Pražské správě sociálního zabezpečení je třeba přiznat způsobilost být účastníkem řízení i v řízení vedeném proti ní o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí podle § 267 odst. 1 o.s.ř.

14 Co 140/2005 – 13 U S N E S E N Í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Veselé a soudců Mgr. René Fischera a JUDr. Jany Šrédlové v právní věci žalobce: E. H., a.s. se sídlem v P-5, B., P. H. 7, IČO: 25700642, proti žalovanému: P. s. s. z., se sídlem v P-5, Z. 11, o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí, k odvolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 12. ledna 2005, č. j. 20 C 107/2004 – 5, t a k t o: Usnesení soudu I. stupně s e z r u š u j e a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Napadeným usnesením soud I. stupně zastavil řízení o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Své rozhodnutí odůvodnil ust. § 104 odst. 1 věty prvé o.s.ř., kdy dovodil, že žalovaný nemá způsobilost být účastníkem řízení ve smyslu § 19 o.s.ř. Dále uvedl, že jde o neodstranitelnou vadu řízení, kterou nelze odstranit ani postupem podle § 43 odst. 1 o.s.ř. Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 146 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Proti usnesení podal včasné odvolání žalobce. Soudu I. stupně vytýkal nesprávný právní postup, když v daném případě měl obvodní soud postupovat podle ust. § 43 odst. 1 o.s.ř. a vyzvat žalobce k opravě popř. k doplnění žaloby tak, aby byl žalovaný označen řádně. Obvodní soud nevzal v úvahu tu skutečnost, že žalovaný je účastníkem řízení ve věci výkonu rozhodnutí vykonatelného výkazu nedoplatků vedenému proti společnosti L. s.r.o., proto žalobce podal žalobu nikoliv proti Č. r., ale proti P. s. s. z. Soud I. stupně měl v daném případě aplikovat ust. § 2 odst. 3 zák. č. 219/2000 Sb., podle něhož se na daný spor zákon o majetku státu nevztahuje. Závěrem navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a o.s.ř. správnost napadeného usnesení včetně správnosti postupu v řízení, které jeho vydání předcházelo, aniž by ve věci nařizoval odvolací jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.), a poté shledal odvolání žalobce důvodným. V souzeném případě se žalobce domáhá vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí sepsaných ve vykonávacím řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 34 E 939/2000, v němž se oprávněný – P. s. s. z. domáhá vůči povinnému – L. s.r.o. nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí k vydobytí pohledávky podle vykonatelných výkazů nedoplatků oprávněného. Jde o vylučovací žalobu podle § 267 odst. 1 o.s.ř., kdy žalobce tvrdí, že do soupisu movitých věcí byly sepsány věci, jejichž vlastníkem je žalobce. Podle § 19 o.s.ř. má způsobilost být účastníkem řízení ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti, jinak jen ten, komu ji zákon přiznává. Podle § 21a odst. 1 o.s.ř. jedná za stát před soudem organizační složka státu příslušná podle zvláštního předpisu. Tímto zvláštním předpisem je zák. č. 219/2000 Sb., který organizační složky definuje ve svém § 3. Podle § 3 odst. 2 věty prvé zák. č. 219/2000 Sb. organizační složka není právnickou osobou. Znamená to tedy, že organizační složka nemá způsobilost mít práva a povinnosti podle hmotného práva a tím ani způsobilost být účastníkem řízení ve smyslu § 19 o.s.ř. Nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínek v řízení, který musí vést k zastavení řízení podle § 104 odst. 1 věty prvé o.s.ř. V souzeném případě soudní praxe již dříve dovodila, že P. s. s. z. jako územní orgán Č. s. s. z. ve smyslu § 6 odst. 1 a 2 zák. č. 582/1991 Sb. má způsobilost být účastníkem řízení ve vykonávacím řízení, v němž se domáhá vydobytí pohledávky podle jím vydaného vykonatelného výkazu nedoplatků. Lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2225/2000, v němž Nejvyšší soud ČR dovodil, že „jestliže se O. s. s. z. domáhá soudního výkonu platebního výměru, který sama vydala, má způsobilost být účastníkem řízení ve smyslu § 19 věty za středníkem o.s.ř. a tedy i oprávnění podat návrh na soudní výkon tohoto rozhodnutí“. Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 2458/99 uveřejněném pod č. 3 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001 a odvolací soud nemá důvodu se od tohoto právního názoru odchylovat. Působnost O. s. s. z. pak na území hl. m. Prahy vykonává ve smyslu § 6 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb. P. s. s. z. Podle § 104h odst. 1 zák. č. 582/1991 Sb. jsou vykonatelná rozhodnutí ve věcech pojistného a vykonatelné výkazy nedoplatků titulem pro soudní nebo správní výkon rozhodnutí. Správní výkon rozhodnutí ve věcech pojistného provádí ten orgán, který rozhodnutí vydal v prvním stupni řízení, to platí obdobně i pro výkazy nedoplatků (§ 104h odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb.). Zatímco zák. č. 582/1991 Sb. ve vztahu ke správnímu výkonu rozhodnutí stanoví, že jej provádí ten orgán, který rozhodnutí vydal v prvním stupni (§ 104h odst. 2 cit. zákona), ve vztahu k soudnímu výkonu rozhodnutí speciální ustanovení o tom, který orgán jej provádí, zákon nemá. Z ust. § 108 tohoto zákona však vyplývá, že v těch případech, pokud zákon neobsahuje speciální úpravu, platí pro řízení ve věcech nemocenského pojištění, důchodového pojištění a pro řízení ve věcech pojistného za sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti obecné předpisy o správním řízení. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že P. s. s. z. má ve věci výkonu rozhodnutí pokud jde o vymáhání pohledávky na základě vydaného výkazu nedoplatků způsobilost být účastníkem řízení ve smyslu § 19 část věty za středníkem. Tuto způsobilost jí přiznává právě zák. č. 582/1991 Sb. Ze zákonné dikce § 267 odst. 1 o.s.ř. je zřejmé, že vylučovací žalobou lze uplatnit právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí vůči oprávněnému. Z uvedeného lze dovodit, že P. s. s. z. je třeba přiznat způsobilost být účastníkem řízení i v řízení vedeném proti ní o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí podle § 267 odst. 1 o.s.ř. Opačný závěr, že vylučovací žaloby je nutno podat proti Č. r., by byl v rozporu s výslovným zněním § 267 odst. 1 o.s.ř., z něhož jednoznačně vyplývá, že vylučovací žaloba směřuje vůči oprávněnému ve vykonávacím řízení. Závěr soudu I. stupně o nedostatku způsobilosti být účastníkem řízení P. s. s. z. tedy není správný a odvolacímu soudu proto nezbylo nic jiného, než napadené usnesení podle § 221 odst. 1 o.s.ř. zrušit a věc vrátit podle § 221 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. soudu I. stupně k dalšímu řízení, který tak bude v řízení pokračovat. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 21. března 2005 JUDr. Milada Veselá , v.r. předsedkyně senátu