V rozhodnutí o zamítnutí návrhu na nařízení exekuce, po zrušení usnesení o jejím nařízení odvolacím soudem, soud rozhodne i o nákladech exekutora.

58Co 360/2004 - 73 U S N E S E N Í Městský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Vladimíry Kosovcové a soudců JUDr. Jana Klášterky a JUDr. Naděždy Zachystalové ve věci výkonu rozhodnutí oprávněných: a) Ing.P. S. , b) Ing. E. S. , oba bytem J. u P., U. p. 466, proti povinnému: K. B. , bytem Ú., Ú.39, zast. advokátkou, o nařízení exekuce pro 464.718,75 Kč s příslušenstvím , k odvolání exekutorky JUDr. D. K., Exekutorský úřad P-4, se sídlem P-4, N.1010, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. září 2003, č.j. 13Nc 14882/2002-62, ve znění usnesení ze dne 3. března 2004, č.j. 13Nc 14882/2002-69, t a k t o : Usnesení soudu I. stupně se v zamítavém výroku ohledně nákladů exekutorky z r u š u j e a věc se vrací v uvedeném rozsahu tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením soud I. stupně zamítl návrh exekutorky na zastavení řízení a uložení povinnosti oprávněným nahradit náklady exekuce ve výši 12.532,30 Kč. Podle odůvodnění rozhodnutí soud I. stupně vyšel z toho, že v této věci byl návrh na nařízení exekuce zamítnut usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30.4.2003, č.j. 55Co 104/2003-49, neboť rozsudek, na jehož základě byla nařízena exekuce usnesením soudu I. stupně ze dne 25.3.2002, č.j. 13Nc 14882/2002-5, byl v nalézacím řízení po odvolání povinného zrušen. Návrh na zastavení exek uce byl zamítnut z toho důvodu, že pro takový postup nejsou dány zákonné podmínky, neboť není možné zastavit nenařízenou exekuci podle ust. § 268 odst. 1 písm. b) o.s.ř. ( případně z dalších důvodů podle § 268 a 290 o.s.ř. ve spojení s ust. § 55 odst. 1 e.ř. ), nejedná se ani o případ podle § 55 odst. 2 e.ř., kdy může navrhnout zastavení exekuce exekutor. Pokud se týkalo návrhu na uložení povinnosti oprávněným nahradit exekutorce náklady exekuce, podle soudu I. stupně žádné ustanovení exekučního řádu, včetně ust. § 89 e.ř., s takovou možností nepočítá. Současně dovodil, že mezi exekutorkou a oprávněnými došlo k dohodě o nákladech exekuce v rámci zálohy zaplacené oprávněnými na výzvu exekutorky, která nepodala návrh na zastavení exekuce podle § 55 odst. 2 e.ř. Pro zamítnutí návrhu na nařízení exekuce již nemohl soud I. stupně rozhodovat o nákladech exekuce ve smyslu ust. § 87 odst. 1 e.ř. Proti usnesení, kterým byl zamítnut návrh na uložení povinnosti oprávněným nahradit náklady exekuce, podala exekutorka odvolání. Soudu I. stupně vytkla nesprávné právní posouzení věci. V této souvislosti poukázala na ust. § 151 o.s.ř. a nutnost širšího výkladu ust. § 89 e.ř. Pokud bylo podle názoru soudu I. stupně exekuční řízení ukončeno zamítnutím návrhu na nařízení exekuce odvolacím soudem, mělo být vedle nákladů řízení účastníků rozhodnuto i o nákladech soudního exekutora. Protože se tak v odvolacím řízení nestalo, měl soud I. stupně rozhodnout o nákladech exekutorky samostatným usnesením v souladu s ust. § 151 odst. 1, 2 o.s.ř. ve spojení s ust. § 52 odst. 1 e.ř. Úvaha soudu I. stupně o tom, že v rámci výzvy oprávněnému k zaplacení zálohy dojde i k dohodě o nákladech exekuce pro případ, že usnesení o nařízení exekuce nenabude právní moci, nemá oporu v zákoně a situaci neřeší. Bez soudního rozhodnutí musí být oprávněnému záloha vrácena. Po zrušení rozhodnutí o nařízení exekuce a zamítnutí návrhu navíc není exekutorka oprávněna k výkonu jakéhokoliv úkonu exekuční činnosti, včetně rozhodování o nákladech exekuce v rámci ust. § 88 e.ř. Z těchto důvodů navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a rozhodl o povinnosti oprávněných uhradit exekutorce náklady exekuce, případně aby se závazným právním názorem vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení. Ostatní účastníci řízení se k odvolání nevyjádřili. Odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a řízení jeho vydání předcházející podle § 212 o.s.