Aktivně legitimováni ve věci výkonu rozhodnutí orgánu obce o pokutě uložené dle zák. o přestupcích jsou orgán obce, který rozhodnutí vydal, a to jako správce daně, i sama obec.

Č. j.:  16 Co 461/2004-29 U s n e s e n í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy  JUDr. Milana Chmelíčka a soudců JUDr. Ivy Březinové a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného: M. m. H. K., se sídlem H. K., U.  n. 810, proti povinnému: F. S., bytem P-10, V.  n. 337, o 100,- Kč prodejem movitých věcí, k odvolání oprávněného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 8. 11. 2002, č.j. 32 E 1852/2002-5, po zrušení usnesení zdejšího soudu ze dne 28. 1. 2003, č.j. 39 Co 11/2003-11, usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 9. 2004, č.j. 20 Cdo 998/2003-24, t a k t o : I. Usnesení soudu I. stupně se  m ě n í  tak, že soud nařizuje dle rozhodnutí útvaru městské policie M. m. H. K. ze dne 14. 3. 2000, vydaného v blokovém řízení číslo bloku série DA/1997 14161 A0243046, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 100,- Kč výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí. II. Povinnému se ukládá zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 10 soudní poplatek za návrh na výkon rozhodnutí ve výši 300,- Kč. Nařízení výkonu rozhodnutí se vztahuje nejen na vymožení  pohledávky, ale i na vymožení soudního poplatku. III. Povinnému se zakazuje, aby nakládal s věcmi, které vykonavatel při provedení výkonu rozhodnutí podle tohoto usnesení sepíše. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením soud I. stupně návrh na výkon rozhodnutí zam. Soud I. stupně dovodil, že vymáhané rozhodnutí vydané v blokovém řízení není vykonatelné, neboť neobsahuje náležitosti stanovené v ust. § 85 odst. 3 a 4 zákona č. 200/1990 , o přestupcích, zejména neobsahuje poučení o způsobu zaplacení pokuty a následcích nezaplacení pokuty. K odvolání oprávněného zdejší soud jako soud odvolací usnesením ze dne 28.1.2003, č.j. 39 Co 11/03-11, usnesení soudu I. stupně zrušil a řízení zastavil. Dále rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Zdejší soud zastavil řízení, když dovodil, že oprávněný, tedy M. m. H. K., nemá způsobilost být účastníkem řízení ve smyslu § 19 o.s.ř., neboť tuto způsobilost má ve smyslu ust. § 2 odst. 1 zák. č. 128/2000 Sb. a ust. § 18 odst. 2 písm. c/ obč. zák. pouze obec jako jednotka územní samosprávy. Nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení ve smyslu ust. § 104 odst. 1 o.s.ř. K dovolání oprávněného Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací svým usnesením     ze dne 30. 9. 2004, č.j. 20 Cdo 998/2003-24,  usnesení  zdejšího  soudu ze dne 28. 1. 2003, č.j.   39 Co 11/2003-11, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Dovolací soud shledal závěr zdejšího soudu, že oprávněný nemá způsobilost být účastníkem řízení ve smyslu ust.   § 19 o.s.ř., chybným. Způsobilost orgánu obce být účastníkem řízení totiž přiznává tomuto orgánu ust. § 88 odst. 2 zák. č. 200/1990 Sb., o přestupcích, které stanoví, že správní orgán příslušný k výkonu rozhodnutí o uložení pokuty za přestupek postupuje při výkonu těchto rozhodnutí dle zák.    č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Tento zákon č. 337/1992 Sb. v ust. § 1 odst. 2 stanoví, že správce daně má způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení ve věcech správy daní a poplatků a v tomto rozsahu má i procesní způsobilost, když dle ust. § 1 odst. 3 se za správce daně pokládají i orgány obcí, kterým je zvláštním zákonem svěřeno vybírání poplatků sankční povahy, dále odváděných do územních rozpočtů. Nejvyšší soud i poukázal na to, že obdobně řeší způsobilost správního orgánu být účastníkem řízení o soudní výkon rozhodnutí v ust. § 72 odst. 1 a 2 i zák. č. 67/1971 Sb. (správní řád). Nejvyšší soud za této situace usnesení zdejšího soudu zrušil a dále mu v  řízení uložil zejména posuzovat, kdo je z vykonávaného titulu osobou oprávněnou, když poukázal    i na svou judikaturu k této otázce (rozhodnutí 20 Cdo 134/2002, publikované pod č. 228/2002 v časopise Soudní judikatura). Odvolací soud tedy na základě podaného odvolání přezkoumal napadené usnesení dle ust. § 212, § 212a a § 254 odst. 4 o.s.