Zastupuje-li advokát poškozeného při uplatnění pohledávky z titulu povinného ručení, je účast advokáta při prohlídce poškozeného vozidla úkonem právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb.

16 Co 174/2007-54 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Hübnera a soudců JUDr. Milana Chmelíčka a Mgr. Martina Jachury v právní věci žalobce: P. K., bytem P-4, Č. 960/7, zast. advokátem proti žalovanému: Č. p. p., a. s., se sídlem P-4, B. 5, , zast. advokátem, o 6.247,50 Kč, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního osudu pro Prahu 4 ze dne 5.2.2007, č.j. 8 C 122/2006-31, t a k t o : I/ Rozsudek soudu I. stupně se v zamítavém výroku pod bodem II/ m ě n í jen tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2.111,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 23.5.2006 do 31.1.2006 a od 1.1.2007 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené ČNB, platné pro první den kalendářního pololetí, ve kterém trvá prodlení žalovaného, zvýšené o sedm procentních bodů, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, jinak se v tomto výroku ohledně úroků z prodlení z částky 6.247,50 Kč od 29.10.2004 do 22.5.2006 p o t v r z u j e . II/ Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 16.372,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem soud I. stupně výrokem I/ uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 4.136,50 Kč s příslušenstvím, výrokem II/ co do částky 2.111,- Kč s příslušenstvím a co do úroků z prodlení z částky 6.247,50 Kč od 29.10.2004 do zaplacení zamítl a konečně výrokem III/ rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 2.558,50 Kč. Soud tak rozhodl o žalobě, na základě které se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení plnění z titulu povinného ručení, když při dopravní nehodě ze dne 8.8.2004 vznikla žalobci věcná škoda, za niž odpovídal viník dopravní nehody, jehož automobil byl pojištěn u žalovaného. Žalobce uplatnil svůj nárok na náhradu škody u žalovaného prostřednictvím advokáta a v souvislosti s právním zastoupením vznikly žalobci náklady ve výši žalované částky. Žalovaný namítal, že náklady za právní zastoupení v daném případě nepovažuje za účelně vynaložené, přičemž k úkonu (účast na prohlídce vozidla) uvedl, že takový úkon nemá povahu právního úkonu a že advokátní tarif takový úkon právní služby nezná. Soud po provedeném dokazování listinnými důkazy dospěl k závěru, že žalovaný vyplatil žalobci pojistné plnění ve výši 36.300,- Kč s tím, že mu nebyly proplaceny náklady právního zastoupení ve výši 6.247,50 Kč včetně DPH. Za právní zastoupení žalobce uplatňoval nárok v souvislosti s pojistnou událostí za tři úkony právní služby po 1.675,- Kč plus DPH ve výši 997,50 Kč a dále třikrát režijní paušál po 75,- Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. Úkony byly specifikovány jako příprava a převzetí zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a/ cit. vyhl., uplatnění nároku dle § 11 odst. 1 písm. d/ a účast na prohlídce vozidla dle § 11 odst. 1 písm. g/ vyhlášky. Žalobce tyto náklady za právní zastoupení svému právnímu zástupci zaplatil, což bylo v řízení prokázáno příjmovým pokladním dokladem ze dne 22.5.2006. S odkazem na příslušná zákonná ustanovení zák. č. 168/1999 Sb., ve znění účinném do 29.9.2005, o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla, zejména pak dle § 6 odst. 2 písm. d/ tohoto zákona, dospěl soud k závěru, že žalobci vznikl nárok vymáhat žalovanou částku po žalovaném, neboť právní zastoupení dle shora uvedeného zákonného ustanovení je účelně vynaloženým nákladem spojeným s vymáháním pohledávky z titulu povinného ručení. Musí se však jednat o účelně vynaložené náklady. Za tyto soud I. stupně považoval pouze dva z účtovaných tří úkonů, a to přípravu a převzetí právního zastoupení a uplatnění nároku. Účast na prohlídce vozidla za účelně vynaložený náklad nepovažoval, neboť dle jeho názoru není možné považovat za poskytnutí právní služby prohlídku vozidla, ani ji nelze podřadit pod § 11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu. Soud proto žalobě vyhověl co do částky 4.136,50 Kč, tj. za dva úkony právní služby po 1.675,- Kč, vypočtené z výše vyplaceného plnění, a dvakrát režijní paušál a k tomu náležející 19% DPH. Co do zbytku pak byla žaloba zamítnuta. O úrocích z prodlení bylo rozhodnuto dle § 517 odst. 2 obč. zák. a nařízení vlády č. 163/2005 Sb., když prodlení žalované nastalo až následujícího dne poté, co žalobce svému právnímu zástupci náklady za právní zastoupení skutečně zaplatil. Proto soud I. stupně částečně