ing. M. M. a Ing. P. S. s tím, že jedním z výsledků proběhlého jednání bylo schválení „ručení akciové společnosti S. F. B., na smlouvu o úplatném převodu cenných papírů z 18.6.1996, uzavřenou mezi ním a S., a.s. P.“ a souhlas s „prodejem S. d. ve Ž. n. S. P. K., a.s. za podmínek, které odráží stav nemovitosti a dlouhotrvající ztrátovost provozu (cena 4 500 000,- Kč)“. Podle tvrzení obviněného Ing. V. K. bylo tímto způsobem – s více než měsíčním zpožděním – představenstvem S., a. s., schváleno ručení za závazky obviněného F. B. ze smlouvy o úplatném převodu akcií ze dne 29. 3. 1996 (nikoliv z 18.6.1996, jak je uvedeno v citovaném protokolu); obviněný Ing. M. M. a Ing. P. S. vylučují, že by byli přítomni na tomto jednání představenstva. Společnost SP. G., a. s., označená v citovaném protokolu zkratkou „S., a. s. Praha“, patří mezi společnosti ovládané Ing. P. S., stejně jako s ní personálně provázaná B. s. p k. t., a. s., a společnost P. K., a. s. (č.l. 651-652 trestního spisu). V inkriminované době figuroval Ing. P. S. též v statutárním orgánu společnosti S., a. s., a to z toho titulu, že jím ovládané společnosti byly hned po Fondu národního majetku, jenž zůstával pasivní, jejím největším akcionářem. Od roku 1995 tak zastával spolu s obviněným Ing. M. M. post člena jejího představenstva. V obchodním rejstříku byla tato jeho funkce vymazána ke dni 6. 11. 1997, a to na základě návrhu opřeného o závěry valné hromady akcionářů společnosti S., a. s., konané dne 30. 8. 1996 (č.l. 566-569 a 840-854). V průběhu trestního řízení Ing. P. S. sice předložil prostřednictvím JUDr. J. P. k založení do trestního spisu originál dopisu datovaného dnem 16. 1. 1996, jehož obsahem je odstoupení z funkce člena představenstva této společnosti (č.l. 497 trestního spisu), z protokolů o jednáních tohoto orgánu v měsících lednu až červenci roku 1996 však vyplývá, že toto jeho odstoupení z funkce nebylo projednáno a že byl nadále považován za člena tohoto orgánu (č.l. 557-565 a 570-583 trestního spisu). Naposledy byl jako jeho omluvený člen uveden v protokolu o jeho jednání dne 12. 7. 1996 (č. l. 561 trestního spisu). Jeho odstoupení nebylo projednáno ani na mimořádné valné hromadě akcionářů Sázavanu, a.s., konané dne 23. 1. 1996 (č.l. 556 trestního spisu), a převzetí dopisu, v němž mělo být obsaženo, nepotvrdil ani tehdejší předseda představenstva této společnosti, obviněný Ing. V. K. (č. l. 95 trestního spisu) a nic o něm nevěděl ani další člen představenstva, na věci nijak nezainteresovaný Ing. L. M. (č. l. 1040 trestního spisu).     Jestliže Ing. P. S. zpochybňuje svoje působení v představenstvu akciové společnosti S. a společně s obviněným Ing. M. M. i svou účast na jednání tohoto orgánu dne 6. 5. 1996, naopak žádné pochybnosti nevznikají ohledně toho, že dne 10. 5. 1996 byla mezi společností S., a. s., jako prodávajícím a společností P. K., a. s., jako kupujícím uzavřena v protokolu o jednání dne 6. 5. 1996 zmíněná kupní smlouva o převodu vlastnického práva k nemovitosti č.p.  se stavební parcelou č.  o výměře  a pozemku č.  o výměře 1 536 m2, zapsané na listu vlastnictví č.  pro katastrální území Z. n. S. u KÚ K. H., tedy o převodu tzv. S. d. ve Z. n S., a to za dohodnutou prodejní cenu 4,500.000,- Kč. Za společnost S., a. s., tuto smlouvu podepsal obviněný Ing. V. K. v postavení předsedy jejího představenstva a současně jejího generálního ředitele, za společnost P. k., a. s., jí podepsal její předseda představenstva         Ing. P. S. (č.l. 236 trestního spisu). Účetní zůstatková cena prodávaného objektu v době prodeje byla 4,261.566,- Kč. Zcela zásadně se však rozcházela s jeho tržní cenou stanovenou postupně třemi odbornými posudky zpracovanými z podnětu S. a.s. První dva z těchto posudků jsou z roku 1995, třetí pak z roku 1996. Všechny vyčíslily hodnotu daného objektu na mnohem vyšší částku než činila jeho účetní zůstatková cena. Z posudků zpracovaných v době předcházející prodeji tohoto objektu je novější, a proto časově bližší tomuto prodeji, posudek soudního znalce Ing. J. K. ze dne 28.5.1995. Ten stanovil tržní cenu převáděného objektu na 20,957.250,- Kč (č. l. 258-277 trestního spisu). Znalecký posudek soudního znalce J. V., zpracovaný jako třetí v pořadí čtvrt roku po uzavření předmětné kupní smlouvy, vyčíslil při zohlednění nákladů na potřebné opravy cenu předmětné nemovitosti na částku 16,192.070,- Kč (č.l. 279-297 trestního spisu). Tento posudek a jím vyčíslená hodnota převáděného objektu byly následně použity k vyměření daně z převodu nemovitostí a daně z přidané hodnoty. První z těchto daní byla stanovena na částku 809.605,- Kč, druhá z nich na částku 748.424,- Kč. Zatímco první z těchto daní byla řádně odvedena dne 27. 11. 1996, druhou S., a. s., nikdy neuhradil (č. l. 699 trestního spisu). Podnikatelská komunální, a. s., vzápětí pronajala celý objekt společnosti H. CZ, s. r. o., která následně od společnosti S., a.s., odkoupila zásoby, které se v něm nacházely. Celková prodejní cena po odečtení daně přitom byla tři a půl krát nižší v porovnání s cenou určenou znalcem J. V. V tomto kontextu není bez významu ani to, že dne     11. 5. 1995 byla ohledně této nemovitosti uzavřena smlouva o uzavření budoucí kupní smlouvy mezi S., a.s., a D. P. za dohodnutou cenu ve výši 20,000.000,- Kč a k její realizaci nedošlo pouze proto, že  zájemkyně o danou nemovitost nezískala očekávaný úvěr (č. l. 302-304 trestního spisu). Ve spise je k dispozici také cenová nabídka P. K., a.s., zastoupené jejím předsedou představenstva Ing. P. S., ze dne 16.9.1996 na prodej téže nemovitosti za částku 20,000.000,- Kč, tedy téměř kopírující závěry posudku soudního znalce Ing. J. K. ze dne 28.5.1995, byť zcela aktuálně k datu 20.8.1996 byl vypracován posudek soudního znalce J. V.   (č. l. 306 a 343-345 trestního spisu). Tato cenová nabídka obsahuje odkaz na blíže nespecifikovaný znalecký posudek, jímž měla být hodnota dané nemovitosti odhadnuta na 20,967.930,- Kč (č. l. 345 trestního spisu). Přesto všechno znalecký ústav B. E.,  s. r. o., pracující z podnětu B. společnosti p k. t., a. s., vyčíslil dne   15. 1. 2002 tržní cenu stejného objektu ke dni jeho převodu na částku 3,900.000,- Kč až 4,650.000,- Kč (č. l. 145-180 a 308-342 trestního spisu). Znalec Ing. J. D. přibraný orgány činnými v přípravném řízení se pak ve svém posudku ze dne 5. 5. 2003 vyčíslení jeho tržní ceny vyhnul a převzal jeho ocenění znalcem J. V. (č. l. 921-926 trestního spisu). V návaznosti na převod S. d. ve Z. n S. došlo dne           30. 9. 1996 mezi P. K., a.s., a S., a.s., k uzavření dohody o vzájemném započtení pohledávek ve výši 4,500.000,- Kč. P. K., a.s., získala pohledávku v této výši vůči S., a.s., jejím postoupením od B. s. p k. t., a.s., která jí měla vůči S., a. s., z titulu ručení za obviněného F. B., jenž neuhradil zálohu ze smlouvy o úplatném převodu akcií ze dne 29. 3. 1996. Smlouvu o postoupení této pohledávky na obou stranách (na straně B. s. p k. t., a. s., i na straně P. K., a. s.) podepsal       Ing. P. S. (předseda představenstev obou společností). Pohledávka S., a.s., vůči P. K., a.s., vznikla smlouvou o převodu vlastnického práva k S. d. ve Z. nad S., neboť kupní cena za tento objekt nebyla P. K., a. s., uhrazena. Za S., a.s., podepsal dohodu o vzájemném započtení těchto pohledávek obviněný Ing. V. K., za P. K., a. s., Ing. P. S. (č.l. 346 trestního spisu). Dne 7.10.1996 se pak konalo mimořádné zasedání představenstva S., a.s., na jehož programu bylo „vyřešení způsobu vypořádání smlouvy o prodeji S. d. ve Z. nad S.“. Výsledkem tohoto jednání bylo schválení „návrhu dohody o vzájemném započtení pohledávek mezi P. K., a.s., a S.,  a.s., ze dne 30. 9. 1996“ a „pověření Ing. V. K. podpisem této dohody“. Znění návrhu této dohody – v té době už týden obviněným Ing. V. K. podepsané – je přílohou protokolu z jednání představenstva. Podle textu tohoto protokolu je jeho přílohou také zápis z pracovního setkání zástupců B. s. p k. t., a.s., S., a.s., P. K., a.s, a obviněného F. B. uskutečněného o dva dny později, tedy dne 9.10.1996. Podle zápisu pořízeného během tohoto pracovního setkání dne 9.10.1996 bylo dohodnuto, že B. s. p k. t., a.s., postoupí P. K., a.s., svoji pohledávku za S., a.s., ve výši 4,500.000,- Kč, vzniklou na základě smlouvy o ručení za závazek obviněného F. B. k B. s. p k. t., a.s., obviněný F. B. zůstane dlužníkem S., a.s., ve výši splněného ručitelského závazku, tj. co do částky 4,500.000,- Kč, a P. k., a.s., a S., a.s., si vzájemně započítají své pohledávky a závazky do výše 4,500.000,- Kč s tím, že B. s. p k. t., a.s., vrátí S., a.s., směnku na 4,500.000,- Kč, která byla jištěním daného ručitelského závazku S., a.s. (č.l. 370 trestního spisu). Podle znění uzavřených smluv přitom byly tyto vztahy vypořádány již ke dni 30. 9. 1996. Dne 30. 1. 1997 pak byla mezi novým majitelem S. d. ve Z. nad S., totiž P. K., a.s., a N. M. H. podepsána smlouva o uzavření budoucí smlouvy na převod tohoto objektu, v níž byla kupní cena stanovena na částku 9,000.0000,- Kč (č. l. 242 trestního spisu). Vedle toho došlo mezi B. s.  pro k. t., a.s., a S., a.s., též k uzavření již zmíněných pěti zástavních smluv (č. l. 353-368 trestního spisu). První tři jsou datovány dnem 24.6.1996, zbylé dvě dnem 20. 12. 1996. Všechny podepsali obviněný Ing. V. K.  (za S., a. s.) a Ing. P. S. (za B. s.  pro k. t. a.s.). První se týkala zastavení nemovitosti v katastrálním území 01 Z.  n.  S.  u KÚ K. H. v odhadní ceně 12,026.666,- Kč, druhá nemovitosti v katastrálním území 02 D. B.   u KÚ K. H.  v odhadní ceně 1,340.000,- Kč, třetí nemovitosti v katastrálním území 01 Z. u KÚ K. H. v odhadní ceně 1,340.000,- Kč, čtvrtá nemovitosti v katastrálním území 01 T.  n. D.  u KÚ Ch. v odhadní ceně 1,633.333,- Kč a pátá nemovitosti v katastrálním území 02 H. V. u KÚ P. v odhadní ceně 11,545.000,- Kč.  Z textu uzavřených zástavních smluv vyplývá, že tržní ceny těchto nemovitostí odhadl znalecký ústav ALL IN, a.s., dne 13. 11. 1995. Jeho posudek, zpracovaný na základě zadání S., a. s., nebyl orgány činnými v přípravném řízení obstarán. Celková odhadní cena všech zastavených nemovitostí podle tohoto posudku činila 27,531.665,- Kč, zatímco jejich účetní hodnota celkem 15,395.784,- Kč. Soudní znalec Ing. J. D. přibraný orgány činnými v přípravném řízení ve svém posudku ze dne 5. 5. 2003 v souvislosti s úvahami o způsobené škodě sice operuje i hodnotou těchto nemovitostí ke dni zřízení zástavního práva k nim – tedy k 24. 6. 1996 a k 20. 12. 1996 – ale sám jejich hodnotu nijak nespecifikuje a bez dalšího přebírá několik měsíců staré odhadní ceny předmětných nemovitostí z posudku znaleckého ústavu A. I., a. s. (č. l. 921-925 trestního spisu). Zástavní právo k těmto nemovitostem nebylo B. s. pro k. t., a. s., do prohlášení konkurzu na majetek S., a. s., uplatněno, poté však tato společnost pohledávku z tohoto titulu přihlásila do konkurzu. Konečně, dne 24.10.1996 bylo obviněným F. B. podepsáno uznání dluhu ve výši 4,500.000,- Kč a uzavřena dohoda o jeho splacení mezi ním a společností S., a.s., v níž se ho zavázal uhradit do konce roku 1996. Za společnost S., a.s., jednal a dohodu podepsal obviněný Ing. V. K. Na rozdíl od smlouvy o úplatném převodu akcií mezi B. s. pro k. t., a.s., a obviněným F. B. nebylo sjednáno žádné jištění úhrady tohoto dluhu (č. l. 349-351 trestního spisu). Následně, dne 25.10.1996, byla v účetnictví S., a.s., účetním dokladem č.  II 1081 zaúčtována pohledávka za obviněným F. B. ve výši 4,500.000,- Kč,   a to „za prodej S. d. ve Z. n. S.“ (č. l. 352 trestního spisu). Tento úkon zřejmě navazoval na to, že v dohodě o splacení dluhu ve výši 4,500.000,- Kč z předchozího dne bylo bez jakéhokoliv upřesnění konstatováno, že „po vyrovnání tohoto dluhu F. B. bude částka 4,500.000,- Kč započtena jako úplata za kupní cenu S. d. ve Z. n. S.“ (č. l. 351 trestního spisu). Do 25.10.1996 společnost S., a.s., o žádné pohledávce ani o žádném závazku z titulu ručení obviněnému F. B. neúčtovala. Do této doby neúčtovala ani o kupní smlouvě o převodu vlastnického práva k S. d. ve Z. n. S., byť tato je datována dnem 10. 5. 1996. Obviněný F. B. svůj dluh vůči ní ve sjednaném termínu neuhradil, stejně jako nevyrovnal své závazky vůči B.  s.  pro k. t., a. s., vyplývající ze smlouvy o převodu akcií S., a. s., ze dne  29. 3. 1996. Zbývá specifikovat, jakým způsobem bylo nakládáno s akciemi společnosti S., a.s., jejichž převod byl předmětem ujednání promítnutých do smlouvy z 29.3.1996. Z výpisu z evidence Střediska pro cenné papíry předně vyplývá, že v době uzavření této smlouvy – dne 29.3.1996 – tyto akcie ještě vůbec nebyly v majetku B. s. pro k. t., a.s. Ta je získala převodem od pěti spřízněných společností – I. s. p., a.s., K. s. pro i. a o., a.s., F. E., a.s., Č., a.s., a P. v. p. f, I. s. p., a.s. – až dne 18.4.1996 (č. l. 139, 181a, 762-767 a 1080 trestního spisu). Pro evidenci v S. p. c. p. byla přitom deklarována kupní cena za každou z těchto akcií 912,- Kč a tatáž cena byla zanesena do účetnictví B. s. pro k. t., a.s. (č. l. 768 trestního spisu). Zda byla skutečně uhrazena není v trestním spise doloženo. Z evidence vedené S. p. c. p. však vyplývá, že téhož dne – tedy 18.4.1996 – byly tyto akcie převedeny na obviněného F. B., každá za částku 587,39 Kč. Z uvedeného je zřejmé, že samotná smlouva o převodu těchto akcií mezi obviněným F. B. a B. s. p. k. t., a.s., deklaruje jejich převod k datu, které neodpovídá stavu zachycenému ve Středisku pro cenné papíry. Navíc k zajištění pohledávky Burzovní společnosti pro kapitálový trh, a.s., na úhradu kupní ceny za jejich převod ve výši 28,500.000,- Kč vystavil obviněný F. B. v její prospěch dvě vlastní směnky na stejnou směnečnou sumu již dne 18. 3. 1996. Ručitelský závazek společnosti S., a. s., časově smlouvě o úplatném převodu daných akcií z 29. 3. 1996 rovněž výrazně předchází. Je datován dnem 15.3.1996 a deklaruje ručení za závazky obviněného F. B. ze smlouvy ze dne 15.3.1996. Jen z kontextu je za této situace zřejmé, že jde o tutéž smlouvu - jednou datovanou dnem 15.3.1996 a podruhé dnem 29.3.1996. Datum následného skutečného převodu předmětných akcií na obviněného F. B. zápisem ve Středisku pro cenné papíry dne 18.4.1996 je pak významné s ohledem na skutečnost, že tato smlouva zakotvila povinnost úhrady zálohy 4,500.000,- Kč do 30 dnů od jejich převodu na něj a doplatku kupní ceny 24,000.000,- Kč do jednoho roku od tohoto okamžiku. To ovšem nebránilo Burzovní společnosti pro kapitálový trh, a.s., nechat si již dne 18. 3. 1996 vystavit dvě zmíněné zajišťovací směnky s jednoměsíční a roční splatností počítanou od jejich vystavení, nikoliv od převodu předmětných akcií. Stejně tak již dne 14. 2. 1997 docílila tato společnost vystavení směnky na směnečnou sumu 6,000.000,- Kč zajišťující úhradu smluvní pokuty ve stejné výši, představující sankci za nesplnění uvedených platebních povinností. Nepochybné je, že obviněný F. B. tuto smluvní pokutu, uvedenou směnečnou sumu ani samotnou kupní cenu za převedené akcie nikdy neuhradil. Jejich tržní hodnotu pro inkriminovanou dobu vyčíslily dva znalecké ústavy – B. E., s. r. o., a Č. z., a. s. – a to diametrálně odlišně. Podle znaleckého ústavu B. E.,    s. r. o. – původně pracujícího z podnětu Burzovní společnosti pro kapitálový trh, a. s., a poté přibraného policejními orgány – činila 564,- Kč za jednu akcii, tedy 27,365.000 Kč za 48.520 akcií bez započtení přirážky za prodej většího balíku těchto akcií a 30.100.000,- Kč po započtení této přirážky (č. l. 145-179 a 885-915 trestního spisu). Oproti tomu znalecký ústav Č. z., a. s. – přibraný následně orgány činnými v přípravném řízení – vyčíslil tržní hodnotu těchto 48.520 akcií na částku 13,537.080,- Kč při ceně 279,- Kč za každou z nich (č.l. 937-983 trestního spisu). Z informace Burzy cenných papírů Praha o uskutečněných obchodech a pohybech kursů emise akcií S., a. s., vyplývá, že dne 29. 3. 1996 byla kotována cena jedné akcie této společnosti 221,- Kč, ovšem nebyl uskutečněn ani jeden přímý ani blokový obchod s žádnou z nich (č. l. 895, 1036 a 1037 trestního spisu). Ta skutečnost, že se obviněný F. B. stal majitelem 48.520 těchto akcií, byla zanesena do podkladů společnosti S., a.s., až dne 25.10.1996 (č.l. 352 trestního spisu). V té době mu ovšem již zase nepatřily, neboť smlouvou z 22.4.1996 přešly do majetku společnosti A. C., a.s. (č.l. 195 trestního spisu). Tato skutečnost byla téhož dne zanesena též do evidence ve Středisku pro cenné papíry s tím, že deklarovaná kupní cena za každou z nich činila 6,20 Kč. Obviněný F. B. vylučuje, že by od kupující společnosti obdržel jakoukoliv finanční částku a tuto skutečnost připouští i ředitel společnosti A. C., a.s., Ing. M. H., když uvedený převod označuje za pouhou účetní operaci bez finančních toků (č.l. 136-137 trestního spisu). Tomu nasvědčuje i to, že na základě další smlouvy ze dne 5. 6. 1997 byly dané akcie dne 10.6.1997 převedeny zpět na obviněného F. B., opět za deklarovanou cenu 6,20 Kč za každou z nich (č.l. 181a a 196 trestního spisu). Následně, dne 26.8.1997, pak na ně byla ve Středisku pro cenné papíry zaregistrována zástava ve prospěch Burzovní společnosti pro kapitálový trh, a.s., a další nakládání s nimi obviněným F. B. bylo znemožněno jejich zablokováním na účtu u tohoto střediska (č.l. 139 a 181 trestního spisu). Právo na zástavu těchto akcií pro Burzovní společnost pro kapitálový trh, a. s., vyplývá z dodatku č. 2 ke smlouvě o jejich převodu z 29. 3. 