Podle § 55a ex. ř. ve znění zák. č. 347/2007 Sb. účinném od 1. ledna 2008 soud exekuci na návrh účastníků nezastaví, nejsou-li zaplaceny náklady exekuce. Toto ustanovení však nedopadá na případy, kdy je exekuce zastavena (byť na návrh oprávněného) podle ust. § 268 odst. 1 písm. e/ o.s.ř.

11 Co 150/2008 U s n e s e n í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Horákové a soudkyň JUDr. Heleny Karetové a JUDr. Blanky Chvojové v právní věci exekuce oprávněného: J. B., bytem B. n. L., B. 1548, zastoupeného advokátem proti povinnému: I. J. Š., evidenčně bytem P.1, S.105/45, t.č. neznámého pobytu, zastoupenému opatrovnicí S. T., adresa pro doručení P. 1, O. t. 14, o návrhu na zastavení exekuce, k odvolání soudního exekutora proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 1. 2008 č.j. 33 Nc 8633/2005-35 t a k t o: I. Usnesení soudu I. stupně se p o t v r z u j e. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Napadeným usnesením soud I. stupně zastavil exekuci. O nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Povinnému uložil povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce, které budou vyčísleny v samostatném usnesení. Současně vyzval soudního exekutora k předložení vyúčtování nákladů exekuce. Rozhodnutí o zastavení exekuce odůvodnil soud I. stupně s poukazem na § 55 odst. 1 exekučního řádu za přiměřeného použití § 269 odst. 1 a § 268 odst. 1 písm. e) o.s.ř. tím, že oprávněný dal podnět k zastavení exekuce, neboť exekucí nelze dosáhnout výtěžku, který by pokryl alespoň její náklady. O nákladech řízení rozhodl dle § 52 odst. 1 exekučního řádu ve spojení s ust. § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Povinnost k náhradě nákladů exekuce určil podle § 87 odst. 3 exekučního řádu. Dovodil přitom, že oprávněnému tuto povinnost uložit nelze, neboť mu nelze přičítat zavinění, že byla exekuce zastavena. Proti tomuto usnesení podal odvolání soudní exekutor. Soudu I. stupně vytkl, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vyslovil názor, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s § 55a občanského soudního řádu (míněno zjevně exekučního řádu), když doposud nebyly zaplaceny náklady exekuce. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil. Odvolací soud na základě podaného odvolání a v jeho mezích přezkoumal napadené usnesení aniž ve věci nařídil jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř.) a odvolání neshledal důvodným. Podle § 55a exekučního řádu ve znění z.č. 347/2007 Sb. účinném od 1. ledna 2008 soud exekuci na návrh účastníků nezastaví, nejsou-li zaplaceny náklady exekuce. Za pomoci systematického, gramatického a logického výkladu výše citované právní normy se zřetelem k účelu zákona však nelze dospět k jinému závěru než, že zákonodárce měl vložením ust. § 55a do stávajícího exekučního řádu zákonem č. 347/2007 Sb. v úmyslu zabránit situacím, kdy po uhrazení pohledávky oprávněnému docházelo k zastavení exekuce bez zaplacení jejích nákladů, ačkoli i pro tyto byla nařízena (např. § 268 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.). Úvaze, že ust. § 55a exekučního řádu naopak nedopadá na případy, kdy je exekuce zastavena (byť na návrh oprávněného) podle ust. § 268 odst. 1 písm. e/ o.s.ř (jak tomu bylo i v daném případě), nasvědčuje samostatné vyčlenění právní úpravy způsobu hrazení nákladů exekuce pro případ zastavení exekuce pro nemajetnost povinného (§ 89 věta druhá e.ř.), provedené rovněž zákonem č. 347/2007 Sb. Lze tak uzavřít, že soud I. stupně postupoval v souladu se zákonem, když exekuci na návrh oprávněného v daném případě zastavil. Soud I. stupně rovněž nepochybil, pokud povinnost k náhradě nákladů exekuce uložil podle ust. § 87 odst. 3 exekučního řádu ve znění platném do 31.12.2007 povinnému, když dle obsahu soudního spisu byly náklady exekuce zjevně vynaloženy do 31.12.2007 a pro postup dle ust. § 89 exekučního řádu v témže znění nebyl dán důvod. Na základě uvedené argumentace odvolací soud usnesení soudu I. stupně postupem dle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o.s.ř. za použití § 52 odst. 1 exekučního řádu, když oprávněnému ani povinnému žádné náklady v této fázi řízení nevznikly. