Nárok soudního exekutora na odměnu, náhradu hotových výdajů, náhradu za ztrátu času a náhradu za doručování písemností vzniká hned po doručení usnesení o nařízení exekuce bez ohledu na jeho právní moc. Za účelně vynaložené však nelze považovat výdaje či úkony, které provedl poté, kdy mu již muselo být z jeho činnosti zřejmé, že je tu některý z důvodů zastavení exekuce.

14 Co 316/2006 – 21 U S N E S E N Í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Milady Veselé a soudců JUDr. Jany Šrédlové a Mgr. René Fischera ve věci exekuce oprávněného: D. p. h. m. P., a.s., se sídlem P-9, S. 217/42, zast. advokátem, proti povinnému: A. B., zemřelý 11.1.2004, o 808,- Kč s příslušenstvím, k odvolání oprávněného do usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. srpna 2005, č.j. 33 Nc 8429/2004 – 5 doplněného usnesením ze dne 30. listopadu 2005, č.j. 33 Nc 8429/2004 – 14, t a k t o : Usnesení soudu I. stupně doplněné usnesením ze dne 30. listopadu 2005 se ve výroku o nákladech soudní exekutorky p o t v r z u j e s tím, že oprávněný je povinen náklady exekuce zaplatit do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením ve znění doplňujícího usnesení ze dne 30. 11. 2005 soud I. stupně zastavil exekuci dle § 268 odst. 1 písm. c) o.s.ř., rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení dle § 271 a § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a uložil oprávněnému zaplatit soudní exekutorce náklady exekuce 3.570,- Kč dle § 89 ex.ř. Uvedené usnesení, a to jen ve výroku o nákladech soudní exekutorky, napadl včasným odvoláním oprávněný. Namítal, že důvodem návrhu na zastavení exekuce byla skutečnost, že povinný dne 11. 1. 2004 zemřel. Oprávněnému nemohla být tato skutečnost známa. Oprávněnému takto nelze přičítat zavinění zastavení exekuce. Dále soudní exekutor, kterému byly přiznány náklady exekuce, nikdy nebyl pravomocně pověřen provedením exekuce, protože usnesení ze dne 9. 12. 2004 nemohlo nabýt právní moci pro předchozí úmrtí povinného. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení ve výroku o nákladech soudní exekutorky zrušil. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a § 212a o.s.ř. a, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e/ o.s.ř.), dospěl k závěru, že odvolání oprávněného není důvodné. Dle § 47 odst. 1 ex.ř. exekutor poté, co mu bylo doručeno usnesení o nařízení exekuce, posoudí, jakým způsobem bude exekuce provedena, a vydá exekuční příkaz ohledně majetku, který má být exekucí postižen. Exekučním příkazem se rozumí příkaz k provedení exekuce některým ze způsobů uvedených v tomto zákoně. Exekutor je povinen v exekučním příkazu zvolit takový způsob exekuce, který není zřejmě nevhodný, zejména vzhledem k nepoměru výše závazků povinného a ceny předmětu, z něhož má být splnění závazků povinného dosaženo. Dle § 47 odst. 2 ex.ř. exekuční příkaz má účinky nařízení výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu. Podle exekučního příkazu se exekuce provede po právní moci usnesení o nařízení exekuce. Dle § 1 odst. 2 ex.ř. v rámci pověření exekutorským úřadem exekutor provádí nucený výkon exekučních titulů (dále jen "exekuční činnost") a další činnost podle tohoto zákona. Dle § 1 odst. 1 vyhl. č. 330/2001 Sb. soudní exekutor vykonává exekuční činnost a další činnost za odměnu, jejíž výše a způsob jejího určení se řídí touto vyhláškou. Dle § 2 vyhl. č. 330/2001 Sb. v souvislosti s exekuční činností a další činností má exekutor nárok na náhradu hotových výdajů, na náhradu za doručení písemností a na náhradu za ztrátu času. Z uvedeného je zřejmé, že soudní exekutor je oprávněn a povinen činit úkony směřující k nucenému výkonu exekučních titulů, tedy k provedení exekuce vydáním exekučního příkazu dle § 47 odst. 1 ex.