Režim ust. § 95 bod 8/ písm. d) zák. č. 151/2000 Sb. dopadá na rozhodnutí sporů o povinnosti účastníka ke každému finančnímu plnění (bez zřetele na to, zda jde o telekomunikační službu ve smyslu téhož zákona či nikoliv), které vyplývá ze smlouvy (příp. jejího dodatku) uzavřené mezi ním a provozovatelem veřejné telekomunikační sítě o poskytování telekomunikačních služeb, tzn. i na rozhodování sporů o úhradě doplatku kupní ceny (resp. rozdílu mezi plnou a zvýhodněnou cenou) mobilního telefonu účastníkem získaného na podkladě smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb uzavřené s provozovatelem veřejné telekomunikační sítě.

54 Co 686/2003 - 48 U S N E S E N Í Městský soud Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Daniely Benešové a soudců JUDr. Anny Vandákové a JUDr. Zdeňka Stibrala ve věci žalobce E. P., spol. s r.o., se sídlem v P-4, V. 1442/1b, proti žalovanému J. K. , narozenému 15. července 1959, naposledy bytem v P-5, P. Š. ze S. 1073/3, neznámého pobytu, zastoupenému justičním čekatelem Městského soudu v Praze, se sídlem v P-5, nám. K. 5, jako opatrovníkem, o 15.500,- Kč, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 28. července 2003 č.j. 5 C 217/2003 - 33 t a k t o : I. Rozsudek soudu I. stupně se z r u š u j e a řízení se z a s t a v u j e . II. Po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Českému telekomunikačnímu úřadu. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 15.500,- Kč žalovaným žalobci (výrok I.) a současně vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Po provedeném dokazování shledal neopodstatněným požadavek žalobce na zaplacení zažalované částky z titulu smlouvy o poskytování služeb veřejné radiotelefonní sítě (včetně jejího dodatku o zakoupení mobilního telefonu za zvýhodněnou kupní cenu se závazkem žalovaného žalobci zaplatit rozdíl mezi plnou a zvýhodněnou kupní cenou pro případ nevyužívání služeb žalobce po sjednanou dobu) uzavřené mezi účastníky dne 9. října 1997 s odůvodněním, že žalobou uplatněné právo bylo promlčeno a žalovaný se tohoto promlčení úspěšně dovolal (§ 100, § 101 obč. zák.). Výrok o nákladech řízení odůvodnil užitím ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť procesně úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly. S poukazem na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. července 2002 č.j. 7 A 319/2002 – 5 dovodil, že pravomoc soudu k projednávání a rozhodování věci je dána (§ 7 odst. 1 o.s.ř.), neboť předmětem řízení je úhrada doplatku kupní ceny za mobilní telefon vyplývající ze soukromoprávního vztahu mezi účastníky a nikoliv telekomunikační služba (§ 2 zák. č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a změně dalších zákonů). Proti tomuto rozsudku podal v zákonné lhůtě přípustné odvolání žalobce s požadavkem jeho zrušení. Namítal, že právní vztah mezi účastníky byl založen obchodním zákoníkem a proto měla být zvažována čtyřletá promlčecí doba. Žalovaný se k odvolání nevyjádřil. Odvolací soud přezkoumal dle ust. § 212 a § 212a odst. 5, věta prvá, o.s.ř. napadený rozsudek i řízení mu předcházející, aniž bylo třeba nařizovat odvolací jednání (§ 214 odst. 2 písm. d/ o.s.ř.) a dospěl k závěru, že projednávání a rozhodování souzené věci nenáleží do pravomoci soudu. V občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a z obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány (§ 7 odst. 1 o.s.ř.). Přitom platí, že kdykoli za řízení soud přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé, t.j. podmínky řízení (§ 103 o.s.ř.). Jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví. Nespadá-li věc do pravomoci soudů nebo má-li předcházet jiné řízení, soud postoupí věc po právní moci usnesení o zastavení řízení příslušnému orgánu; právní účinky spojené s podáním návrhu na zahájení řízení zůstávají přitom zachovány (§ 104 odst. 1 o.s.ř.). Jedním ze zákonů zakládajících pravomoc k projednávání a rozhodování věci jinému orgánu (t.j. nikoliv soudu) je nepochybně zák. č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů - účinný dnem 1. července 2000 - (dále jen „zák. č. 151/2000 Sb.