Soud není oprávněn v rámci exekučního řízení uložit soudnímu exekutorovi povinnost vrátit účastníkovi řízení neoprávněně vymožené náklady exekuce.

14 Co 616/2006 – 22 U S N E S E N Í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Milady Veselé a soudců JUDr. Jany Šrédlové a Mgr. René Fischera ve věci exekuce oprávněného: CH., a.s., se sídlem F.-M., V. N. 546, zast.  advokátem, proti povinné: J. Š.,  bytem P., sídliště Š. 154, pro 50.953,20 Kč s příslušenstvím, o odvolání soudní exekutorky do usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. května 2006, č.j. 13 Nc 15921/2005 – 12 t a k t o : Usnesení  soudu  I.  stupně  se  ve  výroku  II.   z r u š u j e  a věc se v tomto rozsahu           v r a c í   soudu I. stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Napadeným usnesení zastavil soud I. stupně exekuci do částky 40.735,- Kč (výrok I.), uložil oprávněnému zaplatit soudní exekutorce 80% nákladů exekuce, které vznikly do částečného zastavení exekuce, kdy výši těchto nákladů určí soudní exekutorka v příkazu k úhradě nákladů exekuce (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o částečném zastavení exekuce (výrok III.). O částečném zastavení exekuce bylo rozhodnuto dle § 268 odst. 1 písm. c) a odst. 4 o.s.ř. Částka 40.000,- Kč byla zaplacena povinnou před podáním návrhu na nařízení exekuce, návrh byl tak podán důvodně jen do částky 10.953,20 Kč. Oprávněný podal návrh na zastavení exekuce do částky 50.000,- Kč. O povinnosti oprávněného zaplatit soudní exekutorce 80 % nákladů exekuce rozhodl soud I. stupně dle § 89 ex.ř., kdy oprávněný vymáhanou pohledávku špatně vyčíslil. 80 % pohledávky bylo uhrazeno před podáním návrhu na nařízení exekuce. O nákladech řízení o částečném zastavení exekuce bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy úspěšné povinné žádné náklady řízení nevznikly. Uvedené usnesení, a to jen ve výroku II., napadla včasným odvoláním soudní exekutorka. Upozornila, že oprávněný podal návrh na zastavení exekuce do částky 50.000,- Kč, o které soud I. stupně zcela nerozhodl. Předtím, než rozeslala účastníkům napadené usnesení, vydala příkaz k úhradě nákladů exekuce č.j. 046 Ex 745/05 - 30, který nabyl právní moci. Na jeho základě vymohla na povinné náklady exekuce v celkové výši 9.984,10 Kč, z toho náklady oprávněného 1.963,50 Kč (tedy náklady exekutorky 8.020,60 Kč).Rovněž vymohla na povinné zbývající exekuovanou částku 953,20 Kč. Navrhla, aby po vydání opravného usnesení a zastavení exekuce do celkové navrhované částky 50.000,- Kč odvolací soud výrok II. napadeného usnesení změnil tak, že exekuce se ponechává v běhu pro náklady exekuce, které určí soudní exekutor příkazem k úhradě nákladů exekuce. Odvolací  soud  přezkoumal  napadené  usnesení  v  mezích  podaného  odvolání dle § 212 a § 212a o.s.ř. (jen výrok II.) a, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. d/ o.s.ř.), dospěl k závěru, že je důvod pro zrušení napadeného výroku usnesení soudu I. stupně dle        § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. a vrácení věci soudu I. stupně k dalšímu řízení dle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Předně je nutno přisvědčit soudní exekutorce, že soud I. stupně nerozhodl o celém předmětu řízení z návrhu oprávněného na částečné zastavení exekuce. Oprávněný podal návrh na zastavení exekuce do částky 50.000,- Kč, kdy 40.000,- Kč bylo povinnou zaplaceno před podáním návrhu na nařízení exekuce a další částka 10.000,- Kč byla zaplacena povinnou  2. 11. 2005, tedy po podání návrhu na nařízení exekuce (29. 8. 2005) a po vydání usnesení   o nařízení exekuce (9.9.2005). Takto tedy bylo na místě exekuci částečně zastavit do částky  50.000,- Kč,  z  toho 40.000,- Kč  dle § 268 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a 10.000,- Kč dle § 268 odst.  1  písm. g) o.s.