ř., tedy vykonávat exekuční činnost, již po doručení usnesení o nařízení exekuce. Již tímto okamžikem tedy vykonává soudní exekutor exekuční činnost ve smyslu § 1 odst. 1 a § 2 vyhl. č. 330/2001 Sb. Z hlediska nároku soudního exekutora na odměnu, náhradu hotových výdajů, náhradu za ztrátu času a za doručování písemností je tedy relevantní jen, zda bylo usnesení o nařízení exekuce a pověření exekutora provedením exekuce doručeno soudnímu exekutorovi, a nikoliv, zda a kdy toto usnesení nabylo právní moci. Nad rámec tohoto případu jen poznamenává odvolací soud, že v případě, že by soudní exekutor nárokoval nejen odměnu dle § 5 až § 11 vyhl. č. 330/2001 Sb., ale i náhradu hotových výdajů, ztráty času a náhrady za doručování písemností dle § 13 až § 15 uvedené vyhlášky, bylo by nutno zkoumat, zda tyto náklady by byly účelně vynaložené (§ 13 odst. 1 a § 15 odst. 2 vyhl. č. 330/201 Sb.), a to za ty úkony, které by byly soudním exekutorem provedeny poté, kdy je vyžadována při exekuční činnosti součinnost s povinným a kdy by mu tedy již muselo být známo, že povinný zemřel. Nárok soudního exekutora na odměnu, náhradu hotových výdajů, náhradu za ztrátu času a náhradu za doručování písemností vzniká hned po doručení usnesení o nařízení exekuce bez ohledu na jeho právní moc. Za účelně vynaložené však nelze považovat takové výdaje či úkony, které provedl poté, kdy mu již muselo být z jeho činnosti zřejmé, že je tu některý z důvodů zastavení exekuce. V tomto řízení nárokuje soudní exekutorka jen odměnu dle § 11 odst. 3 vyhl. č. 330/2001 Sb. v částce 3.000,- Kč a DPH 19 % v částce 570,- Kč, tedy 3.570,- Kč. Usnesení o nařízení exekuce bylo doručeno soudní exekutorce dne 16. 12. 2004. Odvolací námitka oprávněného, že soudní exekutorka nikdy nebyla pravomocně pověřena provedením exekuce, je tedy z hlediska nároku soudního exekutora na náhradu nákladů exekuce neoprávněná. Ohledně určení osoby povinné k náhradě nákladů exekuce při zastavení exekuce je nutno uvést následující. Dle judikatury soudů (R 31/2006) oprávněnému lze uložit povinnost k náhradě nákladů exekuce (§ 89 ex.ř.), jestliže při zastavení exekuce je z hlediska zásad uvedených v § 271, větě první, o. s. ř. osobou povinnou k náhradě nákladů exekučního řízení. Dle § 271 věta první o.s.ř. dojde-li k zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí, rozhodne soud o náhradě nákladů, které účastníkům prováděním výkonu rozhodnutí vznikly, podle toho, z jakého důvodu k zastavení výkonu rozhodnutí došlo. Při zkoumání důvodů, které vedly k zastavení exekuce jde v podstatě o posouzení, zda se oprávněný nedopustil před nařízením exekuce nebo při jejím provádění procesního zavinění. O procesním zavinění oprávněného lze uvažovat všude tam, kde nezachoval při podání návrhu nebo při provádění exekuce potřebnou míru pečlivosti a kde proto přistoupil bezdůvodně k vymáhání splnění povinnosti cestou exekuce, popřípadě kde v exekučním řízení bezdůvodně pokračoval. Pokud není prokázán důvod zastavení exekuce na straně oprávněného, platí obecný princip, že náklady exekučního řízení hradí povinný. V tomto případě leží procesní zavinění na straně oprávněného. Oprávněný podal návrh na nařízení exekuce proti zemřelému povinnému (návrh podán 23. 11. 2004, povinný zemřel 11. 1. 2004) a v důsledku toho, vědom si neúspěšnosti exekučního řízení, podal návrh na zastavení exekuce. Odvolací soud v této souvislosti podotýká, že přezkumnou činností odvolacího soudu zůstaly nedotčeny výroky o zastavení exekuce a o nákladech mezi účastníky, neboť proti nim nebylo podáno odvolání (§ 206 odst. 1 o.s.ř. a contrario). Takto odvolací soud vychází z premisy, že exekuce byla pravomocně zastavena dle § 268 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Na základě shora uvedeného postupoval odvolací soud dle § 219 o.s.ř. a usnesení soudu I. stupně jako věcně správné potvrdil jen s doplněním lhůty k plnění, kterou soud I. stupně opomněl uvést. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario, kdy v odvolacím řízení úspěšnému povinnému nemohly náklady řízení vzniknout. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. V Praze dne 22. června 2006 JUDr. Milada V e s e l á , v.r. předsedkyně senátu