1996, avšak samotná smlouva o jejich zástavě není k dispozici. Z trestního spisu je zároveň patrné, že v inkriminované době neměl obviněný F. B. žádný majetek, z něhož by mohl uhradit kupní cenu sjednanou za převod předmětných akcií ve smlouvě z 29.3.1996 (č.l. 108-110 trestního spisu), stejně jako to, že když uznal svůj dluh vůči společnosti S., a.s., a když zastavoval dané akcie ve prospěchu Burzovní společnosti pro kapitálový trh, a.s., byli si toho vědomí všichni zainteresovaní (č.l. 90, 100, 108, 114 a 750 trestního spisu). S vědomím toho přistupovala k jeho závazku vůči Burzovní společnosti pro kapitálový trh, a.s., též společnost C. o., a.s., která z iniciativy obviněného Ing. V. K. usilovala o ovládnutí Sázavanu, a.s. (č.l. 211, 219, 221, 747 a 748 trestního spisu). V této souvislosti je na místě zaznamenat to, že v inkriminované době se všechny společnosti, které v posuzovaném případě hrály nějakou roli, s výjimkou společností ovládaných Ing. P. S., potýkaly se značnými finančními problémy. S. A. C., a.s., skončila v likvidaci (č.l. 654-656 trestního spisu), společnost C. o., s. r. o., v konkurzu (č.l. 444 trestního spisu) a společnost S., a.s., nejdříve v konkurzu a poté v likvidaci (č.l. 423 – 429 a 831-833 trestního spisu). Společnost S., a.s., byla v kritické ekonomické situaci již od  první poloviny roku 1995. Z protokolů o zasedáních jejího představenstva v letech 1995, 1996 a 1997 je totiž zřejmé, že byla minimálně od února roku 1995 v platební neschopnosti (č.l. 501, 503, 519, 521, 523, 557, 558, 567, 611, 638 a 643 trestního spisu), a postupně – byť ne v úplně souvislé časové řadě – se prohlubovala ztrátovost její výrobní činnosti (č.l. 631 trestního spisu). V prvním pololetí roku 1995 činila její celková ztráta 1.294.000,- Kč, současně byla zatížena vysokým stavem zásob v úhrnné hodnotě 238,811.000,- Kč a její závazky po lhůtě splatnosti dosahovaly výše 61.114.000,- Kč. Za celý rok 1995 se pak její ztráta vyšplhala na 76,4000.000,- Kč a její závazky po lhůtě splatnosti dosáhly výše 119,100.000,- Kč. Tento negativní vývoj pokračoval též v lednu a v únoru roku 1996, kdy došlo k dalšímu nárůstu stavu zásob o 20,000.000,- Kč a k zvýšení závazků vůči dodavatelům o 14,500.000,-Kč, z čehož 4,800.000,-Kč činily závazky po lhůtě splatnosti. To způsobilo naprostý nedostatek finančních prostředků na účtu, takže se jen s velkými obtížemi dařilo financovat výrobu   (č. l. 501, 503, 519, 521, 523, 557, 558, 567, 611, 638, 645 a 964 trestního spisu). Dané problémy navíc prohluboval narůstající trend nedobytných pohledávek (č. l. 611 a 964 trestního spisu). Tyto skutečnosti byly známé vedoucím pracovníkům společnosti S, a. s., a opakovaným předmětem jejich jednání (č. l. 584-606 trestního spisu), avšak neprojevily se v účetnictví společnosti a proto ani ve zveřejňovaných výkazech o jejím hospodaření, protože k pohledávkám ani k zásobám hotových výrobků nebyly tvořeny přiměřené opravné položky, které by je korigovaly a vytvořily skutečný obraz o hospodářské situaci společnosti (č. l. 968-978 a 998-1026 trestního spisu). To nicméně neznamená, že zůstaly utajeny také před vrcholným managementem Burzovní společnosti pro kapitálový trh, a. s., vedeným Ing. P. S. Ten byl o nich informován již od roku 1995 ze zpráv o hospodaření s. S., a. s., průběžně zpracovávaných jejím managementem. Dne 10. 7. 1995 byl Ing. P. S. společně s obviněným Ing. M. M. osobně přítomen rovněž jednání jejího představenstva, na němž byly podrobně projednány její hospodářské výsledky za první pololetí roku 1995, podle kterých byla v hluboké ztrátě, bránící plnění jejích splatných závazků. Členy jejího představenstva za Burzovní společnost pro kapitálový trh, a. s., se oba jmenovaní – Ing. P. S. a Ing. M. M. - stali rozhodnutím její valné hromady ze dne 18.5.1995. I když s obtížemi, ale přece jen, se jí po určitou dobu dařilo pokrývat náklady nezbytné na zajištění provozu z bankovních úvěrů, ty však nestačily na pokrytí starších splatných závazků vůči věřitelům (č.l. 638 trestního spisu). V květnu roku 1998 pak její potíže vyústily v prohlášení konkurzu na její majetek, jemuž předcházelo trestní oznámení dozorčí rady na její vrcholný management a členy představenstva (č.l. 372-422, 610, 640, 643 a 649 trestního spisu). Tyto skutečnosti vyplývají z listin založených v trestním spise, ovšem pouze ve velice obecných rysech, neboť v přípravném stadiu trestního řízení nebyly podniknuty kroky k bližšímu zmapování jejích ekonomických poměrů. Totéž obdobně platí o zjištěních týkajících se předmětu podnikatelských aktivit společnosti S. a. s. Nepochybné je, že v obchodním rejstříku měla po celou dobu svého působení mezi předměty svého podnikání zapsánu i „činnost organizačních a ekonomických poradců“ a „koupi zboží za účelem dalšího prodeje a prodej“ (č.l. 423-429, 444 a 831-836 trestního spisu). Tyto činnosti byly v inkriminované době zapsány též mezi předměty podnikání Burzovní společnosti pro kapitálový trh, a. s., a s. P. K., a.s. (č.l. 645-647 a 855-859 trestního spisu). Orgány činné v přípravném řízené však neověřovaly, která z uvedených společností je skutečně prováděla. Ve všech případech totiž šlo o činnosti zapsané u nich v obchodním rejstříku vedle řady dalších. Přitom je zřejmé, že společnost S., a.s., se primárně zabývala výrobou bot, zatímco Burzovní společnost pro kapitálový trh, a.s., a společnost P. K., a.s., se soustřeďovaly na obchody s cennými papíry na kapitálovém trhu a na správu akcií získaných v kuponové privatizaci. Zřejmě právě proto také Burzovní společnost pro kapitálový trh, a.s., nechala na základě rozhodnutí své valné hromady konané dne 19. 12. 1996 tyto činnosti vymazat z obchodního rejstříku. Zápis o tom však byl v obchodním rejstříku proveden až dne  12. 6. 1997, tedy se značným časovým odstupem (č.l. 864-872 trestního spisu). Určitá časová prodleva je patrná též u zápisů členů statutárních orgánů uvedených společností v obchodním rejstříku a změn v obsazení těchto orgánů. Tyto zápisy přitom měly v inkriminované době pouze deklaratorní, nikoliv konstitutivní význam. K příslušným změnám tedy nedocházelo jejich zanesením do evidence obchodního rejstříku, ale v důsledku určitých specifických skutečností předvídaných zákonem. Už vůbec pak tato evidence neobsahuje záznamy týkající se složení managementu uvedených společností. I to, kdo k němu patřil, však má pro posouzení dané věci svůj význam, neboť to vypovídá o personálních vazbách mezi těmito společnostmi. Vyvodit to přitom lze zejména ze smluv různého typu opatřených orgány činnými v trestním řízení a z výpovědi slyšených osob. Z nich vyplývá, že obviněný Ing. V. K. v inkriminované době vykonával vedle funkce předsedy představenstva společnosti S., a.s., též funkci jejího generálního ředitele. Obdobně kumuloval ve svých rukou rozhodovací a výkonné pravomoci ve společnostech P. K., a.s., a Burzovní společnost pro kapitálový trh, a.s., Ing. P. S., jenž současně působil – jak již bylo řečeno – po určitou dobu i ve funkci člena představenstva společnosti S., a.s. Dalším členem představenstva této společnosti byl obviněný Ing. M. M., který v něm od května roku 1995 společně s Ing. P. S. zastupoval zájmy Burzovní společnosti pro kapitálový trh, a.s., jejímž zaměstnancem byl. V samotné Burzovní společnosti pro kapitálový trh, a.s., zastával post vedoucího odboru správy majetkových účastí a byl podřízen provoznímu řediteli Ing. P. K. (č.l. 749-751 a 1082-1086 trestního spisu). Nepatřil tedy mezi nejvyšší management. Prodej balíku akcií S., a. s., měl v roce 1996 na starosti z pověření Ing. P. S., jenž také rozhodl o jeho uskutečnění (č. l. 750 trestního spisu). V únoru roku 1997 pak rozvázal svůj pracovní poměr k této společnosti a nadále se plně soustředil na své aktivity ve společnosti S., a.s. (čl. 113-116 a 648 trestního spisu). Práce pro ní vykonával jak z titulu své funkce člena jejího představenstva, tak na základě dohody o pracovní činnosti (č.l. 498 trestního spisu). Ze smluv založených v trestním spisu je též zřejmé, že koncem roku 1996 a začátkem roku 1997 se pokusil spolu s obviněným   Ing. V. K., Ing. Z. S. a Ing. P. Ch. získat poměrně velký balík jejích akcií (č.l. 204-207 a 208-210 trestního spisu). Poslední z obviněných, F. B., nebyl zaměstnancem ani členem orgánu žádné z uvedených společností. Sám sebe označuje za tzv. bílého koně – tedy osobu, na níž byl předmětný balík akcií S., a.s., vlastněných společnostmi spřízněnými s Burzovní společností pro kapitálový trh, a. s., převeden na přechodnou dobu víceméně fiktivně – což potvrzují i výpovědi obviněných Ing. M. M. a Ing. V. K. a svědků  Ing. P. S. a Ing. P K. (č.l. 89-96, 100-102, 108-111, 113-116, 739-742 a 749-751 trestního spisu). Jisté také je, že v žádném směru v inkriminované době nevykonával akcionářská práva spojená s vlastnictvím daných akcií a poté, co na ně bylo zřízeno zástavní právo ve prospěch Burzovní společnosti pro kapitálový trh, a. s., pověřil jejich výkonem JUDr. J. Z., jenž současně zastupoval zájmy společnosti S., a. s. (č. l. 566-569 a 720 trestního spisu).   Předmětný balík akcií, převedený na obviněného F. B. smlouvou z 29.3.1996, představoval 18,28% z celkové emise akcií S., a. s., to je z celkem 265.402 emitovaných akcií. Až do jeho převodu na něj patřil společnostem spojeným s Burzovní společností pro kapitálový trh, a. s., a byl druhým největším balíkem akcií S., a. s. Vzhledem k tomu, že drobní akcionáři této společnosti neměli reálný vliv na její chod a její největší akcionář – Fond národního majetku vlastnící 43% jejích akcií – fakticky nevykonával svá vlastnická práva a nebyl zastoupen v jejím představenstvu, měly v ní fakticky rozhodující vliv společnosti spojené s Burzovní společností pro kapitálový trh, a. s., personálně propojené osobou Ing. P. S. (č. l. 90-95, 499-506, 517-522, 556-583 a 756-758 trestního spisu). Tato skutečnost společně s tím, že bez těchto společností nemohla být posuzovaná operace a s ní související majetkové přesuny realizovány v podobě, v jaké byly realizovány, zároveň dokládá klíčovou roli Ing. P. S., jenž v těchto společnostech zastával rozhodující posty. Jako jediný z výše jmenovaných totiž figuroval ve všech rozhodujících fázích dané operace, odstartované převodem předmětného balíku akcií na obviněného F. B. K tomuto převodu došlo na základě smlouvy, kterou s ním uzavřel v zastoupení Burzovní společnosti pro kapitálový trh, a. s. Jako předseda jejího představenstva sjednal v její prospěch se společností S., a. s., též na tuto smlouvu navazující zástavní právo k pěti výše uvedeným nemovitostem. V jeho rukou stejně tak skončily směnky vystavené obviněným F. B. a avalované společností S., a. s. V pozici předsedy představenstva společnosti P. K., a. s., vedle toho podepsal se společností S., a. s., smlouvu o převodu S. d. ve Z. n. S. Na jejím základě přešlo vlastnické právo k této nemovitosti ze S., a. s., na P. K., a. s., aniž by tato za ní cokoliv zaplatila. Toho bylo dosaženo tím, že jí Burzovní společnost pro kapitálový trh, a. s., postoupila svou pohledávku za S., a. s., z titulu ručení za závazky obviněného F. B. ze smlouvy o prodeji předmětných akcií. Výše této pohledávky se přesně rovnala kupní ceně sjednané za prodej S. d. ve Z. n. S. a její využití na vyrovnání této kupní ceny bylo výsledkem dohody Ing. P. S. s Ing. V. K.. Přitom až do uzavření smlouvy o převodu S. d. ve Z. n. S. – tedy do 10. 5. 1996 – neměl S., a. s., s P. K., a. s., žádné podnikatelské vztahy. To vše svědčí o tom, že realizace celé této transakce byla vázána právě na osobu Ing. P. S.. V tomto kontextu nelze opomenout ani další již zmíněný fakt, totiž skutečnost, že předmětné akcie se nikdy nedostaly do přímé dispozice nejen obviněného F. B., ale ani S., a. s., a je na ně naopak vyznačena zástava ve prospěch Burzovní společnosti pro kapitálový trh, a. s. Tato společnost si přitom nepochybně zachovala svůj vliv na chod S., a. s., i po převodu předmětných akciích a v jejím představenstvu ho uplatňovala prostřednictvím obviněného Ing. M. M.. Ten jí otevíral též přístup k veškerým ekonomickým ukazatelům charakterizujícím podnikatelské aktivity této společnosti. Z tohoto hlediska není nijak podstatné, zda byl v té době v jejím představenstvu také Ing. P. S.. To, zda tomu tak bylo či nikoliv, nemůže mít žádný reálný vliv ani na posouzení toho, jestli on sám a Burzovní společnost pro kapitálový trh, a. s., v daném případě jednali „v dobré víře“. Pokud je přesto ve prospěch toho, že šlo z jejich strany o zcela korektní obchodní aktivity, poukazováno na brzké odstoupení Ing. P. S. z funkce člena představenstva společnosti S., a. s., a v této souvislosti argumentováno jeho dopisem datovaným dnem 16. 1. 1996, je na místě připomenout, že podle již citovaného výpisu z obchodního rejstříku se situace jeví naprosto jinak a jinak vyznívá i obsah zápisů z jednání představenstva a valné hromady této společnosti v roku 1996 (č. l. 839-854 a 556-583 trestního spisu). Navíc obviněný Ing. V. K. ve své výpovědi s poukazem na konkrétní skutečnosti zpochybnil pravost uvedeného dopisu a autorství podpisu osoby, která měla rezignaci Ing. P. S. přijmout (č. l. 95-96 trestního spisu). To, zda jde o doklad autentický, však nebylo dosud ověřeno ani výslechem této osoby, natož písmoznalecky. Tyto mezery v dokazování nicméně lze v dalším řízení odstranit náležitým doplněním chybějících důkazů. Některé z důležitých důkazů jsou ovšem zřejmě již nedostupné. Jde o listiny charakterizující z různých hledisek povahu posuzovaného jednání, které se nepodařilo pro účely trestního řízení zajistit. Z větší části je původně měla k dispozici Burzovní společnost pro kapitálový trh, a.s., avšak nevydala je orgánům činným v přípravném řízení. Na místě je zmínit alespoň tři z nich. Svůj specifický význam pro komplexní posouzení daného případu mohly mít především zápisy z jednání investičního výboru Burzovní společnosti pro kapitálový trh, a. s., z let 1995 a 1996, který se po řadu měsíců zabýval strategií dalšího nakládání s akciemi S., a. s. Velice cenné informace však mohly vyplynout i ze zápisů z jednání vedení Burzovní společnosti pro kapitálový trh, a. s., týkajících se této problematiky. Totéž obdobně platí o zprávě o ekonomické situaci společnosti S., a. s., zpracované obviněným Ing. M. M pro potřebu Burzovní společnosti pro kapitálový trh, a. s. Všechny tyto listiny byly podle vyjádření JUDr. J. P., ředitelky právního odboru B. s. p. k. t., a. s., buď skartovány nebo při povodních v roce 2002 vyplaveny (č. l. 761 trestního spisu). Bez zajímavosti v tomto kontextu není to, že skartován ani vyplaven naopak nebyl originál písemné rezignace předsedy představenstva této společnosti Ing. P. S. na funkci v představenstvu S., a. s., a odborné posudky znaleckého ústavu B. E., s. r. o. Z dalších listin, které rovněž nejsou ve spisu k dispozici, stojí za zmínku tři směnky na celkovou směnečnou sumu 29,000.000,- Kč, které měly být vystaveny S., a. s., současně s podpisem druhého dodatku ke smlouvě o převodu předmětných cenných papírů a avalovány obviněnými Ing. V. K. a Ing. M. M. jako fyzickými osobami. Obviněný Ing. V. K. tvrdí, že tyto směnky ve skutečnosti vůbec nebyly vystaveny a žádná z dalších osob přítomných podpisu uvedeného dodatku na to nebyla dotázána.   Skutečnosti vyplývající z dosud opatřených listin týkajících se posuzovaného případu doplňují a zařazují do širších časových a věcných souvislostí výpovědi osob podílejících se na realizaci dané operace a na řízení společnosti S. a.s., Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. a společnosti P. K. a.s., zvláště pak výpovědi obviněných Ing. V. K., Ing. M. M. a F. B. a svědectví Ing. P. S.. Každý z nich přitom líčí rozhodné skutkové okolnosti určitým specifickým způsobem. Jako jediný z obviněných se od samého počátku trestního stíhání do objasnění stíhaného skutku svými podrobnými výpověďmi aktivně zapojil František Brdek. Ostatní obvinění – Ing. M.  M. a Ing. V. K. – v první fázi přípravného řízení využili svého práva odmítnout vypovídat a k věci se vyjádřili až v dalším průběhu řízení. Příslušné policejní orgány původně považovaly za jejich spolupachatele též Ing. P. S., ale nepodařilo se jim doručit mu písemně vyhotovené sdělení obvinění a následně jej vyslýchali již jen v procesním postavení svědka. Změnu názoru na jeho roli v posuzovaném případě učinily bez opory zřejmé ze spisového materiálu, toliko s obecným odkazem na to, že „nové listinné důkazy vyvrací původní vyšetřovací hypotézu a úmyslné zavinění Ing. P. S.“ (srov. úřední záznam vyšetřovatele z 12.12.2001 na č.l. 60 trestního spisu). Ve své výpovědi pak Ing. P. S. vyloučil, že by v posuzovaném případě jednal ve snaze získat na úkor společnosti S. a.s. jakýkoliv neoprávněný prospěch pro kteroukoliv ze společností, které v inkriminované době ovládal. Naopak, zdůraznil, že jedna z těchto společností – Burzovní společnost pro kapitálový trh a.s. – byla poškozena neuhrazením kupní ceny za převedené akcie obviněným F. B.. Za iniciátora a realizátora celé operace přitom označil Ing. M. M.. V této souvislosti poukázal na to, že tento byl pověřen provedením analýzy ekonomické situace společnosti S. a.s. a právě na základě této analýzy, s přihlédnutím k nepříznivé akcionářské struktuře této společnosti vylučující získat v ní majoritu, navrhl investičnímu výboru a vedení Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. prodej akcií S. a.s. členům managementu této společnosti, a to v první variantě formou jejich převodu na jimi zřízenou společnost s ručením omezeným a v druhé variantě jejich odprodejem přes prostředníka, obviněného F. B. (č.l. 113, 115 a 117 trestního spisu). Klíčovou osobou ve vedení S. a.s., která o akcie projevila zájem, byl podle svědectví Ing. P. S. obviněný Ing. V. K., generální ředitel této společnosti. Ten měl podle jeho skutkové verze jednat v dohodě s obviněnými F. B. a Ing. M. M. a společně s nimi také navrhnout zřízení ručitelského závazku společnosti S. a.s. za úhradu sjednané kupní ceny (č.l. 113, 114, 116 a 118 trestního spisu). Stejně tak to měl být on a obviněný     Ing. M. M., kdo měl následně, po nesplacení dohodnuté zálohy, přijít s návrhem na její pokrytí odprodejem S. d. ve Z. n. S. společnosti P. K. a.s. spřízněné s Burzovní společností pro kapitálový trh a.s. (č.l. 114 trestního spisu). Důvodem tohoto postupu mělo být to, že obvinění Ing. V. K. a  Ing. M.M. nezískali včas úvěr na splacení uvedené zálohy. S ohledem na to, že ani následně se jim nedařilo opatřit potřebné finanční prostředky, mělo být z jejich iniciativy v druhé polovině roku 1996 zastaveno ve prospěch Burzovní společnosti pro kapitálový trh     a. s. též pět nemovitostí z majetku S. a.s., a to jako další forma zajištění závazku za úhradu kupní ceny převedených akcií. Ing. P. S. vyloučil, že by od počátku věděl o nesolventnosti obviněného F. B., současně však zdůraznil, že vycházel z toho, že skutečným kupcem je Ing. V. K. a další členové vrcholného managementu společnosti S. a.s., a že tito disponují potřebnými finančními zdroji. Připustil, že jménem Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. a společnosti P. k. a.s., jako předseda jejich představenstvech, podepsal všechny výše uvedené smlouvy – tedy smlouvu o převodu předmětných akcií  S. a.s. a oba její dodatky, smlouvu o převodu S. d. ve Z. nad S., smlouvu o vzájemném zápočtu pohledávek mezi P. K. a.s. a S. a.s. a všechny zmíněné zástavní smlouvy – a stejně tak, že převzal směnky vystavené obviněným F. B. avalované jménem společnosti S. a. s. obviněným Ing. V. K.. Současně však poukázal na to, že všechny tyto listiny mu k podpisu předložil obviněný Ing. M. M., jenž z titulu své funkce vedoucího odboru správy majetkových účastí Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. celou operaci zajišťoval zcela samostatně a osobně sjednal též obsah uzavřených smluv, které poté podle jeho pokynů připravil právní odbor Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. V této souvislosti Ing. P. S. potvrdil, že si byl vědom toho,   že jejich součástí byly i ručitelské závazky společnosti S. a.s., vyloučil však, že by ve funkci člena představenstva společnosti S. a.s. tyto závazky schválil. Zdůraznil totiž, že v roce 1996 se vůbec aktivně neúčastnil jednání představenstva této společnosti, neboť na členství v něm již dne 16.1.1996 rezignoval. Sjednané ceny převáděných akcií a S. d. ve Z. n. S. označil za plně odpovídající jejich tržní hodnotě a na doklad toho předložil znalecké posudky zpracované na objednávku Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. znaleckým ústavem B. E. s.r.o. Nic nestandardního neshledal ani v tom, že Burzovní společnost pro kapitálový trh a.s. v době uzavření smlouvy s obviněným F. B. akcie, které mu prodávala, neměla ve svém majetku, neboť jimi disponovaly s ní spřízněné společnosti, z jejichž majetku na ní byly vzápětí převedeny. V tomto ohledu se s jeho svědectvím shodl i obviněný ing. M. M..  