Sazba odměny advokáta v řízení o neplatnost výpovědi z nájmu bytu se určí podle § 7 písm. d) vyhl. č. 484/2000Sb.

11 Co 537/2007 - 60 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Městský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Horákové a soudců JUDr. Heleny Karetové a JUDr. Blanky Chvojové ve věci žalobkyně: L. Č., bytem P-4, P. 1033/5, zastoupené advokátkou, proti žalované: M. č. P. 4, se sídlem P-4, T. 350/32, zastoupené advokátkou, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 12. září 2007 č.j. 25C 193/2006-44 t a k t o : I. Rozsudek soudu I. stupně se v napadeném výroku I. o věci samé potvrzuje. II. Ve výroku II. o nákladech řízení se mění jen tak, že tyto činí 6.150,- Kč, jinak se potvrzuje. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 6.600,- Kč k rukám její advokátky do tří dnů od právní moci rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně domáhala určení, že výpověď, kterou jí dala žalovaná z nájmu bytu situovaného ve druhém podlaží domu čp. 1033 v P-4, P.5 dopisem ze dne 1.6.2006 s odůvodněním, že má dva nebo více bytů a předmětný byt bez vážných důvodů neužívá nebo ho užívá jen občas, je neplatná. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s poukazem na to, že výpovědní důvody jsou dány. Napadeným rozsudkem soud I. stupně žalobě vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 7.128,50 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její advokátky. Vzal zejména za prokázané, že žalobkyně předmětný byt trvale obývá se svým synem, narozeným 1.6.2003. Syn navštěvuje od 1.9.2007 mateřskou školu v P-4, S. 14. V blízkosti svého bydliště má žalobkyně i její syn ošetřujícího lékaře. Žalobkyně je majitelka zemědělské usedlosti čp. 7 v obci M., okres P. Objekt je způsobem využití určen k bydlení, žalobkyně ho užívá spolu se synem, matkou a sestrou k rekreaci a dále k podnikání (pořádání dětských rekreačních a rekreačně vzdělávacích akcí). V obci je hlášeno k trvalému pobytu 19 obyvatel, do obce není žádné spojení hromadné dopravy, není zde občanská vybavenost. Po právním zhodnocení skutkových zjištění soud I. stupně dovodil, že nebyl naplněn výpovědní důvod dle ust. § 711 odst. 2 písm. c/ občanského zákoníku (dále jen o.z.), když na žalobkyni nelze spravedlivě požadovat, aby užívala k celoročnímu bydlení pouze objekt v M., neboť má v Praze zaměstnání, syn zde navštěvuje mateřskou školku, mají zde zajištěnu lékařskou péči. Žalobkyně nenaplňuje ani výpovědní důvod dle ust. § 711 odst. 2 písm. d) o.z., neboť v rozhodném období byla na mateřské dovolené a měla tak vážný důvod pro pobyt mimo předmětný byt v Praze. Neužívání bytu mělo pouze dočasný charakter. Proti rozhodnutí podala odvolání žalovaná. Soudu I. stupně vytkla, že na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním. Vyslovila názor, že soud pochybil, když nezjišťoval stav ke dni doručení výpovědi z nájmu bytu, ale stav v roce 2007. Podtrhla, že žalobkyně měla v rozhodném období ve smyslu judikatury vyšších soudů titul k bydlení v obci M., přičemž na ní lze spravedlivě požadovat, aby si ve své nemovitosti zajistila vyhovující bytové podmínky. Tvrdila, že s ohledem na to, že sociální právo na bydlení v bytě jiného má význam právě tam, kde si nájemce nemůže zajistit uspokojení bytové potřeby sám, musí být pojem řádné užívání bytu vykládán tak, že v bytě jiného se nájemce zdržuje po naprosto převážnou část roku nikoli tak, že pobyty střídá. Z tohoto pohledu žalobkyně ke dni doručení výpovědi předmětný byt užívala bez závažných důvodů pouze občas. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozhodnutí coby věcně správného. Namítala, že žalovaná pomíjí konkrétní skutečnosti daného případu, zejména fakt, že žalobkyně byla v době výpovědi na rodičovské dovolené, je samoživitelkou (o to důležitější je pro ni význam sociálního zázemí a občanská vybavenost v místě bydliště). Odvolací soud přezkoumal postupem dle § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále o.s.ř.) napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo. Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a subjektem k tomu oprávněným, zabýval se odvolacími důvody uvedenými v ust. § 205 odst. 2 o.s.ř., zejména odvolacími důvody uplatněnými v odvolání žalovanou a neshledal odvolání důvodným. Soud I. stupně správně hodnotil provedené důkazy, úplně zjistil skutkový stav věci, aplikoval na něj správný právní předpis, který rovněž správně vyložil, přičemž se správně vypořádal i s většinou odvolacích námitek. Odvolací soud tedy na závěry soudu I. stupně pro stručnost odkazuje. Soud I. stupně především správně dovodil, že dočasné neužívání předmětného bytu odůvodněné pobytem nájemce a jeho dítěte na vesnici po dobu čerpání rodičovské dovolené lze považovat za „vážný důvod neužívání bytu“ ve smyslu ust. § 711 odst. 2 písm. d) o.z. Pokud se pak soud I. stupně zabýval i stavem v roce 2007, jak namítá odvolatelka, učinil tak v souladu se zásadami logiky s úmyslem zjistit, zda neužívání bytu bylo skutečně v souvislosti s rodičovskou dovolenou žalobkyně, a tudíž dočasného charakteru. Odvolací soud se proto ztotožňuje s jeho závěrem, že žalobkyně daný výpovědní důvod nenaplnila. Soud I. stupně nepochybil ani při závěru o absenci výpovědního důvodu dle ust. § 711 odst. 2 písm. c/ o.z. V řízení bylo prokázáno, že objekt v Mokřici užívá žalobkyně a její příbuzní k rekreaci a dále k podnikatelským účelům, a že tento objekt není vzhledem k absenci občanské vybavenosti a spojení hromadnou dopravou vhodný důstojně uspokojovat bytové potřeby žalobkyně a jejího nezletilého syna. Na tomto místě je třeba souhlasit s argumentací žalobkyně, že nelze pominout její sociální specifika, především roli samoživitelky. Na základě výše uvedeného odvolací soud napadený rozsudek ve výroku o věci samé v souladu s ust. § 219 o.s.ř. coby věcně správný potvrdil. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně správně postupem dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Pochybil pouze při stanovení výše nákladů vzniklých žalobkyni, neboť v rozporu s ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. do nákladů řízení zahrnul 19% daň z přidané hodnoty přesto, že advokátka žalobkyně není plátcem této daně. Proto odvolací soud napadené rozhodnutí ve výroku o nákladech řízení v souladu s ust. § 220 odst. 1 o.s.r. změnil jen tak, že náklady řízení činí 6.150,- Kč (7.128,50 Kč – 978,50 Kč), jinak ho dle ust. § 219 o.s.ř. coby věcně správné potvrdil. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud dle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. dle úspěchu v odvolacím řízení. Úspěšné žalobkyni přiznal náklady spočívající v odměně její advokátky ve výši 6.000,- Kč (§ 7 písm. d/, § 10 odst. 3 vyhl. č. 484/2000 Sb.) a paušální náhradě na výdaje advokátky za vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání ve výši 2 x 300,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.). P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku není přípustné dovolání, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4 dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam /ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř./. V Praze dne 19. března 2008 JUDr. Helena Horáková předsedkyně senátu