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 6. září 2008 JUDr. Helena Horáková, v.r. předsedkyně senátu11 Co 150/2008 U s n e s e n í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Horákové a soudkyň JUDr. Heleny Karetové a JUDr. Blanky Chvojové v právní věci exekuce oprávněného: J. B., bytem B. n. L., B. 1548, zastoupeného advokátem  proti povinnému: I. J. Š., evidenčně bytem P.1, S.105/45, t.č. neznámého pobytu, zastoupenému opatrovnicí S. T., adresa pro doručení P. 1, O. t. 14, o návrhu na zastavení exekuce, k odvolání soudního exekutora  proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu  1 ze dne 14. 1. 2008 č.j. 33 Nc 8633/2005-35 t a k t o: I.   Usnesení  soudu  I. stupně   se   p o t v r z u j e. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Napadeným usnesením soud I. stupně zastavil exekuci. O nákladech řízení rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Povinnému uložil povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce, které budou vyčísleny v samostatném usnesení. Současně vyzval soudního exekutora k předložení vyúčtování nákladů exekuce. Rozhodnutí o zastavení exekuce odůvodnil soud I. stupně s poukazem na § 55 odst. 1 exekučního řádu za přiměřeného použití § 269 odst. 1 a § 268 odst. 1 písm. e) o.s.ř. tím, že oprávněný dal podnět k zastavení exekuce, neboť exekucí nelze dosáhnout výtěžku, který by pokryl alespoň její náklady. O nákladech řízení rozhodl dle § 52 odst. 1 exekučního řádu ve spojení s ust. § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Povinnost k náhradě nákladů exekuce určil podle   § 87 odst. 3 exekučního řádu. Dovodil přitom, že oprávněnému tuto povinnost uložit nelze, neboť mu nelze přičítat zavinění, že byla exekuce zastavena.   Proti tomuto usnesení podal odvolání soudní exekutor. Soudu I. stupně vytkl, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vyslovil názor, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s  § 55a občanského soudního řádu (míněno zjevně exekučního řádu), když doposud nebyly zaplaceny náklady exekuce. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil. Odvolací soud na základě podaného odvolání a v jeho mezích přezkoumal napadené usnesení aniž ve věci nařídil jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř.) a odvolání neshledal důvodným. Podle § 55a exekučního řádu ve znění z.č. 347/2007 Sb. účinném od 1. ledna 2008 soud exekuci na návrh účastníků nezastaví, nejsou-li zaplaceny náklady exekuce. Za pomoci systematického, gramatického a logického výkladu výše citované právní normy se zřetelem k účelu zákona však nelze dospět k jinému závěru než, že zákonodárce měl vložením ust. § 55a do stávajícího exekučního řádu zákonem č. 347/2007 Sb. v úmyslu zabránit situacím, kdy po uhrazení pohledávky oprávněnému docházelo k zastavení exekuce bez zaplacení jejích nákladů, ačkoli i pro tyto byla nařízena (např. § 268 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.). Úvaze, že ust. § 55a exekučního řádu naopak nedopadá na případy, kdy je exekuce zastavena (byť na návrh oprávněného) podle ust. § 268 odst. 1 písm. e/ o.s.ř  (jak tomu bylo i v daném případě), nasvědčuje samostatné vyčlenění právní úpravy způsobu hrazení nákladů exekuce pro případ zastavení exekuce pro nemajetnost povinného (§ 89 věta druhá e.ř.), provedené rovněž zákonem č. 347/2007 Sb. Lze tak uzavřít, že soud I. stupně postupoval v souladu se zákonem, když exekuci na návrh oprávněného v daném případě zastavil. Soud I. stupně rovněž nepochybil, pokud povinnost k náhradě nákladů exekuce uložil podle ust. § 87 odst. 3 exekučního řádu ve znění platném do 31.12.2007 povinnému, když dle obsahu soudního spisu byly náklady exekuce zjevně vynaloženy do 31.12.2007 a pro postup dle ust. § 89 exekučního řádu v témže znění nebyl dán důvod. Na základě uvedené argumentace odvolací soud usnesení soudu I. stupně postupem dle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o.s.ř. za použití § 52 odst. 1 exekučního řádu, když oprávněnému ani povinnému žádné náklady v této fázi řízení nevznikly.   P o u č e n í :   Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 6. září 2008   JUDr. Helena Horáková, v.r. předsedkyně senátu