Ten současně potvrdil, že pro Burzovní společnost pro kapitálový trh a.s. zpracoval analýzu ekonomické situace S. a.s., který se dostával do finančních potíží, a že na jejím základě doporučil prodej akcií této společnosti držených do té doby společnostmi spřízněnými s Burzovní společností pro kapitálový trh a.s. Nikterak přitom nezpochybnil ani to, že se následně zapojil do jednání o prodeji těchto akcií. Zdůraznil však, že veškerá rozhodnutí byla v posuzovaném případě v kompetenci představenstva Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. a představenstva P. k. a.s., resp. Ing. P. S., jakožto předsedy těchto statutárních orgánů, a že on sám jednal pouze na základě jeho pokynů. Z jeho iniciativy také podle svého líčení rozhodných skutkových okolností kontaktoval spoluobviněného Ing. V. K., jako nejvýznamnějšího představitele managementu S. a.s., a nabídl mu odprodej předmětných akcií. Ten o ně skutečně projevil zájem, ale nechtěl je kupovat přímo svým jménem, a proto z jeho podnětu a na návrh Ing. P. S. vyhledal obviněného F. B. a zapojil ho do realizace celé operace jako prostředníka. V tomto kontextu uvedl, že všichni zainteresovaní – tedy on sám, Ing. P. S. i Ing. V. K. – věděli, že obviněný F. B. je nesolventní, avšak vycházeli z toho, že skutečným kupcem je Ing. V. K., který přislíbil vyrovnání kupní ceny za převáděné akcie (č.l. 101-103 trestního spisu). Samotnou smlouvu o jejich převodu pak vypracoval právní odbor Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. Obviněný Ing. M. M. přitom vyloučil, že by to byl on, kdo navrhl, aby se za závazky spoluobviněného F. B. z této smlouvy zaručil S. a.s., a to ať už vyhotovením ručitelského prohlášení nebo avalem směnek  vystavených obviněným F. B., popřípadě následně zastavením několika nemovitostí. Stejně tak vyloučil, že by jako člen představenstva S. a.s. odsouhlasil toto ručení, byť připustil, že o něm věděl. Za padělek pak označil svůj podpis na prohlášení sepsaném jménem S. a.s., jímž se tato společnost zavazuje, že od obviněného F. B. nebude požadovat žádné plnění, které poskytne z titulu ručení za jeho závazky. Rovněž obviněný Ing. V. K. nijak nezpochybnil svou účast na realizaci předmětné operace, avšak za její jediný cíl označil udržení dalšího chodu společnosti S. a.s., jejímž generálním ředitelem a předsedou představenstva v inkriminované době byl. V této souvislosti vypověděl, že někdy na přelomu let 1995 a 1996 se od spoluobviněného Ing. M. M. dozvěděl o záměru skupiny společností navázaných na Burzovní společnost pro kapitálový trh a.s. odprodat akcie S. a.s. Proto spoluobviněného Ing. M. M. jako odborníka na obchody s cennými papíry požádal o vysondování možnosti jejich převodu na potenciálního strategického partnera S. a.s. Současně potvrdil, že on sám i další členové vedení této společnosti měli o tyto akcie rovněž zájem. Nechtěli je však kupovat přímo a nedisponovali dostatečnými finančními zdroji. Když mu je tedy spoluobviněný Ing. M. M. jménem Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. nabídl, neakceptoval tuto nabídku, ale za vhodné řešení vzniklé situace považoval jejich převod na prostředníka. Toho obstaral spoluobviněný ing. M. M. a byl jím spoluobviněný F. B.. Veškeré potřebné doklady pak připravila Burzovní společnost pro kapitálový trh a.s. Obviněný ing. V. K. přitom jednoznačně odmítl, že by přislíbil ze svých vlastních prostředků uhradit sjednanou kupní cenu za převáděné akcie, a že by stál v pozadí celé operace jako jejich skutečný kupec. Pokud pak jménem společnosti S. a.s. podepsal ručitelský závazek za úhradu dohodnuté kupní ceny a avaloval směnky vystavené spoluobviněným F. B. na celkovou směnečnou cenu 28,500.000,- Kč, učinil tak proto, že mu bylo vysvětleno, že jde o pouhou pojistku ze strany Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. pro případ problémů se zaplacením kupní ceny spoluobviněným F. B. (č.l. 87, 91 a 92 trestního spisu). O tom měl do té doby – jak zdůraznil – pouze kusé informace;  až následně, když se s ním blíže seznámil, si uvědomil, že se původní záměr nepodaří uskutečnit, neboť nebude schopen za převedené akcie zaplatit. Přesto však když Ing. P. S. s určitým časovým odstupem požadoval další zajištění splnění ručitelského závazku S. a.s. za spoluobviněného F. B., souhlasil se zastavením pěti nemovitostí této společnosti ve prospěch Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. a podepsal příslušné zástavní smlouvy (č.l. 92 trestního spisu). Stejně tak potvrdil, že společně s Ing. P. S. podepsal smlouvu o převodu S. d. ve Z. n. S. z majetku S. a.s. do majetku P. k. a.s. a smlouvu o vzájemném zápočtu pohledávek mezi těmito společnostmi, jíž byl z prodeje S. d. ve Z. n. S. fakticky vyrovnán ručitelský závazek S. a.s. za obviněného F. B. do výše 4.500.000,- Kč (č.l. 93, 94 a 95 trestního spisu). Odmítl však autentičnost prohlášení ručitele – S. a.s. – datovaného dnem 13.4.1996 o tom, že na spoluobviněném F. B. nebude požadovat úhradu za něj splacených částek, i pravost svého podpisu na tomto prohlášení. Obviněný F. B. byl přímo zapojen pouze do samotného převodu předmětného balíku akcií S. a.s., drženého skupinou společností svázaných s Burzovní společností pro kapitálový trh a.s., a proto se ve své výpovědi soustředil na tuto část předmětné operace a jen okrajově zmínil některé další skutečnosti vztahující se k posuzovanému případu. Zdůraznil přitom, že ho v této záležitosti jako první oslovil obviněný Ing. M. M., a to s žádostí, aby na sebe nechal jako prostředník mezi Burzovní společností pro kapitálový trh a.s. a managementem společnosti S. a.s. převést na přechodnou dobu předmětný balík akcií této společnosti. V návaznosti na to mu byla předložena k podpisu smlouva o převodu těchto akcií a dvě směnky na směnečné sumy 4.500.000,- Kč a 24.000.000,- Kč. Podpisu těchto listin byli přítomni spoluobvinění Ing. M. M. a Ing. V. K., stejně jako svědkyně JUDr. J. P.. Ing. P. S. uvedenou smlouvu podepsal dodatečně. Obviněný F. B. však zdůraznil, že všichni si přitom byli vědomí toho, že nemá dostatek finančních prostředků na úhradu sjednané kupní ceny ani na proplacení vystavených směnek a ujišťovali ho, že žádné placení z jeho strany nebude požadováno. Převod daných akcií na něho měl být pouze fiktivní a na doklad toho mu spoluobvinění Ing. V. K. a Ing. M. M. – jak zdůraznil – vystavili dne 13.4.1996 jménem společnosti S. a.s., ručící za splnění jeho závazků, písemné prohlášení o tom, že tato společnost od něho nebude požadovat splacení žádných částek, které za něj uhradí (č.l. 108 a 874 trestního spisu). Originál tohoto prohlášení sice následně předal spoluobviněnému Ing. V. K., ale předtím si nechal pořídit jeho notářsky ověřenou kopii, kterou na žádost orgánů činných v přípravném řízení založil do trestního spisu. Cílem celé operace bylo podle jeho názoru převedení předmětných akcií S. a.s. na management a členy představenstva této společnosti a její následná transformace na jinou obchodní společnost. Vše bylo zorganizováno proto, že se  blížil úpadek této společnosti a její vedení z ní chtělo vyvést disponibilní majetek. V souladu s tímto cílem bylo podle jeho skutkové verze i převedení daných akcií z jeho majetku do majetku společnosti A. C., a.s., kterou hodlali ovládnout obvinění Ing. M. M. a Ing. V. K.. Ti mu také, jak uvedl, přislíbili za účast na provedení celé operace částku 300.000,- Kč, kterou však nikdy neobdržel. Z uvedeného je zřejmé, že každý ze čtyř jmenovaných – Ing. P. S., Ing. V. K., Ing. M. M. a F. B. – přišel se svou specifickou verzí rozhodných skutkových okolností. V konfrontaci s obsahem opatřených listinných důkazů lze tyto jejich skutkové verze shrnout takto: Ve skutkové verzi obviněného F. B. figuruje on sám jako prostý prostředník, jemuž byly předmětné akcie prodány pouze zcela formálně s tím, že všichni zainteresovaní – tedy Ing. M. M., Ing. V. K. a Ing. P. S. – věděli, že je nesolventní a sjednanou kupní cenu nikdy neuhradí. Žádný finanční tok pak nebyl spojen ani s následnými převody těchto akcií na společnost A. C. a.s. a zpět na něj. Tato jeho tvrzení nepřímo potvrzují svědci Ing. P. K. a Ing. M. H.. V jeho podání bylo účelem celé operace ovládnutí společnosti S. a.s. s využitím předmětných akcií jejím managementem a členy jejího představenstva, specificky pak obviněnými Ing. V K. a Ing. M. M., a vyvedení jejího majetku do jiné jejich společnosti. Obvinění Ing. V. K. a Ing. M. M. zcela jednoznačně odmítají, že by jednali s tímto cílem. Sami se však v líčení klíčových skutkových okolností vzájemně značně rozchází.   Obviněný Ing. V. K. klade důraz na to, že jediným cílem veškerých jeho kroků byla záchrana společnosti S. a.s. a vytvoření podmínek pro vstup strategického partnera do ní. Žádného z jejích potenciálně možných strategických partnerů však nejmenuje. Jeho jednání se společností C. O. s. r. o. spadá do mnohem pozdější doby. V každém případě vylučuje, že by byl sám schopen uhradit kupní cenu za převáděné akcie, stejně jako to, že by věděl o nesolvenci prostředníka, obviněného F. B.. K důvodům toho, proč se jménem společnosti S. a.s. zaručil za splnění jeho závazků vyplývajících ze smlouvy o převodu předmětných akcií není schopen uvést nic konkrétního. Celkově vzato označuje za iniciátory celé operace Ing. M. M a Ing. P. S.. Sám sebe staví do role osoby, která se ocitla ve vleku událostí a snažila se jednat v nejlepším zájmu společnosti S. a. s. Oproti tomu obviněný Ing. M. M. trvá na tom, že on sám i všichni ostatní zainteresovaní věděli o tom, že obviněný F. B. nemá žádné finanční prostředky na úhradu sjednané kupní ceny za převod uvedených akcií a zdůrazňuje, že skutečným kupujícím byl obviněný Ing. V. K., reprezentující vrcholný management společnosti S. a. s. Za iniciátora celé operace přitom označuje Ing. P. S., předsedu představenstva a generálního ředitele Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s., na základě jehož pokynů postupoval. Připouští přitom, že o odprodeji předmětného balíku akcií S. a. s. jednal se spoluobviněnými Ing. V. K. a F. B., vylučuje však, že by měl cokoliv společného s dalšími kroky podniknutými v posuzovaném případě a že by se jakkoliv přičinil o poškození společnosti S. a. s.  Na doklad toho poukazuje na to, že se v následujícím období aktivně zapojil do aktivit motivovaných snahou o její záchranu. V skutkové verzi Ing. P. S se pak průběh klíčových skutkových událostí jeví tak, že v době, kdy podepisoval jménem Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. smlouvu o převodu předmětných akcií z majetku této společnosti na obviněného F. B., byly tyto akcie ještě v majetku úplně jiných jím ovládaných společností. Následně došlo k jejich převodu do majetku Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. za deklarovanou cenu 912,- Kč za každou akcii, aby mohly být téhož dne ve Středisku pro cenné papíry zaregistrovány na obviněného F. B. za převodní cenu 578,19 Kč za každou z nich. Ručení společnosti Sázavan a.s. za závazky obviněného F. B. je v jeho podání věcí iniciativy obviněných Ing. V. K. a Ing. M. M.. On sám vylučuje, že by věděl o nesolventnosti obviněného F B.. Další zajištění závazků S. a.s. avalem vystavených směnek a zastavením některých jejích nemovitostí pak označuje za zcela standardní postup a vylučuje, že by provedenou operací byla jakkoliv neoprávněně zvýhodněna některá z jím ovládaných společností. Tuto jeho skutkovou verzi potvrzuje svědectví JUDr. J. P., ředitelky právního odboru Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. Ta také předložila orgánům činným v trestním řízení originál jeho odstoupení z funkce člena představenstva společnosti S. a.s. datovaný dnem 16.1.1996, aniž by jakkoliv ozřejmila, jak se tato listina, pokud měla být předána příslušným orgánům společnosti S. a.s., ocitla v jejích rukou. Obžaloba státního zástupce nepřipisující při realizaci dané operace žádnou trestněprávně relevantní roli Ing. P. S. pak ve své podstatě tvrdí, že obviněný    Ing. M. M. – člen představenstva S. a.s. a zaměstnanec Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. – v úmyslu opatřit blíže nespecifikovaný prospěch sobě (obžalobou není nijak konkretizováno z čeho jej měl mít a jakou podobu měl mít) nebo (alternativně) někomu jinému (neupřesněno komu konkrétně, ale zřejmě míněno Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. a P. K. a.s.), zneužívaje svých informací o ekonomické situaci společnosti S. a.s. (získaných působením v představenstvu této společnosti), dal popud k uzavření smlouvy o převodu akcií S. a.s. z Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. na obviněného F. B.. Podle obžaloby přitom věděl, že s touto smlouvou  je spojen ručitelský závazek společnosti S. a.s. za splnění závazků obviněného F. B. z ní plynoucích, a jednal s vědomím toho, že celá operace je prováděna na úkor této společnosti, která bude muset plnit za obviněného F. B., neboť ten je nesolventní. Obvinění Ing. V. K. a F. B. mu přitom měli podle státního zástupce pomoci jak s realizací této operace tak s tím, aby z ní získal prospěch velkého rozsahu. Státní zástupce nijak neupřesňuje, v čem měl spočívat tento jeho prospěch a jaká byla jeho výše ve finančním vyjádření, avšak z toho, co klade obviněným za vinu lze usuzovat na to, že zisk v blíže neurčené výši měla mít z realizace celé operace skupina společností ovládaných Ing. P. S., konkrétně pak zejména Burzovní společnost pro kapitálový trh a.s. a společnost P. K. a.s. Státní zástupce totiž činí závěr, že škoda v celkové výši 34,533.340,- Kč vznikla S. a.s. odprodejem S. d. ve Z. n. S. P. K. a.s. za cenu výrazně nižší než byla jeho skutečná tržní hodnota a zřízením zástavního práva ve prospěch Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. na pět podhodnocených nemovitostí z majetku S. a.s. Je tedy zřejmé, že státní zástupce se beze zbytku nepřiklání ke skutkové verzi žádného z hlavních aktérů dané operace. Hodnotit tyto skutkové verze je v tomto stadiu řízení předčasné. Co však lze na základě opatřených důkazů učinit, je shrnutí důsledků dané operace a pojmenování možných cílů sledovaných jejími realizátory. To totiž má zásadní význam pro úvahy o právní kvalifikaci jednání obviněných a pro specifikaci dalších skutečností, na něž je třeba zaměřit dokazování.   Nejdříve tedy k výsledkům a dopadům posuzované operace. Z trestněprávního hlediska mají význam především majetkové dispozice spojené s realizací této operace. Mezi ně patří předně přechod S. d. ve Z. n. S. z majetku společnosti S. a.s. do majetku P. K. a.s., aniž by za tento objekt bylo poskytnuto jakékoliv protiplnění. Dalších pět nemovitostí z majetku S. a.s. bylo zastaveno ve prospěch Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. k zajištění její pohledávky vůči obviněnému F. B. na úhradu kupní ceny za předmětné akcie. Součástí dané operace bylo též zřízení zástavního práva k těmto akciím.  To bylo zřízeno ve prospěch téže společnosti (tedy Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s.) k zajištění téže pohledávky (tedy pohledávky na zaplacení kupní ceny za převod daných akcií). Obviněný F. B. současně vystavil Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. dvě směnky vlastní na celkovou směnečnou sumu 28,500.000,- Kč a společnost S. a.s. v zastoupení obviněného Ing. V. K. tyto směnky avalovala a stala se směnečným rukojmím z nich. Další směnku znějící na částku 6,000.000,- Kč splatnou na viděnou bez protestu s 16% úrokem p. a. vystavil obviněný F. B. v návaznosti na podpis prvního dodatku k smlouvě o převodu předmětných akcií S. a.s. Ve své podstatě představovala tato směnka specifickou formu smluvní pokuty za nesplnění závazků plynoucích z této smlouvy. Předmětné akcie skončily v majetku obviněného F. B., ovšem jejich tržní hodnota byla velice nízká s ohledem na špatnou ekonomickou situaci společnosti S. a.s. Vzhledem k tomu, že byly ve Středisku pro cenné papíry zablokovány ve prospěch Burzovní společnosti pro kapitálový trh. a. s., nemohl s nimi obviněný F. B. nakládat a reálně nevykonával ani akcionářská práva spojená s jejich vlastněním. Společnost S. a. s. bez jakéhokoliv racionálního ekonomického důvodu přišla o S. d. ve Z. n. S., který získala společnost P. k. a.s. ovládaná Ing. P. S.. V majetku další jím ovládané společnosti – Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. – skončily směnky avalované S. a.s., znějící na celkovou směnečnou sumu ve výši 28,500.000,- Kč. Poté, co obviněný F. B. neuhradil ve sjednaných termínech kupní cenu za předmětné akcie, vznikla S. a.s. povinnost plnit za něj, a to jak přímo z titulu ručení za jeho závazky, tak z titulu směnečného rukojemství spojeného s avalem uvedených směnek. Navíc mu hrozila ztráta pěti nemovitostí zastavených ve prospěch Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. K ručitelskému závazku S. a. s. přitom přistoupila společnost C. O. s.r.o. a za obviněného F. B. uhradila Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. 