Sjednat rozhodčí doložku ve smyslu § 2 a § 3 zák. č. 216/1994 Sb. lze i alternativně tak, že se účastníci právního vztahu dohodnou na možném řešení sporu, podléhajícího jinak pravomoci soudu, i v rozhodčím řízení před stanoveným rozhodcem. Právo volby má pak žalobce a podáním žaloby u příslušného rozhodce (rozhodčího soudu) je založena jeho pravomoc a zároveň vyloučena pravomoc soudu obecného.

20 Co 385/2006 – 80 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Hübnera a soudců JUDr. Ireny Saralievové a JUDr. Ivany Klimešové v právní věci žalobce: J. R. , místem podnikání K. n. 608, R., zast. advokátem, proti žalovanému: M., s. a d. u. o. s., se sídlem W. Ch. 2, P-3, zast. advokátem, o zrušení rozhodčího nálezu, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu l ze dne 27. 6. 2006, č.j. 11 C 106/2005-50, t a k t o : I. Rozsudek soudu I. stupně se p o t v r z u j e . II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení 5.801,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení nálezu Rozhodčího soudu při H. k. ČR a Agrární komoře ČR ze dne 23.6.2004 RSP 107/04, včetně návrhu na odklad vykonatelnosti tohoto nálezu, a rozhodl, že žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 5.622,75 Kč. Žalobce se domáhal zrušení rozhodčího nálezu na podkladě § 31 písm. b/, e/ a f/ zák. č. 216/1994 Sb. s tvrzením, že rozhodčí doložka, sjednaná v dodatku č. 2 nájemní smlouvy ze dne 3.11.1998, je neplatná, že žalobce (žalovaný v rozhodčím řízení) nebyl informován o rozšíření rozhodčí žaloby a že část přiznaného plnění v rozsahu 715.900,- Kč žalovaný nežádal. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že v čl. XVI. dodatku č. 2 k nájemní smlouvě ze dne 3.1.1998, sjednaném dne 24.5.2000, se účastníci dohodli, že "berou na vědomí, že případné spory, které by mohly vzniknout z této smlouvy a v souvislosti s ní, mohou být mimo jiné řešeny i v rozhodčím řízení u Rozhodčího soudu při H. k. ČR a A. k. ČR podle jeho řádu. Pro tento případ se smluvní strany zavazují splnit všechny povinnosti, uložené jim v rozhodčím nálezu ve lhůtách tam uvedených". Konstatoval, že jednoznačným logickým i jazykovým výkladem lze dospět k závěru, že projevem vůle stran je možnost obrátit se v případě vzniku sporu na rozhodčí soud, což žalovaný učinil. Rozhodčí doložku proto neshledal neplatnou s tím, že byla sjednána zcela určitě a v souladu s § 2 zák.č. 216/1994 Sb. Dále provedl soud I. stupně důkaz spisem rozhodčího soudu RSP 107/04, včetně žaloby o zaplacení 1,432.276,40 Kč s příslušenstvím ze dne 23.3.2004. V petitu této žaloby je pod bodem II. uplatněn požadavek na zaplacení smluvní pokuty, která je zde vyčíslena, a u jednání dne 16.6.2004 žalobce (žalovaný v tomto řízení) pouze upřesnil svůj původní požadavek. Žalobce byl k tomuto jednání řádně předvolán a dopisem rozhodčího soudu ze dne 8.6.2004 upozorněn na možnost jednání v jeho nepřítomnosti. Pokud se přesto nedostavil, sám se zbavil možnosti zúčastnit se rozhodčího řízení a jeho absence u jednání neznamená, že mu nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat ve smyslu § 31 písm. e/ zák.č. 216/94 Sb. K námitce žalobce o nedoručení změny žaloby se soud I. stupně ztotožnil se žalovaným v tom, že se "de facto" o změnu žaloby nejednalo, přičemž na řízení před rozhodčím soudem se vztahují ustanovení občanského soudního řádu pouze přiměřeně. Ohledně nároku v rozsahu přiznané částky 751.900,- Kč, kde ke sporu o něm neměla být sjednána rozhodčí doložka, poukázal soud I. stupně na § 33 zák.č. 216/1994 Sb. s tím, že žalobce neuplatnil důvod neplatnosti rozhodčí doložky ohledně uvedené částky v rozhodčím řízení, ačkoliv se na rozhodčí soud obracel dopisy ze dne 24.5.2004 a 2.6.2004. Bylo proto nadbytečné zabývat se tím, zda se tato částka týkala nároku z jiné smlouvy. Z popsaných důvodů soud I. stupně žalobu zamítl a podle § 142 odst. l o.s.