I. Žalobu dle § 267 odst. 1 o.s.ř. lze podat i v nařízené exekuci vyklizením nemovité věci, stavby, bytu nebo jiné místnosti. Exekuce se pak nevztahuje na osoby, které vyklizovaný objekt užívají na základě vlastního práva neodvozeného od práva povinného, tedy na základě samostatného nájemního práva nebo jiného práva opravňujícího užívat vyklizovaný objekt. II. Pokud byla exekuce vyklizením místnosti provedena, nemůže být dle § 268 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. zastavena a nemůže být tedy ani odložena dle § 266 odst. 2 o.s.ř.

14 Co 191/2005 – 115 U S N E S E N Í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Milady Veselé a soudců JUDr. Jany Šrédlové a Mgr. René Fischera ve věci exekuce oprávněné: D. U., bytem P-2, V. 32, zast. advokátem, proti povinnému: I. a.s., se sídlem P-2, V. 32, zast. advokátem, pro vyklizení místnosti, k odvolání oprávněné do usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. dubna 2004, č.j. 5Nc 649/2003 – 58 t a k t o : Usnesení soudu I. stupně s e m ě n í tak, že se návrh na odklad provedení exekuce z a m í t á . Oprávněné se n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o odklad provedení exekuce v řízení před soudem I. stupně a v odvolacím řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením odložil soud I. stupně provedení exekuce do pravomocného rozhodnutí o žalobě na vyloučení věci z výkonu rozhodnutí vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 13 C 16/2004. Svůj postup odůvodnil soud I. stupně ustanovením § 266 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 268 odst. 1 písm. f) o.s.ř., neboť lze očekávat, že exekuce bude zastavena. Exekuce vyklizením předmětné místnosti byla nařízena 4. 8. 2003. Dne 23. 2. 2004 podal J. S. návrh na odklad exekuce s tím, že předmětnou místnost má v nájmu dle nájemní smlouvy z 30. 9. 1998 a podal pod sp. zn. 13 C 16/2004 excindační žalobu. Uvedené usnesení napadla včasným odvoláním oprávněná. Namítala následující: - Žalobu na vyloučení věci z výkonu rozhodnutí nelze v řízení o vyklizení místnosti vůbec podat a J. S. tak není aktivně legitimován ohledně této žaloby i ohledně návrhu na odklad provedení exekuce. - Exekuce vyklizením již byla dne 30. 4. 2004 exekutorem provedena. Místnost byla vyklizena a povinnému bylo předáno 100.000,- Kč jako synallagmatické plnění oprávněné. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a návrh na odklad exekuce zamítl. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo, dle § 212 a § 212a o.s.ř. a, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.), dospěl k závěru, že odvolání oprávněné je důvodné. Předně je nutno uvést, že odklad provedení exekuce může soud nařídit dle § 266 odst. 2 o.s.ř. i bez návrhu. Není proto právně významný argument oprávněné, že J. S. není aktivně legitimován k podání návrhu na odklad provedení exekuce. Dle § 267 odst. 1 o.s.ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona. Žalobu dle § 267 odst. 1 o.s.ř. lze podat i v nařízené exekuci vyklizením nemovité věci, stavby, bytu nebo jiné místnosti. Exekuce se pak nevztahuje na osoby, které vyklizovaný objekt užívají na základě vlastního práva neodvozeného od práva povinného, tedy na základě samostatného nájemního práva nebo jiného práva opravňujícího užívat vyklizovaný objekt. (blíže JUDr. Vladimír Kurka, JUDr. Ljubomír Drápal: Výkon rozhodnutí v soudním řízení, vydalo Linde Praha a.s., 2004, str. 831). Krom excindační žaloby mohou uvedené osoby podat rovněž návrh na zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř., i když nejsou účastníky exekučního řízení (R 27/1984). Z uvedeného je zřejmé, že J. S., který tvrdí, že je oprávněným nájemcem vyklizované místnosti, je aktivně legitimován k podání vylučovací žaloby dle § 267 odst. 1 o.s.