V případě sporu o plnění ze smlouvy o propojení telekomunikačních sítí, byť do procesu vzniku smlouvy ingeroval Český telekomunikační úřad dle § 40 odst. 2 a § 78 odst. 2 zákona č. 151/2000 Sb. nebo dle § 80 odst. 4 zákona č. 127/2005 Sb., jsou k přezkoumání rozhodnutí Úřadu v tomto sporu o plnění věcně příslušné soudy v občanském soudním řízení.

14 Co 279/2007 – 82 U S N E S E N Í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Milady Veselé a soudců JUDr. Jany Šrédlové a Mgr. René Fischera v právní věci žalobce: T. O2 C. R. a.s. se sídlem P-3, O. 55/5, za účasti C. O. L. a.s. se sídlem P-3, U N. n. 8, zast. advokátem, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu o peněžitém plnění za poskytnuté telekomunikační služby, o odvolání žalobce a zúčastněné osoby do usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 18. června 2007, č.j. 16 C 292/2006 – 61, t a k t o : Usnesení soudu I. stupně se m ě n í tak, že se řízení n e z a s t a v u j e . O d ů v o d n ě n í : Napadeným usnesením zastavil soud I. stupně řízení (výrok I.), nepřiznal zúčastněné osobě právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a vrátil žalobci zaplacený soudní poplatek 3.500,- Kč (výrok III.) Soud I. stupně rozhodoval o žalobě proti rozhodnutí předsedy R. Č. t. ú. ze dne 27. 1. 2006, ve spojení s rozhodnutím R. ČTÚ jako odvolacího orgánu ze dne 19. 5. 2006, jímž bylo žalobci uloženo zaplatit zúčastněné osobě za období 1. 6. 2005 až 30. 9. 2005 částku 11,017.756,05 Kč s DPH a příslušenstvím, částku 9,050.051,82 Kč s DPH a příslušenstvím, částku 9,121.970,36 Kč s DPH a příslušenstvím a částku 8,602.165,97 Kč s DPH a příslušenstvím. Předmětem řízení před správním orgánem bylo plnění ze smlouvy o propojení uzavřené mezi účastníky 29. 10. 2001 za službu Tranzit v síti Internet poskytnuté v období června až září 2005 včetně. Je rozhodováno ve vyúčtovacím sporu o tom, které cenové rozhodnutí správního orgánu je určující pro poskytovanou službu. Soud I. stupně rozhodl dle § 104b o.s.ř. a řízení zastavil vázán právním názorem vysloveným v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 4. 2007, č.j. 24 Co 442/2006 – 59. Ve věci 24 Co 442/2006 vyslovil Městský soud v Praze, že smlouvy o propojení sítí byly sice soukromoprávními ujednáními uzavíranými soukromoprávními subjekty, ale ČTÚ měl zákonné oprávnění do těchto smluv zasahovat v důsledku zvýšeného veřejného zájmu na telekomunikačních službách a na rozvoji telekomunikačního trhu. Dle § 40 odst. 2 zákona o telekomunikacích rozhodoval o propojení sítí, pokud nedošlo ve stanovené lhůtě k uzavření smlouvy, dle § 40 odst. 4 zákona rozhodoval spory z podnětu, nikoliv na návrh, jedné ze smluvních stran. Nelze dovozovat závaznost obsahu podnětu pro ČTÚ. Uvedený zákonný způsob zásahu správního orgánu do smluv neodpovídá soukromoprávním smlouvám a rozhodnutí R. ČTÚ ve vyúčtovacím sporu bylo vrchnostenským aktem, v jehož rámci neměli účastníci rovné postavení. Pokud cena služby vycházela z dodatku ke smlouvě, který měl formu autoritativního rozhodnutí a vycházel z cenového rozhodnutí správního orgánu, lze aplikovat rozhodnutí kompetenčního senátu Konf. 92/2003 – 18, podle kterého je cenové rozhodnutí správního orgánu veřejnoprávní regulací a rozhodnutí o žalobě proti takovému cenovému rozhodnutí přísluší soudům ve správním soudnictví. Městský soud rovněž poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu sp.zn. 3 As 48/2004. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 150 o.s.