3,500.000,- Kč. Další prospěch mohla mít tato společnost z již zmíněné zástavy předmětných akcií. Zástava v její prospěch na nich totiž vázla s tím, že podle smlouvy o jejich převodu v případě neuhrazení sjednané kupní ceny mají být vráceny do jejího majetku. Podařilo-li by se tedy celou operaci dotáhnout do konce, byly by z majetku S. a.s. vyvedeny i zastavené nemovitosti a do majetku Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. by se vrátily akcie, které na jejím počátku převedla na obviněného F. B.. Všechny nemovitosti vyvedené z majetku S. a.s. by skončily v majetku společností řízených z postu předsedy představenstva Ing. P. S., aniž by tyto společnosti nebo kdokoliv jiný za ně poskytl jakoukoliv protihodnotu a aniž by tyto společnosti přišly o uvedené akcie. Nevýznamný není ani dopad dané operace do majetkových a ekonomických poměrů společnosti S. a.s. Bylo jím totiž výrazné zhoršení likvidity této společnosti. K tomu došlo nejen tím, že přišla o S. d. ve Z. n. S., aniž by za něj cokoliv obdržela, ale i tím, že musela uhradit daň z převodu této nemovitostí ve výši 809.605,- Kč. Povinnost odvést daň z přidané hodnoty v částce 748.424,- Kč, která jí rovněž vznikla, se pokusila zastřít tvrzením, že předmětem daného obchodu byl prodej části podniku, a nakonec jí nesplnila, neboť neměla dostatek disponibilních finančních zdrojů. Navíc jí hrozilo, že v případě předložení avalovaných směnek k proplacení dojde k dalšímu snížení jejího čistého obchodního jmění o 24,000.000,- Kč a že realizací uzavřených zástavních smluv přijde o zastavené nemovitosti. Stát přitom utrpěl škodu neodvedením uvedené daně z přidané hodnoty. Celá operace tedy byla nepochybně provedena na úkor těchto dvou subjektů. Ve svých důsledcích však byli poškozeni i věřitelé společnosti S. a.s., neboť v následně vedeném konkursním řízení nedostali tolik, co by na ně připadlo nebýt dané operace. Obviněný F. B. sice v rámci této operace získal do svého majetku předmětné akcie, zřejmě však nelze dovozovat, že by se takto obohatil, a to ani za situace, kdy za ně neposkytl žádné protiplnění. Fakticky z nich totiž neměl žádný užitek, bylo mu zabráněno v dispozici s nimi a nevykonával ani akcionářská práva z nich plynoucí. Prospěch z celé operace tedy měly pouze společnosti ovládané Ing. P. S., konkrétně společnost P. K. a. s. a Burzovní společnost pro kapitálový trh a. s. První z nich získala do svého majetku S. d. ve Z. n. S., aniž by za něj cokoliv zaplatila. Druhá se zbavila předmětných akcií S. a. s., jejichž hodnota postupně klesala, aniž by ztratila možnost získat je v budoucnu bez jakýchkoliv výdajů zpět v případě, že by to pro ní bylo výhodné. Současně dostala do svého držení dvě směnky k proplacení, jednu na částku 24,000.000,- Kč a druhou na částku 6,000.000,- Kč, a otevřela si možnost požadovat realizaci zástavních smluv na značný nemovitý majetek S. a. s.   Provedená operace nepochybně nemá charakter běžné obchodní operace. Tuto skutečnost nejmarkantněji dokládá způsob zajištění daného obchodu – převodu předmětných akcií – ze strany prodávajícího, tedy Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. V daném případě totiž zcela absentuje jakýkoliv ekonomický důvodu pro to, aby v této operaci působila jako ručitel společnost S. a.s., a přesto se ručitelem za závazky obviněného F. B. stala. Na její ručitelský závazek za něj navíc navazuje aval jím vystavených směnek a zastavení jejích vlastních nemovitostí ve prospěch Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. Tyto nemovitosti přitom byly zastaveny s podmínkou, že když kupující (obviněný F. B.) včas nezaplatí kupní cenu za prodej daných akcií a částka získaná prodejem zástavy nepokryje hodnotu pohledávky prodávajícího (Burzovní společnosti pro kapitálový trh a. s.), bude se hledět na smlouvu o převodu daných akcií jako na neuzavřenou, její právní účinky zaniknou, dané akcie se vrátí do majetku prodávajícího a přijatá plnění z prodeje zástavy připadnou v jeho prospěch jako smluvní pokuta (srov. článek II odst. 5 smlouvy o převodu daných akcií). Postavení S. a. s. v této transakci jako zástavce přitom bylo v rozporu s § 16le obchodního zákoníku v jeho znění účinném po novele provedené zákonem č. 142/1996 Sb. Ten totiž výslovně zakazuje jakoukoliv formu zajištění nabývání vlastních akcií. V rozporu s platnými právními normami učinil obviněný Ing. V. K. za společnost S. a. s. také samotné ručitelského prohlášení. Tento úkon totiž provedl sám bez předchozího schválení představenstvem S. a.s. a bez náležitého pověření, ačkoliv podle článků 31 a 32 tehdy platných stanov této společnosti k tomu nebyl oprávněn, neboť ručení za závazky jiné osoby mohl jejím jménem převzít jen s předchozím souhlasem jejího představenstva a v jednání s dalšími subjekty jí bez zvláštního písemného pověření mohl zastupovat pouze společně s dalším členem tohoto představenstva. Tyto požadavky nedodržel a tak výrazně omezil okruh osob, které věděly o jednotlivých krocích tvořících součást dané operace. To, že se nejednalo o obvyklou obchodní operaci navíc nepřímo potvrzuje skutečnost, že veškeré klíčové dokumenty – především pak samotná smlouva o převodu předmětných akcií s uvedeným ručitelským prohlášením – nejsou v materiálech společnosti S. a.s. založeny přes to, že jde o dokumenty, ze kterých měly pro tuto společnost plynout značné závazky v rozsahu ohrožujícím její samotné podnikatelské poslání a existenci. Co se týče účelu dané operace, nabízí se několik alternativ: První z nich je vyvedení určitých majetkových hodnot ze společnosti S. a.s. Prostředkem k dosažení tohoto cíle mohlo být nadhodnocení akcií S. a. s. převáděných z Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. na obviněného F. B. s tím, že kupní cena za ně ve skutečnosti nebude uhrazena a nastoupí ručitelský závazek S. a.s. ve vyšší výši než by odpovídalo skutečné hodnotě převáděných akcií. Celkový efekt dané operace by přitom zvýšilo podhodnocení nemovitostí zastavených z majetku společnosti S. a.s., jimiž bylo zajištěno splnění jejího ručitelského závazku za závazky obviněného F. B.. Vyvedené nemovitosti by se ocitly v majetku P. K. a.s. (S. d. ve Z. n. S.) a Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. (zastavené nemovitosti), aniž by za ně bylo zaplaceno. Burzovní společnost pro kapitálový trh a.s. sice přišla o předmětné akcie S. a.s., za něž obviněný F. B. nezaplatil a ani zaplatit nemínil, avšak uplatněním zástavního práva zřízeného k nim by mohla při současném odstoupení od původní smlouvy o jejich převodu docílit jejich navrácení do vlastního majetku. Dalším potenciálně možným účelem dané operace mohl být převod akcií S. a.s. na členy jeho managementu a představenstva prostřednictvím prostředníka. To by ovšem dávalo smysl pouze pokud by jejich kupní cenu za obviněného F. B., jakožto zmíněného prostředníka, uhradili jejich skuteční nabyvatelé a pokud by tyto akcie byly podhodnocené, příp. pokud by jejich skuteční nabyvatelé počítali s tím, že prostředník (obviněný F. B.) prodejci (Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s.) nic neuhradí a veškeré jeho závazky budou vyrovnány S. a.s., který se na něm ničeho nedomůže. Třetím z možných důvodů realizace dané operace mohla být snaha seskupení společností provázaných s Burzovní společností pro kapitálový trh a. s., resp. osob je reprezentujících, zbavit se co nejvýhodněji akcií S. a. s., shromážděných v jejich portfoliích. Důvodem toho mohla být velice špatná ekonomická situace společnosti S. a. s. – vysoká ztrátovost výroby doprovázená růstem objemu nedobytných pohledávek, zvyšováním neprodejných zásob hotových výrobků a neschopností vyrovnat velké množství již splatných závazků – zatím utajovaná před veřejností skreslováním účetních výkazů. Všem, kteří znali skutečnou situaci – včetně reprezentantů Burzovní společnosti pro kapitálový trh a. s. v  představenstvu S. a. s. – totiž bylo zřejmé, že tyto skutečnosti v budoucnu – po jejich zveřejnění – nepříznivě ovlivní kurz jejích akcií, beztak průběžně klesající a již zdaleka nedosahující jejich nominální hodnoty. Troufalé, nicméně v případě úspěchu velice výhodné, mohlo být zorganizování prodeje předmětného balíku těchto akcií z portfolia společností spojených s Burzovní společností pro kapitálový trh a.s. tak, aby veškeré ztráty již nastalé nebo potenciálně hrozící z poklesu jejich tržní hodnoty nesl samotný S. a. s. K tomu mohl být zneužit nastrčený nesolventní „bílý kůň“ (obviněný F. B.) a institut zajištění pohledávek (konkrétně ručení za jeho závazky). Všem těmto třem variantám je společné to, že v nich hraje klíčový význam ekonomicky nijak neopodstatněné ručení za závazky obviněného F. B. ze strany S. a.s. Ve všech těchto variantách je pak právě tato společnost také tím subjektem, na jehož úkor je daná operace provedena. Všechny rovněž reflektují to, že prospěch z ní ve svých důsledcích měly dvě společnosti ovládané Ing. P. S., P. K. a.s. a Burzovní společnost pro kapitálový trh a.s. K jaké z těchto možností se orgány činné v přípravném řízení přiklonily není zřejmé. Stejně tak nic nenasvědčuje tomu, že by zvažovaly nějakou jinou alternativu. K dispozici je sice záznam vyšetřovatele z 12.12.2001 (č.l. 60 trestního spisu), z něhož se podává, že za nejpravděpodobnější považoval hypotézu, podle níž byl účelem celé operace nákup akcií skupinou ve vedení společnosti S. a.s. prostřednictvím třetí osoby motivovaný snahou ovládnout tuto společnost, a že zřízení zástavního práva k jejím nemovitostem a vystavení zajišťovacích směnek bylo jen opatřením doplňkovým a v daném kontextu právně bezvýznamným, avšak není zřejmé o co je tento jeho závěr opřen a jaké důkazy mají tuto hypotézu dokládat. Navíc se vyšetřovatel v tomto záznamu nijak nevypořádává s již nastalými a potenciálně hrozícími dopady této operace na ekonomickou situaci S. a.s. Stejně tak nijak nespecifikuje, co ho vedlo k tomu, že označil postupy Ing. P. S. v posuzovaném případě za zcela standardní. Příklonem k této hypotéze nicméně odůvodnil to, že s Burzovní společností pro kapitálový trh a.s. řízenou Ing. P. S. začal zacházet jako s poškozeným subjektem (č. l. 119-126 trestního spisu) a v tomto smyslu také formou upozornění podle § 160 odst. 6 trestního řádu změnil vymezení skutku, pro nějž jsou obvinění Ing. V. K., Ing. M. M. a F. B. trestně stíháni (č. l. 67-68, 74-75 a 80-81). Učinil tak bez toho, aby pro to měl podklad v opatřených důkazech. Státní zástupce však přesto všechno v návaznosti na to na stejném základě podal k soudu první obžalobu v této věci, v níž za podstatu stíhaného skutku označil vylákání předmětných akcií na Burzovní společnosti pro kapitálový trh a. s. bez zaplacení kupní ceny. Podle ní tedy měl obviněný Ing. M.  M. jako člen představenstva společnosti S. a.s. a současně zaměstnanec Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. jednáním motivovaným snahou o získání daných akcií na úkor svého zaměstnavatele, způsobit Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. škodu ve výši 24.000.000,- Kč, přičemž pomoc mu měli poskytnout spoluobvinění Ing. V. K. a F. B. (č. l. 783-789 trestního spisu). Podle původně sdělených obvinění přitom měl naopak úmysl obviněných směřovat ke zvýhodnění Burzovní společnosti pro kapitálový trh a. s. na úkor S. a.s. (č. l. 64-66, 71-73 a 78-79 trestního spisu). Navíc, jak již bylo řečeno, vyšetřovatel zahájil trestní stíhání nejen Ing. M. M., Ing. V. K. a F. B., ale také předsedy představenstva Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. a P. K. a.s. Ing. P. S.. Posledně jmenovaného však vzápětí převedl do procesního postavení svědka. Následující postup podle § 160 odst. 6 trestního řádu proto směřoval toliko vůči ostatním obviněným, Ing. V. K., Ing. M. M. a F. B.. Po prvním vrácení této věci k došetření (č. l. 796-805 a     818-829 trestního spisu) státní zástupce na základě skutečností vyplývajících z nově pořízeného znaleckého posudku z oboru účetnictví, přiznal procesní postavení poškozeného znovu společnosti S. a.s. (č. l. 1091-1093 trestního spisu). Tento krok doprovodil upozorněním obviněných Ing. M. M., Ing. V. K. a F. B. na to, že je jejich jednání nadále kvalifikováno jako trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, odst. 4 trestního zákona, tedy podle ustanovení, podle něhož bylo posuzováno od počátku trestního stíhání (č.l. 1263-1268 trestního spisu). Pominul přitom jakkoliv upřesnit o jaké skutkové okolnosti se tato právní kvalifikace stíhaného jednání opírá, resp. v čem se liší od předchozího upozornění podle § 160 odst. 6 trestního řádu.   To učinil až v druhé obžalobě podané v této trestní věci  k soudu, která je nyní předmětem projednání. Uvedené skutečnosti i celkový obsah trestního spisu jednoznačně svědčí o tom, že orgány činné v přípravném řízení se od samého počátku řízení jen velice obtížně vypořádávaly s právní kvalifikací stíhaného skutku a tápaly při ujasňování toho, jaké skutkové okolnosti jsou pro ní podstatné. Nyní tedy k možným právním kvalifikacím posuzovaného jednání: Nepochybně bylo a dosud je na místě zvážit jeho právní kvalifikaci jako trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, odst. 4 trestního zákona, kterou užily orgány činné v přípravném řízení. Vedle toho se nabízí možnost posoudit jej po právní stránce jako trestný čin poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a), odst. 4 trestního zákona a trestný čin zvýhodňování věřitele podle § 256a odst. 1, odst. 3 trestního zákona, subsidiárně i jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona v jeho znění účinném do 30. 4. 2000. Na místě je vypořádat se též s možností kvalifikovat jej jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 trestního zákona. Nejdříve tedy k aplikaci § 128 trestního zákona. V tomto ustanovení trestní zákon pod souhrnným označením zneužívání informací v obchodním styku vymezuje dvě samostatné skutkové podstaty postihující dvě rozdílná jednání. Prvním je tzv. insider trading, kterého se dopustí ten, kdo v úmyslu opatřit sobě nebo jinému výhodu nebo prospěch neoprávněně užije informace dosud nikoli veřejně přístupné, kterou získal z důvodu svého zaměstnání, povolání, postavení nebo své funkce a jejíž zveřejnění podstatně ovlivňuje rozhodování v obchodním styku, a uskuteční nebo dá podnět k uskutečnění smlouvy nebo operace na organizovaném trhu cenných papírů nebo zboží        (§ 128 odst. 1 trestního zákona). Druhým je tzv. selftrading a dopustí se jej ten, kdo jako pracovník, člen orgánu, společník, podnikatel nebo účastník na podnikání dvou nebo více podniků nebo organizací se stejným nebo podobným předmětem činnosti v témže úmyslu uzavře nebo dá popud k uzavření smlouvy na úkor jedné nebo více z nich (§ 128 odst. 2 trestního zákona). Posuzovaná operace se ani z části neodehrála na organizovaném trhu cenných papírů nebo zboží. Aplikace § 128 odst. 1 trestního zákona byla s ohledem na to ve vztahu k ní vyloučena. Ze dvou skutkových podstat trestného činu zneužívání informací v obchodním styku mohly tedy být její realizací naplněny pouze znaky té, která je vymezena v § 128 odst. 2 trestního zákona. Podstatou zneužívání informací v obchodním styku ve smyslu § 128 odst. 2 trestního zákona je zneužití postavení ve dvou nebo více podnikatelských subjektech se stejným nebo podobným předmětem činnosti k uzavření smlouvy na úkor jednoho nebo více z těchto podnikatelských subjektů v úmyslu opatřit sobě nebo jinému výhodu anebo prospěch. Základním předpokladem toho, aby šlo o trestný čin podle § 128 odst. 2 trestního zákona, je existence příčinné souvislosti mezi újmou jednoho z několika takovýchto podnikatelských subjektů se stejným nebo obdobným předmětem činnosti, v nichž působí pachatel, a uzavřenou smlouvou. Sám pachatel tohoto trestného činu nemusí takovou smlouvu uzavřít; postačí totiž, když k ní dá popud. Musí však přitom jednat v úmyslu opatřit sobě nebo někomu jinému určitou výhodu nebo prospěch. K naplnění znaků základní skutkové podstaty tohoto trestného činu není třeba, aby pachatel tento prospěch nebo výhodu pro sebe nebo pro někoho jiného skutečně získal. Po subjektivní stránce nicméně musí mít již od počátku úmysl je získat. S tímto úmyslem musí proto přistoupit i k uzavření dané smlouvy anebo dát popud k jejímu uzavření. Výhody z ní plynoucí mohou mít materiální i nemateriální povahu a v zásadě jakoukoli podobu. Není tedy nezbytné, aby se jednalo o výhody hospodářské povahy, i když zpravidla tomu tak bude. Hospodářskou povahu nemusí mít ani prospěch z ní plynoucí. Za prospěch lze přitom považovat pouze to, o co se reálně zvýšil majetek toho, jenž ho získal ze smlouvy uzavřené na úkor některého z více ekonomických subjektů se stejným nebo podobným předmětem činnosti. Po kvantitativní stránce má při aplikaci § 128 trestního zákona svůj specifický právní význam získání prospěchu značného a velkého rozsahu. Tak je tomu proto, že je kvalifikačním znakem pro dvě přísněji trestné kvalifikované skutkové podstaty daného trestného činu vymezené v § 128 odst. 3 a 4 trestního zákona. Značným prospěchem je přitom třeba ve finančním vyjádření rozumět prospěch dosahující částky nejméně 500.000,- Kč, zatímco za prospěch velkého rozsahu je na místě považovat prospěch ve výši nejméně 5,000.000,- Kč (§ 89 odst. 11 trestního zákona). Ve vztahu k dosažení tohoto prospěchu postačí na straně pachatele nedbalostní forma zavinění. Předpokladem toho, aby mu jej bylo možné přičíst k tíži, je existence příčinné souvislosti mezi tímto prospěchem a jím uzavřenou nebo iniciovanou smlouvou nevýhodnou pro některý z podnikatelských subjektů se stejným nebo podobným předmětem činnosti, v nichž je činný. Takovýto prospěch může ve smyslu § 128 odst. 3 a 4 trestního zákona získat jak sám pachatel, tak i někdo jiný. Stejně tak úmysl pachatele ve smyslu § 128 odst. 2 trestního zákona může směřovat k získání prospěchu nebo výhody pro sebe nebo pro někoho jiného. Z hlediska posouzení trestní odpovědnosti pachatele neexistuje tedy žádný rozdíl, zda jeho jednání směřovalo k získání vlastního prospěchu nebo výhody anebo k opatření prospěchu nebo výhody pro někoho jiného, a stejně tak není v právní rovině žádný rozdíl v tom, zda případně takový prospěch skutečně získal on nebo někdo jiný. To ale pochopitelně neznamená, že naplnění skutkové podstaty trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle citovaných ustanovení lze dovodit i v případě, že pachatel jednal, aniž by si byl vědom toho, jaká výhoda nebo prospěch, v jaké výši a komu může v důsledku smlouvy, jíž uzavřel nebo k jejímuž uzavření dal popud, vzniknout. Musí totiž jednat v úmyslu opatřit sobě nebo někomu jinému zcela konkrétní prospěch nebo výhodu. Má-li z určité