ř., když v dalším řízení byl vázán výše uvedeným právním názorem soudu dovolacího (§ 243d odst. 1 a § 226 o.s.ř.). Dospěl přitom k závěru, že odvolání je důvodné. Oprávněný má v souladu se závazným právním názorem způsobilost být účastníkem soudního řízení, odvolací soud dále na základě pokynu dovolacího soudu posuzoval, zda tento oprávněný je ve věci i aktivně legitimován. Dospěl přitom ke kladnému závěru. Jestliže zákon přiznává orgánu obce procesní způsobilost k podání návrhu na soudní výkon rozhodnutí a svěřuje mu oprávnění k vybírání poplatků sankční povahy (§ 88 odst.2 zák. č. 200/1990 Sb.      a § 1 odst. 2 a 3 zák. č. 337/1992 Sb.), je nutno dovodit, že orgán obce má i aktivní legitimaci k podání této žaloby. To platí i za situace, kdy ust. § 13 odst. 3 zák. č. 200/1990 Sb. vychází pochopitelně z toho, že taková pokuta uložená orgánem obce je příjmem obce a nikoli jejího orgánu. Zároveň však dle odvolacího soudu ve výkonu rozhodnutí pokuty uložené orgánem obce právě proto i platí, že aktivní legitimaci má nejen orgán obce, ale i sama obec.  V dané věci je aktivně legitimovaný oprávněný stanoven přímo zákonem, proto je rozhodnutí materiálně vykonatelné, i když v něm obec jako osoba oprávněná výslovně uvedena není  a M. m. H. K. je v rozhodnutí nepřesně označen s doplňkem „útvar policie“. Neobstojí ani závěr soudu I. stupně, že vykonávané rozhodnutí není vykonatelné, neboť neobsahuje náležitosti uvedené v § 85 odst. 3 zák. č. 200/1990 Sb., tedy poučení  o způsobu zaplacení pokuty a o následcích nezaplacení pokuty. Stvrdil-li povinný, jako v tomto případě, převzetí bloku na pokutu a složenky k jejímu zaplacení podpisem na části  A bloku vydaného Ministerstvem financí ČR dle ust. § 85 odst. 1 zák. č. 200/1990 Sb., je předložení této části bloku dokladem o tom, že povinný převzal vykonatelné rozhodnutí   (část B takového bloku) a tak byl poučen dle ust. § 85 odst.3 uvedeného zákona (rozsudek NS ČR 20 Cdo 2136/2003). Usnesením soudu I.stupně nepřesně citované rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 776/2000, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 102/2001, stanoví pouze obecně náležitosti rozhodnutí vydaného v blokovém řízení, závěr uvedený v usnesení soudu I. stupně o nedostatcích vykonávaného rozhodnutí však z něj dovodit nelze. Vykonávané rozhodnutí má tedy všechny zákonné náležitosti, pokud byla splatnost pokuty  stanovena  již  29. 3. 2000,  je  vykonávané  rozhodnutí  vykonatelné již 30. 3. 2000, je vymáhána vykonatelným rozhodnutím přiznaná částka, oprávněný je osobou aktivně legitimovanou tuto částku vymáhat, rovněž povinný je shodný s tím, komu byla uložena vymáhaná povinnost, a konečně i způsob výkonu odpovídá vykonávané částce (§ 251, § 255,  § 261 a § 264 odst. 1 o.s.ř.). Odvolací soud proto dle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. a § 323 a násl. o.s.ř. napadené usnesení změnil a výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí nařídil. O povinnosti povinného zaplatit soudní poplatek ve výši 300,- Kč rozhodl odvolací soud dle ust. § 2 odst. 3, § 11 odst. 2 písm. b/ a pol. 16 písm. a/ přílohy k zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Výkon rozhodnutí se vztahuje i na vymožení  soudního poplatku. Povinnost nenakládat s věcmi, které vykonavatel sepíše, byla povinnému uložena v souladu s ust. § 324 o.s.ř. O nákladech řízení před soudy všech stupňů rozhodl odvolací soud dle ust. § 270 odst. 1, za použití § 224 odst. 1 a § 243d odst. 1 věta druhá o.s.ř., když oprávněnému náklady řízení nevznikly. Jednání nebylo třeba nařizovat (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je možno podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Obvodního soudu pro  Prahu 10. Dovolatel musí být zastoupen advokátem. V Praze dne 25. ledna 2005 JUDr. Milan Chmelíček, v. r. předseda senátu