ř. Nelze pak předjímat výsledek takového řízení, tedy, zda je tvrzený nárok J. S. oprávněný. Právě proto umožňuje ustanovení § 266 odst. 2 o.s.ř. odklad provedení exekuce, dokud není oprávněnost či neoprávněnost tvrzeného nároku postavena najisto. Ovšem odklad provedení exekuce lze obecně dle § 266 odst. 1, 2 o.s.ř. nařídit jen v rámci probíhající exekuce, neboť účelem tohoto právního institutu je oddálit právě následky provedení exekuce. Ve smyslu § 73 e.ř. se exekuce vyklizením místnosti provádí dle § 341 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř. tak, že soudní exekutor učiní opatření, aby z vyklizovaného objektu byly odstraněny věci patřící povinnému a příslušníkům jeho domácnosti, jakož i věci, které sice patří někomu jinému, ale jsou se souhlasem povinného umístěny ve vyklizovaném nebo na vyklizovaném objektu a byli vykázáni povinný a všichni, kdo se tam zdržují na základě práva povinného. Z obsahu spisu, konkrétně z protokolu ze dne 30. 4. 2004, je zřejmé, že zde byla exekuce vyklizením předmětné místnosti provedena dne 30. 4. 2004. Soudní exekutor nechal vyměnit zámek a vyklidil veškeré věci, které odvezl do skladu exekutorského úřadu. Přitom exekuce byla provedena dříve, než nastala závaznost napadeného usnesení o odkladu provedení exekuce pro soud, a tedy i pro soudního exekutora, neboť toto usnesení bylo doručeno účastníkům řízení o odklad provedení exekuce dne 10. 5., resp. 11. 5. 2004 (§ 170 odst. 1 o.s.ř.). Pokud byla exekuce vyklizením předmětné místnosti provedena, nemůže být dle § 268 odst. 1 písm. f) o.s.ř. zastavena a nemůže být tedy ani odložena dle § 266 odst. 2 o.s.ř. Odvolací soud se zabýval otázkou, zda je řízení o odklad provedení exekuce po provedení exekuce již bezpředmětné (tehdy by byl na místě postup dle § 218 o.s.ř.) nebo zda je třeba i po provedení exekuce o návrhu na její odklad meritorně rozhodnout, třeba i negativně. Z protokolu o provedení exekuce ze dne 30. 4. 2004 vyplývá, že vyklizené věci nebyly převzaty povinným ani jejich majitelem J. S., ale byly soudním exekutorem odvezeny a uskladněny. Tehdy exekuční řízení formálně pokračuje úschovou věcí a v případě jejich nevyzvednutí dále vypořádáním nákladů uskladnění při současném zpeněžení věcí dle § 342 o.s.ř. Jelikož exekuční řízení v tomto směru pokračuje, i když byla již exekuce provedena, je dle odvolacího soudu na místě o návrhu na odklad provedení exekuce věcně rozhodnout. Odvolací soud proto vázán stavem v době svého rozhodnutí (§ 211, § 254 odst. 4, § 167 odst. 2 a § 154 odst. 1 o.s.ř.) postupoval dle § 220 odst. 2 o.s.ř., změnil napadené usnesení a návrh na odklad provedení exekuce zamítl. Po provedení exekuce nelze vyhovět návrhu na odklad jejího provedení. O nákladech řízení o odklad provedení exekuce bylo rozhodnuto dle § 52 odst. 1 e.ř. ve spojení s § 224 odst. 2, § 142 odst. 1 a § 150 o.s.ř. V řízení o odklad provedení exekuce byla zcela úspěšná oprávněná, neboť tento návrh byl zamítnut. Odvolací soud však dle § 150 o.s.ř. přihlédl ke skutečnosti, že důvodem zamítnutí návrhu byl na oprávněné nezávislý běh času (k provedení exekuce došlo před doručením usnesení o jejím odkladu), kdy jinak věcně bylo napadené usnesení správné (i v exekuci nařízené vyklizením objektu lze podat žalobu dle § 267 odst. 1 o.s.ř.). Náklady soudního exekutora již byly tímto stanoveny příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne 3. 5. 2004, kdy soud I. stupně svým usnesením ze dne 6. 8. 2004, č.j. 5 Nc 649/2003 – 109 rozhodl i o námitkách proti němu dle § 88 odst. 3, 4 e.ř. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. V Praze dne 20. dubna 2005 JUDr. Milada Veselá, v.r. předsedkyně senátu