Znak "opětovně" lze dovodit v případě stejnorodého vícečinného souběhu trestných činů nebo při recidivě. Naproti tomu předchozí rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání tuto okolnost nemůže založit, neboť nejde ani o předchozí odsouzení za stejný trestný čin ani není zřejmé, zda jde o souběh trestných činů, když v dané trestní věci nelze určit, s jakým výsledkem se skončí předchozí trestní řízení.

61 To 428/2004 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I KY Městský soud v Praze projednal ve veřejném zasedání konaném dne 10. listopadu 2004 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jany Kantorové a soudců JUDr. Marie Schenzerové a JUDr. Václava Kašíka odvolání obžalovaného A. B., nar. 24.5.1985, podané proti rozsudku Obvodního soudu pro 2 sp. zn. 9 T 69/2004 ze dne 16.9.2004, a rozhodl t a k t o: Podle § 258 odst. 1 písmo d/ tr.ř. se napadený rozsudek z r u š u j e v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. se z n o v u rozhoduje tak, že obžalovaný A. B., nar. 24.5.1985, bytem P-8, N. d. 2150/25, j e v i n e n , ž e dne 7.5.2004 ve 21.45 hod. v P-2 na K. n. u vchodu do metra u budovy ČVUT napsal lihovým fixem na průčelní zeď, na mramorové obložení sloupu podloubí a na skleněnou desku vedle schodiště do metra tři nápisy "AZK", čímž poškozenému D. p. hl. m. P., a.s. se sídlem v P-9, S. 217/42 způsobil škodu ve výši 300,- Kč. t e d y: poškodil cizí věc tím, že ji popsal barvou, t í m s p á c h a l trestný čin poškozování cizí věci podle § 257b odst. 1 tr. zák., a o d s u z u j e s e podle § 45 odst. 1 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. k trestu oběcně prospěšných prací ve výměře padesáti (50) hodin. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. je obžalovaný povinen nahradit poškozenému D. p. hl. m. P., a.s. se sídlem v P-9, S. 217/42 škodu ve výši 300,- Kč. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem byl obžalovaný A. B. uznán vinným trestným činem poškozování cizí věci podle § 257b odst. 1, 2 tr. zák. a odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 50ti hodin. Podle § 228 odst. 1 tr.ř. mu byla uložena povinnost nahradit poškozenému D. p. hl. m. P., a.s. škodu ve výši 300,- Kč. Trestného činu se dopustil tak, že dne 7.5.2004 ve 21,45 hod. v P-2, na K. n. u vchodu do metra u budovy ČVUT napsal lihovým fixem na zeď, sloup a na skleněnou desku tři nápisy "AZK", čímž poškozenému D. p. hl. m. P., a.s. způsobil škodu ve výši 300,- Kč. Proti tomuto rozsudku podal včas a řádně odvolání obžalovaný, a to proti všem jeho výrokům. Uvádí v něm, že rozhodnutí obvodního soudu je tendenční a účelové, výpovědi zasahujících policistů trpí závažnými rozpory ohledně odstínu barvy, osob viděných na údajném místě činu, vzdálenosti od místa činu a dalšími. Jejich popis oblečení údajného pachatele se hodí na velkou část mladých lidí v Praze. K zadržení obžalovaného došlo bezdůvodně, s velkou časovou prodlevou, takže skutečný pachatel mohl prostory metra mezitím opustit jiným východem. Nikde rovněž nebyl zajištěn fix či sprej, kterým měly být nápisy vytvořeny. Nesprávně nebyly dále provedeny důkazy výslechem svědka A. S. (společníka obžalovaného v době zadržení) a expertízou k porovnání stěrů z pomalované plochy a rukou obžalovaného. Proto obžalovaný navrhuje, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a obžalovaného zprostil obžaloby, případně aby věc vrátil obvodnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí. Městský soud v Praze přezkoumal podle § 254 odst. 1 tr.