ř. O vrácení soudních poplatků bylo rozhodnuto dle § 10 zákona č. 549/1991 Sb. Uvedené usnesení napadl včasným odvoláním žalobce. Namítal, že povinnost k vzájemným úhradám cen za propojení vyplývá ze vztahu založeného smlouvou o propojení mezi účastníky, která je běžnou obchodní smlouvou, byť byla regulována dle zákona správním orgánem. Nahrazení projevu vůle smluvních stran autoritativním rozhodnutím je i v soukromoprávní oblasti standardní (např. § 183g a § 186a odst. 6 obchodního zákoníku). Takové eventuální zásahy správního orgánu do smluv o propojení nemohou nic změnit na soukromoprávním charakteru těchto smluv. Spory z obchodních vztahů náleží k řešení soudům v občanském soudním řízení dle § 7 odst. 2 a § 244 odst. 1 o.s.ř. V polemice s rozhodnutím Městského soudu v Praze 24 Co 442/2006 uvedl, že argumentace rozhodnutím Konf. 92/2003 není správná. Uvedený judikát se vyslovil o věcné příslušnosti soudu ve správním soudnictví v oblasti přezkumu cenových rozhodnutí ČTÚ. Tato cenová rozhodnutí jsou dle zákona správním aktem obecné regulace cen za propojení a jsou určena všem subjektům telekomunikačního trhu. Od uvedených cenových rozhodnutí je nutno odlišit řešení sporů mezi smluvními stranami o výši konkrétní ceny za propojení. Na tuto oblast se judikát nevztahuje. V případě rozhodování sporu o zaplacení peněžité částky rozhoduje ČTÚ jako nezávislý orgán rozhodující soukromoprávní spor, i když je cena určena veřejnoprávní regulací. Takto soudy běžně řeší spory o plnění z regulovaných cen (např. nájemné, zdravotnické výkony atd.). Dle judikatury Nejvyššího správního soudu 5 As 47/2005 a Konf. 81/2003, pokud správní orgány rozhodují o povinnosti vyplývající ze závazkového právního vztahu (obchodněprávního smluvního vztahu), spadá taková věc pod právo soukromé. Odvolatel poukázal rovněž na rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 14 Co 38/2007, který věcně přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně o sporu, aniž shledal nedostatek v posuzování věcné příslušnosti soudu I. stupně. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a uložil soudu I. stupně ve věci rozhodnout. Uvedené usnesení napadla včasným odvoláním i zúčastněná osoba. Předně polemizovala s argumentací použitou Městským soudem v Praze ve věci 24 Co 442/2006 o aplikaci judikátů 3 As 48/2004 a Konf. 92/2003. V souvislosti s rozhodnutím Konf. 92/2003 uvedla, že zde není předmětem sporu cenové rozhodnutí správního orgánu jako aktu obecné cenové regulace, ale individuální rozhodnutí ČTÚ ve sporu mezi subjekty smlouvy o propojení. Dané individuální rozhodnutí správního orgánu přímo dopadá do soukromoprávní sféry žalobce, neboť mu ukládá povinnost k plnění. Smluvní vztahy mezi subjekty v telekomunikačních vztazích vznikají v drtivé většině případů smluvním konsensem stran bez ingerence správního orgánu. Rozhodujícím soukromoprávním aspektem je vůle smluvních stran smlouvu uzavřít. Tehdy není pochyb o soukromoprávním charakteru těchto smluv a o rovném postavení subjektů. Rovněž § 78 odst. 1, 2 zákona o telekomunikacích ceny za propojení sjednávají smluvní strany. Teprve v případě nedohody se použije způsob výpočtu ceny stanovený ČTÚ. Rozborem rozhodnutí 3 As 48/2004 je zřejmé, že pro určení věcné příslušnosti není rozhodující právo procesní, neboť správní orgán vždy postupuje dle správních předpisů, ale právo hmotné. Nahrazení projevu vůle smluvních stran autoritativním rozhodnutím je i v soukromoprávní oblasti standardní (např. § 183g a § 186a odst. 6 obchodního zákoníku). Takové eventuální zásahy správního orgánu do smluv o propojení nemohou nic změnit na soukromoprávním charakteru těchto smluv. Odvolatel poukázal na rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 14 Co 38/2007, který věcně přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně o sporu, aniž shledal nedostatek v posuzování věcné příslušnosti soudu I. stupně. Jelikož dle zúčastněné osoby právní vztah, kterého se napadené rozhodnutí ČTÚ týká, vykazuje převahu soukromoprávních znaků, navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle § 212 a § 212a o.s.