O upuštění od provedení exekuce dle § 46 odst. 3 ex. ř. rozhoduje exekutor, a to k návrhu některého z účastníků nebo i bez takového návrhu, zjistí-li, že jsou zákonné podmínky pro takový postup splněny.

14 Co 86/2006-59 U s n e s e n í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Milady Veselé a soudců JUDr. Ivy Suneghové a JUDr. Jany Šrédlové ve věci exekuce oprávněných: a) RNDr. R.  H., Dr.Sc.,  bytem S. 21/92, P-1, b) Mgr. F. Š., bytem N. B 29, P-6, c) MUDr. V. V., bytem S. 92/21, P-1, všichni zast.  advokátkou, proti povinnému:  A. B.,  bytem S. 21/92, P-1, pro vyklizení bytu, o návrhu poviného na odklad provedení exekuce, k odvolání povinného do usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 2. února 2006, č.j. 33 Nc 8212/2004-48, t a k t o: Usnesení soudu I. stupně se v napadených výrocích I. a II.   p o t v r z u j e. Usnesení soudu I. stupně se v napadených výrocích III. a IV.   z r u š u j e    a věc se v tomto rozsahu vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením odložil soud I. stupně provedení exekuce nařízené usnesením tamního soudu ze dne 9.11.2004, č.j. 33 Nc 8212/2004-10, ve znění opravného usnesení ze dne 9.3.2005, č.j. 33 Nc 8212/2004-22, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8.9.2005, č.j. 20 Co 335/2005-30 do 30. dubna 2006 (výrok I.), rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení ohledně odkladu exekuce (výrok II.), zamítl návrh povinného na upuštění od exekuce (výrok III.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení ohledně návrhu povinného na upuštění od exekuce. Svůj postup odůvodnil soud I. stupně ust. § 266 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 54 odst. 1 e.ř. Soud přihlédl ke zdravotní a sociální situaci povinného, který se musí podrobit lékařskému vyšetření a dále musí nalézt možnost odpovídajícího umístění pro své psy, které chová ve vyklizovaném bytě. Soud považuje dobu 3 měsíců za dostatečnou k posouzení zdravotního stavu povinného a k vyřešení umístění chovaných psů a oprávněný nebude odložením exekuce na tuto dobu vážně poškozen. Dále soud I. stupně uvedl v odůvodnění usnesení, že v současné době není prokázáno, zda je pro povinného zajištěna bytová náhrada dle vykonávaného rozsudku, neboť předložená smlouva s ubytovacím zařízením má platnost 1 roku, t.j. do 6.10.2005.  Pokud jde o návrh povinného na upuštění od exekuce, soud I. stupně neshledal zákonné podmínky pro tento postup a vyjádřil pochybnosti, zda povinný neměl na mysli zastavení exekuce. Uvedené usnesení napadl včasným odvoláním povinný. Namítal, že navrhoval odložení provedení exekuce do 30.6.2006, neboť nebylo řádně prokázáno, že je pro něj zajištěno přístřeší a i prostor pro uskladnění jeho věcí. Povinný nemůže vzhledem ke svému zdravotnímu stavu bydlet ve společném ubytovacím zařízení (se společnou kuchyní a sociálním zařízením). Dále namítal, že je invalidní důchodce, má psychické obtíže a čeká na přijetí u odborné lékařky.  Nemá dostatek finančních prostředků, pobírá pouze 5.437,- Kč měsíčně invalidní důchod. Jeho poměry se změnily natolik, že rozhodnutí vydané v nalézacím řízení není vykonatelné. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a vrátil soudu I. stupně k novému posouzení návrhu povinného na odklad exekuce, příp. změnil a rozhodl sám o odkladu provedení exekuce. Oprávnění se k podanému odvolání nevyjádřili. Odvolací  soud  přezkoumal  napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo, dle § 212 a  § 212a o.s.ř. a, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.), dospěl k závěru, že odvolání povinného není důvodné. Odklad exekuce upravuje ust. § 54 e.ř. s odkazem na ust. § 266 o.s.ř. Dle ust. § 266 odst. 1 o.s.ř. na návrh může soud odložit provedení výkonu rozhodnutí, jestliže se povinný bez své viny ocitl přechodně v takovém postavení, že by neprodlený výkon rozhodnutí mohl mít pro něho nebo pro příslušníky jeho rodiny zvláště nepříznivé následky a oprávněný by nebyl odkladem výkonu rozhodnutí vážně poškozen. Dle odst. 2 cit. ust.  o.s.ř. i bez návrhu povinného může soud odložit provedení výkonu rozhodnutí, lze-li očekávat, že výkon rozhodnutí bude zastaven (§ 268 o.s.ř.). Povinný ve svém návrhu dovozoval splnění podmínek pro odklad provedení exekuce dle odst. 1 výše cit. ust. o.s.ř. Soud I. stupně správně dovodil, že v dané věci jsou splněny zákonné podmínky pro odklad exekuce dle výše cit. ust. § 266 odst. 1 o.s.