Osvobození od soudního poplatku podle ust. § 11 odst. 1 písm. g/ zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, se vztahuje i na řízení o žalobě na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, uplatněné podle ust. § 31a zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů.

35 Co 39/2007 - 13 U s n e s e n í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zatočilové a soudců JUDr. Ivy Zemanové a Mgr. Viktora Sedláka ve věci žalobce: I. L. M., bytem O., V. 14, proti žalovanému: Č. r. – M. s. ČR, se sídlem P-2, V. 16, o zaplacení částky 4,500.000,- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 30.10.2006, č.j. 14C 220/2006-6, t a k t o: Usnesení soudu I. stupně se m ě n í tak, že řízení se n e z a s t a v u j e. O d ů v o d n ě n í: Napadeným usnesením soud I. stupně rozhodl o zastavení řízení, v němž se žalobce domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 4.500.000,- Kč s příslušenstvím, a současně rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Toto usnesení odůvodnil poukazem na skutečnost, že žalobce navzdory tomu, že byl usnesením soudu ze dne 24.8.2006 vyzván k zaplacení soudního poplatku z podané žaloby, jehož výše činila 180.000,- Kč, tak ve stanovené lhůtě neučinil. Výrok týkající se náhrady nákladů řízení soud I. stupně odůvodnil aplikací ust. § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Proti uvedenému usnesení podal žalobce včasné odvolání. V něm označil napadené rozhodnutí za nesprávné a nezákonné, neboť nerespektuje znění příslušného ustanovení zákona č. 549/1991 Sb., dle kterého je řízení o náhradě škody způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem od soudního poplatku osvobozeno. Na základě logické úvahy se pak žalobce domnívá, že se zmíněné osvobození vztahuje též na řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy, která mu byla způsobena v důsledku průtahů v soudním řízení a kterou podanou žalobou nárokuje. V této souvislosti žalobce zdůraznil, že svůj nárok odvozuje ze zákona č. 82/1998 Sb., ve znění zákona č. 160/2006 Sb., a nejedná se tedy o nárok, jenž by souvisel s jeho právem na ochranu osobnosti vycházejícím z občanského zákoníku. Navrhl proto, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.), a dospěl k závěru, že nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení. Jak patrno z obsahu podané žaloby, žalobce se vůči žalovanému domáhá zaplacení částky 4,500.000,- Kč spolu s příslušenstvím představovaným 9% úrokem z prodlení od 23.8.2006 do zaplacení, a to z titulu odškodnění nemajetkové újmy vycházejícího z novelizovaného znění zákona č. 82/1998 Sb.,o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, jež mu byla způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu a průtahů v soudním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 10Cm 160/99. Dle ust. § 11 odst. 1 písm. g) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, se od poplatku osvobozují řízení ve věcech náhrady škody způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím, rozhodnutím o vazbě nebo nesprávným úředním postupem. Nároky subjektů poškozených při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem upravuje zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Novelizací provedenou zákonem č. 160/2006 Sb. bylo do tohoto zákona s účinností od 27.4.2006 vloženo ustanovení § 31a, jež upravuje do té doby zákonem neřešený nárok spočívající v zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle odst. 1 tohoto ustanovení bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne dle odst. 2 téhož ustanovení v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se dle odst. 3 citovaného ustanovení při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného. Jak patrno z důvodové zprávy vydané k zákonu č. 160/2006 Sb., doplněním zákona č. 82/1998 Sb. o právní úpravu nároku na odškodnění nemajetkové újmy zákonodárce reagoval na dlouhodobou absenci právního institutu, jenž by v souladu s čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (vyhl. pod č. 209/1992 Sb.) představoval v našem právním řádu účinný prostředek vedoucí k nápravě takových pochybení orgánů moci veřejné, jakými jsou např. průtahy v soudním řízení. Novelizovaný zákon č. 82/1998 Sb. pak sice v novém ust. § 31a zjevně rozlišuje mezi stávajícím pojmem „škoda“ a nově zaváděným pojmem „nemajetková újma“, na ten však v souladu s výše nastíněným záměrem zákonodárce ostatní ustanovení o náhradě škody v plném rozsahu vztahuje. Navzdory tomu, že zákon o soudních poplatcích nedoznal ve svém ust. § 11 odst. 1 písm. g) v souvislosti s přijetím zákona č. 160/2006 Sb. žádné upřesňující obsahové změny, a nadále hovoří toliko o „řízení ve věcech náhrady škody“, odvolací soud dospívá k závěru, že řízení o nároku na nahrazení nemajetkové újmy dle § 31a nelze z rozsahu osvobození od soudního poplatku vycházejícího z § 11 odst. 1 písm. g) zákona o soudních poplatcích vyčleňovat, nýbrž je namístě konstatovat, že zákonné osvobození dopadá na řízení o obou nárocích, které subjektu, jenž byl postižen nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo jeho nesprávným úředním postupem, garantuje čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (publ. pod č. 2/1993 Sb.) a z něho vycházející zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Postup soudu I. stupně, který po obdržení žaloby žalobce nejdříve svým usnesením ze dne 24.8.2006, č.j. 14C 220/2006-5, vyzval k zaplacení soudního poplatku z této žaloby stanoveného dle položky 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků na částku 180.000,- Kč, a poté, kdy žalobce výzvě nevyhověl, řízení napadeným usnesením zastavil, tak není postupem správným, neboť řízení o nároku, který žalobce v žalobě uplatnil, je v souladu s ust. § 11 odst. 1 písm. g) zákona o soudních poplatcích od tohoto poplatku osvobozeno. Proto odvolací soud napadené rozhodnutí soudu I. stupně změnil tak, jak ve výroku tohoto usnesení uvedeno (§ 220 odst. 3 o.s.ř.). Poučení : Proti tomuto usnesení n e n í odvolání ani dovolání přípustné. V Praze dne 6. února 2007 JUDr. Eva Zatočilová, v.r. předsedkyně senátu