žalobu zamítl i ohledně úroků z prodlení za dobu od 29.10.2004 do dne, kdy žalobce svému právnímu zástupci náklady právního zastoupení uhradil, tedy do dne 22.5.2006. Výrok o nákladech řízení soud I. stupně odůvodnil dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, kterým napadl zamítavý výrok pod bodem II/. Namítl nesprávné právní posouzení věci soudem I. stupně. Z hlediska žalobce coby poškozeného se nedá při vyřizování pojistné události rozlišovat mezi běžnou a nikoli běžnou pojistnou událostí a likvidací pojistné události. Pro poškozeného totiž dopravní nehoda a její následné řešení nikdy nemá charakter běžné události, protože s jejím řešením, tedy s likvidací pojistné události, nemá žádné, případně zcela minimální zkušenosti. Není proto schopen posoudit celé právní spektrum variant jejího řešení. Pokud by totiž při likvidaci pojistné události nastaly právní problémy, poškozený (žalobce) by je ani nemohl bez právní pomoci rozpoznat, takže stanovisko, podle kterého by bylo právní zastoupení účelné pouze v případě problematické likvidace pojistné události, neobstojí. Žalobce poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze sp.zn. 54 Co 363/2006, který konstatuje, že účast právního zástupce na prohlídce poškozeného vozidla je úkonem právní služby. Pokud tedy soud I. stupně argumentuje tím, že tento úkon nelze podřadit pod žádnou specifikaci právního úkonu dle vyhl. č. 177/1996 Sb., pak s ohledem na účelnost účasti na prohlídce poškozeného vozidla měla být soudem I. stupně použita analogie k úkonu, který je svou povahou účasti na prohlídce poškozeného vozidla nejbližší, když průběh likvidace pojistné události není předvídatelný, a na pohled nikoli složitý případ se může vyvinout v komplikovanou pojistnou událost. Účast na prohlídce poškozeného vozidla je nedílnou součástí komplexního právního zastoupení při zastupování strany poškozené při vyřizování náhrady nároku vůči pojistiteli viníka dopravní nehody. Při prohlídce vozidla se mimo jiné stanovuje, zda škoda způsobená na motorovém vozidle bude řešena opravou nebo tzv. totální škodou. Právní zástupce poškozeného (v tomto případě žalobce) může kvalifikovaně posoudit, zda byly náklady na opravy stanoveny v souladu se skutečnou škodou, zda byla škoda posouzena oprávněně jako tzv. totální škoda a zda tím nedochází ke krácení nároku poškozeného. Je velmi důležité správně stanovit nejen cenu případné předpokládané opravy, ale zejména cenu vozidla před poškozením. Kontrolu těchto nároků pojišťovny právě činí advokát v rámci právní pomoci poškozenému. Při účasti na prohlídce vozidla dále dostane právní zástupce poškozeného k dispozici „Zápis o poškození motorového vozidla“, ze kterého následně vychází při celkovém vyhodnocení škody a při posouzení právního postavení poškozeného. Žalobce proto navrhl, aby zamítavý výrok rozsudku byl změněn tak, že se žalobě vyhovuje. Žalovaný navrhl potvrzení zamítavého výroku rozsudku soudu I. stupně a uvedl, že úkony právního zástupce žalobce vůči žalovanému jsou úkony toliko administrativní a nelze je kvalifikovat jako úkony právní služby. Při prohlídce vozu je za pojišťovnu přítomen likvidátor, který nemá právnické vzdělání, a posuzuje se pouze otázka skutková, nikoli právní. Nejde tedy o úkon právní služby, nýbrž o posouzení skutkové otázky. Žalovaný je toho názoru, že pokud by se tato situace dotáhla do absurdity, pak by každý, kdo vyjednává soukromoprávní vztah, musel být například při sjednávání cestovní smlouvy či kupní smlouvy zastoupen advokátem. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející v mezích odvoláním dotčených dle § 212 a § 212a odst. 1, 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je v podstatné části důvodné. Soud I. stupně si pro své rozhodování opatřil dostatečná skutková zjištění a takto zjištěné skutečnosti zhodnotil správně i po stránce právní, pokud dospěl k závěru, že žalobce podle § 6 odst. 2 písm. d/ zák. č. 168/1999 Sb., ve znění účinném do 29.9.2005, má nárok na účelně vynaložené náklady spojené s uplatněním pohledávky z titulu povinného ručení, mezi které v rozhodné době patřilo i právo požadovat náklady právního zastoupení advokátem. Soud však nesprávně věc právně posoudil, pokud hodnotil účast advokáta při prohlídce vozidla jako úkon, který nelze považovat za úkon právní pomoci podle vyhl. č. 177/1996 Sb. Jak žalobce správně namítá, je jeho právem nechat se zastupovat advokátem jako kvalifikovaným odborníkem, který problematice náhrady škody a pojištění rozumí. Je zcela nerozhodné, zda vyřízení pojistné události v daném případě bylo jednoduché