Samotný fakt, že žalobce je manželem kolegy soudce, sám o sobě nezakládá důvod pro vyloučení všech soudců daného soudu dle § 14 odst.1 o.s.ř. K tomu, aby byl soudce vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, ale musí být vždy zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze o soudcově nepodjatosti pochybovat.

1Nc 695/2007 - 43 U S N E S E N Í Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jiřiny Jislové a soudců JUDr. Zoji Dvořákové a JUDr. Heleny Koucké ve věci žalobce: I. P. Š., bytem K., okres P.– v., D. 386, proti žalovanému: J. S., bytem v P-8, P. 429, o stanovení povinnosti dokončit práce a o zaplacení částek 28.934,40 Kč a 5.544,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 8C 292/2006, o přikázání věci jinému soudu, takto: Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 8C 292/2006 se jinému soudu nepřikazuje. O d ů v o d n ě n í: Předsedkyně Obvodního soudu pro Prahu 8 předložila shora označenou věc Městskému soudu v Praze jako soudu nadřízenému s návrhem, aby tato byla formou delegace podle § 12 odst.1 o.s.ř. přikázána jinému soudu s odůvodněním, že všichni soudci Obvodního soudu pro Prahu 8 jsou z projednání a rozhodování uvedené věci vyloučeni, neboť žalobce je manželem soudkyně tamějšího soudu M. M. Š. a tato skutečnost může vzbuzovat pochybnosti o nepodjatosti všech tamějších soudců. Jak je patrno ze spisu 8C 292/2006, žalobce podal 30.10.2006 žalobu proti dvěma fyzickým osobám vyvíjejícím aktivity v rámci sdružení podle § 829 obč.zák. „S. b.“. Žalobu podal u Obvodního soudu pro Prahu 8 s tím, že v jeho obvodu bydlí první z obou žalovaných a na této adrese se mu daří doručovat. Obvodní soud pro Prahu 8 vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku z žaloby a po jeho úhradě dne 11.5.2007 oznámila soudkyně, jíž věc připadla podle rozvrhu práce – J. B. B. – předsedkyni soudu, že má zato, že je vyloučena z projednání věci, neboť žalobce je manželem kolegyně M. M. Š. Připojila vyjádření svých kolegů, soudců civilního úseku tamního soudu, kteří uvedli jako skutečnost pro posouzení věci relevantní, že žalobce je manžel jejich kolegyně (J. H., J. Č., J. B., M. H., M. J., J. S., J. H., M. L., M. T., J. P., M. K., M. S., M. S. a M. Ř.), tři posledně jmenovaní však zdůraznili, že účastníky řízení neznají a dva posledně jmenovaní podotkli, že žalobce je údajně manželem kolegyně, sami tedy osobní poznatek o této skutečnosti podle dikce vyjádření nemají. M. P. jediná uvedla, že žalobce jako manžela své kolegyně zná osobně. Obvodní soud pro Prahu 8 podle obsahu spisu posléze účastníky řízení neinformoval o tom, že všichni jeho soudci by měli být ve věci podjatí, a nevyzval je k tomu, aby se k možnosti delegace věci jinému (konkrétnímu) soudu vyjádřili. Spis s vyjádřením soudců a návrhem předsedkyně soudu předložil nadřízenému soudu s odkazem na ust. § 15 odst.2 o.s.ř. k rozhodnutí. Podle § 12 odst. 1 o.s.ř. nemůže-li soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (§ 14, § 15 odst. 2 a § 16a), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně. O přikázání věci rozhoduje dle odst. 3 téhož ustanovení soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána. Podle ust. § 14 odst. 1 o.s.ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci k účastníkům nebo k jejich zástupcům, je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Na základě shora uvedených skutečností a po přihlédnutí k citovaným zákonným ustanovením dospěl Městský soud v Praze k závěru, že důvody, pro které je nutné rozhodnout o přikázání předmětné věci jinému soudu podle ust. § 12 odst. 1 o.s.ř., dány nejsou. Navzdory skutečnosti, že předsedkyně uvedeného soudu – jak plyne z jejího vyjádření - dospěla k závěru, že všichni soudci civilního úseku soudu jsou z projednání a rozhodnutí věci vyloučeni, (a z toho důvodu zřejmě nepostupovala dle věty druhé zmíněného ustanovení, podle které v případě, že by měla za to, že tu není dán důvod pochybovat o nepodjatosti soudce, předložila věc k rozhodnutí soudu uvedenému v § 16 odst. 1 o.s.ř. k rozhodnutí o tom, zda ten který soudce je či není z projednání věci vyloučen), Městský soud v Praze po zhodnocení obsahu předloženého spisu tento její názor nesdílí. Vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodování přidělené věci jen vyjimečně a ze skutečně závažných důvodů, které mu zcela zjevně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Takovým důvodem je především soudcův poměr k věci, který může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci (tj. např. v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání. Poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti apod. Novela ust. § 14 odst.1 o.s.ř. s účinností od 1.1.2001 nahradila neurčitou formulaci o „pochybnosti o nepodjatosti soudce“ formulací „je-li tu důvod pochybovat o podjatosti soudce“. Zákon tak zakládá vyloučení soudce na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tak subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby byl soudce vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, ale musí být zjištěn (najisto postaven) důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti. Z pohledu výše popsaného je zřejmé, že žádný ze soudců Obvodního soudu pro Prahu 8 neuvedl důvody, které by byly způsobilé odůvodnit závěr o jeho vyloučení ve věci. Ani soudkyně, která uvedla, že žalobce osobně zná, netvrdí, že by ji s ním pojilo nějaké osobní pouto, které by jí bránilo ve věci nezaujatě profesionálně postupovat a věc projednat a rozhodnout. Tím spíše pak nelze k takovému závěru dospět u soudců, kteří uvedli toliko, že žalobce je, resp. údajně by měl být, manželem jejich kolegyně. Městský soud v Praze proto jako soud nadřízený nemohl rozhodnout jinak, než jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í odvolání ani dovolání přípustné. V Praze dne 12. července 2007 Mgr. Jiřina J i s l o v á, v. r. předsedkyně senátu