K platnosti smlouvy o postoupení části peněžité pohledávky je z pohledu požadavku určitosti právního úkonu nezbytné, aby část postupované pohledávky byla ve vztahu k pohledávce celkové vymezena dostatečně určitým a v budoucnu nezaměnitelným způsobem, tedy způsobem vylučujícím jakékoli pochybnosti o tom, která část pohledávky byla předmětem postoupení.

50 Cm 241/2002-148 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivou Horákovou v právní věci žalobce: Č. k. a.,  P-7, J. 438/2,  zast.  advokátem, P-1, K. S.8, proti žalovanému: A. P., a.s., P., N. 43, zast. advokátem,  o námitkách žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu č.j. Sm 881/2001-16 ze dne 25.2.2002 na zaplacení CHF 1.247.000,- s příslušenstvím a odměnou t a k t o : I.   Směnečný platební rozkaz č.j. Sm 881/2001-16 vydaný Městským soudem v Praze dne  25.2.2002   ve  znění  opravného   usnesení   č.j.   Sm 881/2001-24  ze  dne 7.4.2002   s e p o n e c h á v á    v platnosti. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení spojených s projednáním námitek žalovaného ve výši Kč 34.095,-. O d ů v o d n ě n í : Směnečným platebním rozkazem č.j. Sm 881/2001-16 ze dne 25.2.2002 ve znění opravného usnesení č.j. Sm 881/2001-24 ze dne  7.4.2002 bylo vyhověno návrhu Č.o.b., a.s., kterým se proti žalovanému domáhala zaplacení směnečné pohledávky ve výši CHF 1.247.000,- se 6 % úrokem ročně z této částky od 6.4.2001 do zaplacení a s odměnou ve výši CHF 4.156,66. Jak ČSOB a.s. v žalobě uvedla, žalovaný vystavil v Praze dne 29.3.2000 směnku vlastní na částku CHF 1.247.000,- splatnou dne 6.4.2001 na řad společnosti  L. F. C.. Směnka byla převedena na řad B. C.P. Jako aval za výstavce směnku podepsala I.a p. b., a.s. Č. a.s., na kterou přešla práva a závazky I. a.s., směnku v souladu s pokynem B. vyplatila jako aval. V zákonem stanovené lhůtě podal žalovaný proti směnečnému platebnímu rozkazu námitky, v nichž navrhl zrušení směnečného platebního rozkazu. Žalovaný namítl, že aval za žalovanou směnku přijatý I. a.s. je od počátku neplatný a I. a.s. nezavazoval, neboť na směnce jsou podpisy pravděpodobně řadových pracovníků I. a.s., kteří neměli právo za I.a.s. podepisovat. Č.a.s. tak na směnku jako aval neměla plnit. Žalovaný dále zpochybnil tvrzení Č. a.s. o právním nástupnictví za I. a.s. podle smlouvy o prodeji podniku ze dne 19.6.2000, namítl nedostatek aktivní legitimace Č. a.s. k podání žaloby, neboť žádný indosament na směnce uvedený neodůvodňuje práva Č. a.s. z předložené směnky, poukázal na nedostatečnou identifikaci B. a vyslovil pochybnost o poskytnutí plnění Č. a.s. osobě oprávněné z předložené směnky. Žalovaný poukázal na nedostatek náležitostí žaloby, neboť neobsahuje vylíčení všech skutečností, které jsou podstatné pro rozhodnutí ve věci, a namítl, že žalobcova pohledávka zanikla započtením. Dle tvrzení žalovaného měla být proti pohledávce  Č. a.s. ze směnky započtena v únoru 2001 pohledávka žalovaného  vůči Č. a.s. ve výši Kč 30.000.000,- jako část nezaplacené pohledávky dle čl. VII. smlouvy o poskytování právních služeb uzavřené dne  12.11.1998 mezi JUDr. V.N. a I. a.s. Pohledávka z uvedené smlouvy byla JUDr. N. postoupena společnosti G.F.L. smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 26.7.2000, která část takto postoupené pohledávky ve výši Kč 30.000.000,- postoupila smlouvou o postoupení pohledávky dne 14.12.2000 žalovanému. Jak žalovaný v námitkách uvedl, „z opatrnosti s odvoláním na ust. Par. 98 občanského soudního řádu a v rozsahu předpokládaném tímto zákonným ustanovením započítává na pohledávku žalobce žalobním návrhem uplatněnou svou pohledávku za právním předchůdcem žalobce, tj. I. a p. b., a.s. v části,  ve které se tyto pohledávky vzájemně kryjí.“. Usnesením č.j. 50 Cm 241/2002-30 ze dne 18.10.2002, které nabylo právní moci dne 21.11.2002, rozhodl soud postupem dle ustanovení § 107a o.s.ř. o připuštění vstupu Č. k.a. do řízení  na místo dosavadního žalobce Č. Žalobce navrhl ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti. Uvedl, že za I.a.s. na směnku připojily svůj podpis osoby k tomu oprávněné s tím, že oprávnění konkrétních fyzických osob k jednání za I. a.s. nemuselo nutně vyplývat pouze ze zápisu členů představenstva I.a.s. v obchodním rejstříku v relevantní době, ale bylo dáno mimo jiné na základě vnitřních předpisů a na základě pověření konkrétních osob výkonem určitých činností ve smyslu § 15 obch.z., že k přechodu práv ze žalované směnky z I. a.s. na Č. a.s. došlo v důsledku prodeje podniku I.a.s. Č.a.s. na základě smlouvy o prodeji podniku ze dne 19.6.2000, jejíž platnost byla pravomocně přezkoumávána v rámci řízení o povolení zápisu prodeje podniku I. a.s. Č. a.s.,  a že identifikace společnosti B.a směnce je dostatečná. K námitce zániku žalované pohledávky v důsledku žalovaným namítaného započtení žalobce uvedl, že pohledávka JUDr. N. ze smlouvy o poskytování právních služeb ze dne 12.11.1998 nikdy nevznikla a tedy nemohla být postoupena a následně ani započtena proti pohledávkám Č.a.s. za žalovaným. Z posledního jednání ve věci soudem nařízeného na den 24.10.2005 se zástupce žalovaného omluvil a požádal o odročení jednání. Jako důvod žádosti o odročení jednání uvedl, že od neděle 23.10.2005 byla u něj diagnostikována vysoce omezená hybnost, v důsledku čehož není schopen absolvovat cestu k Městskému soudu v Praze. Jak vyplývá z ustanovení § 119 odst. 1 o.s.ř., jednání může být odročeno jen z důležitých důvodů, které musí být sděleny. Jednání tak lze odročit pouze z důvodu týkajícího se některého z účastníků či jeho zástupců, který se musí vyznačovat nepředvídatelností a závažností či jinými aspekty ospravedlnitelnosti. Tento důležitý důvod musí být  soudu nejen sdělen, ale rovněž doložen, aby soud mohl posoudit, zda  nastala překážka nebo jiná okolnost, která účastníku či jeho zástupci zabrání se jednání účastnit (obdobně usnesení Nejvyššího soudu České republiky zn. 25 Cdo 911/2000 ze dne 18.7.2000). Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaného s omluvou a se žádostí o odročení jednání soudu žádné lékařské potvrzení o jím tvrzené zdravotní indispozici  soudu nepředložil, třebaže tak jistě učinit mohl, neboť sám uvedl, že omezená hybnost byla u něj diagnostikována již v neděli 23.10.200ř, neshledal soud důvody pro odročení jednání a v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti zástupce žalovaného a při svém rozhodování vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Z prvopisu směnky vystavené  v Praze dne 29.3.2000 má soud za prokázáno, že v této se žalovaný zavázal zaplatit dne 6.4.2001 na řad L. F. C., L., částku CHF 1.247.000,-. Směnka je opatřena doložkou o efektivním placení a rukojemským prohlášením I. a.s. s tím, že rukojemství bylo převzato za výstavce směnky. Společnost L.F. C.  směnku indosovala na řad B. Za tímto indosamentem následuje indosament Č. a.s. na žalobce. Z úředně ověřené kopie smlouvy o poskytování právních služeb uzavřené dne 12.11.1998 mezi smluvními stranami označenými jako „Doc. JUDr. A. G., CSc., JUDr. V.N. a partneři, advokátní kancelář … zastoupená JUDr. V. N., advokátem na straně jedné (dále jen „advokát“)“ a „I. a p. b., a.s. na straně druhé (dále jen „klient“)“, má soud za prokázáno, že JUDr. N. se zavázal poskytnout I. a.s. právní služby spočívající jednak v právním servisu při realizaci  projektu snížení portfolia klasifikovaných aktiv českých bank s možností využití pro všechny finanční i průmyslové instituce ze dne 21.10.1998, ve využití know-how advokáta při sekuritizaci částí pohledávek a v zastupování I. a.s. ve vztahu k tuzemským a zahraničním subjektům participujícím na uskutečňování projektu. V čl. II. bod 5. smlouvy je konstatováno, že banka podpisem na smlouvě výslovně pověřila advokáta řešit veškeré problémy související se sekuritizací pohledávek.  Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to od 11.11.1998 do 31.12.2003 (čl. VI. smlouvy). V čl. III. a IV. smlouvy jsou vymezena práva a povinnosti smluvních stran. V čl. V. smlouvy se banka zavázala, že za právní služby poskytované advokátem v souladu s předmětem právních služeb podle čl. II. smlouvy zaplatí advokátovi odměnu ve výši 1 % z hodnoty sekuritizovaných částí pohledávek za rok činnosti advokáta. V čl. VII. smlouvy se banka zavázala pro případ, že poruší svou povinnost v čl. IV. odst. 4, 5 a 8 smlouvy, zaplatit advokátovi smluvní pokutu ve výši 10 % z objemu advokátem sekuritizovaných částí pohledávek, při nichž došlo ze strany banky k porušení povinností v čl. IV. odst. 4, 5 a 8 uvedených. Přílohou smlouvy je projekt snížení portfolia klasifikovaných aktiv českých bank s možností využití pro všechny finanční i průmyslové instituce Soud má dále za prokázáno: - z opisu neodvolatelného platebního příkazu k budoucí úhradě směnky avalované nebo zaručené I. a.s. ze dne 30.3.2000, že tímto žalovaný přikázal I. a.s., aby z jeho účtu v příkazu konkretizovaného provedla úhradu směnky na částku CHF 1.247.000,- splatné dne 6.4.2001 ve prospěch právoplatného majitele směnky dle jeho instrukcí; příkaz byl přezvat I. a.s. dne 31.3.2000, - z opisu dokumentárního inkasa ze dne 20.3.2001, že tímto B. vyzvala I. a.s. k zaplacení směnky na částku CHF 1.247.000,- splatné dne 6.4.2001; v dokumentárním inkasu jsou uvedeny swiftové kódy a dále referenční číslo 0670010049, - z dopisu ze dne 23.3.2001, že tímto Č. a.s. zaslala žalovanému oznámení o směnce za účelem obstarání inkasa na směnečnou sumu s výzvou k zaplacení směnky, - z dopisu ze dne 3.4.2001, že tímto Č. a.s., oddělení dokumentárních inkas a směnek sdělilo oddělení 4-1 Č. a.s. dispozice ke směnce, kterou jí v originále předložila, - ze swiftové zprávy ze dne 4.4.2001 zaslané Č. a.s. jejímu korespondentovi C.S.(F.B.),  že touto bylo přikázáno zatížit u ní vedený  účet Č. a.s. částkou CHF 1.247.000,- ve prospěch korespondenční banky B., tedy ve prospěch U. A. v souladu s pokyny ve výzvě obsaženými, - ze swiftové zprávy ze dne 4.4.2001 zaslané Č. a.s. B., že touto bylo uvedené společnosti sděleno, že Č.a.s. provádí platbu přes svou korespondenční banku C.S.(F.B.) a označenou korespondenční banku B. tedy přes banku U. A., - z dopisu ze dne 4.4.2001 adresovaného odboru 4-1 Č.a.s., že tímto Č. a.s., divize I. sdělila, že dne 4.4.2001 byl v rámci plnění z avalované směnky č. 830470 zatížen vnitřní účet pobočky 21209 částkou CHF 1.247.000,- (Kč 28.764.549,-), - z výpisu z účtu žalovaného vedeného u Č.a.s., že tento k datu 13.4.2001 vykazoval mínusový zůstatek Kč 28.764.549,-, - z výpisu z obchodního rejstříku  vedeného Městským soudem v Praze v oddíle B.XXXVI, vložka 46 týkajícího se Č. a.s., že Č.a.s. odkoupila na základě smlouvy o prodeji podniku ze dne 19.6.2000 od I. a.s. celý podnik I.a.s., který představuje soubor věcí, práv a jiných majetkových hodnot, které patří I.a.s. a slouží k provozování podniku I. a.s. nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit, - z úředně ověřené kopie smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 27.6.2000, že v této JUDr. V. N. jako postupitel projevil vůli postoupit na společnost G.jako postupníka pohledávku ve výši Kč 3.350.000.000,-, která je ve smlouvě konkretizována jako nezaplacená smluvní pokuta vyplývající ze smlouvy o poskytování právních služeb uzavřené dne 12.11.1998 mezi postupitelem a I. a.s.; v čl. III. smlouvy je konkretizován způsob vzniku postupované pohledávky,   - z kopie smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 14.12.2000, že v této G. jako postupitel projevila vůli postoupit na žalovaného jako postupníka část pohledávky ve výši Kč 30.000.000,- z pohledávky ve výši Kč 3.350.000.000,-, kterou měla nabýt smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 27.6.2000 uzavřenou s JUDr. N. - z kopie oznámení ze dne 14.12.2000, že tímto G.oznámila Č. a.s., že část pohledávky  ve výši Kč 30.000.000,- vzniklé na základě smlouvy o poskytování právních služeb z 12.11.1998 (v oznámení chybně uvedeno 1988) postoupila žalovanému, - z kopie oznámení ze dne 25.1.2001, že tímto žalovaný sdělil Č. a.s., že podle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 14.12.2000 uzavřené s G. se stal věřitelem pohledávky ve výši Kč 30.000.000,- s příslušenstvím za I. a.s. vzniklé dle čl. VII. smlouvy uzavřené dne 12.11.1998 s JUDr. N. a vyzval ji k zaplacení uvedené pohledávky; pro případ, že Č. a.s. pohledávku žalovanému nezaplatí, uplatnil ji žalovaný k započtení proti pohledávce Č.a.s. z titulu zaplacení rukojemského závazku převzatého I.a.s. na směnce na částku CHF 1.247.000,- s účinky ke dni vzniku této pohledávky; v oznámení je žalovaným výslovně konstatováno, že Č.,a.s. jako právní nástupce I. a.s. je ručitelem směnečného závazku žalovaného ve výši CHF 1.247.000,- splatného dne 6.4.2001 a že v případě nezaplacení směnečného dluhu žalovaným se v rozsahu vyplacení směnečného rukojemství stane věřitelem žalovaného Č. a.s., - ze smlouvy o postoupení pohledávek . ze dne 11.7.2002, že touto Č. a.s. jako postupitel postoupila na žalobce jako postupníka pohledávku vůči žalovanému ve výši Kč 40.570.595,05 jako pohledávku vyplývající ze smlouvy o převzetí směnečného rukojemství uzavřené mezi I. a.s. a žalovaným dne 2.4.1997; v čl. 2. bod 2.1. smlouvy je konstatováno, že postupitel splnil svůj závazek a jako směnečný avalista zaplatil za žalovaného směnečný peníz v částce CHF 1.247.000,-. Pokud soud dále provedl důkaz kopií výzvy z 25.8.2000, z této listiny neučinil žádná skutková zjištění, která by pro jeho rozhodnutí mohla být významná. Podle čl. I. § 78 odst. 1 zákona směnečného a šekového (dále jen „ZSŠ“) je  výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Není-li směnka cizí zaplacena, má dle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle §§ 48 a 49 ZSŠ. Podle čl. I. § 30 odst. 1 ZSŠ může být zaplacení směnky pro celý směnečný peníz nebo pro jeho část zaručeno směnečným rukojemstvím. Podle čl. I. § 32 odst. 1 ZSŠ je směnečný rukojmí zavázán jako ten, za koho se zaručil. Podle čl. I. § 32 odst. 3 ZSŠ zaplatí-li směnečný rukojmí směnku, nabývá práv ze směnky proti tomu, za koho se zaručil, a proti všem, kdož jsou této osobě směnečně zavázáni.   Podle § 467 odst. 1 obch.z. se smlouvou o prodeji podniku prodávající zavazuje odevzdat kupujícímu podnik a převést na něj vlastnické právo k podniku a kupující se zavazuje převzít závazky prodávajícího související s podnikem a zaplatit kupní cenu. Podle § 477 odst. 1 obch.z. na kupujícího přecházejí všechna práva a závazky, na které se prodej vztahuje. Podle čl.  I.  § 16 odst. 1 ZSŠ platí o tom, kdo má směnku v rukou, že je řádným majitelem, prokáže-li své právo nepřetržitou řadou indosamentů, a to i tehdy, je-li poslední z nich blankoindosamentem. Podle § 524 odst. 1 obč.z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou dle § 580 obč.z. započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení. Podle § 37 odst. 1 obč.z. musí být právní úkon učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Podle § 175 odst. 4 o.s.