ř. postupem podle § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné. Podle § 36 odst. 1 e.ř. jsou účastníky exekučního řízení oprávněný a povinný. V exekučním řízení, jehož obsahem je exekuční činnost soudního exekutora, tedy nucený výkon exekučních titulů, není exekutor účastníkem řízení. Exekuce však byla nařízena, byť nepravomocně, nejen k vymožení pohledávky oprávněného, ale i pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny. Náklady exekuce jsou dle části první hlavy VI. ( § 87 a násl. ) e.ř. náklady exekuce (náklady exekutora a správce podniku) a náklady oprávněného. V části exekučního řízení, v níž se jedná o nárocích exekutora na náklady exekuce, je tak soudní exekutor účastníkem řízení a je oprávněn podat odvolání proti rozhodnutí soudu, které se týká nákladů exekuce. Jeho postavení je srovnatelné s postavením např. notáře v dědickém řízení, který je rovněž účastníkem řízení v té jeho části, v níž se jedná o jeho odměně, rozhodnutí o ní má povahu rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ( § 137 o.s.ř. ). Pokud v době rozhodování odvolacího soudu o odvolání proti usnesení o nařízení exekuce nebyl po zrušení rozsudku v nalézacím řízení splněn základní předpoklad pro nařízení exekuce, tedy existence exekučního titulu formálně i materiálně vykonatelného, musel být návrh na nařízení exekuce zamítnut. Jelikož však v exekučním řízení jsou exekutorem vymáhány i náklady exekuce ( § 87 odst. 4 e.ř.), bylo na místě, aby před rozhodnutím o zamítnutí návrhu, kterým se exekuční řízení končí, soud vyzval exekutorku k vyčíslení již vzniklých nákladů exekuce. Pak mohlo usnesení o zamítnutí návrhu na nařízení exekuce obsahovat tři výroky, a to o zamítnutí návrhu na nařízení exekuce ( I.), o odměně, hotových výdajích a náhradách exekutora dle § 90 odst. 1 e.ř. ( II.) a o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, tedy oprávněným a povinným ( výrok III.). K obdobnému závěru v případě zastavení exekuce dospěl zdejší soud v usnesení ze dne 20.11.2003, č.j. 14Co 527/2003-64. Z obsahu spisu vyplývá, že odvolací soud při zamítnutí návrhu na nařízení exekuce rozhodl pouze o nákladech řízení mezi oprávněným a povinným. To však nebrání soudu I. stupně následně rozhodnout i o nákladech soudní exekutorky, jako účastnice části řízení týkajícího se nákladů exekuce, neboť o nich dosud rozhodnuto nebylo. V této souvislosti exekutorka v odvolání správně poukázala na ust. § 151 o.s.ř., přičemž přiléhavějším je ust. § 151a o.s.ř., a to v návaznosti na ust. § 90 odst. 1 e.ř. ( ve spojení s ust. § 52 odst. 1 e.ř. ). Vzhledem k povaze rozhodnutí o zamítnutí návrhu na nařízení exekuce, jako věcného rozhodnutí, pak lze o nákladech exekutorky rozhodnout podle výsledku řízení za použití ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. S ohledem na tento názor odvolacího soudu není závěr soudu I. stupně o tom, že v případě zamítnutí návrhu na nařízení exekuce nemůže soud o nákladech exekuce již rozhodovat, správný. Z těchto důvodů odvolací soud usnesení soudu I. stupně zrušil podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ve spojení s ust. § 167 odst. 2 o.s.ř. a podle ust. § 221 odst. 2 písm. a) o.s.ř. vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení. Na soudu I. stupně nyní bude, aby při zohlednění právního názoru odvolacího soudu rozhodl o tom, kdo a v jaké výši uhradí odměnu soudní exekutorky a její hotové výdaje, včetně příslušné daně z přidané hodnoty, je-li exekutorka jejím plátcem ( § 90 odst. 1 e.ř. ). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. V Praze dne 30. července 2004. JUDr. Vladimíra Kosovcová ,v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Marie Tajovská