Prorogace podle § 89a o.s.ř. se může dovolávat jen ten účastník dohody, který ve sporu vystupuje na straně žalobce.

16 Co 144/2005-50 U   s   n   e   s   e   n   í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Javůrkové a soudců JUDr. Ivy Březinové a JUDr. Milana Chmelíčka v právní věci žalobkyně: E.F.C.O.N. C., s.r.o., IČ , se sídlem B., V. 125, zastoupená  advokátkou, proti žalovanému: J. B., nar., bytem P. 5, P. t. 1914/5, zastoupený advokátem, o 89.146,- Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25.1.2005, č.j. 25 C 410/2004-36, t   a   k   t   o   : Usnesení soudu I. stupně se  p o t v r z u j e . O d ů v o d n ě n í: Napadeným usnesením soud I. stupně zamítl námitku nedostatku místní příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 5, kterou vznesl žalovaný podáním ze dne 30.11.2004. Z odůvodnění vyplývá, že žalobce se žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 5 dne 26.8.2004 domáhal po žalovaném zaplacení částky 89.146,- Kč s příslušenstvím s tvrzením, že mezi stranami byla sjednána smlouva o výplatě fixních provizí, podle níž měl žalovaný vrátit finanční rozdíl mezi touto provizí a náhradou následných provizí za druhý rok trvání smlouvy v případě stanoveném v této smlouvě. Žalovaný svým podáním doručeným soudu dne 30.11.2004 navrhl žalobu zamítnout a namítl rovněž nedostatek místní příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 5 s odvoláním na dohodu o obchodním zastoupení, v níž je obsažena dohoda o místní příslušnosti, podle které je pro spory mezi účastníky příslušný Městský soud v Brně. Soud I. stupně poukázal na znění ust. § 11 odst. 1, § 105 odst. 1, § 84 a § 89a o.s.ř. a dospěl k závěru, že v daném případě nebyly dány předpoklady pro užití § 89a o.s.ř., neboť prorogační dohoda (originál či její ověřený opis) musí být soudu předložena společně se žalobou či jiným návrhem na zahájení řízení. Pokud žalobce takovou dohodu spolu s návrhem na zahájení řízení nepředloží, nemůže se žalovaný jejího uzavření dovolávat. Obvodní soud pro Prahu 5 je místně příslušným soudem podle § 85 odst. 2 o.s.ř., neboť není možný postup podle § 89a o.s.ř. Námitku žalovaného tedy soud podle § 105 odst. 4 o.s.ř. zamítl jako nedůvodnou. Takovéto usnesení napadl včasným odvoláním žalovaný. V odvolání uváděl, že v projednávaném případě se nepochybně jedná o obchodní věc, kdy je žalobou uplatňován nárok ze smlouvy o výplatě fixních provizí uzavřené mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti. Žalovaný ve svém podání vznesl námitku místní nepříslušnosti s tím, že ve smlouvě o obchodním zastoupení uzavřené mezi účastníky dne 9.7.2003, je obsažena dohoda o místní příslušnosti, z níž vyplývá, že pro spory účastníků je příslušný soud pro obchodní věci v sídle žalobce dle platných zákonů ČR. Žalovaný spolu se svým podáním rovněž předložil úředně ověřený opis této smlouvy. Prorogační dohoda je pak z pohledu hmotného práva zcela nepochybně dvoustranným právním úkonem obsahujícím jednoznačnou vůli jejích účastníků stanovit si pro případné spory místní příslušnost soudu, jež bude tyto spory řešit. Jestliže zákon přiznává účastníkům řízení rovné postavení, pak nelze připustit interpretaci ust. § 89a o.s.ř. soudem I. stupně tak, jak je obsažena v napadeném usnesení. Takový výklad by znamenal, že účinku prorogační dohody se může úspěšně dovolávat pouze jedna ze stran této dohody, a to ta, jež v řízení vystupuje v procesním postavení žalobce. Pokud tato strana existenci prorogační dohody ignoruje, pak druhá strana nemá žádnou procesní možnost, aby existenci takové dohody namítala, což je v rozporu s jednou ze základních zásad ovládajících soukromé právo vůbec, a to zásady pacta sunt servanda. Žalovaný je toho názoru, že závěr soudu o zamítnutí námitky žalovaného spočívající v nedostatku podmínky místní příslušnosti je nesprávný, a navrhuje, aby odvolací soud napadené usnesení soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Z podnětu podaného odvolání odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a to podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.3.2005 (dále jen „o.s.ř.“) a  aniž nařizoval jednání (ve smyslu ust.  § 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.) dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněné. Podle ust. § 89a o.s.ř. účastníci řízení v obchodní věci se mohou písemně dohodnout na místní příslušnosti jiného soudu I. stupně, ledaže zákon stanoví příslušnost výlučnou. Taková smlouva nebo její ověřený opis musí být doloženy již v žalobě (návrhu na zahájení řízení). Podle § 105 odst. 1 o.s.