smlouvy za okolností předpokládaných § 128 odst. 2 trestního zákona prospěch nebo výhodu právnická osoba, lze její prospěch nebo výhodu považovat za prospěch nebo výhodu pachatelovu, jestliže tento jednal za ní nebo byl povinen za ní jednat. Zákonným znakem trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle   § 128 odst. 2 trestního zákona ani v jeho kvalifikovaných skutkových podstatách podle § 128 odst. 3 a 4 trestního zákona oproti tomu není způsobení škody. Utrpěl-li však v důsledku uzavřené smlouvy ekonomickou ztrátu jeden z podnikatelských subjektů, v nichž pachatel současně působil, lze v tom spatřovat naplnění zákonného znaku spočívajícího v uzavření takové smlouvy na úkor jednoho z těchto subjektů. Samotná smlouva přitom nemusí být uzavřena mezi podnikatelskými subjekty – společnostmi, podniky nebo organizacemi – v nichž je pachatel činný. Nutné není ani to, aby se přímo týkala předmětu činnosti, který je jim společný. Může jít například o smluvní zajištění podmínek rozhodných pro provoz jednoho z nich. Plně přitom postačí, že jde o smlouvu na úkor jednoho, popřípadě i více z nich, a že v nich pachatel působí jako pracovník, člen orgánu, společník, podnikatel nebo účastník na jejich podnikání. Smluvními stranami pak mohou být úplně jiné osoby a pachatel nemusí být ani jednou z nich a ani za jednu z nich nemusí jednat. Je však třeba, aby v případě, že sám takovou smlouvu neuzavírá, dal k jejímu uzavření alespoň popud. Popudem k jejímu uzavření může být zejména návrh na její uzavření, ale může jít i o další aktivity pachatele směřující k iniciaci jednání o jejím uzavření, včetně předkládání různých neformálních nabídek na její uzavření a organizace schůzek k projednání podmínek jejího uzavření. Uzavřená smlouva musí být nevýhodná pro jeden nebo více z podnikatelských subjektů, v nichž pachatel působí (zákon zde používá pojem na úkor jednoho nebo více z nich). Nevýhodná je taková smlouva, která jakýmkoli způsobem znevýhodňuje jeden z těchto subjektů vůči druhému. Nemusí přitom jít vždy jenom o finanční ztrátu, i když tomu tak zpravidla bude. Finančně bezprostředně vyjádřitelná nevýhodnost uzavřené smlouvy se může projevit například v sjednání nižší smluvní ceny, než za jakou mohl být určitý majetek prodán, případně v tom, že byl prodán nesolventnímu kupujícímu. Nehmotnou povahu oproti tomu mohou mít některé formy znevýhodnění vůči konkurenci na trhu. Podstatné přitom je, že z hlediska aplikace § 128 odst. 2 trestního zákona jsou relevantní pouze důsledky vyplývající přímo ze smlouvy uzavřené za okolností předpokládaných tímto ustanovením, nikoliv z jiných právních úkonů. To lze dovodit jak z  výslovného textu tohoto ustanovení – ten váže trestněprávní odpovědnost na „uzavření smlouvy na úkor jedné nebo více organizací nebo podniků se stejným nebo podobným předmětem činnosti“ – tak i z jeho srovnání se zněním § 128 odst. 1 trestního zákona – ten výslovně počítá nejen s důsledky spojenými s uzavřenými smlouvami, ale i s „operacemi na organizovaných trzích cenných papírů a zboží“ – a je speciální ve vztahu k § 128 odst. 2 trestního zákona. Pojem operace ve smyslu § 128 odst. 1 trestního zákona je přitom nepochybně širší než pojem smlouva užitý v § 128 odst. 2 trestního zákona. Operací se totiž míní nejen jednotlivé smlouvy, ale i soubory na sebe navzájem navazujících smluv a jednostranné právní úkony, například příkazy k provedení nákupu akcií na burze. Na důsledky jednostranných úkonů tohoto typu tedy zcela nepochybně nelze vztáhnout § 128 odst. 2 trestního zákona. Úplně vyloučit naopak patrně není možné jeho vztažení na důsledky souborů na sebe navzájem navazujících smluv, pokud se tyto odvíjí od jednotlivých smluv, které tvoří takové soubory, a je možné dovodit příčinnou souvislosti mezi nimi a důsledky jejich souborů. Pachatelem trestného činu podle § 128 odst. 2 trestního zákona může být jen pracovník, člen orgánu, společník, podnikatel nebo účastník na podnikání dvou nebo více organizací nebo podniků se stejným nebo obdobným předmětem činnosti. Je-li pachatel pracovníkem takové organizace nebo podniku, nemusí mít vedoucí postavení. Stejně tak postačí, když je řadovým členem statutárního nebo jiného orgánu takové organizace nebo podniku (například členem představenstva nebo dozorčí rady akciové společnosti). Zákon přitom nevyžaduje, aby měl v obou (ve všech) těchto podnikatelských subjektech stejné postavení. V jednom tedy může být například členem orgánu a v druhém prostým pracovníkem. Z logiky věci však vyplývá, že musí být oprávněn uzavřít smlouvu na úkor alespoň jednoho z těchto subjektů nebo musí být schopen zapůsobit na další osoby tak, aby z jeho popudu takovou smlouvu uzavřely. Smlouva nevýhodná pro jeden z těchto subjektů totiž musí být uzavřena buď přímo jím nebo v důsledku jím podniknutých kroků směřujících k jejímu uzavření. Objektem daného trestného činu je ochrana před zneužíváním postavení pachatele ve dvou nebo více podnikatelských subjektech se stejným nebo podobným předmětem činnosti. To, o jaké postavení musí jít, je zřejmé ze zákonného vymezení toho, kdo může být pachatelem tohoto trestného činu. Zákon současně požaduje, aby jednal na úkor alespoň jednoho z několika podnikatelských subjektů, v kterých působí a které mají stejný nebo podobný předmět činnosti. Tyto podnikatelské subjekty tedy nemusí mít zcela identické zaměření svých podnikatelských aktivit, je však třeba, aby měly určitou oblast stejného nebo podobného podnikatelského zájmu. Předmětem jejich činnosti ve smyslu § 128 odst. 2 trestního zákona není míněna jakákoliv činnost, kterou jsou potenciálně oprávněny provádět, ale pouze ta činnost, kterou skutečně provádí, popřípadě činnost, kterou hodlají provádět, takže v oblasti, které se týká, mají určité podnikatelské zájmy. Ve vztahu k akciovým společnostem – tedy formě obchodních společností, kterou v posuzovaném případě měly všechny zainteresované podnikatelské subjekty – to znamená, že pro závěr o tom, že mají stejný nebo podobný předmět činnosti, nestačí zjištění, že mezi jejich předměty podnikání jsou v obchodním rejstříku zapsány – vedle řady dalších – i určité dílčí shodné nebo podobné činnosti. Předpokladem toho, aby je bylo možné označit za předmět činnosti těchto subjektů a v návaznosti na to dovodit trestní odpovědnost pachatele v nich působícího za to, že se přičinil o uzavření určité smlouvy na úkor jednoho nebo několika z nich, je totiž to, že tyto činnosti také reálně provádí, případně že mají alespoň zájem je provádět. V tomto kontextu je na místě zdůraznit, že naplnění skutkové podstaty trestného činu podle § 128 odst. 2 trestního zákona sice předpokládá uzavření smlouvy v určitém ohledu výhodné pro jeden z podnikatelských subjektů (jenž z ní má prospěch) a nevýhodné pro jiný takový subjekt (na jehož úkor je uzavřena), avšak samotné uzavření takové smlouvy, stejně jako dání popudu k jejímu uzavření, není trestněprávně postižitelné. Trestní odpovědnost totiž není možné vyvozovat ze samotné skutečnosti, že jeden z podnikatelských subjektů získal z provedené obchodní operace určitý prospěch na úkor jiného podnikatelského subjektu (například jako kupující docílil kupní cenu pod tržní hodnotou převáděné věci). Takové jednání je trestněprávně postižitelné jen za určitých specifických okolností a jen ve spojení s dalšími skutečnostmi předpokládanými zákonem, t.j. s uvedením v omyl svého smluvního partnera nebo se zamlčením určitých informací významných pro jeho rozhodnutí o uzavření smlouvy ústící do jeho poškození a do obohacení někoho jiného (§ 250 trestního zákona), se zneužitím dosud nikoliv veřejně přístupných informací (§ 128 odst. 1 trestního zákona), se závažným porušením závazných pravidel hospodářského styku (§ 127 trestního zákona), se zvýhodněním jednoho věřitele na úkor věřitelů ostatních (§ 256a trestního zákona), se zmařením uspokojení jednoho nebo několika věřitelů zmenšením aktiv dlužníkova majetku nebo fingováním jeho pasiv (§ 256 trestního zákona) apod. Jako trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 trestního zákona je pak takové jednání postižitelné pouze pokud ten, kdo smlouvu uzavírá nebo k jejímu uzavření dává popud, zneužije v souvislosti s jejím uzavřením svého postavení ve dvou nebo více podnikatelských subjektech se stejným nebo podobným předmětem činnosti a jedná v úmyslu opatřit sobě nebo někomu jinému prospěch nebo výhodu.  Specifickými znaky tohoto trestného činu – odlišujícími ho od ostatních trestných činů i od jednání beztrestných – nejsou na jedné straně způsobení určité újmy (jednání na úkor některého z podnikatelských subjektů) a na druhé straně úmysl získat prospěch nebo výhodu pro sebe nebo pro někoho jiného (případně přímo získání takového prospěchu nebo výhody), neboť tyto znaky charakterizují i skutkové podstaty řady dalších majetkových a hospodářských trestných činů a jejich naplnění samo o sobě nepostačuje – jak již bylo řečeno – k vyvození trestní odpovědnosti. To čím se od těchto trestných činů a od jednání beztrestných liší trestný čin podle § 128 odst. 2 trestního zákona je právě to, že přitom pachatel zneužívá svého postavení ve dvou nebo více podnikatelských subjektech se stejným nebo podobným předmětem činnosti a jedná alespoň na úkor jednoho z nich. Předpokladem aplikace § 128 odst. 2 trestního zákona tedy je působení pachatele v několika takových podnikatelských subjektech, existence určité oblasti stejného nebo podobného podnikatelského zájmu těchto podnikatelských subjektů (slovy zákona stejný nebo podobný předmět jejich činnosti) a uzavření smlouvy v určitém ohledu nevýhodné pro některý z nich s přispěním pachatele, využívajícího svého postavení v nich. Jinými slovy řečeno, toto ustanovení zakazuje osobě, která má dané postavení ve dvou nebo více podnikatelských subjektech se stejným nebo podobným předmětem činnosti – tedy v subjektech, které si reálně konkurují nebo potenciálně si mohou na trhu při svých podnikatelských aktivitách konkurovat – a uzavře smlouvu na úkor jednoho z nich nebo dá popud k jejímu uzavření. Právě porušení tohoto zákazu, dopustí-li se jej pachatel v úmyslu opatřit pro sebe nebo pro někoho jiného prospěch nebo výhodu, trestní zákon v tomto ustanovení sankcionuje. Jde tedy o specifickou formu postihu za porušení zákazu konkurence. V této souvislosti je na místě uvést, že zákaz konkurence je zakotven rovněž obchodním zákoníkem, a to rámcově pro všechny podnikatelské subjekty v jeho ustanovení    § 65, detailněji ve vztahu k jednotlivým formám obchodních společností pak v § 84, § 99,      § 136, § 196 a § 249. Zákaz konkurence u akciových společností, mezi něž patří i společnosti aktivní v posuzovaném případě, přitom dopadá na členy představenstev a členy dozorčích rad a je vymezen v § 196 obchodního zákoníku. Podle tohoto ustanovení tyto osoby  nesmí        (a) podnikat v oboru stejném nebo obdobném oboru podnikání akciové společnosti ani vstupovat s ní do obchodních vztahů, (b) zprostředkovat nebo obstarávat pro jiné osoby obchody akciové společnosti, (c) účastnit se na podnikání jiné společnosti jako společník s neomezeným ručením nebo jako ovládající osoba jiné osoby se stejným nebo podobným předmětem podnikání, a (d) vykonávat činnost jako statutární orgán nebo člen statutárního nebo jiného orgánu jiné právnické osoby se stejným nebo obdobným předmětem podnikání. Z uvedeného je zřejmé, že dosah ustanovení § 128 odst. 2 trestního zákona je v některých směrech širší a zahrnuje i jednání, na která zákaz konkurence podle obchodního zákoníku nedopadá, zatímco v jiných směrech je užší a trestní sankcí nepostihuje všechny formy porušení zákazu konkurence podle obchodního zákoníku. V každém případě však má širší dopad personální, neboť se vztahuje mimo jiné též na běžné pracovníky akciových společností a na akcionáře a reguluje i jejich konkurenční jednání. Vzhledem k tomu, že trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 trestního zákona není blanketní (odkazovací) skutkovou podstatou, není nutné, aby pro naplnění trestní odpovědnosti podle tohoto ustanovení muselo současně dojít k porušení zákazu konkurence ve smyslu obchodního zákoníku. I v případě postihu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 trestního zákona nicméně jde svou povahou o postih nepřípustného konkurenčního jednání. Patrné je to z toho, že zákon tímto ustanovením postihuje pouze osoby působící v několika podnikatelských subjektech se stejným nebo podobným předmětem činnosti. Jestliže by nepovažoval za rozhodné, zda dané subjekty skutečně provádí stejné nebo podobné činnosti nebo je hodlají provádět a mohou se konkurenčně ohrožovat, pak by bylo nadbytečné, aby to zakotvil jako podmínku trestní odpovědnosti. Kdyby to však skutečně neučinil – kdyby tedy požadavek stejného nebo podobného předmětu činnosti těchto subjektů vypustil a tím zúžil okruh znaků charakterizujících daný trestný čin – fakticky by kriminalizoval samotný fakt, že se jeden podnikatelský subjekt obohatil na úkor jiného. Současně je zřejmé, že k trestnímu postihu pouhého znevýhodnění jednoho z několika podnikatelských subjektů ve smluvním vztahu by ve svých důsledcích mohlo vést také to, kdyby se za plně postačující z hlediska aplikace § 128 odst. 2 trestního zákona považoval fakt, že daný předmět činnosti je zapsán v příslušné evidenci – pro akciové společnosti v obchodním rejstříku. Trestní odpovědnost by v takovém případě v podstatě závisela na té formální okolnosti, zda k jeho zápisu do této evidence došlo, a to bez ohledu na to, jestli by se jednalo o reálný předmět činnosti daných subjektů a jestli si mohou konkurovat. Takový výklad nemůže podle názoru Městského soudu v Praze obstát. To platí tím spíše, že trestní odpovědnost podle § 128 odst. 2 trestního zákona nezakládá ani samotné zneužití informací o činnosti podnikatelských subjektů osobami, které v nich působí, i když nepochybně s působením v každém podnikatelském subjektu je obecně spojen přístup k určitému okruhu citlivých informací o jeho podnikatelských aktivitách a o jeho ekonomické situaci, často pak i o těch, které zatím nejsou veřejně dostupné a mohou mít značný význam při rozhodování v obchodním styku. Tento typ informací je předmětem ochrany skutkové podstaty trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle        § 128 odst. 1 trestního zákona, ovšem pouze v tam vymezených případech. Jde v podstatě o ochranu před jejich zneužitím na organizovaných trzích cenných papírů a zboží. Uvedené skutečnosti mají svůj specifický význam i z hlediska posuzovaného případu. Předpokladem toho, aby bylo možné jednání hlavního pachatele, za nějž státní zástupce označuje obviněného Ing. M. M. kvalifikovat v souladu s podanou obžalobou jako trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, odst. 4 trestního zákona a jednání ostatních obviněných, tedy Ing. V. K. a F. B., jako účastenství  na tomto trestném činu ve formě pomoci ve smyslu § 10 odst. 1 písm. c) trestního zákona, je nezbytné dovodit naplnění všech zákonných znaků tohoto trestného činu hlavním pachatelem a jejich naplnění také prokázat opatřenými důkazy. Nepochybné je, že obviněný Ing. M. M. byl v inkriminované době členem představenstva společnosti S. a.s. a součastně pracovníkem Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. Státní zástupce tvrdí, že za této situace byl iniciátorem uzavření smlouvy o převodu akcií S. a.s. z Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. na obviněného F. B. a že se takto zachoval s plným vědomím toho, že obviněný F. B. není schopen uhradit sjednanou kupní cenu a že proto nevyhnutelně vznikne společnosti S. a.s. povinnost plnit z titulu ručení za něj na základě ručitelského prohlášení učiněného jejím jménem obviněným Ing. V. K.. Skutečnost, že tato smlouva nebyla uzavřena mezi společnostmi, v nichž obviněný Ing. M. M. působil – tedy mezi S. a.s. a B. s. pro kapitálový trh a.s. – nikterak nebrání aplikaci § 128 odst. 2 trestního zákona. Podstatné je, zda byla uzavřena na úkor jedné z nich. Z právní kvalifikace užité státním zástupcem a z tzv. právní věty jeho žalobního návrhu lze přitom usuzovat, že tento má za to, že se tak skutečně stalo. Z textu podané obžaloby se podává, že za poškozenou společnost, na jejíž úkor byla přičiněním obviněných uvedená smlouva uzavřena, považuje státní zástupce S. a.s. Z čeho konkrétně to však dovozuje, o jaké důkazy se přitom opírá a v čem konkrétně spočívá nevýhodnost dané smlouvy pro tuto společnost však není zřejmé. Z této smlouvy samé o sobě totiž této společnosti nevyplynul žádný závazek, přímo na jejím základě žádnou újmu na svém majetku ani na svých právech neutrpěla a její uzavření jí samo o sobě nijak neznevýhodnilo. Státní zástupce konec konců ani nic takového netvrdí. Vychází však z toho, že jí újma vznikla z ručitelského prohlášení, které jejím jménem učinil obviněný   Ing. V. K., tedy z toho, že se jejím jménem zavázal plnit za obviněného F. B. v případě, že tento neuhradí sjednanou kupní cenu, stejně jako z toho, že v návaznosti na to jejím jménem avaloval obviněným F. B. vystavené směnky na směnečnou sumu odpovídající sjednané kupní ceně, ve prospěch Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. zastavil několik jejích nemovitostí a připustil vyrovnání části ručitelského závazku vůči této společnosti vzájemným započtením pohledávek se společností P. K. a.s. Uzavřením smlouvy, na jejímž základě došlo k vzájemnému započtení pohledávek mezi S. a.s. a P. K. a.s., i s ní spojené smlouvy o převodu S. d. ve Z. n. S. nepochybně mohla společnosti S. a.s. vzniknout určitá újma. Skutečnosti vyplývající z trestního spisu současně svědčí o tom, že krajně nevýhodné a ekonomicky neopodstatněné bylo i uzavření předmětných zástavních smluv, jimiž bylo pět nemovitostí z majetku S. a.s. zastaveno ve prospěch Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. Ani jednu z těchto smluv však neuzavřel obviněný Ing. M. M., a to ani svým jménem ani jménem některé z uvedených společností. Totéž obdobně platí ohledně samotných ručitelských závazků společnosti S. a.s., ať už převzatých formou ručitelského prohlášení učiněného ve vztahu k Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. nebo formou avalu zajišťovacích směnek vystavených obviněným F. B. ve prospěch této společnosti. Oba tyto akty provedl jménem společnosti S. a.s. obviněný Ing. V. K. a za věřitele – Burzovní společnost pro kapitálový trh a.s. – jednal Ing. P. S.. Ve vztahu k těmto aktům – stejně jako ve vztahu k výše uvedeným smlouvám – lze proto