nebo složité, neboť průběh likvidace pojistné události nelze předem nikdy předvídat. Je třeba vzít v úvahu, že žalobce je laik, nemá právnické vzdělání a v uvedené problematice se nemůže orientovat. Argument žalovaného, že v daném případě vyřízení věci spočívalo toliko v administrativních úkonech, je nepřípadný. Je totiž protismyslné, aby náklady právního zastoupení mohly být považovány za účelně vynaložené až tehdy, kdy následně vyšlo najevo, že vyřízení pojistné události bude komplikované. V tomto směru ostatně zákon č. 168/1999 Sb., ve znění účinném do 29.5.2005, žádné omezení neobsahuje. Odvolací soud nesouhlasí se závěrem soudu I. stupně, že úkon právní služby spočívající v účasti při prohlídce nelze zařadit pod § 11 odst. 2 cit. vyhl. Jak vyplývá z § 11 odst. 3 této vyhlášky, za úkony právní služby neuvedené v předchozích odstavcích náleží stejná odměna jako za úkony, jimž jsou svou povahou a účelem nejbližší. Pokud tedy takové úkony v taxativním výčtu v § 11 odst. 1 a 2 vyhlášky výslovně uvedeny nejsou, pak je třeba je považovat za úkony, které svým obsahem nejvíce odpovídají úkonům uvedeným v § 11 odst. 1 a 2 vyhl. č. 177/1996 Sb. Úkon spočívající v účasti na prohlídce vozidla odpovídá nejblíže – analogicky – účasti při úkonu správního nebo jiného orgánu dle § 11 odst. 1 písm. g/ vyhlášky. Nelze totiž přehlédnout, že žalobce nebyl vůči žalovanému ve smluvním vztahu, nýbrž jeho nárok vychází ze zákona o povinném ručení, tj. jde o uplatnění zákonného nároku vzniklého na základě pojistné události předvídané zákonem a nikoli na základě pojistné události předvídané smlouvou mezi účastníky. Lze proto analogicky prohlídku poškozeného vozidla podřadit účasti při úkonu správního nebo jiného orgánu. Pokud žalovaný argumentuje tím, že při prohlídce vozidla je za pojišťovnu přítomen likvidátor, který nemá právnické vzdělání, a posuzuje se toliko skutková otázka, pak i posouzení skutkové otázky má význam pro další právní posouzení věci. Je-li totiž řádně a bez případného zkreslení skutková otázka v protokolu či ve fotodokumentaci zachycena, pak z ní mohou být vyvozeny správné právní závěry. I z tohoto důvodu jde o úkon právní služby. Žalobce má tedy právo na zaplacení i úkonu právní služby spočívající v prohlídce poškozeného vozidla, tj. zaplacení částky 1.675,- Kč za úkon právní služby, k tomu náležející režijní paušál po 75,- Kč a 19% DPH, celkem tedy částky 2.111,- Kč. Rovněž má nárok na zaplacení příslušenství z této částky, a to ode dne následujícího poté, co žalobce svému právnímu zástupci odměnu uhradil, tj. ode dne, kdy mu skutečně účelně vynaložené náklady vznikly. Z toho je zřejmé, že odvolání žalobce proti zamítavému výroku není důvodné v části, v níž se žalobce domáhá zaplacení příslušenství od 29.10.2004 do 22.5.2006. Ostatně i když žalobce tento výrok napadl, ve svém odvolání správnost závěrů soudu I. stupně ohledně příslušenství z této částky nezpochybňuje. Odvolací soud proto postupoval dle § 220 odst.1 písm. a/ o.s.ř. a rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku změnil jen tak, že žalobě vyhověl ohledně zaplacení částky 2.111,- Kč s příslušenstvím od 23.5.2006, jinak dle § 219 o.s.ř. ohledně zbývajícího příslušenství od 29.10.2004 rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 2 a § 142 odst.2 o.s.ř., když změnou napadeného rozsudku měl žalobce ve věci převážně úspěch, přičemž jeho neúspěch spočívá pouze v nepatrné části, tj. v zamítnutém příslušenství, a proto odvolací soud přiznal žalobci plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Tyto jsou tvořeny zaplacenými soudními poplatky, a to poplatkem ze žaloby ve výši 600,- Kč a za odvolání ve výši rovněž 600,- Kč, a dále náklady právního zastoupení dle § 3 odst. 1 vyhl.č. 484/2000 Sb., přičemž ve znění do 31.8.2006 za řízení před soudem I. stupně a za odvolací řízení ve znění účinném od 1.9.2006. Za řízení před soudem I. stupně pak žalobci náleží odměna za právní zastoupení advokátem ve výši 6.000,- Kč (určena z celé žalované částky 6.247,50 Kč) a k tomu náležející dva režijní paušály po 75,- Kč a jeden režijní paušál po 300,- Kč. Za odvolací řízení mu náleží náhrada rovněž ve výši 6.000,- Kč (předmětem odvolacího řízení byla toliko částka 2.111,- Kč) a za dva režijní paušály po 300,- Kč. K tomu pak náleží 19% DPH, neboť právní zástupce žalobce je plátcem této daně. Celkem tedy odvolací soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku ve výši 16.372,50 Kč. Proti tomuto rozsudku n e n í dovolání přípustné. V Praze dne 19. června 2007 JUDr. Petr H ü b n e r , v. r. předseda senátu