ř. soud nařídí k projednání námitek žalovaným včas podaných jednání. V rozsudku soud vysloví, zda směnečný platební rozkaz ponechává v platnosti nebo zda ho zrušuje a v jakém rozsahu. V daném případě Č. a.s. jako subjekt původně žalující uplatnila proti žalovanému právo ze směnky žalovaným vystavené v Praze dne 29.3.2000 na řad L. F. C. P. na částku CHF 1.247.000,- se splatností dne 6.4.2001 a avalované I.a.s. Jedná se platnou směnku vlastní dle čl. I. § 75 ZSŠ, ze které žalovaný je zavázán jako výstavce dle čl. I. § 78 odst. 1 ve spojení s čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ. Společnost L. F.C. P.jako směnečný remitent směnku indosovala na řad B. která se dle čl. I. § 16 odst. 1 ZSŠ stala subjektem ze směnky oprávněným. Poté, kdy Č. a.s. jako právní nástupce I. a.s., která zaplacení směnky dle čl. I. § 30 odst. 1 zaručila, poskytla plnění z titulu směnečného rukojemství společnosti B., nabyla práva ze směnky Č.a.s., a to dle čl. I. § 32 odst. 3 ZSŠ. Indosací směnky Č. a.s. na žalobce došlo k převodu směnečných práv na žalobce. Pokud jde o námitky žalovaného, žádná z nich ho nemohla zprostit jeho povinnosti směnku v plném rozsahu zaplatit. Jako ryze účelovou je třeba odmítnout námitku žalovaného, že žaloba neobsahuje vylíčení všech skutečností, které jsou podstatné pro rozhodnutí ve věci. Rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 o.s.ř. je třeba rozumět údaje, které jsou nezbytné k tomu, aby bylo nepochybné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Povinností žalobce je tak vylíčit skutkový děj v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci. Č. a.s., jíž byla žaloba s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podána, v žalobě dostatečně vyčerpávajícím a nezaměnitelným způsobem popsala směnku, ze které bylo právo proti žalovanému uplatněno, popsala způsob, jakým směnka byla zaplacena,  a jasně a srozumitelně uvedla, že plnění proti žalovanému se domáhá dle čl. I. § 32 odst. 3 a čl. I. § 49 ZSŠ, tedy jako rukojmí, který poskytl plnění na směnku.  Žaloba tak žalovaným namítanými vadami netrpí. K námitce žalovaného, že Č. a.s. na směnku jako aval plnit neměla, neboť za I. a.s. aval pravděpodobně podepsali řadoví pracovníci I. a.s., kteří neměli právo za ni podepisovat, a aval je neplatný, je třeba uvést, že namítat vady podpisu může pouze ten, o jehož podpis se má jednat. Žalovaný tak nemůže úspěšně uplatňovat námitku případných vad podpisu I. a.s. jako směnečného rukojmího, neboť tato námitka mu jako avalátovi, za kterého I. a.s. rukojemství převzala,  vůbec nepřísluší. Rukojemské prohlášení tak, jak bylo I. a.s. na směnce napsáno, je v souladu s čl. I. § 31  ZSŠ, který pro platný vznik směnečného rukojemství požaduje pouze to, aby prohlášení rukojmím podepsané bylo napsáno na směnce nebo na jejím přívěsku a vyjádřeno slovy „jako rukojmí“ nebo jinou doložkou stejného významu s tím, že dle čl. I. § 31 odst. 3 ZSŠ lze směnečné rukojemství založit i pouhým podpisem rukojmího, pokud tento je připojen na líci směnky a pokud nejde o podpis směnečníka nebo výstavce. Jestliže rukojmím má být právnická osoba, je třeba, aby podpis odpovídal způsobu, jakým právnické osoby podepisují, tedy aby u vytištěné či vypsané obchodní firmy byl připojen podpis osoby či osob, které za právnickou osobu jednaly.  Podpis I. a.s. v levé části směnky připojený u doložky „jako aval za výstavce“ tak zakládá směnečné rukojemství I. a.s. Uvedená námitka žalovaného proto nemohla být úspěšnou. Úspěšnou nemohla být ani další námitka žalovaného zpochybňující právní nástupnictví Č. a.s. po I.a.s. Dne 19.6.2000 byla uzavřena smlouva o prodeji podniku mezi I. a.s. jako prodávajícím a  Č. a.s. jako kupujícím, na základě které došlo dnem její účinnosti, tedy dnem 19.6.2000, k přechodu veškerých vlastnických práv k věcem, jiným právům a jiným majetkovým hodnotám, jež sloužily k provozování podniku prodávajícího. Na kupujícího přešly též veškeré pohledávky a závazky,  které náležely k podniku prodávajícího. Tato skutečnost je soudu známa z jeho rozhodovací činnosti (§ 121 o.s.ř.) a  vyplývá též z výpisu z obchodního rejstříku Č.a.s., kde nástupnictví Č. a.s. po I. a.s. je zapsáno. V důsledku prodeje podniku I. a.s. se tak  subjektem ze směnky zavázaným jako směnečný rukojmí stala Č. a.s. Jak v řízení bylo prokázáno, Č. a.s. jako směnečný rukojmí směnku vyplatila  B., která v době platby byla řádným majitelem směnky, a v souladu s čl. I. § 32 odst. 3 ZSŠ nabyla práv ze směnky proti žalovanému. Je třeba v této souvislosti  připomenout,  že k přechodu práv ze směnky při jejím zaplacení avalem není nutný rubopis, jak již bylo konstatováno Nejvyšším soudem České republiky v jeho rozhodnutí zn. 29 Odo 878/2003 ze dne 16.3.2004. Pokud tedy práva ze směnky byla směnečným platebním rozkazem přiznána ČSOB a.s., stalo se tak zcela v souladu se zákonem, neboť v době vydání směnečného platebního rozkazu nositelem práv ze směnky byla právě Č. a.s. Neobstojí tak námitka žalovaného, že žádný indosament na směnce nezakládá právo Č. a.s. plnění ze směnky se domáhat. Obdobně nemůže obstát ani námitka žalovaného, že B. není na směnce dostatečně identifikována. Ze žádného ustanovení ZSŠ nevyplývá, že by k identifikaci právnické osoby, která je účastníkem  směnečných vztahů, nebylo postačující uvedení její obchodní firmy. Pokud tedy  L. F. C. P. na jejíž řad žalovaný směnku vystavil a která směnku na B. indosovala, v indosamentu uvedla pouze obchodní firmu indosatáře, nelze tomuto nic vytknout, neboť takový postup není v rozporu s úpravou obsaženou v ZSŠ. Jako nedůvodnou je třeba odmítnout námitku žalovaného, jíž žalovaný zpochybnil, že Č. a.s. plnění ze směnky osobě ze směnky oprávněné poskytla. Z listinných důkazů předložených žalobcem má soud za dostatečně prokázáno, že dne 4.4.2001 byl účet Č. a.s. zatížen částkou CHF 1.247.000,- ve prospěch korespondenční banky B. což bylo potvrzeno dopisem Č. a.s., divize I. z téhož dne. Účet žalovaného vedený u Č. a.s. pak k datu 13.4.2001 vykazoval mínusový zůstatek ve výši Kč 28.764.549,-, která odpovídá přepočtu částky vyplacené Č. a.s. jako rukojmím za žalovaného  na koruny české. U této námitky je navíc třeba uvést, že žalovaný pouze vyslovil pochybnost o tom, že plnění poskytnuto nebylo, aniž by neposkytnutí plnění z titulu směnečného rukojemství kategoricky namítl.  Námitka se tak jeví značně účelovou. Této účelovosti nasvědčuje i další námitka žalovaného, že pohledávka Č. a.s. zanikla započtením. Pokud by totiž Č. a.s. nositelem pohledávky vůči žalovanému nebyla, jak se žalovaný pokoušel tvrdit,  nebylo by žádného rozumného důvodu pro jakékoli zápočty ze strany žalovaného. Jak žalovaný uvedl, proti pohledávce Č. a.s. ze směnky byla v únoru 2001 započtena pohledávka žalovaného vůči Č. a.s. ve výši Kč 30.000.000,- jako část nezaplacené pohledávky dle čl. VII. smlouvy o poskytování právních služeb uzavřené dne 12.11.1998 mezi JUDr. V.N. a I. a.s. Po provedeném dokazování ani tato námitka nebyla soudem shledána důvodnou. Z listin předložených žalovaným lze mít za prokázáno, že dne 27.6.2000 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky, ve které JUDr. N. projevil vůli postoupit na G.pohledávku ve výši Kč 3.350.000.000,- ve smlouvě konkretizovanou jako nezaplacená smluvní pokuta vyplývající ze smlouvy o poskytování právních služeb uzavřené dne 12.11.1998 mezi JUDr. N.a I.s.. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 14.12.2000  G.projevila vůli  postoupit z pohledávky, kterou měla nabýt smlouvou ze dne 27.6.2000,  část ve výši Kč 30.000.000,- na žalovaného. Obě postupní smlouvy popisují pohledávku, jež měla být postupována, stejným způsobem, a to jako  pohledávku vzniklou nezaplacením smluvní pokuty, na kterou měl vzniknout nárok JUDr. N. vůči I. a.s. v důsledku porušení smlouvy o poskytování právních služeb  mezi uvedenými subjekty uzavřené dne 12.11.1998. V obou postupních smlouvách je určena výše postupované pohledávky s tím, že u smlouvy uzavřené dne 14.12.2000 byla předmětem postoupení pouze část z částky Kč 3.350.000.000,- jako celkové pohledávky na zaplacení smluvní pokuty, a to částka Kč 30.000.000,-. Postupovanou pohledávku tak lze považovat za dostatečně vymezenou, pokud jde o určení jejího dlužníka a věřitele,  pokud jde o důvod jejího vzniku, a rovněž pokud jde o výši, v jaké tato byla postupována. Požadavkům kladeným zákonem na platný právní úkon z hlediska jeho určitosti (§ 37 odst. 1 obč.z.) však vyhovuje pouze postupní smlouva z 27.6.2000 uzavřená mezi JUDr. N.a G. kterou měla být postoupena celá pohledávka na zaplacení smluvní pokuty vyčíslená částkou Kč 3.350.000.000,-. Pokud jde o postupní smlouvu, jejímž předmětem měla být částka Kč 30.000.000,- z částky Kč 3.350.000.000,-, tato jako platný právní úkon obstát nemůže.  Není pochyb o tom, že v případě peněžité pohledávky lze platně postoupit i jen její část.  Aby však takový úkon vyvolal zamýšlené právní účinky, je nezbytné, aby část postupované pohledávky byla ve vztahu k pohledávce celkové vymezena dostatečně určitým a v budoucnu nezaměnitelným způsobem, tedy způsobem vylučujícím jakékoli pochybnosti o tom, která část pohledávky byla předmětem postoupení, a v návaznosti na to pak, kdo je nositelem té které části pohledávky. Na tomto požadavku je třeba trvat zejména s ohledem na možné budoucí spory s postupovanou pohledávkou související. Pokud by se v budoucnu ukázalo,  že pohledávka, z níž část byla postoupena na jeden či více subjektů,  v době jejího postoupení neexistovala v plné výši v postupní smlouvě deklarované,  nutně by vyvstala otázka, do které části pohledávky  postoupená část či postoupené části patří,  zda do části existentní či do části neexistentní.  Při nedostatečném určení části pohledávky ve vztahu k pohledávce celkové ve smlouvě o postoupení takové části pohledávky by se pak jak postupitel tak postupník mohl oprávněně dovolávat toho, že  ta část pohledávky, jejímž je, resp. by měl být nositelem po postoupení, je právě tou částí, která byla jako existující zjištěna. Důsledkem takové situace by bylo, že některý ze subjektů by disponoval s pohledávkou neexistující, přičemž určení oprávněného nositele pohledávky či její části by  bylo  prakticky nemožné. Vzhledem k tomu, že takovou nejistotu v právních vztazích není možno připustit, lze bez  dalšího komentáře  uzavřít, že v případě postoupení části pohledávky je třeba trvat na přesném a dostatečně konkrétním vymezení této části pohledávky k pohledávce celkové. S ohledem na to, že smlouva o postoupení části pohledávky ze dne 14.12.2000 určení postupované části pohledávky  ve vztahu k pohledávce celkové postrádá, nemůže obstát jako platný právní úkon z hlediska ustanovení § 37 odst. 1 obč.z.  Z tohoto důvodu pak soud nehodnotil, zda pohledávka na zaplacení smluvní pokuty ve výši Kč 3.350.000.000,- JUDr. Nemethovi vznikla či nikoli, neboť částka Kč 30.000.000,- jako část z této pohledávky by i v případě prokázání její existence nemohla být pro neplatnost postupní smlouvy ze dne 14.12.2000 účinně nabyta žalovaným. S odkazem na shora uvedené pak nelze než konstatovat, že pohledávka ve výši Kč 30.000.000,- nemohla být úspěšně žalovaným  započtena vůči pohledávce Č., a.s. jí vzniklé vyplacením směnky jako směnečným rukojmím (čl. I. § 32 odst. 3 ve spojení s čl. I. § 49 ZSŠ), neboť žalovaný se nositelem takové pohledávky vůbec nestal. Projev vůle směřující k započtení vzájemných pohledávek obsažený v dopise žalovaného ze dne 25.1.2001, stejně jako jeho projev vůle směřující k započtení vzájemných pohledávek v soudním řízení (§ 98 o.s.ř.) tak nemohly zamýšlený účinek, tedy zánik žalobcovy pohledávky, resp. pohledávky Č. a.s. na zaplacení částky CHF 1.247.000,- s příslušenstvím a odměnou, způsobit. Vzhledem k tomu, že žádná z námitek žalovaného nebyla shledána důvodnou, rozhodl soud o ponechání směnečného platebního rozkazu č.j. Sm 881/2001-16 ze dne 25.2.2002 ve znění opravného usnesení č.j. Sm 881/2001-24 ze dne 7.4.2002 v platnosti. Pro úplnost je třeba uvést, že soud nepřistoupil k provedení dalších důkazů žalovaným navržených. Jednalo o důkazy, jimiž měla být prokázána žalovaným namítaná neplatnost rukojemského závazku I. a.s, a dále o důkazy navržené k prokázání existence pohledávky  JUDr. N. ze smlouvy o poskytování právních služeb ze dne 12.11.1998.   Jak výše bylo konstatováno, rukojemské prohlášení I. a.s. bylo na směnce převzato v souladu se ZSŠ  a I. a.s. jím platně založila svůj směnečný závazek. Vzhledem k tomu, že žalovanému  jako avalátovi nepřísluší namítat vady podpisu avala, bylo by zjišťování toho, které osoby za I. a.s. při převzetí rukojemského prohlášení jednali, v příkrém rozporu se zásadou hospodárnosti občanského soudního řízení vyjádřenou v ustanovení § 6 a  § 117 odst. 1 o.s.ř., neboť jakákoli zjištění soudem z navržených důkazů případně učiněná by pro jeho rozhodnutí nemohla být nijak významná. Totéž se týká  důkazů navržených k prokázání existence pohledávky JUDr. N., jejíž část měla být na žalovaného postoupena a jím následně započtena proti pohledávce Č., a.s. z předmětné směnky. Smlouva o postoupení pohledávky ze dne 14.12.2000 byla soudem posouzena jako neplatný právní úkon, v důsledku čehož nebylo pro rozhodnutí soudu relevantní, zda pohledávka, jež měla být předmětem postoupení, existovala či nikoli. Usnesením vyhlášeným soudem při jednání ve věci konaném dne 24.10.2005 bylo proto v souladu s ustanovením § 120 odst. 1 o.s.ř. provedení dalších důkazů žalovaným navržených zamítnuto. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého bylo plně úspěšnému žalobci přiznáno právo na náhradu nákladů řízení spojených s projednáním námitek žalovaného ve výši odpovídající 9 režijním paušálům po Kč 75,- dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (6x podání soudu, 3x účast při jednání) a dále ve výši odpovídající 19 % dani z přidané hodnoty z odměny za zastupování žalobce advokátem a z náhrad dle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. (Kč 33.420,-). Náklady řízení v celkové výši Kč 34.095,- je žalovaný povinen v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce. Pokud jde o náklady řízení žalobcem vynaložené do vydání směnečného platebního rozkazu, tyto byly přiznány již tímto platebním rozkazem, který byl současně ponechán v platnosti. Poučení:   Proti tomuto rozsudku   l z e   podat do 15 dnů ode dne jeho    doručení odvolání, a  to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Městského soudu v Praze. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. V Praze dne 24. října 2005 Mgr. Iva   H o r á k o v á ,  v.r. samosoudkyně                     50 Cm 241/2002-148 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Ivou Horákovou v právní věci žalobce: Č. k. a.,  P-7, J. 438/2,  zast.  advokátem, P-1, K. S.8, proti žalovanému: A. P., a.s., P., N. 43, zast. advokátem,  o námitkách žalovaného proti směnečnému platebnímu rozkazu č.j. Sm 881/2001-16 ze dne 25.2.2002 na zaplacení CHF 1.247.000,- s příslušenstvím a odměnou t a k t o : I.   