uvažovat o odpovědnosti obviněného   Ing. M. M. za trestný čin podle § 128 odst. 2 trestního zákona pouze za předpokladu, že k nim dal popud. Tomu však orgány činné v přípravném řízení v souvislosti se zajišťováním důkazů nevěnovaly žádnou pozornost, takže řešení této otázky zůstává otevřené. Zřejmě přitom vycházely z toho, že trestní odpovědnost obviněných za trestný čin podle § 128 odst. 2 trestního zákona a za pomoc k jeho spáchání lze odvíjet i od provedení určité šířeji pojaté operace zahrnující v sobě soubor několika smluv, případně i jednostranných právních úkonů, a že ve vztahu k obviněnému Ing. M. M. jako hlavnímu pachateli postačí prokázání toho, že dal popud k uzavření smlouvy o převodu předmětných akcií S. a.s. z Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. na obviněného F. B., kterou byla celá posuzovaná operace odstartována. Městský soud v Praze však má za to, že takto široký výklad znaku „uzavřel smlouvu nebo dal popud k jejímu uzavření“ není z výše podrobně rozvedených důvodů obhájitelný. V opačném případě by to totiž znamenalo dovodit, že pod pojem „smlouva“ jako typicky dvoustranný právní úkon lze zahrnout i operace sestávající jak z více na sebe vzájemně navazujících smluv, tak i z jednostranných úkonů určitým způsobem s nimi spojených, vztáhnout aplikaci § 128 odst. 2 trestního zákona na jejich soubory jako celek a tím překlenout tu skutečnost, že některé ze smluv tvořících jejich součást nebyly uzavřeny ani iniciovány pachatelem a neměly zákonem předpokládaný dopad do poměrů subjektů, v nichž působil, tedy samy o sobě žádný z nich neznevýhodnily. Přitom ustanovení § 128 odst. 2 trestního zákona nevýhodnost uzavřených smluv pro alespoň jeden z těchto subjektů předpokládá. Požaduje totiž, aby tyto byly uzavřeny na úkor jednoho nebo několika z nich. To se může projevit jak určitou nevýhodou nehmotné povahy, tak i určitou majetkovou újmou na straně poškozeného subjektu. Trestní odpovědnost za trestný čin zneužívání informací v obchodním styku není podle platné právní úpravy podmíněna způsobením škody v nějaké minimální výši, nicméně byla-li škoda způsobena za okolností vymezených zákonem, může mít její výše svůj význam z hlediska společenské nebezpečnosti jednání pachatele. Požadavek na její vyčíslení, vyslovený v rozhodnutí, jímž byla posuzovaná trestní věc poprvé vrácena státnímu zástupci k došetření, tedy nebyl nijak nadbytečný. Orgány činné v trestním řízení sice následně podnikly kroky směřující k jejímu vyčíslení – přibraly znalce z oboru ekonomiky Ing. J. D. – ovšem závěry jeho znaleckého posudku zjevně nemohou obstát. Znalec totiž na jejich žádost určil, komu byla posuzovanou operací způsobena škoda, když za poškozený subjekt označil společnost S. a.s., avšak nespecifikoval tržní cenu ani jedné majetkové hodnoty, o níž tato společnost v důsledku majetkových dispozic spojených s uzavřením předmětných smluv přišla nebo jejíž ztráta jí v návaznosti na ně hrozila. Omezil se totiž na matematické propočty vycházející z ocenění daných majetkových hodnot – převedeného S. d. ve Z. n. S. a zastavených nemovitostí – v období předcházejícím uzavření daných smluv nebo v období následujícím po jejich uzavření.   Ve vztahu k S. d. ve Z n. S. použil jeho ocenění znalcem J. V. ke dni 20. 8. 1996 a ve vztahu k zastaveným nemovitostem odhad jejich tržních cen znaleckým ústavem A. I. a.s. ke dni 13. 11. 1995. Vesměs jde o posudky objednané společností S. a.s., proti nimž stojí posudky zpracované znaleckým ústavem B. E. a.s. objednané Burzovní společností pro kapitálový trh a.s. Vedle toho vyhodnotil obsah smlouvy o převodu předmětných akcií z Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. na obviněného F. B. a do svých propočtů škody vzniklé společnosti S. a.s. zahrnul i závazky, které pro ní vyplynuly z ručitelských prohlášení doprovázejících tuto smlouvu, aniž by jednoznačně rozlišil, jaké majetkové dispozice již byly v této souvislosti provedeny a jaké teprve měly být provedeny. Jestliže výši způsobené škody zatím nelze mít za náležitě vyčíslenou, pak specifikací a vyčíslením prospěchu získaného ve spojitosti s předmětnými smlouvami se zatím orgány činné v přípravném řízení vůbec nezabývaly a s ohledem na to jim žádnou pozornost nevěnovali ani znalci a znalecké ústavy působící ve věci. Mezi zákonné znaky trestného činu zneužívání informací v obchodním styku v jeho základní skutkové podstatě vymezené v § 128 odst. 2 trestního zákona přitom patří úmysl pachatele opatřit sobě nebo někomu jinému prospěch nebo výhodu a v jeho kvalifikované skutkové podstatě vymezené v § 128 odst. 4 trestního zákona pak samotné získání prospěchu velkého rozsahu, dosahujícího v číselném vyjádření minimálně výše 5,000.000,- Kč. Tento prospěch může spočívat v získání jakékoliv penězi ocenitelné majetkové hodnoty a práva, tedy i cenného papíru, pohledávky za někým jiným, práva k zastaveným věcem apod. Představuje však pouze to, o co se reálně zvýšil majetek toho, jenž ho získal. Od hodnoty toho, co získal, je tedy třeba odečíst to, co na jeho získání vynaložil. Tento prospěch může získat jak sám pachatel tak i někdo jiný. Za prospěch pachatelův je přitom možné považovat i prospěch právnické osoby, za níž jedná. Takový prospěch této právnické osoby však na druhé straně nelze považovat za prospěch jejího zaměstnance, jenž za ní v daných vztazích nejednal a ani nebyl oprávněn jednat. V takovém postavení byl v posuzovaném případě ve vztahu k Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. obviněný Ing. M. M.. Na to, že státní zástupce klade obviněnému Ing. M. M. jako hlavnímu pachateli v souvislosti s danou operací za vinu získání prospěchu velkého rozsahu a ostatním obviněným pomoc k jeho získání lze usuzovat jen z tzv. právní věty žalobního petitu podané obžaloby. Pouze z této části obžaloby se také podává, že obviněný Ing. M. M. „jednal v úmyslu opatřit pro sebe nebo pro jiného prospěch“. Tento text je ovšem toliko prostou citací zákona. Po skutkové stránce jsou za stávající důkazní situace základem pro právní posouzení zavinění obviněného Ing. M. M. ve vztahu k získání prospěchu velkého rozsahu a zavinění obviněných Ing. V. K. a F. B. ve vztahu k pomoci při dosažení tohoto prospěchu jen citovaná tvrzení, podle nichž obviněný Ing. M. M. inicioval uzavření smlouvy o převodu 48.520 akcií S. a.s. z Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. na obviněného F. B., obviněný F. B. tuto smlouvu uzavřel a obviněný Ing. V. K. se jménem S. a.s. zaručil za závazek obviněného F. B. uhradit kupní cenu za převedené akcie, na P. K. a.s. převedl bez poskytnutí jakékoliv protihodnoty S. d. ve Z. n. S. patřící S. a.s. a z majetku této společnosti zastavil ve prospěch Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. pět nemovitostí. Z listin obsažených v trestním spisu vedle toho vyplývá, že obviněný F. B. vystavil ve prospěch Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. směnky znějící na směnečné sumy 24,000.000,- Kč, 4,500.000,- Kč a 6,000.000,- Kč a ve prospěch této společnosti zastavil také na něj převedené akcie S. a.s. Obviněný Ing. V. K. pak avaloval jménem S. a.s. první dvě jím vystavené směnky znějící na celkovou směnečnou sumu 28,500.000,- Kč. Z těchto skutkových okolností lze usuzovat na to, že prospěch z uvedených aktů měly společnosti P. K. a.s. a Burzovní společnost pro kapitálový trh a.s., za něž jednal Ing. P. S.. Nic však nesvědčí pro to, že jakýkoliv prospěch z nich měl obviněný Ing. M. M. a nic takového po skutkové stránce netvrdí ani státní zástupce. Ten nečiní ani žádnou úvahu, z níž by bylo možné usuzovat na to, že řešení této otázky přikládal nějakou váhu a že se jí vůbec zabýval. Nicméně v právní rovině obviněnému Ing. M. M. klade za vinu – jak již bylo řečeno – nejen úmysl opatřit pro sebe blíže neurčený prospěch, ale i jeho získání ve velkém rozsahu. Právě na základě toho také jeho jednání kvalifikuje jako trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, odst. 4 trestního zákona a obviněným Ing. V. K. a F. B. klade za vinu pomoc k spáchání tohoto jeho trestného činu.   Oproti tomu žádnou trestní odpovědnost nevyvozuje státní zástupce u Ing. P. S., bez jehož součinnosti z pozice předsedy představenstev Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. a P. K. a.s. nebylo možné posuzovanou operaci realizovat v té podobě, v jaké byla realizována. Ing. P. S. totiž jako jediný figuroval u uzavření všech smluv, které byly její součástí, všechny také spolupodepsal a uzavřel i několik dalších smluv, které vytvořily předpoklady pro její uskutečnění, včetně těch, na jejichž základě byly soustředěny akcie S. a.s. převáděné na obviněného F. B. v majetku Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s., a těch, které umožnily přechod části pohledávek této společnosti vůči S. a.s. na P. K. a.s.       Prospěch z těchto smluv a z realizace celé operace, jejíž součástí byly, měly právě jím řízené společnosti  P. K. a.s. a Burzovní společnost pro kapitálový trh a.s., jejichž jménem jednal a  jejichž prospěch lze v daném kontextu považovat i za jeho vlastní prospěch. Soud pochopitelně není oprávněn přezkoumávat důvody toho, proč státní zástupce za této situace akceptoval postup policejních orgánů, které ustoupily od záměru sdělit mu v této trestní věci obvinění, a stejně tak si je vědom toho, že je ve výlučné kompetenci státního zástupce rozhodnutí o tom, zda jej postaví před soud či nikoliv. Za daných okolností však měl Ing. P. S. i v pozici svědka nepochybně právo ve smyslu § 100 odst. 2 trestního řádu odepřít vypovídat, neboť jej nebylo možné nutit k tomu, aby se vyjádřil k skutkovým okolnostem svého jednání, kterým se mohl dopustit trestného činu. Vyslýchající orgán přitom byl povinen jeho poučení o tomto jeho právu, stejně jako jeho vyjádření k němu uvést do protokolu [§ 55 odst. 1 písm. e) trestního řádu]. Zatímco obsah daného poučení v protokolu o jeho výpovědi učiněné v přípravném řízení je zaznamenán, jeho vyjádření nikoliv. Zákonem předepsaný postup tedy nebyl dodržen a k jeho výslechu bylo přistoupeno, aniž by prohlásil, že svého práva odepřít vypovídat nevyužívá. Takto opatřený důkaz není v trestním řízení – zvláště pak v hlavním líčení – procesně použitelný, protože ustanovení       § 211 odst. 4 trestního řádu jednoznačně stanoví, že protokol o dřívější výpovědi svědka, jenž má právo odepřít vypovídat, lze přečíst jen za předpokladu, že byl před tímto výslechem o svém právu odepřít výpověď řádně poučen a výslovně prohlásil, že tohoto práva nevyužívá. Tyto podmínky je třeba dodržet i v případech, kdy má být čten protokol o jeho výpovědi postupem podle § 211 odst. 1 a 2 trestního řádu. Nejsou-li splněny, jde o absolutně neúčinný důkaz. Ani případné dodatečné prohlášení svědka, že svého práva odepřít výpověď před takovým výslechem nehodlal využít, uvedenou vadu nemůže zhojit, jelikož by pořád šlo o protokol opatřený bez splnění zákonem předepsaných podmínek. Takovou vadu lze odstranit jen opětovným výslechem svědka za dodržení všech zákonných podmínek. To platí v posuzovaném případě i ve vztahu k Ing. P. S.. V žádném případě přitom nemohla být u něj daná vada zhojena postupem, který po prvním vrácení věci k došetření zvolily policejní orgány, totiž jeho neformálním „vytěžením“ k podstatným okolnostem případu, z nichž některé mohou být významné i z hlediska posouzení jeho případné trestní odpovědnosti. Za zcela kuriózní pak lze považovat formu, jakou to policejní orgány učinily: z důvodu jeho velkého časového zaneprázdnění jej totiž „vytěžily“ společně s JUDr. J. P., ředitelkou právního odboru Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s., takže při odpovědích na položené otázky se oba jmenovaní „navzájem doplňovali, jak větami, tak ve větách“. Obsah jejich společných sdělení pak zachytily policejní orgány do pořízeného služebního záznamu (č.l. 1079-1081 trestního spisu), to vše za situace, kdy bylo jejich povinností vyslechnout je oba náležitě – tedy každého z nich samostatně – do protokolu         (§ 101 a 169 trestního řádu). Již zmíněnému znalci Ing. J. D., kterého v návaznosti na to přibraly k zpracování znaleckého posudku z oboru ekonomiky, pak zadaly úkol specifikovat, komu a v jaké výši v posuzovaném případě vznikla škoda, avšak úplně pominuly požádat jej o vyčíslení prospěchu subjektů zvýhodněných uzavřenými smlouvami. Zřejmě to souviselo s tím, že neměly jasno nejen v otázce komu vznikla jednáním, pro které je vedeno trestní stíhání, škoda, jejíž zodpovězení požadovaly na přibraném znalci, ale ani v otázce kdo byl tímto jednáním zvýhodněn a kdo z něj měl prospěch.   V této souvislosti je na místě zdůraznit, že zatímco vyčíslení škody poškozeného subjektu a vyčíslení prospěchu zvýhodněného subjektu je záležitostí dokazování v trestním řízení, a tudíž může být i předmětem znaleckého posouzení, vyhodnocení věci z hlediska toho, kdo je poškozeným subjektem a kdo zvýhodněným subjektem je ryze právní záležitostí a zcela nepochybně náleží orgánům činným v trestním řízení. Nelze tedy požadovat vyřešení této otázky po znalci, ať už z jakéhokoliv oboru, a tomu, koho určí, přiznat buď postavení zvýhodněného subjektu anebo postavení poškozeného. Pokud se tak v posuzovaném případě přes to všechno zčásti stalo – procesní postavení poškozeného bylo přiznáno tomu, koho určil znalec Ing. J. D. – šlo zcela zřejmě o postup v rozporu se zákonem (konkrétně s § 105 a § 43 trestního řádu). Znalec není tím subjektem, který by se při zpracování znaleckého posudku měl vyjadřovat k právním otázkám a tyto řešit. Naopak bylo na něm, aby vyčíslil výši zmíněného prospěchu na jedné straně a výši způsobené škody na druhé straně. To však v posuzovaném případě neučinil a zřejmě ani učinit nemohl. Jeho specializací totiž bylo účetnictví, nikoliv odhady cen movitých a nemovitých věcí. Jak již bylo řečeno, pokud se za dané situace v určitých souvislostech vyjádřil k výši způsobené škody, pak se opřel toliko o údaje vyplývající ze starších znaleckých posudků, které cenu předmětných nemovitostí nevyčíslily ke dni jejich převodu, ani ke dni, kdy byly zastaveny, tržní cenu akcií S. a.s. určil pouze zcela hypoteticky, takže k jejímu náležitému určení bylo třeba nově přibrat znalecký ústav, a k hodnotě avalovaných směnek se nevyjádřil vůbec, byť vzal na vědomí jejich existenci. S ohledem na to je takto zpracovaný znalecký posudek věcně nepoužitelný, nehledě k tomu, že ani po formální stránce nesplňuje náležitosti stanovené zákonem o znalcích a tlumočnících a jeho prováděcí vyhláškou. Navíc se vůbec nezabývá výši získaného prospěchu, ať už obviněného Ing. M. M. nebo někoho jiného. Přesto se jím orgány činné v přípravném řízení spokojily a nepodnikly nic pro napravení jeho vad. Potřebnou pozornost stejně tak nevěnovaly ani posouzení toho, zda podnikatelské subjekty, v nichž v inkriminované době působil hlavní obviněný, Ing. M. M. – Burzovní společnost pro kapitálový trh a.s. a S. a.s. – měly stejný nebo podobný předmět činnosti. Pachatelem trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle    § 128 odst. 2 trestního zákona, za něhož jej označily, přitom může být jen ten, kdo jednal na úkor alespoň jednoho z několika podnikatelských subjektů, které měly stejný nebo podobný předmět činnosti. Nepochybnou skutečností sice je – jak konstatovaly policejní orgány při sdělení obvinění a státní zástupce v podané obžalobě – že obě uvedené společnosti – Burzovní společnost pro kapitálový trh a.s. i S. a.s. – měly v inkriminované době mezi svými předměty podnikání zapsanými v obchodním rejstříku také „činnost organizačních a ekonomických poradců“ a „koupě zboží za účelem dalšího prodeje a prodej“, avšak obě tyto společnosti vedle nich měly ve stejném rejstříku zapsáno velké množství dalších činností a zatím nikdo neověřoval, které z nich skutečně prováděly nebo alespoň chtěly provádět a v kterých oblastech měly své podnikatelské zájmy, případně o jaké zájmy šlo a z čeho vyplývaly. Z výše citovaných listin založených v trestním spise je zřejmé jen to, že společnost S. a.s. se primárně zabývala výrobou bot a hlavními podnikatelskými aktivitami Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. byly obchody s cennými papíry na kapitálovém trhu a správa akcií získaných v kuponové privatizaci. Tyto podnikatelské sféry přitom zcela jistě není možné označit ze stejné ani podobné. To zda vedle toho vyvíjely i činnost organizačních nebo ekonomických poradců anebo se zabývaly koupí zboží za účelem jeho dalšího prodeje, případně zda se alespoň v této oblasti hodlaly angažovat a měly v ní nějaké podnikatelské zájmy zatím nebylo zjišťováno. Přitom trestní odpovědnost za zneužívání informací v obchodním styku ve smyslu § 128 odst. 2 trestního zákona přichází v úvahu jen za předpokladu, že dva nebo více podnikatelských subjektů, na jejichž úkor byla uzavřena určitá smlouva osobou účastnící se na jejich činnosti, jsou materiálně v konkurenčním postavení ve výše podrobně rozvedeném smyslu. Předpokladem toho je, aby existovala určitá oblast jejich stejného nebo podobného podnikatelského zájmu, tedy slovy zákona, aby měly stejný nebo podobný předmět činnosti. Tím může být v posuzovaném případě u Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. a u S. a.s. i činnost organizačních a ekonomických poradců nebo koupě zboží za účelem dalšího prodeje, případně obě tyto činnosti současně, avšak na základě doposud opatřených důkazů to zatím není možné ani potvrdit ani vyloučit. Skutečnost, že tyto činnosti měly obě tyto společnosti zapsány v obchodním rejstříku mezi svými předměty podnikání, ke kvalifikovanému posouzení této otázky není dostačující. Nevypovídá totiž nic o tom, zda tyto činnosti také reálně prováděly nebo je alespoň měly zájem provádět, ani o tom, zda ve spojitosti s nimi měly nějaké specifické podnikatelské zájmy.   