Nájemné, které oprávněný uhradí za bytovou náhradu v době od vykonatelnosti rozhodnutí o vyklizení bytu za náhradu do provedení výkonu, je jeho účelným nákladem výkonu rozhodnutí.

16 Co 29/2004-159 U s n e s e n í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Milana Chmelíčka a soudců JUDr. Ivy Březinové a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné: H. D., bytem P-5, M. š. 2473/14, zast.  advokátem, proti povinnému: A. D., bytem P-6, N. K. 1432/14, zast.  advokátem, o výkon rozhodnutí vyklizením bytu,  o odvolání povinného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 22. listopadu 2004, č.j. E 5729/2001-145, t a k t o : Usnesení soudu I. stupně   s e   z r u š u j e  a   věc  se   vrací  tomuto soudu k dalšímu řízení.  O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením soud I. stupně uložil povinnému zaplatit oprávněné na náhradě nákladů provedení výkonu rozhodnutí vyklizením bytu částku 81.938,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta. V dané věci byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18.10.2002,  č.j. E 5729/2001-61, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 24.3.2003,  č.j. 54 Co 63/2003-83, k návrhu oprávněné ze dne 19.12.2001 nařízen výkon rozhodnutí vyklizením bytu č. 12 o velikosti 3+1, I. kategorie, v P-5–S., M. š. 14, a přestěhováním povinného do zajištěného náhradního bytu 1+KK s příslušenstvím, I. kategorie, v domě č.p. 1432, P-6-B., N. K. 14. Výkon rozhodnutí byl provedeném dokazování, zahrnujícím i ohledání bytu proveden dne 8.6.2004. Oprávněná jako žalobkyně podáním ze dne 9.1.2004, doplněným dne 3.2.2004, uplatnila dle jeho obsahu mimo jiné nárok na náhradu nákladů, které vynaložila v souvislosti s provedením výkonu rozhodnutí vyklizením bytu a zajištěním náhradního bytu pro povinného v P-6, N. K. 14, v částce 56.151,- Kč s příslušenstvím. Tento její návrh byl vyloučen k samostatnému řízení. K výzvě exekučního soudu oprávněná účelně vynaložené náklady při provádění výkonu rozhodnutí vyklizením bytu prokázala předložením rozpisu plateb za zajištěný náhradní byt pro povinného od prosince 2001 do května 2004 spolu s výpisy ze sporožirového účtu oprávněné, kdy za měsíce prosinec 2001 až červen 2003 (správně má být 2004) uhradila celkem částku 81.938,- Kč. Na výzvu soudu ovšem dále povinná upřesnila, že požaduje na nákladech výkonu rozhodnutí zaplatit pouze částku 66.292 Kč jako náklady za náhradní byt za období od června 2002 do května 2004. Zbylé vzniklé náklady ve výši 16.796,- Kč nepožaduje, neboť je uplatnila jako námitku započtení v jiném řízení (Nc 1268/2003). Soud dle ust. § 151 odst. 1 o.s.ř. rozhodl o povinnosti k náhradě nákladů řízení i bez návrhu, a jelikož má oprávněná nárok na náhradu všech účelně vynaložených nákladů výkonu rozhodnutí, uložil povinnému zaplatit oprávněné částku 81.938,- Kč, tak jak byla řádně doložena. Takovéto usnesení napadl včasným odvoláním povinný. V odvolání uváděl, že nárok oprávněné je nedůvodný, pokud uplatňuje náklady za provedení výkonu rozhodnutí přede dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí – v daném případě to bylo 30.4.2003. Pokud tedy oprávněná požaduje náklady od prosince 2001, aniž by v té době existovalo jakékoliv rozhodnutí soudu, které by uložilo povinnému povinnost vystěhovat se z bytu v P-5 do bytu v P-6, není   tento nárok až do 30.4.2003 důvodný. Dále poukazuje na to, že oprávněná užívala byt v P-6, N. K. 14, pro své osobní potřeby a pro potřeby svých známých, neboť tam měla uskladněny věci své kamarádky a tato kamarádka byt užívala pro své potřeby. Namítá též, že neměl možnost se do bytu nastěhovat před faktickým provedením exekuce, neboť neměl k dispozici nájemní smlouvu k bytu od oprávněné, tato se nenacházela ani v exekučním spisu, a oprávněná mu nepředala ani klíče. Tyto skutečnosti vyplývají z exekučního spisu. Zpochybňuje též výši nájemného a plateb za případné služby spojené s užíváním bytu, když jejich výše je v různých měsících rozdílná. Poukazuje na skutečnost, že ve věci sp.zn. 4C 5/2004 byla vyloučena k samostatnému řízení částka 56.151,-Kč a v rozporu s tímto nárokem oprávněné jí soud přiznal částku 81.938,- Kč. Dále namítá, že se nemohl vyjádřit k účelně vynaloženým nákladům, neboť nebylo nařízeno jednání k projednání výše nákladů. V neposlední řadě namítl i nesprávné platební místo plnění finančních prostředků, neboť se nejedná o náklady právního zastoupení, které by měl platit advokátovi. Žádal, aby odvolací soud zrušil napadené usnesení a věc vrátil k novému projednání Obvodnímu soudu pro Prahu 5, popřípadě aby nárok oprávněné byl zcela zamítnut. Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání, a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.),  poté dospěl k závěru, že dosud nejsou dány podmínky pro konečné rozhodnutí ve věci. Soud I. stupně správně  posoudil náklady, vzniklé oprávněné v souvislosti s placením nájemného za byt, který zajistila povinnému, jako náklady účelně vynaložené při výkonu rozhodnutí vyklizením bytu. Zajištění ve vykonávaném rozhodnutí stanovené bytové náhrady je podmínkou vykonatelnosti rozhodnutí a náhradní byt zpravidla nelze zajistit bez placení nájemného, které musí být oprávněnou hrazeno až do provedení výkonu. Placení nájemného za náhradní byt oprávněnou se tak vztahuje k výkonu rozhodnutí, a oprávněná má  proto dle ust. § 270 odst.2 o.s.ř. právo na náhradu těchto nákladů. Povinný je povinen uhradit toto nájemné za dobu počínající již okamžikem, kdy u vykonávaného rozsudku uběhla lhůta k plnění a končící provedením výkonu rozhodnutí (8.6.2004). Povinný se mýlí, když za den rozhodující pro vznik nároku oprávněné považuje až právní moc rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí, neboť povinnost vyklidit byt do 15 dnů po zajištění bytu náhradního mu byla uložena již vykonávaným rozsudkem (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 13.9.1999, č.j. 28C 163/98-63, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze dne 8.3.2000 č.j. 12 Co 761/99–84 ) a vykonatelným se tento rozsudek stal již tehdy, jakmile oprávněná uvědomila povinného o zajištění bytové náhrady. Poněkud složitější je situace s úhradou za plnění poskytovaná s užíváním bytu. Povinný je povinen nahradit oprávněné pouze ty úhrady plateb za služby, které je nájemce povinen uhradit vždy, tj. bez ohledu na to, zda služby v rozhodném období užívá či nikoli (úklid domu, výtah . Je třeba postavit najisto, zda tento závěr o povinnosti hradit služby bez ohledu na jejich využívání lze učinit i u dalších druhu služeb, které jsou požadovány k úhradě (teplo,voda, vodné, stočné), např. proto, že jsou dodávány pro dům, a následně je úhrada za služby poměrně rozpočítána na nájemce. Úhradu služby, které musí uhradit nájemce jen tehdy, pokud je skutečně využil, nelze po povinném bez dalšího požadovat, ale účelnost vynaložení těchto nákladů na služby musí být v konkrétním případě zdůvodněna, když v tomto případě nelze účelnost nákladů  vždy dovodit. Závěr o částce účelně vynaložené za služby spojené s bytem nelze spolehlivě učinit i proto, že služby jsou hrazeny zálohově a vyúčtovávány, oprávněnou bylo ale předloženo pouze jedno vyúčtování, a to za dobu od prosince 2000 do prosince 2001, když je v něm ovšem i uváděno, že se jedná o 2 měsíce (možná pouze tisková chyba). Jak byly služby vyúčtovány, je třeba zkoumat za celé období do provedení výkonu. Soud I. stupně se takto podrobně částkou požadovanou na nákladech výkonu rozhodnutí nezabýval a v této části je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné (§ 157 odst. 2 o.s.ř.). Proto nezbylo než dle ust. § 221 odst.1 písm. a) a c) a odst. 2 písm. a) o.s.ř. napadené usnesení zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení. V něm  je na  soudu, aby po oprávněné vyžádal doplnění důkazu o vyúčtování za  celé období a zjistil i výslechem oprávněné či jinými důkazy, jak a zda úhrada za jednotlivé služby byla nutno uhradit bez dalšího či zda služba musela být využita, což se neobejde bez nařízení jednání. V novém rozhodnutí pak soud  své závěry ohledně služeb podrobně zdůvodní a  vypořádá se i s ostatními námitkami povinného vznesenými  jím v průběhu řízení i v odvolání tak, aby jeho rozhodnutí bylo přezkoumatelné Dále soud i rozhodne pouze o tom nájemném a úhradě za služby, které jsou oprávněnou v řízení požadovány, když i výši požadovaných nákladů  postaví najisto a zdůvodní. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 21. února 2005 JUDr. Milan Chmelíček, v. r. předseda senátu