1. Ustanovení § 47 odst. 1 ZSM stanoví maximálně možné doby, na něž lze v řízení proti mladistvému prodloužit trvání vazby. Nevyužije-li soud plně této možnosti a v konkrétním případě prodlouží vazbu mladistvého na dobu kratší, nemůže již následně rozhodnout o dalším prodloužení vazby, a to ani o dobu, o kterou bylo původní prodloužení vazby kratší než byla maximálně možná doba jejího prodloužení. Právní úprava obsažená v § 47 odst. 1 ZSM je speciální ve vztahu k § 71 odst. 8 a 9 TrŘ. To v řízení proti mladistvým podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže brání aplikaci ustanovení § 71 odst. 8 a 9 TrŘ. Stejně tak je v těchto řízeních vyloučena aplikace § 71a TrŘ. 2. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže upravuje specifickým způsobem též periodický přezkum důvodů pro další trvání vazby, a to v souvislosti s rozhodováním o jejím prodlužování postupem podle § 47 odst. 2, 3 a 4. Proto je v řízení ve věcech mládeže vyloučena aplikace ustanovení § 71 odst. 4 a 6 TrŘ upravujícího periodické přezkoumávání důvodnosti dalšího trvání vazby u dospělých obviněných. Alternativa právní věty:2. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže upravuje specifickým způsobem též periodický přezkum důvodů pro další trvání vazby, a to v souvislosti s rozhodováním o jejím prodlužování postupem podle § 47 odst. 2, 3 a 4. Proto je v řízení ve věcech mládeže vyloučena aplikace ustanovení § 71 odst. 4 a 6 TrŘ upravujícího periodické přezkoumávání důvodnosti dalšího trvání vazby u dospělých obviněných.

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2005, sp.zn. 63 Tm 3/2005 Z odůvodnění: Mladistvý P. A. T. byl státním zástupcem postaven před soud pro skutek kvalifikovaný jako provinění vraždy podle § 219 odst. 1, odst. 2 písm. b) TrZ. Rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 63 Tm 3/2005 – 620 ze dne 1. dubna 2005 byl uznán vinným tímto proviněním a odsouzen k trestnímu opatření nepodmíněného odnětí svobody na dobu 5 let se zařazením pro jeho výkon do zvláštní věznice pro mladistvé. Současně mu bylo uloženo trestní opatření vyhoštění na dobu 5 let. Tento rozsudek dosud nenabyl právní moci. Již v průběhu přípravného řízení, konkrétně dne 13. dubna 2004, byl obžalovaný mladistvý vzat do vazby. Následně v průběhu řízení před soudem pak bylo trvání jeho vazby usnesením Vrchního soudu v Praze, č.j. 8 To 14/2005 – 536 ze dne 2.2.2005 ve spojení s Usnesením Nejvyššího soudu ČR č.j. 8 Tvo 8/2005 – 583 ze dne 2.3.2005 prodlouženo postupem podle § 47 odst. 3 ZSM do 13. dubna 2005. Podle § 47 odst. 1 ZSM nesmí vazba v řízení ve věcech mladistvých trvat déle než 2 měsíce, a jde-li o zvlášť závažné provinění, jak je tomu i v posuzovaném případě, nesmí trvat déle než 6 měsíců. Po uplynutí této doby může být vazba výjimečně prodloužena v řízení o zvlášť závažném provinění až o dalších 6 měsíců, pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštění mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. K takovému prodloužení může dojít v řízení před soudem pro mládež pouze jednou, a to bez ohledu na to, zda je přitom plně využita maximálně možná délka prodloužení vazby. U mladistvého P. A. T. došlo k uvedenému prodloužení vazby ve stadiu řízení po podání obžaloby citovaným usnesením Vrchního soudu v Praze a z výše rozvedených důvodů další prodloužení vazby možné není. V dané trestní věci proto může vazba mladistvého trvat toliko do 13. dubna 2005. Toto datum je v tomto konkrétním případě onou maximálně možnou dobou trvání vazby vyplývající z ustanovení § 47 odst. 1 ZSM. Tento zákon upravuje tuto otázku specifickým způsobem a tudíž je vyloučena aplikace ustanovení § 71 odst. 8 a 9 TrŘ obecně vymezující maximálně možné doby trvání vazby u dospělých (srov. § 1 odst. 3 ZSM). Za dané situace nepřipadá rovněž v úvahu ani aplikace ustanovení § 71a TrŘ, které pro případy trestního stíhání dospělých obviněných stanoví, že za situace, kdy byl soudem vyhlášen odsuzující rozsudek, kterým byl obviněný odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za zvlášť závažný úmyslný trestný čin, neplatí lhůty pro trvání vazby podle § 71 odst. 8 a 9 TrŘ až do nařízení výkonu uloženého trestu odnětí svobody. Toto ustanovení nabylo účinnost dnem 1. července 2004, aniž by zákonodárce pamatoval na případnou obdobnou změnu právní úpravy v té době již obsažené v zákoně o soudnictví ve věcech mládeže. Právní úprava lhůt trvání vazby u mladistvých je přitom s výjimkou maximální lhůty pro trvání koluzní vazby v zákoně č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, plně soběstačná. Z toho vyplývá, že u mladistvých nepřipadá do úvahy ani periodické rozhodování o dalším trvání vazby, jak je pro dospělé vymezeno v ustanovení § 71 odst. 4 a 6 TrŘ. Naopak právě s tímto pravidelným přezkumem počítá citované ustanovení § 71a TrŘ. Lze to dovodit i ze skutečnosti, že dikce § 71a TrŘ nepředpokládá vydání rozhodnutí upravujícího další trvání vazby, nýbrž jen deklaruje, že za určitých okolností lhůty maximálně možného trvání vazby uvedené v § 71 odst. 8 a 9 TrŘ neplatí, aniž by jakkoliv modifikovala posuzování důvodnosti dalšího trvání vazby ve lhůtách zakotvených v § 71 odst. 4 a 6 TrŘ. Lze tedy shrnout, že ustanovení § 71 odst. 4, 6, 8 a 9 TrŘ a § 71a TrŘ nelze aplikovat na řízení ve věcech mladistvých. V řízení podle zákona o soudnictví ve věcech mládeže je vždy nutné mladistvého propustit z vazby na svobodu po marném uplynutí maximálně možné délky trvání vazby stanovené v tomto zákoně. V daném případě by se tak muselo stát dne 14. dubna 2005. Postačovalo by přitom toliko vydat příkaz soudu k propuštění z vazby, neboť tato skutečnost vyplývá přímo ze zákona. Vzhledem k tomu, že oprávněným osobám dosud neuplynula lhůta k podání odvolání proti vynesenému odsuzujícímu rozsudku a ta neuplyne ani zítra, Městský soud v Praze, soud pro mládež, dbalý své povinnosti průběžně posuzovat důvodnost dalšího trvání vazby, dospěl k závěru, že není důvod držet mladistvého P. A. T. ve vazbě do 14. dubna 2005 a o jeho propuštění z vazby rozhodl tímto usnesením již dnešního dne, tedy v poslední den maximálně možného trvání vazby.