ř. přiznal úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Namítal, že soud I. stupně nesprávně vyhodnotil sjednanou rozhodčí doložku, v níž byla dána možnost výběru pravomoci orgánu, tedy nebyla jednoznačně stanovena pravomoc rozhodčího soudu. Podstatou rozhodčího řízení však je vyloučení působnosti státní justice, k čemuž v daném případě nedošlo, proto je rozhodčí doložka neplatná. Dále v ní chybí samotný projev vůle účastníků, neboť vzetí na vědomí neznamená, že se účastník podřídil pravomoci rozhodčího orgánu, pouze nevyloučil uzavření takové dohody v budoucnu. Ze žalované částky 751.900,10 Kč se část (737.759,20 Kč) týkala nájemní smlouvy na pronájem objektu S., která neobsahovala žádnou rozhodčí doložku. Žalobce tento důvod neplatnosti rozhodčí smlouvy neuplatnil proto, že jurisdikci rozhodčího soudu v celé věci odmítl a ve věci samé v rozhodčím řízení nikdy jednat nezačal. Pokud byl zavázán k zaplacení dluhu podle jiné smlouvy a za nájem jiného objektu, pak tím byl naplněn důvod ke zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 písm. f/ zák.č. 216/94 Sb. Jednoznačné je, že žalobci nebyla dána možnost věc projednat tím, že mu nebylo doručeno rozšíření žaloby. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení při současném povolení odkladu vykonatelnosti rozhodčího nálezu. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Zdůraznil, že rozhodčí doložka má smluvní základ a její formulace je plně v rukou smluvních stran. Zákon nezakazuje sjednat tuto doložku jako alternativní tak, že by jí nebyla vyloučena rozhodovací pravomoc obecného soudu s tím, že by volba rozhodovacího orgánu příslušela straně, zahajující řízení. Ze znění předmětné rozhodčí doložky zcela jednoznačně vyplývá možnost obrátit se na rozhodčí soud a obě strany pravomoc tohoto soudu akceptovaly, neboť se zavázaly splnit povinnosti, uložené jim v rozhodčím nálezu. Dodatek č. 2 žalobce vlastnoručně podepsal a jako podnikatel si musí být vědom důsledků svých právních úkonů a z nich vyplývajících závazků. Tvrzení, že částka 737.759,20 Kč se vztahuje k jiné nájemní smlouvě, poprvé žalobce uplatnil až v tomto soudním řízení, ačkoliv je mohl uplatnit v rozhodčím řízení, po jehož skončení se nemůže zpětně dovolávat své nečinnosti. Žalovaný dále zdůraznil, že "rozšíření" žaloby o částku 658.892,30 Kč, přisouzené mu z titulu smluvní pokuty, nebylo ve skutečnosti rozšířením žaloby, nýbrž pouze vyčíslením této smluvní pokuty, kterou žalovaný (v pozici žalobce) požadoval již ve své žalobě. Zdůraznil dále, že žalobce se rozhodčího řízení nezúčastnil z vlastního rozhodnutí, ačkoliv byl k němu řádně předvolán a rozhodčím soudem upozorněn na možnost jednání v jeho nepřítomnosti. Z obsahu odvolání vyplývá, že odvolatel vytýká soudu I. stupně nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g/ o.s.ř. Odvolací soud proto přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu, stanoveném v § 212 a § 212a o.s.ř, odvolání však opodstatněným neshledal. Žalobce v prvé řadě namítal neplatnost rozhodčí smlouvy ve smyslu § 31 písm. b/ zák.č. 216/1994 Sb. s poukazem na její formulaci, která nevylučuje pravomoc soudu. Odvolací soud se však ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně a zejména pak s přesvědčivou argumentací žalovaného. Je třeba přisvědčit jeho názoru, že rozhodčí smlouva má smluvní základ, platí proto to, co si účastníci ujednali, pokud takové ujednání neodporuje zákonu. Zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve svém § 2 a § 3 zásadně nevylučuje sjednání rozhodčí doložky alternativně tak, že účastníci právního vztahu se dohodnou na možném řešení sporu, podléhajícího jinak pravomoci soudu, i v rozhodčím řízení před stanoveným rozhodcem, a takové ujednání neodporuje ani účelu rozhodčího řízení. Právo volby má pak žalobce a podáním žaloby u příslušného rozhodce (rozhodčího soudu) je založena jeho pravomoc a zároveň vyloučena pravomoc soudu obecného. Alternativní rozhodčí doložka byla v daném případě sjednána účastníky svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, přičemž formulace "smluvní strany berou na vědomí" neznamená nic jiného, než že se zavazují akceptovat sjednané řešení sporů (což beze všech pochybností vyplývá z druhé věty výše citované rozhodčí doložky). Ve shodě se soudem I. stupně proto odvolací soud uzavírá, že rozhodčí doložka, sjednána účastníky v dodatku č. 2 nájemní smlouvy ze dne 3.11.1998, není neplatná, proto není dán důvod ke zrušení rozhodčího nálezu dle § 31 písm. b/ zák.