Směnečný platební rozkaz č.j. Sm 881/2001-16 vydaný Městským soudem v Praze dne  25.2.2002   ve  znění  opravného   usnesení   č.j.   Sm 881/2001-24  ze  dne 7.4.2002   s e p o n e c h á v á    v platnosti. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení spojených s projednáním námitek žalovaného ve výši Kč 34.095,-. O d ů v o d n ě n í : Směnečným platebním rozkazem č.j. Sm 881/2001-16 ze dne 25.2.2002 ve znění opravného usnesení č.j. Sm 881/2001-24 ze dne  7.4.2002 bylo vyhověno návrhu Československé obchodní banky, a.s., IČ – 00001350 (dále jen „ČSOB a.s.“), kterým se proti žalovanému domáhala zaplacení směnečné pohledávky ve výši CHF 1.247.000,- se 6 % úrokem ročně z této částky od 6.4.2001 do zaplacení a s odměnou ve výši CHF 4.156,66. Jak ČSOB a.s. v žalobě uvedla, žalovaný vystavil v Praze dne 29.3.2000 směnku vlastní na částku CHF 1.247.000,- splatnou dne 6.4.2001 na řad společnosti  London Forfaiting Company PLC. Směnka byla převedena na řad BANCO COMERCIAL PORTUGUES – SFE (dále jen „BCP“). Jako aval za výstavce směnku podepsala Investiční a Poštovní banka, a.s. (dále jen „IPB a.s.“). ČSOB a.s., na kterou přešla práva a závazky IPB a.s., směnku v souladu s pokynem BCP vyplatila jako aval. V zákonem stanovené lhůtě podal žalovaný proti směnečnému platebnímu rozkazu námitky, v nichž navrhl zrušení směnečného platebního rozkazu. Žalovaný namítl, že aval za žalovanou směnku přijatý IPB a.s. je od počátku neplatný a IPB a.s. nezavazoval, neboť na směnce jsou podpisy pravděpodobně řadových pracovníků IPB a.s., kteří neměli právo za IPB a.s. podepisovat. ČSOB a.s. tak na směnku jako aval neměla plnit. Žalovaný dále zpochybnil tvrzení ČSOB a.s. o právním nástupnictví za IPB a.s. podle smlouvy o prodeji podniku ze dne 19.6.2000, namítl nedostatek aktivní legitimace ČSOB a.s. k podání žaloby, neboť žádný indosament na směnce uvedený neodůvodňuje práva ČSOB a.s. z předložené směnky, poukázal na nedostatečnou identifikaci BCP a vyslovil pochybnost o poskytnutí plnění ČSOB a.s. osobě oprávněné z předložené směnky. Žalovaný poukázal na nedostatek náležitostí žaloby, neboť neobsahuje vylíčení všech skutečností, které jsou podstatné pro rozhodnutí ve věci, a namítl, že žalobcova pohledávka zanikla započtením. Dle tvrzení žalovaného měla být proti pohledávce  ČSOB a.s. ze směnky započtena v únoru 2001 pohledávka žalovaného  vůči ČSOB a.s. ve výši Kč 30.000.000,- jako část nezaplacené pohledávky dle čl. VII. smlouvy o poskytování právních služeb uzavřené dne  12.11.1998 mezi JUDr. Věslavem Nemethem a IPB a.s. Pohledávka z uvedené smlouvy byla JUDr. Nemethem postoupena společnosti GOLDFUND FINANCIAL LLC. (dále jen „GF LLC“) smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 26.7.2000, která část takto postoupené pohledávky ve výši Kč 30.000.000,- postoupila smlouvou o postoupení pohledávky dne 14.12.2000 žalovanému. Jak žalovaný v námitkách uvedl, „z opatrnosti s odvoláním na ust. Par. 98 občanského soudního řádu a v rozsahu předpokládaném tímto zákonným ustanovením započítává na pohledávku žalobce žalobním návrhem uplatněnou svou pohledávku za právním předchůdcem žalobce, tj. Investiční a Poštovní bankou, akciovou společností, v části,  ve které se tyto pohledávky vzájemně kryjí.“. Usnesením č.j. 50 Cm 241/2002-30 ze dne 18.10.2002, které nabylo právní moci dne 21.11.2002, rozhodl soud postupem dle ustanovení § 107a o.s.ř. o připuštění vstupu České konsolidační agentury, IČ – 70109966, do řízení  na místo dosavadního žalobce ČSOB a.s. Žalobce navrhl ponechání směnečného platebního rozkazu v platnosti. Uvedl, že za IPB a.s. na směnku připojily svůj podpis osoby k tomu oprávněné s tím, že oprávnění konkrétních fyzických osob k jednání za IPB a.s. nemuselo nutně vyplývat pouze ze zápisu členů představenstva IPB a.s. v obchodním rejstříku v relevantní době, ale bylo dáno mimo jiné na základě vnitřních předpisů a na základě pověření konkrétních osob výkonem určitých činností ve smyslu § 15 obch.z., že k přechodu práv ze žalované směnky z IPB a.s. na ČSOB a.s. došlo v důsledku prodeje podniku IPB a.s. ČSOB a.s. na základě smlouvy o prodeji podniku ze dne 19.6.2000, jejíž platnost byla pravomocně přezkoumávána v rámci řízení o povolení zápisu prodeje podniku IPB a.s. ČSOB a.s.,  a že identifikace společnosti BCP na směnce je dostatečná. K námitce zániku žalované pohledávky v důsledku žalovaným namítaného započtení žalobce uvedl, že pohledávka JUDr. Nemetha ze smlouvy o poskytování právních služeb ze dne 12.11.1998 nikdy nevznikla a tedy nemohla být postoupena a následně ani započtena proti pohledávkám ČSOB a.s. za žalovaným. Z posledního jednání ve věci soudem nařízeného na den 24.10.2005 se zástupce žalovaného omluvil a požádal o odročení jednání. Jako důvod žádosti o odročení jednání uvedl, že od neděle 23.10.2005 byla u něj diagnostikována vysoce omezená hybnost, v důsledku čehož není schopen absolvovat cestu k Městskému soudu v Praze. Jak vyplývá z ustanovení § 119 odst. 1 o.s.ř., jednání může být odročeno jen z důležitých důvodů, které musí být sděleny. Jednání tak lze odročit pouze z důvodu týkajícího se některého z účastníků či jeho zástupců, který se musí vyznačovat nepředvídatelností a závažností či jinými aspekty ospravedlnitelnosti. Tento důležitý důvod musí být  soudu nejen sdělen, ale rovněž doložen, aby soud mohl posoudit, zda  nastala překážka nebo jiná okolnost, která účastníku či jeho zástupci zabrání se jednání účastnit (obdobně usnesení Nejvyššího soudu České republiky zn. 25 Cdo 911/2000 ze dne 18.7.2000). Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaného s omluvou a se žádostí o odročení jednání soudu žádné lékařské potvrzení o jím tvrzené zdravotní indispozici  soudu nepředložil, třebaže tak jistě učinit mohl, neboť sám uvedl, že omezená hybnost byla u něj diagnostikována již v neděli 23.10.200ř, neshledal soud důvody pro odročení jednání a v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti zástupce žalovaného a při svém rozhodování vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů. Z prvopisu směnky vystavené  v Praze dne 29.3.2000 má soud za prokázáno, že v této se žalovaný zavázal zaplatit dne 6.4.2001 na řad London Forfaiting Company PLC, London, částku CHF 1.247.000,-. Směnka je opatřena doložkou o efektivním placení a rukojemským prohlášením IPB a.s. s tím, že rukojemství bylo převzato za výstavce směnky. Společnost London Forfaiting Company PLC směnku indosovala na řad BCP. Za tímto indosamentem následuje indosament ČSOB a.s. na žalobce. Z úředně ověřené kopie smlouvy o poskytování právních služeb uzavřené dne 12.11.1998 mezi smluvními stranami označenými jako „Doc. JUDr. Aleš Gerloch, CSc., JUDr. Věslav Nemeth a partneři, advokátní kancelář … zastoupená JUDr. Věslavem Nemethem, advokátem na straně jedné (dále jen „advokát“)“ a „INVESTIČNÍ A POŠTOVNÍ BANKA, akciová společnost a.s. … na straně druhé (dále jen „klient“)“, má soud za prokázáno, že JUDr. Nemeth se zavázal poskytnout IPB a.s. právní služby spočívající jednak v právním servisu při realizaci  projektu snížení portfolia klasifikovaných aktiv českých bank s možností využití pro všechny finanční i průmyslové instituce ze dne 21.10.1998, ve využití know-how advokáta při sekuritizaci částí pohledávek a v zastupování IPB a.s. ve vztahu k tuzemským a zahraničním subjektům participujícím na uskutečňování projektu. V čl. II. bod 5. smlouvy je konstatováno, že banka podpisem na smlouvě výslovně pověřila advokáta řešit veškeré problémy související se sekuritizací pohledávek.  Smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to od 11.11.1998 do 31.12.2003 (čl. VI. smlouvy). V čl. III. a IV. smlouvy jsou vymezena práva a povinnosti smluvních stran. V čl. V. smlouvy se banka zavázala, že za právní služby poskytované advokátem v souladu s předmětem právních služeb podle čl. II. smlouvy zaplatí advokátovi odměnu ve výši 1 % z hodnoty sekuritizovaných částí pohledávek za rok činnosti advokáta. V čl. VII. smlouvy se banka zavázala pro případ, že poruší svou povinnost v čl. IV. odst. 4, 5 a 8 smlouvy, zaplatit advokátovi smluvní pokutu ve výši 10 % z objemu advokátem sekuritizovaných částí pohledávek, při nichž došlo ze strany banky k porušení povinností v čl. IV. odst. 4, 5 a 8 uvedených. Přílohou smlouvy je projekt snížení portfolia klasifikovaných aktiv českých bank s možností využití pro všechny finanční i průmyslové instituce Soud má dále za prokázáno: - z opisu neodvolatelného platebního příkazu k budoucí úhradě směnky avalované nebo zaručené IPB a.s. ze dne 30.3.2000, že tímto žalovaný přikázal IPB a.s., aby z jeho účtu v příkazu konkretizovaného provedla úhradu směnky na částku CHF 1.247.000,- splatné dne 6.4.2001 ve prospěch právoplatného majitele směnky dle jeho instrukcí; příkaz byl přezvat IPB a.s. dne 31.3.2000, - z opisu dokumentárního inkasa ze dne 20.3.2001, že tímto BCP vyzvala IPB a.s. k zaplacení směnky na částku CHF 1.247.000,- splatné dne 6.4.2001; v dokumentárním inkasu jsou uvedeny swiftové kódy a dále referenční číslo 0670010049, - z dopisu ze dne 23.3.2001, že tímto ČSOB a.s. zaslala žalovanému oznámení o směnce za účelem obstarání inkasa na směnečnou sumu s výzvou k zaplacení směnky, - z dopisu ze dne 3.4.2001, že tímto ČSOB a.s., oddělení dokumentárních inkas a směnek sdělilo oddělení 4-1 ČSOB a.s. dispozice ke směnce, kterou jí v originále předložila, - ze swiftové zprávy ze dne 4.4.2001 zaslané ČSOB a.s. jejímu korespondentovi CREDIT SUISSE (FIRST BOSTON),  že touto bylo přikázáno zatížit u ní vedený  účet ČSOB a.s. částkou CHF 1.247.000,- ve prospěch korespondenční banky BCP, tedy ve prospěch UBS AG-ZURICH v souladu s pokyny ve výzvě obsaženými, - ze swiftové zprávy ze dne 4.4.2001 zaslané ČSOB a.s. BCP, že touto bylo uvedené společnosti sděleno, že ČSOB a.s. provádí platbu přes svou korespondenční banku CREDIT SUISSE (FIRST BOSTON) a označenou korespondenční banku BCP, tedy přes banku UBS AG-ZURICH, - z dopisu ze dne 4.4.2001 adresovaného odboru 4-1 ČSOB a.s., že tímto ČSOB a.s., divize IPB sdělila, že dne 4.4.2001 byl v rámci plnění z avalované směnky č. 830470 zatížen vnitřní účet pobočky 21209 částkou CHF 1.247.000,- (Kč 28.764.549,-), - z výpisu z účtu žalovaného vedeného u ČSOB a.s., že tento k datu 13.4.2001 vykazoval mínusový zůstatek Kč 28.764.549,-, - z výpisu z obchodního rejstříku  vedeného Městským soudem v Praze v oddíle B.XXXVI, vložka 46 týkajícího se ČSOB a.s., že ČSOB a.s. odkoupila na základě smlouvy o prodeji podniku ze dne 19.6.2000 od IPB a.s. celý podnik IPB a.s., který představuje soubor věcí, práv a jiných majetkových hodnot, které patří IPB a.s. a slouží k provozování podniku IPB a.s. nebo vzhledem ke své povaze mají tomuto účelu sloužit, - z úředně ověřené kopie smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 27.6.2000, že v této JUDr. Věslav Nemeth jako postupitel projevil vůli postoupit na společnost GF LLC jako postupníka pohledávku ve výši Kč 3.350.000.000,-, která je ve smlouvě konkretizována jako nezaplacená smluvní pokuta vyplývající ze smlouvy o poskytování právních služeb uzavřené dne 12.11.1998 mezi postupitelem a IPB a.s.; v čl. III. smlouvy je konkretizován způsob vzniku postupované pohledávky,   - z kopie smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 14.12.2000, že v této GF LLC jako postupitel projevila vůli postoupit na žalovaného jako postupníka část pohledávky ve výši Kč 30.000.000,- z pohledávky ve výši Kč 3.350.000.000,-, kterou měla nabýt smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 27.6.2000 uzavřenou s JUDr. Nemethem; - z kopie oznámení ze dne 14.12.2000, že tímto GF LLC oznámila ČSOB a.s., že část pohledávky  ve výši Kč 30.000.000,- vzniklé na základě smlouvy o poskytování právních služeb z 12.11.1998 (v oznámení chybně uvedeno 1988) postoupila žalovanému, - z kopie oznámení ze dne 25.1.2001, že tímto žalovaný sdělil ČSOB a.s., že podle smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 14.12.2000 uzavřené s GF LLC se stal věřitelem pohledávky ve výši Kč 30.000.000,- s příslušenstvím za IPB a.s. vzniklé dle čl. VII. smlouvy uzavřené dne 12.11.1998 s JUDr. Nemethem a vyzval ji k zaplacení uvedené pohledávky; pro případ, že ČSOB a.s. pohledávku žalovanému nezaplatí, uplatnil ji žalovaný k započtení proti pohledávce ČSOB a.s. z titulu zaplacení rukojemského závazku převzatého IPB a.s. na směnce na částku CHF 1.247.000,- s účinky ke dni vzniku této pohledávky; v oznámení je žalovaným výslovně konstatováno, že ČSOB a.s. jako právní nástupce IPB a.s. je ručitelem směnečného závazku žalovaného ve výši CHF 1.247.000,- splatného dne 6.4.2001 a že v případě nezaplacení směnečného dluhu žalovaným se v rozsahu vyplacení směnečného rukojemství stane věřitelem žalovaného ČSOB a.s., - ze smlouvy o postoupení pohledávek č. IPB1000317 ze dne 11.7.2002, že touto ČSOB a.s. jako postupitel postoupila na žalobce jako postupníka pohledávku vůči žalovanému ve výši Kč 40.570.595,05 jako pohledávku vyplývající ze smlouvy o převzetí směnečného rukojemství uzavřené mezi IPB a.s. a žalovaným dne 2.4.1997; v čl. 2. bod 2.1. smlouvy je konstatováno, že postupitel splnil svůj závazek a jako směnečný avalista zaplatil za žalovaného směnečný peníz v částce CHF 1.247.000,-. Pokud soud dále provedl důkaz kopií výzvy z 25.8.2000, z této listiny neučinil žádná skutková zjištění, která by pro jeho rozhodnutí mohla být významná. Podle čl. I. § 78 odst. 1 zákona směnečného a šekového (dále jen „ZSŠ“) je  výstavce vlastní směnky zavázán stejně jako příjemce cizí směnky. Není-li směnka cizí zaplacena, má dle čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ majitel, i když je výstavcem, proti příjemci přímý nárok ze směnky na vše, co lze žádat podle §§ 48 a 49 ZSŠ. Podle čl. I. § 30 odst. 1 ZSŠ může být zaplacení směnky pro celý směnečný peníz nebo pro jeho část zaručeno směnečným rukojemstvím. Podle čl. I. § 32 odst. 1 ZSŠ je směnečný rukojmí zavázán jako ten, za koho se zaručil. Podle čl. I. § 32 odst. 3 ZSŠ zaplatí-li směnečný rukojmí směnku, nabývá práv ze směnky proti tomu, za koho se zaručil, a proti všem, kdož jsou této osobě směnečně zavázáni.   Podle § 467 odst. 1 obch.z. se smlouvou o prodeji podniku prodávající zavazuje odevzdat kupujícímu podnik a převést na něj vlastnické právo k podniku a kupující se zavazuje převzít závazky prodávajícího související s podnikem a zaplatit kupní cenu. Podle § 477 odst. 1 obch.z. na kupujícího přecházejí všechna práva a závazky, na které se prodej vztahuje. Podle čl.  I.  § 16 odst. 1 ZSŠ platí o tom, kdo má směnku v rukou, že je řádným majitelem, prokáže-li své právo nepřetržitou řadou indosamentů, a to i tehdy, je-li poslední z nich blankoindosamentem. Podle § 524 odst. 1 obč.z. může věřitel svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. Mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou dle § 580 obč.z. započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení. Podle § 37 odst. 1 obč.z. musí být právní úkon učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Podle § 175 odst. 4 o.s.