ř. vzhledem k tomu, aby povinný mohl zajistit odpovídající umístění pro své psy, které chová ve vyklizovaném bytě. Soud I. stupně odložil provedení exekuce na dobu do 30. dubna 2006, odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně, že tato doba je dostatečně dlouhá pro vyřešení situace povinného. Pokud odvolatel namítal, že pro něj není zajištěno odpovídající přístřeší, není tento argument důvodný, neboť institut odkladu provedení exekuce nemůže sloužit k řešení otázky bytové náhrady či přístřeší, tato otázka je řešena v rámci rozhodování o nařízení exekuce a v dané věci již byla exekuce pravomocně nařízena. Pokud i soud I. stupně v napadeném usnesení zmiňuje, že není doloženo zajištění přístřeší, je v této části odůvodnění napadeného usnesení nesprávné, neboť, jak bylo shora uvedeno, v rámci institutu odkladu provedení exekuce tuto otázku řešit nelze. Ani další námitky odvolatele týkající se změny poměrů a nemožnosti povinného bydlet v ubytovacím zařízení se společnou kuchyní a sociálním zařízením nejsou důvodné. Soud v rámci exekučního řízení nemůže brát zřetel na případnou změnu poměrů, k níž od vydání vykonávaného rozhodnutí došlo a která by měla vliv na přiznání bytové náhrady. Nalézací soud vázal povinnost vyklidit byt na zajištění přístřeší, přičemž přístřeším se rozumí provizorium do doby, než si nájemce opatří řádné ubytování a prostor k uskladnění jeho bytového zařízení a ostatních věcí domácí a osobní potřeby.  S ohledem na charakter přístřeší jako provizoria nelze tedy argumentovat tím, zda povinný může či nemůže mít společnou kuchyň a sociální zařízení. Je totiž na povinném, aby si řádné ubytování opatřil. Nepříznivé postavení povinného ve smyslu ust. § 266 odst. 1 o.s.ř. musí mít přechodnou povahu, t.j. lze o něm předpokládat, že pomine a že v pozdější době již nebude bránit provedení exekuce. Odklad provedení exekuce proto nelze povolit tam, kde má nepříznivé postavení povinného více méně trvalý ráz. Není proto důvodná námitka odvolatele, že je invalidní důchodce, jeho zdravotní stav je nepříznivý a nemá dostatek finančních prostředků, neboť tento stav není přechodného charakteru, tak jak má na mysli ust. § 266 odst. 1 o.s.ř. a není tedy důvodem pro odklad provedení exekuce. Povinný, jak sám uvedl, je v důsledku svého zdravotního stavu již 7 let v plném invalidním důchodu. Z důvodů shora uvedených odvolací soud postupoval dle § 219 o.s.ř. a napadené usnesení ve výroku I. a II. jako věcně správné potvrdil. Pokud jde o návrh povinného na upuštění od exekuce obsažený v jeho odvolání proti usnesení o nařízení exekuce, z obsahu podání povinného a v něm uváděných důvodů není zcela zřejmé, zda povinný navrhuje zastavení exekuce či upuštění od exekuce. Netvrdí totiž žádné důvody, pro které by mohlo být od exekuce upuštěno. Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že soud I. stupně má sám pochybnosti o tom, zda povinný navrhoval zastavení exekuce či upuštění od exekuce. Institut upuštění od exekuce je upraven v ust. § 46 odst. 3 ex. ř., dle něj exekutor upustí od provedení exekuce jen tehdy, splní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá exekuční titul, a uhradí náklady exekuce. Upustit od provedení exekuce může za splnění zákonných podmínek exekutor, nikoli soud, jak vyplývá ze shora cit. ust. § 46 odst. 3 ex. ř. Soud může exekuci za splnění zákonných podmínek zastavit. Exekuční řád výslovně nestanoví procesní formu, kterou exekutor upustí od provedení exekuce a občanský soudní řád institut upuštění od provedení exekuce vůbec nezná. Je třeba proto vyjít z ust. § 52 odst. 1 ex. ř., které odkazuje na přiměřené užití ustanovení občanského soudního řádu pro exekuční řízení, nestanoví-li exekuční řád jinak. Dle § 254 odst. 1 o.s.ř. se v řízení o výkon rozhodnutí rozhoduje vždy usnesením. Demonstrativní výčet věcí, o nichž se rozhoduje usnesením, je uveden v ust. § 167 odst. 1 o.s.ř. Odvolací soud má za to, že i o návrhu na upuštění od provedení exekuce je třeba rozhodnout usnesením, aby v rámci právní jistoty povinného bylo rozhodnuto písemnou formou o splnění podmínek pro upuštění od provedení exekuce a  aby bylo pro účastníky zcela zřejmé, že exekutor má tyto podmínky za splněné, proto upouští od provedení exekuce a exekuční řízení se tím končí.  Z uvedeného je tedy třeba učinit závěr, že o upuštění od provedení exekuce dle § 46 odst. 3 ex. ř. rozhoduje exekutor usnesením, a to k návrhu některého z účastníků nebo i bez takového návrhu, zjistí-li, že jsou zákonné podmínky pro takový postup splněny. Soud I.  stupně měl tedy především postupem dle § 43 o.s.ř. vyzvat povinného k odstranění vady podání tak, aby jeho návrh byl srozumitelný a určitý. Teprve poté měl soud o návrhu povinného rozhodnout, jestliže by povinný navrhoval zastavení exekuce. Rozhodnutí o návrhu povinného na upuštění od provedení exekuce pak přísluší exekutorovi, nikoliv soudu a jestliže o takovém návrhu rozhodne soud, postupuje v rozporu s exekučním řádem. Z důvodů shora uvedených odvolací soud postupoval dle § 219a odst. 1 písm. a/ o.s.ř.  a napadené usnesení ve výroku III. o závislém výroku IV. o nákladech řízení zrušil a dle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Na soudu I. stupně nyní bude, aby vyzval povinného k odstranění vady podání a pokud bude zřejmé, že se povinný domáhá upuštění od provedení exekuce, postoupí soud I. stupně návrh povinného k rozhodnutí exekutorovi, pokud povinný navrhuje zastavení exekuce, o tomto návrhu přísluší rozhodnout soudu I. stupně. Proti tomuto usnesení   n e n í    dovolání přípustné. v Praze dne 28. února 2006 JUDr. Milada Veselá, v.r. předsedkyně senátu