Zákonný zástupce mladistvého, který, využívaje oprávnění daného mu ustanovením § 37 odst. 1 trestního řádu, uzavře svým jménem s advokátem smlouvu o poskytování právních služeb obviněnému mladistvému, nese náklady za tyto právní služby a takto zvolený obhájce nemůže podle § 151 odst. 6 trestního řádu uplatňovat vůči státu nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů.

Usnesení Městského soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 21.4.2005, 67 Tmo 22/2005 Napadeným usnesením v trestní věci odsouzeného mladistvého J. B. soud prvního stupně rozhodl vyšší soudní úřednicí o návrhu JUDr. K. K., obhájce odsouzeného, tak, že mu podle § 151 odst. 2 trestního řádu nepřiznal jím vůči státu nárokovanou odměnu ve výši 26 000 Kč a náhradu hotových výdajů ve výši 1 575 Kč. Své rozhodnutí vyšší soudní úřednice odůvodnila tím, že obhájce mladistvému nebyl ustanoven, nýbrž mu jej zvolila jeho matka D. B. Proti tomuto usnesení podala v zastoupení obhájce JUDr. K. K. v zákonné lhůtě stížnost obhájkyně JUDr. K. S. Podanou stížnost odůvodnila tím, že odsouzenému mladistvému byl přiznán soudem v předmětném trestním řízení nárok na bezplatnou obhajobu a tudíž i obhájce zvolený na plnou moc má vůči státu nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů podle zvláštních předpisů. Skutečnost, že obhájce byl zvolen matkou odsouzeného a nikoli odsouzeným samotným , na této skutečnosti nemůže nic změnit, jelikož odsouzený je mladistvý, tudíž je omezen ve své způsobilosti do té míry, že si obhájce sám zvolit nemůže a jeho matka tak učinila za něj, jakožto jeho zákonný zástupce. Z podnětu podané stížnosti přezkoumal Městský soud v Praze, soud pro mládež, dle § 147 odst. 1 trestního řádu správnost výroku napadeného usnesení i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná. Mladistvému J. B. bylo 20. října 2003 doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání a současně byl poučen o tom, že jakožto mladistvý musí mít v trestním řízení obhájce,kterého si může zvolit on sám nebo mu může být zvolen podle § 37 odst.. 1 trestního řádu jeho zákonným zástupcem případně dalšími osobami k tomu oprávněnými. Obviněný mladistvý svého práva nevyužil a sám si obhájce nezvolil. ( V této souvislosti odvolací soud pokládá za podstatné uvést, že ačkoliv mladistvý nemá plnou právní způsobilost, nelze z toho dovozovat jeho neschopnost a nemožnost zvolit si obhájce. Podle § 8 odst. 1 občanského zákoníku způsobilost vlastními právními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti vzniká v plném rozsahu zletilostí. Ovšem i nezletilí mají podle § 9 téhož zákona způsobilost k právním úkonům, které jsou svou povahou přiměřené rozumové a volní vyspělosti odpovídající jejich věku. Zvolit si obhájce k zastupování v trestním řízení mezi takové úkony patří, jelikož obviněný, který je trestně odpovědný za své jednání, musí být starší patnácti let a v tomto věku již je obecně takového úkonu schopen. Ostatně počítá s tím i trestní řád, což je zřejmé z věty první § 37 odst. 1, a rovněž zákon o soudnictví ve věcech mládeže, srov. ustanovení § 42 odst. 5 ). Matkou mladistvého D. B. byla dne 10. listopadu 2003 udělena s odkazem na § 37 trestního řádu plná moc k zastupování jejího syna JUDr. K. K. Z obsahu plné moci, založené na čl. 17 spisu je zřejmé, že matka odsouzeného ji udělila jakožto příbuzná v pokolení přímém, nikoli z titulu svého práva zákonného zástupce. Vyplývá to jednak z přímé citace v úvodu plné moci a dále ze skutečnosti, že paní D. B. jednala jménem svým a nikoli jménem svého syna. Proto ačkoliv jinak trestní řád v § 151 odst. 6 trestního řádu výslovně počítá i s možností, že stát ponese náklady odměny a hotových výdajů obhájce, jehož si zvolil obviněný, který má nárok na bezplatnou obhajobu, v tomto konkrétním případě nelze podle citovaného ustanovení postupovat. D. B. v této cauze měla v souladu s trestním řádem ( § 37) a potažmo s účinností od 1.1. 2004 i se zákonem o soudnictví ve věcech mládeže ( § 43 odst. 1), dvě relevantní možnosti ke zvolení obhájce obviněnému. Jednak mohla jednat jakožto jeho zákonný zástupce jeho jménem, nebo mohla jednat jménem svým z pozice příbuzné v pokolení přímém. Jestliže se rozhodla jednat sama za sebe, nikoli jménem obviněného, pak nelze i přes odsouzenému mladistvému B. přiznaný nárok na bezplatnou obhajobu, postupovat podle § 151 odst. 6 trestního řádu. Vzhledem ke shora uvedenému Městský soud v Praze, soud pro mládež, stížnost obhájce jako nedůvodnou zamítl.