č. 216/1994 Sb. Odvolací soud neshledal ani další odvolací tvrzení o důvodech pro zrušení předmětného rozhodčího nálezu opodstatněnými. Jak již správně uvedl soud I. stupně, žalobce se v obecné rovině nemůže dovolávat neposkytnutí možnosti věc projednat před rozhodčím soudem ve smyslu § 31 písm. e/ zák.č. 216/1994 Sb., jestliže sám účast na jeho jednání bez relevantního důvodu odmítl (dopisy ze dne 24.5.2004 a 3.6.2004), a to i přes poučení, kterého se mu dostalo dopisem rozhodčího soudu ze dne 8.6.2004. Tvrzení, že mu nebyla doručena změna žaloby, není důvodné již proto, že k žádné změně žaloby v řízení před rozhodčím soudem nedošlo. Ze žaloby ze dne 23.3.2004 vyplývá, že žalovaný (v rozhodčím řízení v postavení žalobce) požadoval zaplacení smluvní pokuty, kterou v petitu žaloby vymezil jako procentní plnění z jednotlivých částek. K výzvě rozhodčího soudu pak dopisem ze dne 31.3.2004 tento svůj nárok pouze specifikoval vyčíslením konkrétní částky smluvní pokuty ke dni podání žaloby. O této částce (685.892,30 Kč) pak rozhodčí soud při jednání dne 16.6.2004 sice formálně rozhodl jako o "připuštění změny žaloby", obsahově se však o změnu žaloby nejednalo, neboť žalovaný (žalobce) nežádal nic, co by již nebylo obsahem jeho žaloby. Žalobce (žalovaný v rozhodčím řízení) mohl výši požadované smluvní pokuty ke dni podání žaloby z této žaloby zjistit a věcně se k ní vyjádřit, proto na uvedenou situaci § 31 písm. e/ zák.č. 216/1994 Sb. nedopadá. Námitkou, že část rozhodčím soudem přisouzeného dluhu se netýkala nájemního vztahu, kde ke sporům z něho vzniklých byla sjednána rozhodčí doložka, směšuje žalobce důvody zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 písm. b/ a písm. f/ zák. č. 216/94 Sb. Důvod, že rozhodčí nález odsuzuje stranu k plnění, které nebylo oprávněným žádáno (§ 31 písm. f/ zákona), zjevně dán není. Částka 751.900,10 Kč (do níž má být zahrnut tvrzený dluh z jiného vztahu) byla nepochybně žalovaným uplatněna (viz čl. VI. rozhodčí žaloby) a zahrnuta do celé požadované částky jistiny 1,432.276,40 Kč (viz též bod 13 části II. rozhodčího nálezu). K okolnosti, že se mělo jednat zčásti o dluh z jiného vztahu, na který se rozhodčí smlouva nevztahovala, lze proto přihlížet jen podle § 31 písm. b/ zák. č. 216/94 Sb. Soud I. stupně tu pak správně poukázal na § 33 tohoto zákona s tím, že žalobce neexistenci rozhodčí smlouvy pro daný vztah v rozhodčím řízení neuplatnil. Žalobce se přitom nemůže dovolávat toho, že v rozhodčím řízení nikdy nezačal věcně jednat, neboť se z takového jednání vyloučil o své vůli a žaloba byla v důsledku toho rozhodčím soudem věcně projednána bez jeho účasti. Odvolací soud se na základě výše uvedených důvodů ztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že ve věci nejsou podmínky pro zrušení napadeného rozhodčího nálezu, proto rozsudek jako správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil. Podle § 142 odst. l ve spojení s § 224 odst. l o.s.ř. má věcně úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, které představuje odměna jeho advokáta, stanovená dle § 8 písm. a/ vyhl.č. 484/2000 Sb., paušální náhrada jeho výdajů ve výši 75,- Kč a 300,- Kč podle § 13 vyhl. č. 177/96 Sb., ve znění vyhl. č. 277/2006 Sb., a 19% DPH. Proti tomuto rozsudku n e n í dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně, dospěje Nejvyšší soud k závěru, že rozhodnutí ve věci má po právní stránce zásadní význam. V Praze dne 7. prosince 2006 JUDr. Petr H ü b n e r , v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Dana Beránková