ř. a, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.), dospěl k závěru, že obě odvolání jsou důvodná. Dle § 244 odst. 1 o.s.ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen "správní orgán") podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá z občanskoprávních, pracovních, rodinných a obchodních vztahů (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení. Dle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen "správní orgán"), Pro řešení věcné příslušnosti soudu je určující, zda napadené rozhodnutí ČTÚ bylo vydáno v oblasti veřejnoprávní (veřejné správy) či soukromoprávní. Podmínky podnikání v oblasti telekomunikací upravoval zákon č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích, a od 1. 5. 2005 zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Oba zákony vychází z principu propojení sítí na základě písemné smlouvy uzavřené provozovateli veřejných telekomunikačních sítí. Teprve tehdy, nedojde-li k dohodě, nahrazuje smlouvu o propojení svým rozhodnutím ČTÚ (§ 40 odst. 2 zák. č. 151/2000 Sb. a § 79 odst. 2 a § 80 odst. 4 zák. č. 127/2005 Sb.). Ohledně činnosti správního orgánu, který ve smyslu § 40 odst. 2 zák. č. 151/2000 Sb. (a tedy i § 80 odst. 4 zák. č. 127/2005 Sb.) nahrazuje svým rozhodnutím smluvní ujednání stran o propojení, zaujala judikatura názor, že přezkum takového rozhodnutí správního orgánu náleží do pravomoci soudů rozhodnujících ve správním soudnictví (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 3 As 48/2004). V odůvodnnění uvedeného judikátu dospívá soud k závěru, že v řízení podle § 40 odst. 2 zákona o telekomunikacích nahrazuje správní orgán svým rozhodnutím nedostatek vůle smluvních stran ohledně uzavření smlouvy o propojení. Tím omezí smluvní volnost stran rozhodnutím, jež je aktem z oblasti veřejné správy. Takový způsob zásahu správního orgánu do procesu uzavírání smluv či jejich dodatků není typický pro smlouvy soukromoprávní, neboť způsob ingerencí správního orgánu do celého procesu uzavírání smluv podle zákona o telekomunikacích by byl v rovině soukromého práva jen stěží myslitelný. Rozhodnutí správního orgánu v dané věci bylo aktem vrchnostenským, správní orgán a účastníci neměli v řízení rovné postavení. Samotná cena za propojení mezi provozovateli veřejných telekomunikačních sítí se podle zákona č. 151/2000 Sb. (§ 78 odst. 1 ) řídí dohodou smluvních stran. Pro případ, že k dohodě o ceně za propojení nedojde, použije se způsob výpočtu cen stanovený cenovým opatřením Českého telekomunikačního úřadu, zveřejněným v Telekomunikačním věstníku. Pokud mezi smluvními stranami vznikne spor, rozhoduje o něm ČTÚ; ten, obrátí-li se na něj některá ze smluvních stran s návrhem na řešení sporu, je povinen použít způsob výpočtu cen stanovený cenovým rozhodnutím ( § 78 odst. 4 a 6 ). Z výše uvedeného vyplývá, že ČTÚ je oprávněn v oblasti cen za propojení jednak rozhodovat konkrétní spory v oblasti cen za propojení mezi konkrétními provozovateli, jednak vydávat cenová rozhodnutí, jimiž - a to bez vztahu ke konkrétním provozovatelům - stanoví způsob výpočtu cen za propojení, kterými jsou při stanovení konkrétní ceny za propojení