ř. místní příslušnost zkoumá soud předtím, než začne jednat o věci samé. Rozhodl-li soud o věci samé bez jednání, zkoumá místní příslušnost jen před vydáním rozhodnutí; to neplatí, jde-li o platební rozkaz. Později ji zkoumá jen k námitce účastníka, je-li uplatněna při prvním úkonu, který účastníku přísluší. Jak vyplývá z obsahu spisu, žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 5 dne 26.8.2004 se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 89.146,- Kč s příslušenstvím a navrhl vydání platebního rozkazu. Přílohou této žaloby nebyla dohoda o obchodním zastoupení uzavřená mezi žalobcem a žalovaným, pouze smlouva o výplatě fixních provizí. Tato smlouva neobsahuje dohodu o prorogaci. Soud I. stupně tedy neměl důvod pochybovat   o tom, že je soudem místně příslušným ve smyslu § 85 o.s.ř. Na výzvu soudu, aby doložil smlouvu o obchodním zastoupení, žalobce fotokopii této smlouvy založil do spisu 22.9.2004 a soud I. stupně následně 30.9.2004 vydal platební rozkaz. Proti tomuto platebnímu rozkazu podal žalovaný odpor a současně namítl nedostatek místní příslušnosti, který doložil ověřenou fotokopií smlouvy o obchodním zastoupení ze dne 9.7.2003. Dle článku 7.5 si smluvní strany dohodly jako místo plnění a jako výlučné místo soudu pro všechny spory soud příslušný pro obchodní věci v sídle zastoupeného E.F.C.O.N. dle platných zákonů ČR. Soud I. stupně v projednávaném případě postupoval správně, když před jednáním ve věci samé zkoumal místní příslušnost a z údajů uvedených žalobcem v žalobě dovodil, že místní příslušnost je nutno posuzovat dle ust. § 84 a § 85 odst. 1 a 2 o.s.ř., tedy že místně příslušným je soud, v jehož obvodu má žalovaný bydliště, popřípadě místo podnikání. Zcela správně se též zabýval námitkou žalovaného ohledně nedostatku místní příslušnosti, která mu přísluší při prvním úkonu vůči soudu, a zcela správně též dovodil, že tato námitka není důvodná. Ustanovení § 89a o.s.ř. dává možnost účastníkům písemně si dohodnout jinou místní příslušnost soudu I. stupně, než by na projednání sporu dle zákonných předpokladů a podle § 84 a násl. o.s.ř. připadala. Tato dohoda je možná pouze v případě, že pro projednání daného sporu není stanovena výlučná místní příslušnost (§ 88 o.s.ř.). Pokud tedy žalobce chce, aby věc projednal jiný než zákonem určený místně příslušný soud, je povinen dohodu o prorogaci, jež musí být uzavřena písemně, v originálu nebo v ověřeném opisu doložit již v návrhu na zahájení řízení. Z ust. § 89a o.s.ř. jednoznačně plyne, že tuto možnost, tedy možnost volby mezi místně příslušnými soudy stanovenými zákonem a dohodou účastníků, má pouze žalobce, a je jenom na žalobci, zda tuto možnost využije či podá žalobu u zákonem stanoveného místně příslušného soudu. Nutno připomenout, že pánem sporu je žalobce, a jen žalobce určuje, koho označí jako žalovaného, co bude předmětem sporu a zda žalobu podá  u obecného místně příslušného soudu, soudu na výběr daného či soudu, jehož místní příslušnost si účastníci mezi sebou písemně dohodli. Dohody dle § 89a o.s.ř. se může dovolávat pouze ta strana dohody, která vystupuje ve sporu na straně žalobce, neboť formálním předpokladem pro postup dle tohoto ustanovení je doložení originálu či ověřeného opisu dohody v návrhu na zahájení řízení. Námitka žalovaného, že je porušena rovnost účastníků řízení, pokud se této dohody může dovolávat pouze žalobce, není oprávněná, neboť tato zásada se promítá zejména do ustanovení upravujících vedení řízení a průběh dokazování; pokud žalobce svým úkonem pouze zvolí místně příslušný soud tak, jak mu to povoluje zákon, nelze hovořit o tom, že by byla tato zásada porušena. Pokud žalovaný namítá, že rozhodnutí soudu popírá další zásadu soukromého práva, kterou je zásada pacta sunt servanda, nutno uvést, že tato zásada je zásadou ovládající hmotné právo a v daném případě je řešena otázka procesního charakteru. Jak správně dovodil soud I. stupně, možnosti této dohody se může domáhat pouze ten z účastníků, který je žalobcem, a záleží na jeho vůli, zda se dovolá ustanovení, jež prolamuje zásadu obecné místní příslušnosti, či nikoliv. Jelikož v daném případě nebyla splněna formální podmínka ust. § 89a o.s.ř, tedy že žalobce se nedovolal jiné místní příslušnosti, neboť podal žalobu k obecnému soudu žalovaného a nedoložil spolu se žalobou originál či ověřený opis dohody podle § 89a o.s.ř., nelze považovat námitku nedostatku místní příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 5 vznesenou žalovaným za důvodnou. Odvolací soud usnesení soudu I. stupně jako věcně správné dle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil. P o u č e n í :  Proti tomuto usnesení není odvolání ani dovolání přípustné. V Praze dne 11. července 2005 JUDr. Naděžda Javůrková, v. r. předsedkyně senátu