“), podle něhož Český telekomunikační úřad jakožto správní úřad zřízený pro výkon státní správy včetně regulace ve věcech telekomunikací (§ 3 zák. č. 151/2000 Sb.) rozhoduje v oblasti telekomunikačních služeb spory o povinnosti účastníka k finančnímu plnění vyplývající ze smlouvy mezi provozovatelem veřejné telekomunikační sítě a účastníkem o poskytování telekomunikačních služeb (§ 95 bod 8/ písm. d/ zák. č. 151/2000 Sb.). V této souvislosti nutno zmínit, že zdejší soud již dříve dovodil, že rozhodování sporu o povinnosti účastníka k finančnímu plnění vyplývající ze smlouvy mezi provozovatelem veřejné telekomunikační sítě a účastníkem o poskytování telekomunikačních služeb náleží výlučně do působnosti Českého telekomunikačního úřadu (srov. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. července 2003 č.j. 54 Co 191/2003 – 51). V projednávané věci žalobce proti žalovanému směřuje k zaplacení zažalované částky z titulu smlouvy uzavřené mezi účastníky o poskytování služeb veřejné radiotelefonní sítě a jejího dodatku (srov. žaloba na č.l. 1-3 spisu a též žádost o poskytování telekomunikačních služeb veřejné radiotelefonní sítě Eurotel a dodatek k této žádosti na č.l. 6 a 7 spisu – dále též „předmětná smlouva“). Jde tedy o spor o povinnosti účastníka k finančnímu plnění vyplývající ze smlouvy mezi provozovatelem veřejné telekomunikační sítě a účastníkem o poskytování telekomunikačních služeb (§ 95 bod 8/ písm. d/ zák. č. 151/2000 Sb.) a proto platí, že rozhodování o něm náleží do výlučné působnosti Českého telekomunikačního úřadu jakožto správního úřadu zřízeného pro výkon státní správy včetně regulace ve věcech telekomunikací (§ 3, § 95 zák. č. 151/2000 Sb.), což způsobuje nedostatek pravomoci soudu k projednávání a rozhodování souzené věci, přičemž jde o neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, který má za následek zastavení řízení s následným postoupením věci příslušnému orgánu (§ 103, § 104 odst. 1 o.s.ř.). Okolnost, že žalobou uplatněná částka představuje rozdíl mezi plnou a zvýhodněnou kupní cenou mobilního telefonu získaného žalovaným na podkladě předmětné smlouvy či úvaha o tom, že se v daném případě nejedná o telekomunikační službu ve smyslu ust. § 2 zák. č. 151/2000 Sb., nemohou být právně významné. Režim ust. § 95 bod 8/ písm. d/ zák. č. 151/2000 Sb. totiž dopadá na rozhodování sporů o povinnosti účastníka ke každému finančnímu plnění (bez zřetele na to, zda jde o telekomunikační službu ve smyslu téhož zákona či nikoliv), které vyplývá ze smlouvy (příp. jejího dodatku) uzavřené mezi ním a provozovatelem veřejné telekomunikační sítě o poskytování telekomunikačních služeb, tzn. i na rozhodování sporů o úhradě doplatku kupní ceny (resp. rozdílu mezi plnou a zvýhodněnou cenou) mobilního telefonu účastníkem získaného na podkladě smlouvy o poskytování telekomunikačních služeb uzavřené s provozovatelem veřejné telekomunikační sítě. Závěr o pravomoci soudu vyjádřený v jiném soudním řízení (byť by jeho účastníkem byl týž žalobce), nemůže být názorem závazným pro rozhodnutí o pravomoci soudu v probíhajícím řízení (§ 159a odst. 1 o.s.ř.). Existence rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. července 2002 č.j. 7 A 319/2002 – 5 (srov. č.l. 11 spisu) zmiňovaného v napadeném rozsudku proto není právně významná. Pokud soud I. stupně v daném případě vydal rozhodnutí o věci samé (§ 152 o.s.ř.), třeba v jeho postupu spatřovat vadu řízení (jejíž náprava není v odvolacím řízení možná), která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (neboť jde o vadu způsobující zmatečnost řízení v důsledku nedostatku pravomoci soudu), k níž musel odvolací soud přihlédnout (byť nebyla přímo uplatněna v odvolání) z úřední povinnosti (§ 7 odst. 1, § 103, § 104 odst. 1, § 212a odst. 5, věta prvá, § 229 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.). Odvolací soud proto dle ust. 221 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. napadený rozsudek zrušil (aniž se mohl zabývat jeho věcnou správností) a dle ust. § 221 odst. 2 písm. c/ o.s.ř. řízení zastavil a současně rozhodl o postoupení věci orgánu, do jehož pravomoci náleží (výroky I a II.). O nákladech prvostupňového a odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ust. § 146 odst. 2, věta prvá, § 151 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce podáním žaloby z procesního hlediska zavinil zastavení řízení, což mu ukládá povinnost k náhradě nákladů řízení žalovanému, kterému však v řízení před soudy obou stupňů žádné nevznikly (výrok III.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím soudu I. stupně. V Praze dne 29. ledna 2004 JUDr. Daniela Benešová předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Ševčíková