ř. soud nařídí k projednání námitek žalovaným včas podaných jednání. V rozsudku soud vysloví, zda směnečný platební rozkaz ponechává v platnosti nebo zda ho zrušuje a v jakém rozsahu. V daném případě ČSOB a.s. jako subjekt původně žalující uplatnila proti žalovanému právo ze směnky žalovaným vystavené v Praze dne 29.3.2000 na řad London Forfaiting Company PLC na částku CHF 1.247.000,- se splatností dne 6.4.2001 a avalované IPB a.s. Jedná se platnou směnku vlastní dle čl. I. § 75 ZSŠ, ze které žalovaný je zavázán jako výstavce dle čl. I. § 78 odst. 1 ve spojení s čl. I. § 28 odst. 2 ZSŠ. Společnost London Forfaiting Company PLC jako směnečný remitent směnku indosovala na řad BCP, která se dle čl. I. § 16 odst. 1 ZSŠ stala subjektem ze směnky oprávněným. Poté, kdy ČSOB a.s. jako právní nástupce IPB a.s., která zaplacení směnky dle čl. I. § 30 odst. 1 zaručila, poskytla plnění z titulu směnečného rukojemství společnosti BCP, nabyla práva ze směnky ČSOB a.s., a to dle čl. I. § 32 odst. 3 ZSŠ. Indosací směnky ČSOB a.s. na žalobce došlo k převodu směnečných práv na žalobce. Pokud jde o námitky žalovaného, žádná z nich ho nemohla zprostit jeho povinnosti směnku v plném rozsahu zaplatit. Jako ryze účelovou je třeba odmítnout námitku žalovaného, že žaloba neobsahuje vylíčení všech skutečností, které jsou podstatné pro rozhodnutí ve věci. Rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 o.s.ř. je třeba rozumět údaje, které jsou nezbytné k tomu, aby bylo nepochybné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Povinností žalobce je tak vylíčit skutkový děj v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci. ČSOB a.s., jíž byla žaloba s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu podána, v žalobě dostatečně vyčerpávajícím a nezaměnitelným způsobem popsala směnku, ze které bylo právo proti žalovanému uplatněno, popsala způsob, jakým směnka byla zaplacena,  a jasně a srozumitelně uvedla, že plnění proti žalovanému se domáhá dle čl. I. § 32 odst. 3 a čl. I. § 49 ZSŠ, tedy jako rukojmí, který poskytl plnění na směnku.  Žaloba tak žalovaným namítanými vadami netrpí. K námitce žalovaného, že ČSOB a.s. na směnku jako aval plnit neměla, neboť za IPB a.s. aval pravděpodobně podepsali řadoví pracovníci IPB a.s., kteří neměli právo za ni podepisovat, a aval je neplatný, je třeba uvést, že namítat vady podpisu může pouze ten, o jehož podpis se má jednat. Žalovaný tak nemůže úspěšně uplatňovat námitku případných vad podpisu IPB a.s. jako směnečného rukojmího, neboť tato námitka mu jako avalátovi, za kterého IPB a.s. rukojemství převzala,  vůbec nepřísluší. Rukojemské prohlášení tak, jak bylo IPB a.s. na směnce napsáno, je v souladu s čl. I. § 31  ZSŠ, který pro platný vznik směnečného rukojemství požaduje pouze to, aby prohlášení rukojmím podepsané bylo napsáno na směnce nebo na jejím přívěsku a vyjádřeno slovy „jako rukojmí“ nebo jinou doložkou stejného významu s tím, že dle čl. I. § 31 odst. 3 ZSŠ lze směnečné rukojemství založit i pouhým podpisem rukojmího, pokud tento je připojen na líci směnky a pokud nejde o podpis směnečníka nebo výstavce. Jestliže rukojmím má být právnická osoba, je třeba, aby podpis odpovídal způsobu, jakým právnické osoby podepisují, tedy aby u vytištěné či vypsané obchodní firmy byl připojen podpis osoby či osob, které za právnickou osobu jednaly.  Podpis IPB a.s. v levé části směnky připojený u doložky „jako aval za výstavce“ tak zakládá směnečné rukojemství IPB a.s. Uvedená námitka žalovaného proto nemohla být úspěšnou. Úspěšnou nemohla být ani další námitka žalovaného zpochybňující právní nástupnictví ČSOB a.s. po IPB a.s. Dne 19.6.2000 byla uzavřena smlouva o prodeji podniku mezi IPB a.s. jako prodávajícím a  ČSOB a.s. jako kupujícím, na základě které došlo dnem její účinnosti, tedy dnem 19.6.2000, k přechodu veškerých vlastnických práv k věcem, jiným právům a jiným majetkovým hodnotám, jež sloužily k provozování podniku prodávajícího. Na kupujícího přešly též veškeré pohledávky a závazky,  které náležely k podniku prodávajícího. Tato skutečnost je soudu známa z jeho rozhodovací činnosti (§ 121 o.s.ř.) a  vyplývá též z výpisu z obchodního rejstříku ČSOB a.s., kde nástupnictví ČSOB a.s. po IPB a.s. je zapsáno. V důsledku prodeje podniku IPB a.s. se tak  subjektem ze směnky zavázaným jako směnečný rukojmí stala ČSOB a.s. Jak v řízení bylo prokázáno, ČSOB a.s. jako směnečný rukojmí směnku vyplatila  BCP, která v době platby byla řádným majitelem směnky, a v souladu s čl. I. § 32 odst. 3 ZSŠ nabyla práv ze směnky proti žalovanému. Je třeba v této souvislosti  připomenout,  že k přechodu práv ze směnky při jejím zaplacení avalem není nutný rubopis, jak již bylo konstatováno Nejvyšším soudem České republiky v jeho rozhodnutí zn. 29 Odo 878/2003 ze dne 16.3.2004. Pokud tedy práva ze směnky byla směnečným platebním rozkazem přiznána ČSOB a.s., stalo se tak zcela v souladu se zákonem, neboť v době vydání směnečného platebního rozkazu nositelem práv ze směnky byla právě ČSOB a.s. Neobstojí tak námitka žalovaného, že žádný indosament na směnce nezakládá právo ČSOB a.s. plnění ze směnky se domáhat. Obdobně nemůže obstát ani námitka žalovaného, že BCP není na směnce dostatečně identifikována. Ze žádného ustanovení ZSŠ nevyplývá, že by k identifikaci právnické osoby, která je účastníkem  směnečných vztahů, nebylo postačující uvedení její obchodní firmy. Pokud tedy  London Forfaiting Company PLC, na jejíž řad žalovaný směnku vystavil a která směnku na BCP indosovala, v indosamentu uvedla pouze obchodní firmu indosatáře, nelze tomuto nic vytknout, neboť takový postup není v rozporu s úpravou obsaženou v ZSŠ. Jako nedůvodnou je třeba odmítnout námitku žalovaného, jíž žalovaný zpochybnil, že ČSOB a.s. plnění ze směnky osobě ze směnky oprávněné poskytla. Z listinných důkazů předložených žalobcem má soud za dostatečně prokázáno, že dne 4.4.2001 byl účet ČSOB a.s. zatížen částkou CHF 1.247.000,- ve prospěch korespondenční banky BCP, což bylo potvrzeno dopisem ČSOB a.s., divize IPB z téhož dne. Účet žalovaného vedený u ČSOB a.s. pak k datu 13.4.2001 vykazoval mínusový zůstatek ve výši Kč 28.764.549,-, která odpovídá přepočtu částky vyplacené ČSOB a.s. jako rukojmím za žalovaného  na koruny české. U této námitky je navíc třeba uvést, že žalovaný pouze vyslovil pochybnost o tom, že plnění poskytnuto nebylo, aniž by neposkytnutí plnění z titulu směnečného rukojemství kategoricky namítl.  Námitka se tak jeví značně účelovou. Této účelovosti nasvědčuje i další námitka žalovaného, že pohledávka ČSOB a.s. zanikla započtením. Pokud by totiž ČSOB a.s. nositelem pohledávky vůči žalovanému nebyla, jak se žalovaný pokoušel tvrdit,  nebylo by žádného rozumného důvodu pro jakékoli zápočty ze strany žalovaného. Jak žalovaný uvedl, proti pohledávce ČSOB a.s. ze směnky byla v únoru 2001 započtena pohledávka žalovaného vůči ČSOB a.s. ve výši Kč 30.000.000,- jako část nezaplacené pohledávky dle čl. VII. smlouvy o poskytování právních služeb uzavřené dne 12.11.1998 mezi JUDr. Věslavem Nemethem a IPB a.s. Po provedeném dokazování ani tato námitka nebyla soudem shledána důvodnou. Z listin předložených žalovaným lze mít za prokázáno, že dne 27.6.2000 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávky, ve které JUDr. Nemeth projevil vůli postoupit na GF LLC pohledávku ve výši Kč 3.350.000.000,- ve smlouvě konkretizovanou jako nezaplacená smluvní pokuta vyplývající ze smlouvy o poskytování právních služeb uzavřené dne 12.11.1998 mezi JUDr. Nemethem a IPB a.s.. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 14.12.2000  GF LLC projevila vůli  postoupit z pohledávky, kterou měla nabýt smlouvou ze dne 27.6.2000,  část ve výši Kč 30.000.000,- na žalovaného. Obě postupní smlouvy popisují pohledávku, jež měla být postupována, stejným způsobem, a to jako  pohledávku vzniklou nezaplacením smluvní pokuty, na kterou měl vzniknout nárok JUDr. Nemethovi vůči IPB a.s. v důsledku porušení smlouvy o poskytování právních služeb  mezi uvedenými subjekty uzavřené dne 12.11.1998. V obou postupních smlouvách je určena výše postupované pohledávky s tím, že u smlouvy uzavřené dne 14.12.2000 byla předmětem postoupení pouze část z částky Kč 3.350.000.000,- jako celkové pohledávky na zaplacení smluvní pokuty, a to částka Kč 30.000.000,-. Postupovanou pohledávku tak lze považovat za dostatečně vymezenou, pokud jde o určení jejího dlužníka a věřitele,  pokud jde o důvod jejího vzniku, a rovněž pokud jde o výši, v jaké tato byla postupována. Požadavkům kladeným zákonem na platný právní úkon z hlediska jeho určitosti (§ 37 odst. 1 obč.z.) však vyhovuje pouze postupní smlouva z 27.6.2000 uzavřená mezi JUDr. Nemethem a GF LLC, kterou měla být postoupena celá pohledávka na zaplacení smluvní pokuty vyčíslená částkou Kč 3.350.000.000,-. Pokud jde o postupní smlouvu, jejímž předmětem měla být částka Kč 30.000.000,- z částky Kč 3.350.000.000,-, tato jako platný právní úkon obstát nemůže.  Není pochyb o tom, že v případě peněžité pohledávky lze platně postoupit i jen její část.  Aby však takový úkon vyvolal zamýšlené právní účinky, je nezbytné, aby část postupované pohledávky byla ve vztahu k pohledávce celkové vymezena dostatečně určitým a v budoucnu nezaměnitelným způsobem, tedy způsobem vylučujícím jakékoli pochybnosti o tom, která část pohledávky byla předmětem postoupení, a v návaznosti na to pak, kdo je nositelem té které části pohledávky. Na tomto požadavku je třeba trvat zejména s ohledem na možné budoucí spory s postupovanou pohledávkou související. Pokud by se v budoucnu ukázalo,  že pohledávka, z níž část byla postoupena na jeden či více subjektů,  v době jejího postoupení neexistovala v plné výši v postupní smlouvě deklarované,  nutně by vyvstala otázka, do které části pohledávky  postoupená část či postoupené části patří,  zda do části existentní či do části neexistentní.  Při nedostatečném určení části pohledávky ve vztahu k pohledávce celkové ve smlouvě o postoupení takové části pohledávky by se pak jak postupitel tak postupník mohl oprávněně dovolávat toho, že  ta část pohledávky, jejímž je, resp. by měl být nositelem po postoupení, je právě tou částí, která byla jako existující zjištěna. Důsledkem takové situace by bylo, že některý ze subjektů by disponoval s pohledávkou neexistující, přičemž určení oprávněného nositele pohledávky či její části by  bylo  prakticky nemožné. Vzhledem k tomu, že takovou nejistotu v právních vztazích není možno připustit, lze bez  dalšího komentáře  uzavřít, že v případě postoupení části pohledávky je třeba trvat na přesném a dostatečně konkrétním vymezení této části pohledávky k pohledávce celkové. S ohledem na to, že smlouva o postoupení části pohledávky ze dne 14.12.2000 určení postupované části pohledávky  ve vztahu k pohledávce celkové postrádá, nemůže obstát jako platný právní úkon z hlediska ustanovení § 37 odst. 1 obč.z.  Z tohoto důvodu pak soud nehodnotil, zda pohledávka na zaplacení smluvní pokuty ve výši Kč 3.350.000.000,- JUDr. Nemethovi vznikla či nikoli, neboť částka Kč 30.000.000,- jako část z této pohledávky by i v případě prokázání její existence nemohla být pro neplatnost postupní smlouvy ze dne 14.12.2000 účinně nabyta žalovaným. S odkazem na shora uvedené pak nelze než konstatovat, že pohledávka ve výši Kč 30.000.000,- nemohla být úspěšně žalovaným  započtena vůči pohledávce ČSOB, a.s. jí vzniklé vyplacením směnky jako směnečným rukojmím (čl. I. § 32 odst. 3 ve spojení s čl. I. § 49 ZSŠ), neboť žalovaný se nositelem takové pohledávky vůbec nestal. Projev vůle směřující k započtení vzájemných pohledávek obsažený v dopise žalovaného ze dne 25.1.2001, stejně jako jeho projev vůle směřující k započtení vzájemných pohledávek v soudním řízení (§ 98 o.s.ř.) tak nemohly zamýšlený účinek, tedy zánik žalobcovy pohledávky, resp. pohledávky ČSOB a.s. na zaplacení částky CHF 1.247.000,- s příslušenstvím a odměnou, způsobit. Vzhledem k tomu, že žádná z námitek žalovaného nebyla shledána důvodnou, rozhodl soud o ponechání směnečného platebního rozkazu č.j. Sm 881/2001-16 ze dne 25.2.2002 ve znění opravného usnesení č.j. Sm 881/2001-24 ze dne 7.4.2002 v platnosti. Pro úplnost je třeba uvést, že soud nepřistoupil k provedení dalších důkazů žalovaným navržených. Jednalo o důkazy, jimiž měla být prokázána žalovaným namítaná neplatnost rukojemského závazku IPB a.s, a dále o důkazy navržené k prokázání existence pohledávky  JUDr. Nemetha ze smlouvy o poskytování právních služeb ze dne 12.11.1998.   Jak výše bylo konstatováno, rukojemské prohlášení IPB a.s. bylo na směnce převzato v souladu se ZSŠ  a IPB a.s. jím platně založila svůj směnečný závazek. Vzhledem k tomu, že žalovanému  jako avalátovi nepřísluší namítat vady podpisu avala, bylo by zjišťování toho, které osoby za IPB a.s. při převzetí rukojemského prohlášení jednali, v příkrém rozporu se zásadou hospodárnosti občanského soudního řízení vyjádřenou v ustanovení § 6 a  § 117 odst. 1 o.s.ř., neboť jakákoli zjištění soudem z navržených důkazů případně učiněná by pro jeho rozhodnutí nemohla být nijak významná. Totéž se týká  důkazů navržených k prokázání existence pohledávky JUDr. Nemetha, jejíž část měla být na žalovaného postoupena a jím následně započtena proti pohledávce ČSOB a.s. z předmětné směnky. Smlouva o postoupení pohledávky ze dne 14.12.2000 byla soudem posouzena jako neplatný právní úkon, v důsledku čehož nebylo pro rozhodnutí soudu relevantní, zda pohledávka, jež měla být předmětem postoupení, existovala či nikoli. Usnesením vyhlášeným soudem při jednání ve věci konaném dne 24.10.2005 bylo proto v souladu s ustanovením § 120 odst. 1 o.s.ř. provedení dalších důkazů žalovaným navržených zamítnuto. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého bylo plně úspěšnému žalobci přiznáno právo na náhradu nákladů řízení spojených s projednáním námitek žalovaného ve výši odpovídající 9 režijním paušálům po Kč 75,- dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (6x podání soudu, 3x účast při jednání) a dále ve výši odpovídající 19 % dani z přidané hodnoty z odměny za zastupování žalobce advokátem a z náhrad dle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. (Kč 33.420,-). Náklady řízení v celkové výši Kč 34.095,- je žalovaný povinen v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce. Pokud jde o náklady řízení žalobcem vynaložené do vydání směnečného platebního rozkazu, tyto byly přiznány již tímto platebním rozkazem, který byl současně ponechán v platnosti. Poučení:   Proti tomuto rozsudku   l z e   podat do 15 dnů ode dne jeho    doručení odvolání, a  to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Městského soudu v Praze. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí. V Praze dne 24. října 2005 Mgr. Iva   H o r á k o v á ,  v.r. samosoudkyně                     Za správnost vyhotovení: Rosenmayerová