Z uvedeného je také zřejmé, které podstatné skutkové okolnosti významné z hlediska aplikace § 128 odst. 2, odst. 4 trestního zákona zůstávají nejasné a co je nezbytné v posuzované trestní věci náležitě zjistit. Tak především jde o objasnění toho, zda měly společnosti S. a.s. a Burzovní společnost pro kapitálový trh a.s. nějaký stejný nebo podobný předmět činnosti, o ujasnění toho, kdo měl ze smluv uzavřených v rámci posuzované operace nějaký prospěch, a o vyčíslení výše tohoto prospěchu jednotlivých zvýhodněných subjektů, stejně jako výše způsobené škody a škody hrozící z jednání obviněných. V zájmu celkového objasnění základních skutkových okolností vztahujících se k stíhanému jednání je též nezbytné znovu vyslechnout Ing. P. S. a JUDr. J. P., případně i další svědky a obviněného Ing. M. M., a v návaznosti na to upřesnit, zda tento dal popud pouze k uzavření smlouvy o převodu akcií S. a.s. z Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. na obviněného F. B. nebo i dalších smluv s touto smlouvou souvisejících, které byly uzavřeny na úkor S. a.s. Až poté bude možné kvalifikovaně posoudit, zda mohly být stíhaným jednáním obviněného Ing. M. M. naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, odst. 4 trestního zákona, a zabývat se tím, jak mu mohli k jeho spáchání pomoci obvinění Ing. V. K. a F. B.. S případnou absencí některého znaku skutkové podstaty trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, odst. 4 trestního zákona ovšem nelze v posuzovaném případě automaticky spojovat beztrestnost obviněných. Stíhaným jednáním totiž mohli naplnit znaky skutkových podstat jiných trestných činů. Ve vztahu k některým z nich se tak mohlo stát v jednočinném souběhu s trestným činem zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, odst. 4 trestního zákona. To platí například o trestném činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 nebo 2 trestního zákona, trestném činu zvýhodňování věřitele podle § 256a trestního zákona a trestném činu porušování povinností při správě cizího majetku podle § 255 trestního zákona. Na druhé straně vyloučen je jednočinný souběh trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 trestního zákona s trestným činem podvodu podle § 250 trestního zákona. Naplňuje-li totiž jednání pachatele vykazující znaky skutkové podstaty trestného činu podle § 128 odst. 2 trestního zákona současně znaky skutkové podstaty trestného činu podle § 250 trestního zákona, jde o specifický případ podvodu na tom podnikatelském subjektu, na jehož úkor je uzavírána určitá smlouva. Za této situace je na místě kvalifikovat jednání pachatele jen jako trestný čin zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2 trestního zákona. Jeho právní kvalifikace jako trestného podvodu podle § 250 trestního zákona přichází v úvahu jen není-li dán některý znak trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle      § 128 odst. 2 trestního zákona, například za situace, kdy podnikatelské subjekty, v nichž pachatel v době uzavírání smlouvy působil, neměly stejný ani podobný předmět činnosti a vzájemně si nekonkurovaly. Předpokladem toho, aby určité jednání naplnilo znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 trestního zákona je na jedné straně úmyslné uvedení některých nepravdivých nebo zkreslených informací nebo zamlčení určitých podstatných skutečností pachatelem a na druhé straně existence příčinné souvislosti mezi omylem další osoby (resp. její neznalost všech podstatných skutečností) a majetkovou dispozicí učiněnou v omylu (resp. učiněnou s uvedenou neznalostí) a dále příčinné souvislosti mezi touto dispozicí na jedné straně a škodou na cizím majetku a obohacením pachatele nebo jiné osoby na straně druhé. V posuzovaném případě lze uvažovat především o škodě na majetku S. a.s. a o obohacení těch podnikatelských subjektů, které měly z dané operace majetkový prospěch, tedy Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. a P. K. a.s. Disponováno přitom bylo s majetkem všech těchto společností. K zmenšení majetku poškozeného S. a.s. došlo převodem S. d. ve Z. n. S. na Podnikatelskou Komunální a.s. Další škoda hrozila S a.s. z prodeje zastavených nemovitostí a z úhrady avalovaných směnek, jimiž ručil Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. V souvislosti s těmito majetkovými dispozicemi, ať už realizovanými nebo hrozícími, je také možné uvažovat o podvodu na něm. Jak již bylo řečeno, v úvahu to přichází pouze po vyloučení možnosti posoudit stíhané jednání jako zneužívání informací v obchodním styku ve smyslu § 128 odst. 2 trestního zákona. Navíc to předpokládá prokázání toho, že S. a.s. učinil první z uvedených majetkových dispozicí – převod S. d. ve Z. n. S. a.s. – v omylu nebo s neznalostí všech podstatných skutečností a že ve stejném omylu nebo se stejnou neznalostí mohl provést i další dvě uvedené majetkové dispozice – proplatit avalované směnky a umožnit Burzovní společnost pro kapitálový trh a.s. uspokojení její pohledávky ze zastavených nemovitostí. V omylu nebo s neznalostí podstatných skutečností ovšem mohl S. a.s. jednat jen za velice specifických okolností. V posuzovaném případě totiž za něj jako za právnickou osobu jednal výlučně obviněný Ing. V. K. z titulu funkce předsedy jeho představenstva a ten znal všechny podstatné skutečnosti. V součinnosti s ním tedy nebylo možné S. a.s. zvenčí uvést v omyl. To mohl on sám učinit pouze zevnitř, pokud provedení daných majetkových dispozicí vyžadovalo součinnost dalších osob působících uvnitř S. a.s. nebo pokud bylo jejich provedení podmíněno rozhodnutím jeho představenstva jako jeho kolektivního statutárního orgánu. O podvod na těchto osobách nebo na tomto orgánu přitom mohlo jít jen v případě, že jednal bez požadované součinnosti s těmito osobami, aniž by rozhodl tento orgán nebo poté co docílil vydání příslušného rozhodnutí na základě zatajení některých podstatných skutečností. Ostatní obvinění pak mohli jednat jako jeho spolupachatelé nebo jako účastníci na jeho trestném činu, a to za předpokladu, že účelem jejich jednání bylo vylákat předmětné akcie S. a.s. na Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. a náklady celé operace pokrýt dispozicemi s majetkem S. a.s. Jestliže byl do realizace této operace zapojen i Ing. P. S. (tomu nasvědčuje to, že bez jeho součinnosti jí nebylo možné provést) a jejím účelem bylo vyvést dané hodnoty z majetku S. a.s., byl tento rovněž jejich spolupachatelem. Tyto aspekty posuzovaného případu ovšem zatím zůstaly zcela stranou pozornosti orgánů činných v přípravném řízení. Před podáním první obžaloby v této trestní věci na druhé straně vyšly tyto orgány z varianty spatřující podstatu celé operace v podvodném získání akcií S. a.s. ke škodě Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. s využitím omylu Ing. P. S., jednajícího za tuto společnost. Držely se přitom toho, že tento nevěděl o insolvenci obviněných F.  B., Ing. V. K. a Ing. M. M. a že očekával řádnou úhradu kupní ceny sjednané za převod daných akcií, ale nedočkal se jí. V této souvislosti je na místě připustit, že trestněprávní odpovědnost za trestný čin podvodu spáchaný v podnikatelských vztazích může být za okolností předpokládaných ustanovením § 250 trestního zákona založena též zatajením podstatných informací o majetkové situaci subjektu, jenž se zavazuje k určitému plnění, a údajů vypovídajících o jeho neschopnosti dostát přebraným závazkům, které by druhé straně umožnily utvořit si ucelenou a skutečnému stavu odpovídající představu o záležitostech vztahujících se k předmětu jejich jednání. Totéž platí o předstírání skutečností dokládajících schopnost tohoto subjektu splnit závazek ze sjednávané smlouvy, v jehož důsledku poškozený poskytne plnění, které by se znalostí skutečného stavu neposkytl. Postačí tedy zamlčet nebo předstírat skutečnosti podstatné pro rozhodnutí druhé strany o realizaci určité majetkové dispozice a uvádět jí v omyl ohledně své schopnosti dostát ve sjednané době převzatým závazkům. Z logiky věci vyplývá, že takto lze podvést jen někoho, kdo nezná rozhodné skutečnosti. Měla-li být v daném skutkovém kontextu podvedena Burzovní společnost pro kapitálový trh a.s., znamenalo to uvést v omyl v uvedeném smyslu Ing. P. S., jenž jednal jejím jménem, a získat na její úkor bez poskytnutí náležitého protiplnění převáděné akcie. Ve skutečnosti však uzavření smlouvy o převodu daných akcií doprovázel ručitelský závazek S. a.s. a v návaznosti na něj následovaly další kroky – zvláště pak převod S. d. ve Z. n. S. na P. K. a.s., aval zajišťovacích směnek S. a.s. a zastavení několika nemovitostí z majetku této společnosti – učiněné jednoznačně ve prospěch Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. Tyto kroky nesvědčí o tom, že obvinění jednali v úmyslu podvést tuto společnost.   Další možné právní kvalifikace posuzované operace lze odvíjet od dopadů, které měla na majetkové poměry a na ekonomickou situaci S. a.s., od cíle sledovaného jejím provedením a od podílu jejich jednotlivých aktérů na její realizaci. Její dopady do majetkové sféry S. a.s. byly na základě dosud opatřených listinných důkazů rámcově shrnuty výše. V daném kontextu patří mezi důležitá zjištění vyplývající z těchto důkazů to, že v inkriminované době procházela tato společnost hlubokou krizí. Předběžně je možné usuzovat i na to, že se již tehdy nacházela ve stavu úpadku ve formě platební neschopnosti, byť konkurz na její majetek byl z tohoto důvodu prohlášen až mnohem později a proto je třeba její majetkovou situaci z tohoto hlediska ještě blíže zmapovat.   Další šetření v tomto směru je na místě proto, že vyvíjení podnikatelských aktivit ve stavu dlouhodobé platební neschopnosti, stejně jako ve stavu předlužení, může mít řadu specifických trestněprávních aspektů a ty mohou mít svůj význam i v posuzované trestní věci. V této souvislosti lze připomenout, že primární sankcí za nesplnění povinnosti podat v úpadkové situaci návrh na prohlášení konkurzu je v trestněprávní rovině odpovědnost za trestný čin porušování povinností v řízení o konkurzu podle § 126 odst. 2 trestního zákona. Nesejde přitom na tom, zda se v této situaci podnikatelský subjekt ocitl z důvodu předlužení nebo dlouhodobé platební neschopnosti. Ustanovení § 126 odst. 2 trestního zákona sice nelze s ohledem na právní úpravu obsaženou v § 16 trestního zákona aplikovat zpětně na případy porušení uvedené povinnosti před 1.5.2000, avšak povinnost podat návrh na prohlášení konkurzu na majetek podnikatelských subjektů v úpadku byla v zákonu o konkurzu a vyrovnání zakotvena pro členy jejich statutárních orgánů a pro likvidátory i před uvedeným datem a je v něm stanovena doposud. Její nerespektování přitom může vést za splnění dalších předpokladů stanovených zákonem i k naplnění skutkových podstat některých jiných trestných činů. Tak je tomu už proto, že vyvíjení podnikatelských aktivit ve stavu úpadku s sebou zpravidla nese poškozování dalších podnikatelských subjektů, jimž se řádně a včas nedostává sjednaného plnění. Předpokladem aplikace již rozebraných ustanovení § 128 trestního zákona ani § 250 trestního zákona sice není tento stav úpadku, avšak trestných činů zneužívání informací v obchodním styku a podvodu, které jsou v těchto ustanoveních zakotveny, se nepochybně lze dopustit i v tomto stavu, a to případně v souběhu s některým z tzv. úpadkových trestných činů. Z nich je na místě v posuzovaném případě vést v patrnosti především trestný čin zvýhodňování věřitele podle § 256a trestního zákona a trestný čin poškozování věřitele podle § 256 trestního zákona. Znaky skutkové podstaty trestného činu zvýhodňování věřitele podle § 256a trestního zákona naplní insolventní dlužník, který není schopen platit své splatné závazky, nebo osoba jednající jeho jménem, jestliže zvýhodní jednoho nebo několik věřitelů na úkor věřitelů ostatních tím, že vytvoří situaci, kdy tito nemohou dosáhnout uspokojení svých pohledávek v tom rozsahu, kterého by jinak dosáhli při poměrném a rovnoměrném uspokojení všech věřitelů bez zvýhodnění některého z nich naplní. Zvýhodnění jednoho z věřitelů přitom spočívá v tom, že se mu dostane od dlužníka, který není schopen plnit své splatné závazky, plnění neodpovídající zásadě poměrného uspokojení, a to na úkor jeho ostatních věřitelů. Jedná-li takto pachatel ve stavu předlužení může se dopustit trestného činu předlužení podle § 256c odst. 2 trestního zákona. K naplnění znaků skutkové podstaty tohoto trestného činu postačí, aby z vědomé nedbalosti, ačkoliv ví, že je předlužen, přijal nový závazek nebo zřídil zástavu. Předpokladem aplikace § 256a odst. 1 nebo 2 trestního zákona a § 256c odst. 1 trestního zákona je, že se uvedenými majetkovými dispozicemi majetek dlužníka nezmění. Jestliže naopak pachatel provede určité operace vymezené v § 256 odst. 1 trestního zákona, které mají nepříznivý dopad na majetek podnikatelského subjektu a v jejich důsledku zmaří možnost uspokojení věřitelů takového podnikatelského subjektu, pak se dopustí trestného činu poškozování věřitele podle § 256 trestního zákona. Takové aktivity mohou, ale nemusí být podniknuty v době, kdy už byl podnikatelský subjekt v úpadku. Právě v jejich důsledku však může ztratit schopnost hradit splatné závazky nebo se dostat do stavu předlužení. Dostane-li se však dlužník do takového stavu předlužení některým z taxativně vyjmenovaných jednání uvedených pod písmeny a) až e) ustanovení § 256c odst. 1 trestního zákona, dopustí se trestného činu předlužení. Aplikace ustanovení § 256c trestního zákona, stejně jako § 126 odst. 2 trestního zákona, přichází v úvahu toliko na činy k nímž došlo po 30.4.2000, tedy pouze byly-li posuzovaným jednáním naplněny znaky trestného činu podle     § 256c trestního zákona po tomto datu. Vzhledem k tomu, že stíhané jednání obviněných je časově zařazeno do předchozího období – do let 1996 a 1997 – není možné dovozovat jejich trestní odpovědnost za tento trestný čin, neboť tehdy nebyl trestněprávně postižitelný.   Nic takového však nebrání aplikaci § 256 trestního zákona a § 256a trestního zákona. K naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu zvýhodňování věřitele podle    § 256a trestního zákona postačí jednání, jímž pachatel zmaří uspokojení části věřitelů podnikatelského subjektu, jehož jménem jedná, v důsledku zvýhodnění jednoho z těchto věřitelů přednostním vyrovnáním jeho pohledávky v době, kdy tento podnikatelský subjekt již je v platební neschopnosti a ve stavu úpadku. Pokud jde o samotnou neschopnost dlužníka plnit své splatné závazky, ustanovení § 256a trestního zákona výslovně nevyžaduje dlouhodobější stav, přesto je třeba vycházet i z ustanovení § 1 odst. 2 zákona o konkurzu a vyrovnání, které předpokládá platební neschopnost po delší dobu, aby nebyla zbytečně kriminalizovaná jen přechodná insolvence. Neschopným k placení v tomto smyslu ještě není dlužník, jenž nemá pohotově dostatečné prostředky k okamžitému zaplacení všech splatných závazků, nýbrž jen dlužník, jenž nemůže své dluhy zaplatit ani v určité přiměřené době. Otázka, kterou dobu je třeba považovat za přiměřenou, se musí posuzovat podle konkrétních okolností každého případu, zejména podle pravidel řádného hospodaření a přihlížet k zvláštním hospodářským poměrům toho kterého dlužníka. Vlastní podstata zvýhodnění věřitele podle § 256a trestního zákona pak spočívá v tom, že dlužník, který není schopen plnit splatné závazky, provede další majetkovou dispozici a touto dispozicí zvýhodní jednoho věřitele a současně zmaří plné uspokojení ostatních věřitelů. Předpokladem toho, aby šlo o trestný čin zvýhodnění věřitele, je existence příčinné souvislosti mezi majetkovou dispozicí učiněnou v úpadkové situaci a zvýhodněním jednoho nebo několika věřitelů a mezi tímto zvýhodněním někoho z věřitelů a zmařením uspokojení ostatních věřitelů. Skutečnost, že se přitom nijak neobohatí ani sám pachatel ani podnikatelský subjekt, jehož jménem jedná, nevylučuje aplikaci § 256a trestního zákona, neboť takový následek není znakem skutkové podstaty trestného činu zvýhodňování věřitele podle tohoto ustanovení. Platná právní úprava v případě základní skutkové podstaty tohoto trestného činu (na rozdíl od trestného činu podvodu) vůbec nepředpokládá způsobení škody ani získání prospěchu. Postih podle ní je na místě, jestliže se prokáže, že došlo k úmyslnému zmaření uspokojení věřitele toho, kdo není schopen plnit své splatné závazky, je tedy ve stavu úpadku vzhledem ke své insolvenci, a to tím, že byl zvýhodněn jiný jeho věřitel. Na rozdíl od trestného činu poškozování věřitele podle § 256 trestního zákona se u tohoto trestného činu celkový stav majetku dlužníka nemění, ale jeho jmění je použito k uspokojení věřitelů nerovnoměrně. Zvýhodněný věřitel dostává sice jen to, co mu po právu patří, ale protože dlužník není schopen uspokojit všechny své věřitele, plným uspokojením jednoho věřitele zkracuje ostatní věřitele. Přestože přitom zvýhodněný věřitel dostává jen to, co mu patří, může být trestně odpovědný jako návodce k trestnému činu spáchanému dlužníkem, jestliže se přičinil o dlužníkovo rozhodnutí uspokojit právě jeho na úkor ostatních věřitelů. Poškozenými z tohoto trestného činu jsou všichni věřitelé, jejichž uspokojení bylo alespoň částečně zmařeno. Neoprávněně obohacen je pak zvýhodněný věřitel. V posuzovaném případě mohlo dojít k naplnění znaků tohoto trestného činu částečným zmařením uspokojení větší části věřitelů společnosti S. a.s. v důsledku zvýhodnění jednoho z těchto věřitelů, P. K. a.s., přednostním vyrovnáním její pohledávky vzniklé z titulu ručení S. a.s. za závazky obviněného F. B. ze smlouvy o převodu akcií z 29. 3. 