povinny se smluvní strany řídit v případě, že nedojde ke sjednání ceny podle § 78 odst. 1 zákona o telekomunikacích, a jimiž je povinen se řídit i ČTÚ sám, pokud rozhoduje k návrhu některé ze smluvních stran spor o cenu za propojení. Je proto třeba důsledně odlišovat rozhodnutí vydané ve sporu o cenu za propojení a cenové rozhodnutí jako správní akt obecné regulace způsobu výpočtu cen za propojení. Pokud pak vydá ČTÚ (posuzováno dle obsahu) cenové rozhodnutí sice s odvoláním na § 78 odst. 2, kterým však v obecné podobě, bez vztahu ke konkrétnímu sporu konkrétních smluvních stran a konkrétní smlouvě o ceně za propojení, obecně reguluje cenu za propojení, jde o rozhodnutí, jímž správní orgán autoritativním vrchnostenským rozhodnutím a bez vztahu ke konkrétním smluvním stranám určí obecná pravidla pro stanovení ceny za propojení, a je ho třeba považovat za veřejnoprávní regulaci v oblasti cen. Takové cenové rozhodnutí je normativním aktem, tedy správním aktem obecné povahy, které bez vztahu ke konkrétním provozovatelům stanoví způsob výpočtu cen za propojení, kterými jsou při stanovení konkrétní ceny za propojení povinny se smluvní strany řídit v případě, že nedojde ke sjednání ceny dohodou, a jimiž je povinen se řídit i ČTÚ sám, pokud rozhoduje k návrhu některé ze smluvních stran spor o cenu za propojení. A právě pouze ve vztahu k cenovému rozhodnutí takovéto obecné povahy se váže judikát Nejvyššího správního soudu Konf 92/2003, který dovodil věcnou příslušnost soudů ve správním soudnictví k rozhodnutí o žalobě proti cenovému rozhodnutí. Uvedený judikát Konf. 92/2003 důsledně rozlišuje výše zmínění cenové rozhodnutí jako správní akt obecné regulace způsobu výpočtu cen za propojení v procesu vzniku smlouvy o propojení od oprávnění ČTÚ v oblasti cen za propojení rozhodovat konkrétní spory v oblasti cen mezi konkrétními provozovateli. Nedovodil tedy věcnou příslušnost soudů ve správním soudnictví v případě rozhodování konkrétního sporu mezi smluvními stranami o ceně za propojení, jak nepřímo dovozuje Městský soud v Praze ve věci 24 Co 442/2006. Zákon č. 127/20005 Sb. v oblasti cen za propojení umožnuje Č. t. ú. jednak uplatnit obecnou regulaci ceny na tomto trhu po analýze celého relevantního trhu souvisejícícho s propojením (§ 57 zák. č. 127/2005 Sb.), jednak rozhodnout o konkrétní ceně za propojení v rámci jednání o smlouvě za propojení dle § 80 odst. 4 zákona, neboť ve smyslu § 80 odst. 5 zákona a prováděcí vyhlášky č. 158/2005 Sb. je cena za propojení přímou náležitostí smlouvy o propojení. Jelikož, jak je již uvedeno výše, přezkum správního rozhodnutí, kterým byla nahrazena smluvní vůle stran při uzavření smlouvy o propojení, náleží do věcné příslušnosti soudů ve správním soudnictví, a cena za propojení je dle zákona č. 127/2005 Sb. součástí smluvních ujednání, lze v režimu zákona č. 127/2005 Sb. dovodit věcnou příslušnost soudů ve správním soudnictví i v oblasti zásahu správního orgánu do určení ceny za propojení. Veškeré výše uvedené závěry, které dovozují věcnou příslušnost soudů ve správním soudnictví, se týkají procesu vzniku smlouvy o propojení, tedy ingerence správního orgánu do procesu uzavírání smlouvy o propojení (viz již zmíněné odůvodnění rozhodnutí 3 As 48/2004). Jen takové zásahy správního orgánu do procesu vzniku smlouvy je třeba chápat jako vrchnostenský akt, při kterém správní orgán a účastníci smlouvy nemají rovné postavení. Je však nepochybné, že v případě, že by správní orgán do procesu vzniku smluv nezasáhl (tak se děje vždy v případě dohody smluvních stran, která je v oblasti telekomunikací pravidlem), byl by smluvní vztah mezi účastníky smlouvy typickým soukromoprávním, resp. obchodněprávním závazkovým vztahem mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti, kdy podnikáním je soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku (§ 261 odst. 1 a § 2 odst. 1 obch. zák.). Pokud tedy dojde mezi smluvními stranami ke sporu o plnění z již uzavřené smlouvy o propojení, jde o spor z obchodních vztahů, který dle § 7 odst. 1 o.s.