Pravomoc k projednání a rozhodnutí věcí, které vyplývají z právních poměrů osob konajících vojenskou činnou službu formou základní nebo náhradní služby a vojenských cvičení v ozbrojených silách České republiky, na základě žaloby dle ust. § 80 písm. b) o.s.ř., zákon ve smyslu § 7 odst.1, odst.3 o.s.ř. soudu nesvěřuje, a to i za situace, že byla mezi stranami uzavřena dohoda o uznání závazku a o náhradě škody.

15Co 183/2007 - 19 U s n e s e n í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Jiřiny Jislové a soudců JUDr. Zoji Dvořákové a JUDr. Heleny Koucké ve věci žalobce: Č. r. – M. o. (V. ú. p. p. z.) se sídlem v P-6, n. S. 471, proti žalovanému J. Č. bytem u L. K., Ř. 44, P. 3-Ž., o 7.169,- Kč, k odvolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. listopadu.2006 čj. 27C 267/2006-5 t a k t o: I. Usnesení soudu I. stupně s e m ě n í jen tak, že po právní moci bude věc postoupena m. o. Č. r., jinak se p o t v r z u j e . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í Usnesením ze dne 15. listopadu 2006 čj. 27C 267/2006-5 Obvodní soud pro Prahu 4 podle § 104 odst.1 řízení před soudem zastavil a rozhodl o postoupení věci k dalšímu řízení M. o. Č. r., a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Své rozhodnutí odůvodnil odkazem na § 7 o.s.ř. s tím, že vztah mezi účastníky řízení se řídí zákonem č. 220/1999 Sb., podle něhož rozhodují v právních vztazích služební orgány, kterými jsou prezident republiky, ministr obrany a v rozsahu určeném rozkazem prezidenta nebo rozkazem ministra, velitelé, náčelníci, ředitelé a jiní vedoucí zaměstnanci. Dále odkázal na sdělení náčelníka V. k. prezidenta republiky ze dne 24.1.2006 č.j. 563/2005-1245, podle něhož je v dispozici ministra stanovit, který ze služebních orgánů v rámci organizační struktury ozbrojených sil České republiky v dalším řízení věc projedná a rozhodne. Ve věci tedy není dána pravomoc soudu, což je neodstranitelná podmínka řízení. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 146 odst.2 o.s.ř. s tím, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí podal včas odvolání žalobce s tím, že soud I. stupně věc nesprávně právně posoudil. Poukazuje na to, že podle § 56 odst.1 zák.č. 220/1999 Sb. o náhradě škody rozhodují služební orgány, pokud nedojde k dohodě o náhradě škody. Dohoda o náhradě škody musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná. V souzeném případě byla uzavřena písemná dohoda o náhradě škody a pravomoc vojenského orgánu k rozhodování tedy dána není. Takový výklad předpisu dokládá žalobce stanoviskem Ústavu pro jazyk český AV ČR ze dne 8.7.2005. Žalobce zdůrazňuje, že se u soudu nedomáhá rozhodnutí o náhradě škody, ale o povinnosti žalovaného plnit z již uzavřené smlouvy. Poukazuje také na to, že předmětný závazek je zajištěn dohodou o náhradě škody a její úhradě, a měl-li by rozhodovat služební orgán, muselo by být nejprve od této dohody odstoupeno nebo by musela být vypovězena, což by mělo však negativní dopad na věc v podobě promlčení závazku. Rozhodnutím o tom, že dlužník je povinen plnit podle dohody, by služební orgán překročil svoji pravomoc, neboť takové oprávnění mu zákon nedává. Závěrem žalobce poukázal na to, že české soudy v řadě případů vydaly již vyhovující rozhodnutí ve stovkách obdobných žalob, a poukazuje na některá z nich. Žalovaný se k odvolání žalobce nevyjádřil. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou z podnětu odvolání přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, aniž nařizoval ve věci jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.). Po posouzení věci dospěl k závěru, že odvolání nelze považovat za důvodné. Soud I. stupně otázku nedostatku pravomoci obecného soudu k projednání věci posoudil zcela správně. Nepřiléhavý odkaz na ust. § 1 a nepřesná citace ust. § 2 zák.č. 220/1999 Sb. nemění ničeho na tom, že rozhodnutí je věcně správné a z jeho odůvodnění je zřejmé, jakými úvahami se soud řídil. Soud I. stupně pochybil pouze v tom smyslu, že ministerstvo obrany není služebním orgánem ve smyslu ust. § 2 odst.1 zák.č. 220/1999 Sb., a nepřesně interpretoval obsah sdělení náčelníka V. k. prezidenta republiky ze dne 24.1.2006 č.j. 563/2005-1245, podle něhož je v dispozici ministra (nikoli tedy ministerstva) stanovit, který ze služebních orgánů v rámci organizační struktury ozbrojených sil České republiky v dalším řízení věc projedná a rozhodne. Odvolací soud proto rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné potvrdil jen s tím, že věc bude postoupena (namísto soudem I. stupně nesprávně uvedenému ministerstvu obrany ČR) ministru obrany ČR. K argumentaci odvolatele lze doplnit, že otázkou pravomoci soudu v rozhodování o obdobném nároku, jaký je předmětem tohoto řízení, se již zabýval Nejvyšší soud ČR pod spis.zn. 21 Cdo 2301/2005. Na podrobnou a konkrétní argumentaci rozhodnutí o nedostatku pravomoci soudů, obsaženou v odůvodnění tohoto rozhodnutí, jež bylo – jak je zřejmé z jeho záhlaví – žalobci doručováno, odvolací soud pro stručnost odůvodnění svého rozhodnutí dále plně odkazuje. P o u č e n í: Proti tomuto usnesení lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni. V Praze dne 22. května 2007 Mgr. Jiřina J i s l o v á, v. r. předsedkyně senátu