1996, jestliže v té době již byla společnost S. a.s. v platební neschopnosti a ve stavu úpadku. K dokonání tohoto trestného činu mohlo za daných okolností dojít uzavřením dohody o vzájemném započtení pohledávek mezi S. a.s. a P. K. a.s. Součástí jednání k tomu směřujícího mohlo být uzavření smlouvy o postoupení pohledávky ve výši 4,500.000,- Kč Burzovní společností pro kapitálový trh a.s. ve prospěch P. K. a.s. a smlouvy o převodu S. d. ve Z. n. S. ze S. a.s. na P. K. a.s. za kupní cenu přesně odpovídající uvedené pohledávce. Na základě těchto smluv získala P. K. a.s. pohledávku vůči S. a.s., kterou před tím neměla, a S. a.s. vznikl nárok na úhradu kupní ceny od P. K. a.s., která jí neproplatila. Následně obviněný Ing. V. K. v pozici předsedy představenstva S. a.s. a Ing. P. S. v postavení předsedy představenstva P. K. a.s. tyto pohledávky vzájemně započítali. Jestliže byl v té době S. a.s. v platební neschopnosti a nebyl schopen vyrovnat své závazky vůči jiným svým věřitelům, postupovali přitom v rozporu se zákonem, neboť touto operací zvýhodnili společnost P. K. a.s. oproti ostatním věřitelům (na rozdíl od nich jí v plném rozsahu uhradili její pohledávku). Přímým pachatelem trestného činu zvýhodňování věřitele podle § 256a odst. 1, odst. 3 trestního zákona mohl být za této situace pouze obviněný Ing. V. K., jenž jako jediný vystupoval jménem S. a.s. Ostatní obvinění a Ing. P. S. mohli být účastníky na jeho trestném činu, jakožto jeho pomocníci, návodci nebo organizátoři. Dlužno však uvést, že tato právní kvalifikace jejich jednání by zřejmě sama o sobě dostatečně nevystihovala jeho podstatu a celou šíři jeho záběru. Navíc by bylo třeba ztotožnit všechny poškozené subjekty, tedy věřitele S. a.s., vyčíslit škodu, která jim byla způsobena,        a postavit na jisto, že S. a.s. byl v inkriminované době v dlouhodobé platební neschopnosti. Další v úvahu přicházející trestněprávní kvalifikací stíhaného jednání je jeho posouzení jako trestného činu poškozování věřitele. Pro poškozování věřitele ve smyslu § 256 trestního zákona je stejně jako pro zvýhodňování věřitele ve smyslu § 256a trestního zákona charakteristické jednání spočívající v zmaření, byť jen částečném, uspokojení věřitele. Postižitelné je ve dvou formách. První je poškozování vlastního věřitele, při němž se jednání dopouští sám dlužník (§ 256 odst. 1 trestního zákona), druhou pak poškozování cizího věřitele, při němž se jednání dopouští jiná osoba než dlužník (§ 256 odst. 2 trestního zákona). Způsoby takového trestně postižitelného zmaření uspokojení věřitele jsou vymezeny pod písmeny a), b) a c) ustanovení § 256 odst. 1 trestního zákona a pod písmeny a) a b) ustanovení § 256 odst. 2 trestního zákona (patří mezi ně především zničení, poškození, zatajení, zcizení a odstranění části  majetku dlužníka a předstírání nebo uznání neexistujícího práva nebo závazku, resp. uplatnění neexistujícího práva nebo pohledávky k majetku dlužníka). V první z uvedených skutkových podstat přitom jde o skutečné zmenšení aktiv dlužníkova majetku,     z nichž by mohl věřitel dosáhnout uspokojení své pohledávky, v druhé o fingování pasiv, která mají fiktivně snížit skutečnou hodnotu tohoto majetku. Zákonným znakem ovšem není mnohost věřitelů ani stav předlužení či platební neschopnost dlužníka (tedy stav úpadku ve smyslu  § 1 odst. 1 a 3 zákona o konkurzu a vyrovnání), byť znaky tohoto trestného činu lze naplnit – jak již bylo řečeno – i v tomto stavu, stejně jako lze jeho spácháním tento stav přivodit. Dlužník zmaří uspokojení svého věřitele ve smyslu § 256 odst. 1 trestního zákona tím, že jednáním vůči svému majetku některou z forem popsanou v tomto ustanovení způsobí stav, kdy věřitel nemůže dosáhnout uspokojení své pohledávky. Předpokladem tedy je, že je pohledávka věřitele již splatná (srov. § 563 a násl. občanského zákona a § 340 a násl. obchodního zákona); jednání způsobem uvedeným v § 256 odst. 1 trestního zákona před splatností pohledávky může být pokusem tohoto trestného činu (§ 8 odst. 1 trestního zákona) nebo přípravou k trestnému činu uvedenému v § 256 odst. 1, 4 trestního zákona (§ 7 odst. 1 trestního zákona). Trestný čin je zde dokonán, tedy uspokojení věřitele je alespoň částečně zmařeno, jestliže dlužník v důsledku majetkových dispozic uvedených v § 256 odst. 1 písm. a), b) a c) trestního zákona již není schopen poskytnout věřiteli plnění v celém rozsahu v souladu s obsahem závazkového právního vztahu a dlužník již nemá vliv ani na to, aby byl jeho závazek vůči věřiteli splněn jinak, než z dlužníkova majetku [svou povahou specifickým je případ vymezený pod písmenem d) uvedeného ustanovení, jehož podstatou je zmaření uspokojení věřitele v důsledku nepravdivého prohlášení o majetku dlužníka]. Pachatelem trestného činu podle § 256 odst. 1 trestního zákona může být jen dlužník (srov. § 488 občanského zákoníku, § 261 obchodního zákona, § 57 odst. 1 zákona o správě daní a poplatků). Jde o konkrétní subjekt se zvláštní vlastností ve smyslu § 90 odst. 1 trestního zákona. Pokud by dlužníkem byla právnická osoba (organizace), může být pachatelem fyzická osoba, která je členem statutárního orgánu právnické osoby, nebo jiná osoba oprávněná činit právní úkony za právnickou osobu jako její pracovník nebo člen anebo jako její zástupce       (§ 90 odst. 2 trestního zákona). Podle ustanovení § 256 odst. 2 trestního zákona je oproti tomu odpovědná za trestný čin poškozování věřitele jen jiná osoba než dlužník, přičemž je nerozhodné, zda o jednání pachatele nebo o jeho povaze dlužník ví či nikoli. Podle tohoto ustanovení však nebude trestná osoba, která se podílí na trestném činu dlužníka podle § 256 odst. 1 trestního zákona již jako účastník (§ 10 trestního zákona). Škoda může v těchto případech v závislosti na okolnostech konkrétního případu spočívat jednak bezprostředně v odčerpání určité majetkové hodnoty z majetku dlužníka bez poskytnutí náležité finanční protihodnoty, jednak v zatížení jeho majetku fingováním jeho závazků a fingováním práv jiných subjektů vůči němu. Právě v důsledku toho dojde ke zkrácení ostatních věřitelů, tedy subjektů poškozených spácháním daného trestného činu. Výše této škody má svůj specifický význam z hlediska naplnění znaků kvalifikovaných skutkových podstat tohoto trestného činu vymezených v § 256 odst. 3 a 4 trestního zákona. Těmito znaky totiž jsou způsobení značné škody (tedy škody dosahující minimálně výše 500.000,- Kč) a škody velkého rozsahu (tedy škody dosahující minimálně výše 5,000.000,- Kč). Právní kvalifikace stíhaného jednání jako trestného činu poškozování věřitele podle       § 256 odst. 1 písm. a), odst. 4 trestního zákona se v posuzované trestní věci nabízí s ohledem na ekonomickou neopodstatněnost ručitelského závazku S. a.s. za závazky obviněného F. B. spojené s uzavřením smlouvy o převodu akcií ze dne 29. 3. 1996. To platí tím spíše, že na tento ručitelský závazek následně navázalo avalování zajišťovacích směnek vystavených obviněným F. B., zastavení několika nemovitostí ve prospěch Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. a vyvedení S. d. ve Z. n. S. z majetku S. a.s. bez jakékoliv protihodnoty. Tím nepochybně došlo k snížení majetku S. a.s. a způsob jakým se tak stalo lze podřadit pod znaky zcizení a odstranění jeho části ve smyslu § 256 odst. 1 písm. a) trestního zákona. Navíc odčerpání jeho dalších částí hrozilo pro případ, že by byly naplněny všechny body smlouvy o převodu předmětných akcií a na ní navazujících dalších smluv. To ovšem neznamená, že dosud opatřené důkazy vytváří dostatečný skutkový podklad pro kvalifikované a komplexní posouzení stíhaného jednání z hlediska možné aplikace § 256 trestního zákona. Také v tomto kontextu – stejně jako ve vztahu k aplikaci § 256a trestního zákona – je totiž třeba ztotožnit jednotlivé poškozené subjekty, tedy věřitele S. a.s., a specifikovat výši škody jim způsobené.   Pouze pro případ, že nebyly naplněny znaky skutkových podstat trestných činů zvýhodňování věřitele a poškozování věřitele, je na místě uvažovat o právní kvalifikaci stíhaného jednání jakou trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku, na jejíž užití poukazují obvinění. Podstatou jednání zakládajícího trestní odpovědnost za trestný čin porušování povinností při správě cizího majetku podle § 255 trestního zákona je způsobení škody na cizím spravovaném majetku porušením povinnosti – ať už uložené zákonem nebo převzaté na základě smlouvy – opatrovat nebo spravovat daný majetek. Nevyžaduje se přitom, aby se tím pachatel nebo někdo jiný obohatil nebo získal nějakou výhodu. Obohacení nebo získání určité výhody může být vyjádřeno buď jinou právní kvalifikací anebo souběhem trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 trestního zákona s dalšími trestnými činy, například s trestným činem porušováním závazných pravidel hospodářského styku podle § 127 trestního zákona a s trestným činem zneužíváním informací v obchodním styku podle § 128 trestního zákona. Pachatelem trestného činu podle § 255 trestního zákona může být jen osoba, která  je nositelem zákonem uložené nebo smluvně převzaté povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek. Ze zákona má uloženou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek mimo jiné i každý člen statutárního orgánu obchodní společnosti ve vztahu k majetku této společnosti      (§ 66 odst. 2, § 567 a § 570 obchodního zákoníku; též § 79a, § 93 odst. 4, § 135 odst. 2, § 194 odst. 5 a § 243 odst. 8 obchodního zákoníku, z nichž vyplývá povinnost členů statutárních orgánů vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře). Ze smlouvy může mít tuto povinnost též příslušný zaměstnanec (§ 11 a § 12 zákoníku práce), jemuž vyplývá povinnost spravovat (opatrovat) majetek zaměstnavatele z pracovní smlouvy, z manažerské smlouvy, z dohody o hmotné odpovědnosti apod. [§ 74 písm. g), § 176 a § 177 zákoníku práce]. Ve vztahu k majetku akciové společnosti S. tuto povinnost v inkriminované době měli z titulu svého členství v jejím představenstvu obviněný Ing. V. K., obviněný Ing. M. M. i svědek Ing. P. S.. Došlo-li tedy v důsledku jejich jednání k způsobení škody na majetku této společnosti, lze vůči nim vyvodit trestní odpovědnost za trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona v jeho znění účinném do 30. 4. 2000, ovšem toliko subsidiárně, nepodaří-li se prokázat naplnění znaků trestných činů poškozování nebo zvýhodňování věřitele.   Celkově vzato lze tedy uzavřít, že na základě doposud opatřených důkazů není možné s potřebnou jistotou určit, zda se obvinění skutkem stíhaným v této trestní věci dopustili trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 1, odst. 4 trestního zákona a účastenství na něm ve formě pomoci ve smyslu § 10 odst. 1 písm. c) trestního zákona, pro něž byli státním zástupcem postaveni před soud, případně trestného činu jiného nebo žádného. Z podané obžaloby a z dosud opatřených důkazů předně nevyplývá, zda měly společnosti S. a.s. a Burzovní společnost pro kapitálový trh a.s. reálně nějaký stejný nebo podobný předmět činnosti, resp. nějaký okruh stejných nebo podobných ekonomických zájmů, a zda si materiálně konkurovaly, což je předpokladem posouzení jednání obviněných jako trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 1, odst. 4 trestního zákona i pomoci k němu. Stejně tak si orgány činné v přípravném řízení ve vztahu k aplikaci § 128 trestního zákona neujasnily, kdo měl ze smluv uzavřených v rámci posuzované operace nějaký prospěch, a neučinily nic pro vyčíslení výše tohoto prospěchu jednotlivých zvýhodněných subjektů. Upřesnit je třeba také výši škody způsobené v příčinné souvislosti s jednáním obviněných a výši z něho hrozící škody. To má svůj význam jak z hlediska právní kvalifikace jejich jednání jako trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 1, odst. 4 trestního zákona, tak i z hlediska jeho právní kvalifikace jako trestného činu poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a), odst. 4 trestního zákona, trestného činu zvýhodňování věřitele podle § 256a odst. 1, odst. 3 trestního zákona, trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 4 trestního zákona a trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona v jeho znění účinném do 30. 4. 2000. Přitom je třeba pamatovat na rozšíření objasněných skutkových okolností o ty okolnosti, jejichž náležité vyhodnocení umožní určit, kdo utrpěl trestnou činností obviněných škodu, neboť každý z uvedených trestných činů má svůj specifických okruh subjektů, kteří mohou být jednáním naplňujícím jeho znaky poškozeni. Vyčíslení škody způsobené poškozeným subjektům a vyčíslení výše prospěchu zvýhodněných subjektů je věcí znaleckého posouzení. Na znaleckém posouzení je na místě ponechat i vyčíslení dalších hrozících škod a dalšího prospěchu sledovaného obviněnými. Stejně tak je záležitostí znaleckého zkoumání i případné určení toho, zda byla v inkriminované době společnost S. a.s. dlouhodobě insolventní. To by mělo svůj význam pro posouzení toho, zda se obvinění svým jednáním dopustili zvýhodňování věřitele ve smyslu § 256a trestního zákona. Konečně v zájmu celkového objasnění základních skutkových okolností vztahujících se k stíhanému jednání – specificky pak podílu jednotlivých obviněných na realizaci předmětné operace – je též nezbytné znovu vyslechnout Ing. Pavla Sehnala a JUDr. J. P.. Uvedené skutečnosti svědčí o tom, že v přípravném řízení nebyly objasněny základní skutkové okolnosti, bez kterých soud nemá dostatečný podklad pro řešení zcela zásadní otázky, jsou-li obvinění Ing. M. M., Ing. V. K. a F. B. stavěni před soud důvodně. Bez objasnění uvedených okolností totiž není možné kvalifikovaně posoudit ani to, zda je proti nim důvodně vedeno trestní stíhání, ani to jaká právní kvalifikace jejich jednání je na místě. Přitom předpokladem postavení obviněných před soud podáním obžaloby ve smyslu § 176 odst. 1 trestního řádu je to, že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu a jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchali právě obvinění. Jednání, které v podané obžalobě klade státní zástupce za vinu obviněným Ing. M. M., Ing. V. K. a F. B., však beze zbytku nenaplňuje všechny zákonné znaky skutkové podstaty žádného trestného činu. Nedostatečný je tedy nejen rozsah dosud opatřených důkazů, které nepokrývají všechny rozhodné skutkové okolnosti, ale nedostatečná jsou i samotná skutková tvrzení státního zástupce, která neumožňují zvolit náležitou právní kvalifikaci stíhaného jednání. Z výše rozvedených skutečností je současně zřejmé, že k objasnění uvedených okolností, zcela zásadních pro rozhodnutí ve věci, je nezbytné provést časově náročné došetření. Stejně tak je nepochybné, že v řízení před soudem by takové došetření bylo v porovnání s možnostmi v přípravném řízení spojeno s výraznými obtížemi a bylo by zřejmě na újmu rychlosti řízení. To v posuzované trestní věci vyniká o to více, že v ní fakticky nejsou objasněny základní skutečnosti rozhodné pro posouzení trestní odpovědnosti obviněných, pro určení rozsahu škody poškozených subjektů a pro specifikaci výše prospěchu zvýhodněných subjektů. Závažnou procesní vadu přípravného řízení ve smyslu § 188 odst. 1 písm. e) trestního řádu, kterou nelze napravit v řízení před soudem, přitom lze spatřovat i v podání obžaloby proti obviněným v rozporu s ustanovením § 176 odst. 1 trestního řádu, tedy aniž by výsledky vyšetřování v přípravném řízení dostatečně odůvodňovaly jejich postavení před soud. Postavením obviněných Ing. M. M., Ing. V. K. a F. B. před soud za dané důkazní situace došlo k porušení jedné z nejdůležitějších zásad trestního řízení, a to zásady řádného zákonného procesu vyjádřené v ustanovení § 2 odst. 1 trestního řádu, v článku 8 odst. 2 ústavní Listiny základních práv a svobod a v článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. K porušení této zásady však došlo rovněž již na samotném počátku trestního řízení. Obvinění jsou totiž trestně stíháni pro skutek, který je v sdělení obvinění zahajujícím jejich trestní stíhání popsán tak, že neobsahuje veškeré zákonné znaky žádného trestného činu. Přitom význam zásady zákonnosti  trestního stíhání spočívá především v tom, že osobě vystavené trestnímu stíhání skýtá záruku, že bude stíhána pouze pro čin, který je v zákoně výslovně označen za trestný čin, a že skutkovým důvodem stíhání bude pouze spáchání takového skutku, v němž jsou obsaženy zákonné znaky trestného činu. S ohledem na to je nezbytné, aby ve sdělení obvinění, resp. v usnesení o zahájení trestního stíhání, byly alespoň tvrzeny takové skutečnosti, které odpovídají všem zákonným znakům trestného činu. Obviněnému tedy musí být obvinění sděleno způsobem, z něhož je zřejmé, v jakých konkrétních skutečnostech je spatřováno naplnění všech znaků trestného činu. Na to pak navazuje jeho právo na obhajobu, jak je stanoveno zejména v § 33 odst. 1 trestního řádu, v článku 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a v článku 6 odst. 3 písm. b), c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Obviněnému musí být umožněno obhajovat se proti takovému obvinění, z kterého je jasné, jaké konkrétní skutečnosti naplňující znaky trestného činu se mu kladou za vinu. Povinností státního zástupce pak je v obžalobě a v průběhu řízení před soudem nejen tvrdit takové skutečnosti, ale dokládat je též důkazy a tyto důkazy provádět. V dané trestní věci však státní zástupce ani policejní orgány těmto svým povinnostem nedostály. To vše vedlo Městský soud v Praze k tomu, že postupem podle § 188 odst. 1 písm. e) trestního řádu rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení, a vrátil věc státnímu zástupci k došetření. Na státním zástupci a policejních orgánech za této situace je, aby předně posoudili důvodnost právní kvalifikace stíhaného skutku jako trestného činu zneužívání informací v obchodním styku podle § 128 odst. 2, odst. 4 trestního zákona a možnosti jeho dalších právních kvalifikací. V návaznosti na to nově a přesněji vymezí stíhaný skutek tak, aby po skutkové stránce vykazoval všechny znaky trestných činů, jejichž spáchání v něm shledají. Poté obviněným poskytnou prostor k tomu, aby se k stíhanému skutku vyjádřili ve svých výpovědích, a nově vyslechnou dva klíčové svědky – Ing. P. S. a JUDr. J. P. – aniž by přitom byli vázáni podmínkami vymezenými v § 164 odst. 1 trestního řádu. Prvního z nich před započetím výslechu náležitě poučí ve smyslu § 100 odst. 2 trestního řádu a k jeho výslechu přistoupí pouze v případě, že výslovně prohlásí, že nevyužívá svého práva odepřít výpověď. Všechny doplňující výslechy přitom zaměří na objasnění výše podrobně rozvedených okolností. V návaznosti na zvolenou právní kvalifikaci stíhaného skutku současně podniknou kroky nezbytné k opatření dalších dosud nezajištěných dostupných důkazů prokazujících naplnění zákonných znaků trestných činů kladených obviněným za vinu. Na tyto důkazy již bylo poukázáno výše. Jejich prostřednictvím orgány činné v přípravném řízení objasní především povahu podnikatelských aktivit S. a.s. a Burzovní společnosti pro kapitálový trh a.s. z hlediska toho, zda měly v inkriminované době reálně nějaký stejný nebo podobný předmět činnosti, ztotožní všechny subjekty poškozené jednáním obviněných a blíže zmapují majetkové poměry S. a.s. K posouzení odborných otázek ekonomické povahy – zvláště pak k vyčíslení prospěchu zvýhodněných subjektů a k vyčíslení škody poškozených subjektů – poté přiberou znalecký ústav zabývající se ohodnocováním nemovitostí, movitých věcí, pohledávek a práv, neboť jde v daném  kontextu o složitou otázku, srovnatelnou s řešení jiných obdobných otázek řešených v této trestní věci rovněž znaleckými ústavy. V návaznosti na tyto úkony zváží státní zástupce a policejní orgány účelnost případného opatření dalších důkazů a znovu posoudí důvodnost postavení obviněných Ing. M. M., Ing. V. K. a F. B. před soud.   P o u č e n í: Proti tomuto usnesení lze podat stížnost do tří dnů ode dne oznámení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Městského soudu v Praze. V Praze dne 27. října 2004. JUDr. Alexander Sotolář předseda senátu