ř. projednávají soudy, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. A právě k projednávání sporů ze závazkových vztahů v oblasti telekomunikací je povolán ČTÚ (§ 95 odst. 1 písm. c/ zákona č. 151/2000 Sb. a § 108 odst. 1 písm. g/ zákona č. 127/2005 Sb). Tedy ČTÚ stejně jako soudy v občanském soudním řízení rozhoduje spory mezi účastníky, jejichž postavení je rovné. Nelze hovořit o vrchnostenském postavení správního orgánu ve smyslu veřejnoprávního charakteru vztahů ze smluv o propojení, ale o vrchnostenském postavení artibra povolaného zákonem k rozhodování sporů mezi rovnými subjekty. Při rozhodování sporů o plnění z již uzavřených smluv o propojení sítí již rozhodující správní orgán nenahrazuje (netvoří) svým autoritativním rozhodnutím vůli stran, ale aplikuje a vykládá jednotlivá sporná ustanovení smlouvy o propojení, byť jsou i případně nahrazena vrchnostenským rozhodnutím správního orgánu do procesu vzniku smlouvy. Podpůrně lze použít i argumentaci z odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 5 As 47/2005, i když uvedené rozhodnutí řeší odlišný typ právního vztahu (vztah mezi provozovatelem telekomunikačních služeb a účastníkem tel. stanice), podle kterého, pokud je správními orgány rozhodováno o povinnosti vyplývající ze závazkového právního vztahu, který je obchodněprávním smluvním vztahem, jde o věc spadající do práva soukromého. I když otázky řízení se řídí obecnými předpisy správního práva, rozhodující význam pro posouzení charakteru věci je právo hmotné a nikoliv právo procesní. Lze tedy uzavřít, že v případě sporu o plnění ze smlouvy o propojení telekomunikačních sítí, byť do procesu vzniku smlouvy ingeroval Český telekomunikační úřad dle § 40 odst. 2 a § 78 odst. 2 zákona č. 151/2000 Sb. nebo dle § 80 odst. 4 zákona č. 127/2005 Sb., jsou k přezkoumání rozhodnutí Úřadu v tomto sporu o plnění věcně příslušné soudy v občanském soudním řízení dle části páté o.s.ř. K vzájemnému vztahu zákonné úpravy provedené zákonem č. 151/2000 Sb. a následně zákonem č. 127/2005 Sb. je nutno jen doplnit, že dle § 136 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., pokud není v zákoně uvedeno jinak, řídí se tímto zákonem i právní vztahy v oblasti elektronických komunikací vzniklé podle právních předpisů platných do dne nabytí účinnosti tohoto zákona, a dle § 139 odst. 1 zákona smlouvy o přístupu k síti, zvláštním přístupu k síti, propojení sítí anebo o zpřístupnění účastnického vedení uzavřené podle zákona č. 151/2000 Sb. zůstávají v platnosti, pokud se smluvní strany nedohodnou jinak. Tyto smlouvy se považují za smlouvy uzavřené podle tohoto zákona. Předmětem tohoto řízení je plnění za červen až září 2005, kdy zákon č. 127/2005 Sb. nabyl účinnosti 1. 5. 2005. Na základě shora uvedeného postupoval odvolací soud dle § 220 odst. 1 písm. a) a odst. 3 o.s.ř. a změnil napadené usnesení tak, že se řízení nezastavuje. K projednání věci jsou věcně příslušné soudy v občanském soudním řízení, zde Obvodní soud pro Prahu 3. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. V Praze dne 23. července 2007 JUDr. Milada V e s e l á , v.r. předsedkyně senátu