ř. Je tedy předně na soudu I. stupně, aby postupoval dle § 167 odst. 2 a § 166 odst. 1 o.s.ř. a vydal doplňující usnesení, kterým exekuci částečně zastavení do zbylé částky 9.265,- Kč (50.000 – Kč mínus 40. 735,- Kč). O nákladech exekuce při částečném zastavení exekuce je nutno uvést následující. Pokud povinný zaplatí dluh zcela mimo exekuci a nikoliv náklady exekučního řízení, je správné zastavit exekuci zcela a o nákladech exekuce rozhodnout znovu dle § 271 o.s.ř.,  přičemž toto rozhodnutí musí obsahovat vyčíslení nákladů a lhůtu k plnění. Pokud dojde jen k částečnému zastavení exekuce a ve zbytku byla exekuovaná částka vymožena v průběhu exekuce jejím provedením exekutorem, platí uvedený princip obdobně s tím, že rozhodnutí o nákladech exekuce je nutno kombinovat. V řízení o částečném zastavení exekuce je třeba o nákladech rozhodnout dle § 271 o.s.ř. a v řízení o provádění exekuce je nutno respektovat výrok o těchto nákladech uvedený již v usnesení o nařízení exekuce (exekuce se vztahuje i na tyto náklady). V řízení o částečném zastavení exekuce je ještě třeba rozlišit situaci, kdy je důvod zastavení exekuce na straně oprávněného a kdy na straně povinného (§ 271 o.s.ř.). Pokud procesně zaviní částečné zastavení exekuce oprávněný, je povinností soudu rozhodnout o nákladech částečně zastavené exekuce v rozhodnutí, kterým bude exekuce částečně zastavena. Pak náklady vzniklé při provádění exekuce budou určeny z částek, pro které nebyla exekuce zastavena. Dle § 88 e.ř. jen tyto náklady určuje exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce. Při částečném zastavení exekuce je tak odůvodněn deklarující výrok soudu, že provedení exekuce nadále pokračuje pro dosud nevymoženou částku, pro náklady exekuce a náklady oprávněného, obojí vzniklé ve stádiu provádění exekuce. Pokud procesně zaviní částečné zastavení exekuce povinný, rozhodne jak o nákladech částečně zastavené exekuce, tak o nákladech vzniklých při provádění exekuce soudní exekutor v příkazu k úhradě nákladů exekuce, neboť v obou případech bude povinnou osobou k úhradě nákladů exekuce totožná osoba, tedy povinný. Výši těchto nákladů však soudní exekutor určí s přihlédnutím k odlišnému režimu řízení o částečném zastavení exekuce a provádění exekuce (zejména odlišné sazby odměny soudního exekutora, případně advokáta oprávněného). I v tomto případě je tedy odůvodněn deklarující výrok soudu, že provedení exekuce nadále pokračuje pro dosud nevymoženou částku, pro náklady exekuce a náklady oprávněného. V tomto případě je však situace modifikována tím, že soudní exekutorka již vydala příkaz k náhradě nákladů exekuce a zejména tyto náklady již vymohla na povinné. V  tomto  případě je tedy nutno o nákladech soudního exekutora rozhodnout  následovně, a to s přihlédnutím k již provedené exekuci. Soudní exekutorce náleží celková odměna dle § 11 odst. 3, 4 vyhl. č. 330/2001 Sb. v částce 3.000,- Kč. Ve spojení s § 5 odst. 1 vyhlášky vymohla část plnění v rozsahu 10.953,- Kč (částka 10.000,- Kč povinnou uhrazena po vydání usnesení o nařízení exekuce, částka 953,20 Kč vymožena).  Jelikož  odměna  by  dle § 6 odst. 1 vyhlášky byla 1.643,- Kč, je nutno použít ustanovení § 11 odst. 4 vyhlášky a určit odměnu nejméně 3.000,- Kč. S připočtením DPH 570,- Kč je odměna 3.570,- Kč. Hotové výdaje dle § 13 odst. 1  vyhl. č. 330/2001 Sb. byly v pravomocném příkazu k úhradě nákladů exekuce z 28.2.2006, č.j. 046 Ex 745/05 – 30 vyčísleny částkou 3.340,- Kč a s připočtením DPH 634,60 Kč jsou tedy 3.974,60 Kč. Náhrada za doručování písemností dle § 15 vyhlášky byla v příkazu k úhradě nákladů exekuce určena částkou 400,- Kč (8 x 50,- Kč), DPH 76,- Kč, celkem 476,- Kč. Uvedené hotové výdaje jsou přiměřené. Celkově jsou náklady soudní exekutorky  8.020,60 Kč. Z celkové exekuované částky 50.953,20 Kč leží důvod zastavení exekuce dle § 52 odst. 1 ex.