ř. napadený rozsudek a jemu předcházející řizení z hlediska vytýkaných vad a dospěl k následujícím závěrům. Obvodní soud provedl dokazování v dostatečném rozsahu, učinil na základě něho odpovídající skutková zjištění a právo obžalovaného na jeho obhajobu rozhodně nezkrátil. Rozpory ve výpovědích svědků C. a P., kterými obžalovaný argumentuje ve svém odvolání, lze souhrnně označit jako rozpory zcela nepodstatné a nemající žádný význam pro případný závěr o jejich nevěrohodnosti. Rovněž návrhy na provedení dalších důkazů se odvolacímu soudu ve shodě s názorem soudu I.stupně jeví jako zcela nadbytečné. Obvodní soud totiž naprosto správně a přesvědčivě vystihl stěžejní momenty důkazní situace spočívající v tom, že obžalovaný byl strážníky Městské policie svědky C. a P. pozorován přímo na místě vytvoření inkriminovaných nápisů (to obžalovaný připouští, byť uvádí, že zde v této době čekal na kouřícího kamaráda). V předmětné době dle výsledků dokazování (výpovědí zasahujících policistů a protokolu o ohledání místa činu) byly tyto nápisy vytvořeny. Obžalovaný byl zadržen několik minut poté v metru, oba strážníci Městské policie C. a P. slyšení u soudu jako svědci s určitostí vyloučili, že by zadržený obžalovaný nebyl totožný s mladíkem, kterého pozorovali při vytváření nápisů. Uvedli, že jej pozorovali zřetelně a navíc jej potkali ještě před zadržením ve vestibulu metra, když se šli přesvědčit na místo činu, zda jejich podezření na zmíněnou trestnou činnost odpovídá skutečnosti. Kromě toho na rukách obžalovaného našli čerstvou barvu stejného odstínu, které bylo užito k pomalování prostor před vchodem do metra. Obžalovaný to sám připouští, i když tuto okolnost vysvětluje ve světle provedených důkazů samozřejmě zcela nevěrohodně tím, že se mu barva dostala na ruce předtím doma při malování cínových vojáčků. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 sp.zn. 14 T 80/2003 ze dne 24.10.2003 pak vyplývá, že proti obžalovanému bylo podmíněně zastaveno trestní stíhání pro stejný trestný čin spáchaný pokračujícím zcela totožným jednáním (nastříkáním barvy sprejem na různé objekty), k němuž se obžalovaný doznal. Pokud na základě těchto skutečností dospěl nalézací soud ve smyslu § 2 odst. 5 tr.ř. k závěru, že vina obžalovaného byla bez důvodných pochybností prokázána, nelze tomuto závěru nic oprávněně vytknout. Pochybení však bylo odvolacím soudem shledáno v použité právní kvalifikaci. Pokud obvodní soud dovodil, že jednání obžalovaného je třeba kvalifikovat jako trestný čin poškozování cizí věci podle § 257b odst. 1, 2 tr. zák. (tedy za použití okolnosti "opětovně", podmiňující použití vyšší trestní sazby), nejde o správný právní názor. Znak "opětovně" lze dovodit v případě stejnorodého vícečinného souběhu trestných činů nebo při recidivě. Naproti tomu předchozí rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání tuto okolnost nemůže založit, neboť nejde ani o předchozí odsouzení za stejný trestný čin, ani není zřejmé, zda jde o souběh trestných činů, když v nynější trestní věci nelze určit, s jakým výsledkem se skončí předchozí trestní řízení. Tuto vadu napadeného rozsudku mohl odvolací soud sám napravit jeho zrušením v celém rozsahu a opětovným rozhodnutím o vině včetně správné právní věci podle § 257b odst. 1 tr.zák. Pokud pak jde o výrok o uloženém trestu v napadeném rozsudku, dospěl odvolací soud k názoru, že v žádném případě nejde o trest nepřiměřeně přísný. Velmi totiž zohledňuje dosavadní bezúhonnost obžalovaného, a to i přes vyšší stupeň společenské nebezpečnosti obdobných jednání, která vandalským způsobem ničí většinu stavebních objektů v hlavním městě Praze. Protože ani výrok soudu I. stupně o náhradě škody netrpí žádnou vadou, byly oba posledně citované výroky odvolacím soudem při jeho rozhodnutí pouze z rozsudku obvodního soudu zopakovány. P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku n e n í další řádný opravný prostředek přípustný. Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání. Nejvyšší státní zástupce je může podat pro nesprávnost kteréhokoli výroku, a to ve prospěch i neprospěch obviněného. Obviněný může podat dovolání pro nesprávnost výroku, který se ho bezprostředně dotýká. Může tak učinit pouze prostřednictvím obhájce, jinak se takové podání nepovažuje za dovolání, byť by bylo takto označeno. Dovolání se podává u soudu, který ve věci rozhodl v prvém stupni, a to do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí. O dovolání rozhoduje Nejvyšší soud. Nutný obsah dovolání je vymezen v ustanovení § 265f tr.ř. v Praze dne 10. listopadu 2004