V případech, kdy součástí smlouvy jsou všeobecné smluvní podmínky obsahující též dohodu o prorogaci, přičemž tyto smluvní podmínky jsou univerzální pro všechny smlouvy uzavřené za dobu jejich účinnosti (a proto nejsou stranami nijak autorizovány, např. podpisem jednajících osob), není třeba k doložení dohody o prorogaci dle § 89a o.s.ř. předkládat ověřenou kopii těchto smluvních podmínek.

54 Co 451/2004-26 U s n e s e n í Městský soud v Praze jako soud nadřízený rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Daniely Benešové a soudců JUDr. Zdeňka Stibrala a Mgr. Aleny Jedličkové věci žalobkyně G.E. M. A., a.s., dříve GE C.L., a.s., sídlem v P.4, V. 1422/1a, zastoupené advokátem, sídlem v H. K., D. 15, proti žalovanému J. P., bytem v N. P., N. C. 1747, o 45.761,- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. 30 C 219/2004-16 ze dne 13.7.2004, t a k t o : Usnesení soudu I. stupně s e z r u š u j e a věc s e mu v r a c í k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně podala včasné odvolání proti usnesením, kterým obvodní soud vyslovil svou místní nepříslušnost a postoupil věc Okresnímu soudu v Jičíně. Namítala, že obvodní soud pochybil když neshledal splněnou podmínku § 89a o.s.ř. ( doložení dohody o sjednání místní příslušnosti soudu ). Žalobkyně předložila ověřený opis leasingové smlouvy uzavřené na základě volby obchodního zákoníku, která odkazuje na Všeobecné obchodní podmínky, verzi č. 01/2001, které tvoří dle smlouvy její nedílnou součást. Takový způsob uzavření smlouvy je platný v tomto směru odkazovala na judikaturu soudů. Tyto Všeobecné smluvní podmínky strany nepodepisují, proto nebylo reálné předložit jejich ověřený opis. Ujednání o volbě místně příslušného soudu v obchodních věcech je možno učinit i ve smluvních podmínkách, jsou-li součástí smlouvy. Požadovat předložení podepsané verze Všeobecných obchodních podmínek by proto nadměrným formalismem a nepřiměřeným zásahem státu do smluvní autonomie jednotlivce, tedy v rozporu s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I.ÚS 546/03 z 28.1.2004. Žádala proto usnesení zrušit a vrátit věc soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně předchozího řízení dle §§ 212, 212a odst. 1, 5 zákona č. 99/63 Sb., občanský soudní řád, v platném znění ( dále jen o.s.ř. ), aniž bylo třeba nařizovat jednání ( § 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř. ) a shledal, že odvolání je důvodné. Smluvní strany se v daném případě v souladu s ust. § 262 odst. 1 zákona č. 513/91 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších změn a doplnění ( dále jen obch. zák. ) dohodly na tom, že smlouva se řídí tímto zákoníkem. Zároveň strany sjednaly, že nedílnou součástí smlouvy jsou „Všeobecné leasingové podmínky finančního leasingu GE C. L., a.s.“ verze 01/2001. Smlouva byla uzavřena za použití formulářů žalobkyně ( celkem šlo o 5 listů : smlouva, splátkový kalendář a předávací protokol ). Všeobecné podmínky měly podobu samostatného čtyřstránkového tiskopisu. Takový postup je v souladu s ust. § 273 obch.zák., jak správně odvolatelka uvádí. Zatímco vlastní formuláře smlouvy vyžadovaly doplnění konkrétních údajů a byly stranami podepsány, Všeobecné podmínky nijak podepisovány ani autorizovány nebyly, neboť jejich verze byla pro všechny smlouvy uzavřené za jejich účinnosti stejná. Obdobný či identický postup se projevuje i v řadě jiných obchodních či občanskoprávních vztahů typických svou frekventovaností a tím, že je uzavírá jako poskytovatel služby buď stejný subjekt, nebo subjekty stejného druhu. Jde např. o smlouvy o službách bankovních, o stavebním spoření, v oblasti pojišťovnictví, dodávek energií, leasingu či různých forem splátkového prodeje. V řadě těchto případů, zejména jsou-li všeobecné smluvní podmínky obsáhlé, pak je obvyklé, že tyto nejsou „nedílnou součástí smlouvy“ ve smyslu fyzickém ( nejsou k listinám vlastní smlouvy technicky připojeny, např. sešitím ), nýbrž mají povahu samostatného tiskopisu či dokonce brožury a jsou „nedílnou součástí smlouvy“ ve smyslu právním. Tak tomu zřejmě bylo i v tomto případě. Žalobkyně s podáním žaloby přiložila toliko ověřenou fotokopii prvního listu smlouvy v němž je uvedena jak dohoda o volbě režimu obchodního zákoníku, tak ujednání že součástí smlouvy jsou i konkrétní všeobecné smluvní podmínky a prohlášení žalovaného, že byl s nimi seznámen. Odvolací soud již v minulosti zaujal názor, že k naplnění podmínek § 89a o.s.ř. postačí, je-li předložena ověřená kopie toho listu ( popř. části ) smlouvy, v níž je ujednání o prorogaci či odkaz na něj, jestliže ze smlouvy jako celku ( zahrnujíc v to i všeobecné smluvní podmínky ) lze uzavření takové dohody a její konkrétní obsah bez po-chybností dovodit. Smyslem zmíněného ustanovení totiž není nic jiného, než aby soud již v okamžiku nápadu žaloby mohl svou místní příslušnost založenou dohodou o prorogaci posoudit. Jestliže dohoda o prorogaci byla uvedena až v textu všeobecných smluvních podmínek, zaujal odvolací soud v některém z dříve řešených případů názor, že pak je třeba předložit ověřenou kopii těchto smluvních podmínek či jejich části. Ta v daném případě předložena skutečně nebyla, jak správně uvedl soud I. stupně. Odvolací soud však dospěl k závěru, že v případech, kdy součástí smlouvy jsou všeobecné smluvní podmínky obsahující též dohodu o prorogaci, přičemž tyto smluvní podmínky jsou univerzální pro všechny smlouvy uzavřené za dobu jejich účinnosti ( a proto nejsou stranami nijak autorizovány, např. podpisem jednajících osob ), není třeba k doložení dohody o prorogaci dle § 89a o.s.ř. předkládat ověřenou kopii těchto smluvních podmínek. Z logiky věci zde totiž plyne, že ověření by nemělo žádný praktický význam ( na rozdíl od originálu vlastní smlouvy obsahující podpisy stran a další základní konkrétní individuální smluvní náležitosti ). Tyto smluvní podmínky se při uzavření smlouvy účastníku přikládají samostatně a jsou pro všechny v tu dobu uzavřené smlouvy stejného typu stejné. Každý jejich výtisk má proto povahu originálu. V tomto směru tedy odvolací soud poněkud korigoval svůj dřívější názor. Na základě toho odvolací soud shledal, že dohoda o prorogaci ve smyslu § 89a o.s.ř. byla žalobkyní dostatečně doložena a odvolání je důvodné. Postupoval proto dle § 221 odst. 1, odst. 2 písm. a) o.s.ř. tak, že napadené usnesení zrušil a vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. V Praze dne 22. února 2005 JUDr. Daniela B e n e š o v á , v.r. předsedkyně senátu Za správnost vyhotovení: Martínková