ř. a dle § 271 o.s.ř. na straně oprávněného do částky 40.000,- Kč (podán návrh na nařízení exekuce pro částky, které již byly povinnou uhrazeny), což je 80 %, a na straně povinné do částky 10.953,- Kč (částka 10.000,- Kč uhrazena po vydání usnesení o nařízení exekuce a částka 953,- Kč vymožena exekutorkou), což je 20 %. Z celkové částky nákladů soudní exekutorky 8.020,60 Kč připadá tak na oprávněného 6.416,50 Kč a na povinnou 1.604,10 Kč. Soud I. stupně tedy poté, kdy vydá doplňující usnesení, dle kterého dojde k částečnému zastavení exekuce do celé částky 50.000,- Kč, uloží oprávněnému přímo zaplatit soudní exekutorce náklady řízení o částečném zastavení exekuce 6.416,50 Kč. Ponechá exekuci v běhu pro zbylo částku 953,20 Kč, náklady exekuce hrazené povinnou 1.604,10 Kč a náklady oprávněného s tím, že všechny tyto složky již byly vymoženy. Jelikož soudní exekutorka nesprávně vymohla na povinné celé své náklady 8.020,60 Kč, bude na ní vrátit povinné přeplatek 6.416,50 Kč. V této souvislosti se odvolací soud zabýval i otázkou, zda je soud oprávněn uložit soudnímu exekutorovi soudním rozhodnutím povinnost vrátit neoprávněně vymožené náklady exekuce. Uvedená otázka není v předpisech upravujících exekuční řízení (zejména zákon č. 120/2001 Sb., exekuční řád) řešena. Dle § 57 ex.ř. uvedení v předešlý stav je v exekučním řízení vyloučeno. Dle § 271 o.s.ř. dojde-li k zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí, rozhodne soud o náhradě nákladů, které účastníkům prováděním výkonu rozhodnutí vznikly, podle toho,    z jakého důvodu k zastavení výkonu rozhodnutí došlo. Může také zrušit dosud vydaná rozhodnutí o nákladech výkonu, popřípadě uložit oprávněnému, aby vrátil, co mu povinný na náklady výkonu rozhodnutí již zaplatil. Ve spojení s ustanovením § 52 odst. 1 ex.ř. je ustanovení § 271 věta druhá o.s.ř. jedinou výjimkou ze zásady upravené § 57 ex.ř., totiž, že uvedení v předešlý stav je v exekučním řízení vyloučeno. Tato výjimka se však týká jen oprávněného jako účastníka řízení. Judikatura dovozuje, že soudní exekutor je nákladovým subjektem v exekučním řízení, tedy má v otázce nákladů exekuce postavení účastníka řízení (R 31/2006, XV.). Toto postavení má však soudní  exekutor  jen  ohledně  jeho  nároku  na  přiznání  nákladů  exekuce  ve  smyslu § 87 odst. 1, 3 ex.ř. (nařízení exekuce), resp. § 271 věta prvá o.s.ř. a § 89 ex.ř. (zastavení exekuce) proti oprávněnému či povinnému, tedy ve smyslu oprávnění soudního exekutora požadovat náhradu nákladů exekuce vzniklých za exekučního řízení. Ohledně jiných otázek, i když se týkají nákladů exekuce, např. ohledně uložení povinnosti soudnímu exekutorovi vrátit neoprávněně vymožené náklady exekuce povinnému, již soudní exekutor postavení účastníka řízení nemá. Případná náprava musí být vyřízena mezi soudním exekutorem a poškozeným účastníkem především dobrovolným vrácením neoprávněně vymožených částek soudní exekutorem, kdy tuto variantu lze obecně předpokládat, jinak standardně cestou samostatného nalézacího řízení o odpovědnosti za škodu vzniklou v souvislosti s exekuční činností dle § 32  ex.ř. Z uvedeného vyplývá, že soud není oprávněn v rámci exekučního řízení uložit soudnímu exekutorovi povinnost vrátit účastníkovi řízení neoprávněně vymožené náklady exekuce. Přezkumnou činností odvolacího soudu zůstaly nedotčeny výroky I. a III., neboť proti nim nebylo podáno odvolání (§ 206 odst. 1 o.s.ř. a contrario). P o u č e n í : Proti tomuto usnesení   n e n í   dovolání přípustné. V Praze dne 23. listopadu 2006 JUDr. Milada  V e s e l á , v.r. předsedkyně senátu