I. Pokud soudní exekutor nevydá na výzvu správce konkurzní podstaty movitou věc, která je součástí konkurzní podstaty a kterou má soudní exekutor v úschově dle § 66 odst. 1 ex.ř., jedná v rozporu s ustanovením § 18 odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb., jím prováděný výkon exekuční činnosti je nesprávný a jedná se o nesprávný úřední postup. Je pak dána i odpovědnost státu dle § 32 odst. 3 ex.ř. a § 4 odst. 1, 2 a § 5 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. II. Došlo-li ke škodě při výkonu exekuční činnosti prováděné soudním exekutorem dle zákona č. 120/2001 Sb., jedná jménem státu dle zákona č. 82/1998 Sb. Ministerstvo spravedlnosti.

14 Co 104/2008 – 49 U S N E S E N Í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šrédlové a soudců JUDr. Ivy Suneghové a Mgr. René Fischera v právní věci exekuce žalobkyně: J. J. B., správkyně konkurzní podstaty se sídlem L., D. 8, úpadce K. Ř., místo podnikání K. n. V., H. 1037, proti žalovanému: Č. r. – M. s., se sídlem P-2, V. 16, za vedlejšího účastenství soudního exekutora J. R. V., E. ú. se sídlem P-10, H. 1109, o náhradu škody 205.290,- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně do rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. listopadu 2007, č.j. 18 C 24/2006 – 33, t a k t o: Rozsudek soudu I. stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, aby žalovaný byl uznán povinným zaplatit do konkurzní podstaty úpadce K. Ř. částku 205.290,- Kč s úrokem z prodlení 9 % od 24.1.2006 do zaplacení s tím, že v každém kalendářním pololetí je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené ČNB a zvýšené o 7 procentních bodů (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Soud I. stupně vycházel ze zjištění, že usnesením Okresního soudu v M. ze dne 7. 11. 2001, č.j. Nc 2702/2001 – 18 byla nařízena exekuce na majetek povinného K. Ř. a provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor J. R. V. Dne 21. 11. 2001 a 22. 11. 2001 provedl soudní exekutor soupis a zajištění movitých věcí povinného. V srpnu 2002 došlo při povodních k vyplavení skladu soudního exekutora a ke zničení zajištěných movitých věcí povinného. Pojišťovna G., a.s. nezaplatila soudnímu exekutorovi žádné pojistné plnění, neboť byl pojištěn na náhradu škody způsobenou nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ale nikoliv proti živelné události. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 12. 8. 2003, č.j. 39 K 36/2003 – 12 byl na majetek K. Ř. prohlášen konkurz. Správkyně konkurzní podstaty vyzvala soudního exekutora 8. 9. 2003 k vydání movitých věcí úpadce do konkurzní podstaty, ale neúspěšně. Soud I. stupně po rozboru ustanovení § 13 odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb. a § 32 odst. 1 – 3 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Stát odpovídá za škodu způsobenou soudním exekutorem pouze v případě, lze-li činnost soudního exekutora považovat za rozhodovací činnost v rámci exekučního řádu. V tomto případě se však žalobkyně domáhá náhrady škody za jednání soudního exekutora při uskladnění sepsaných movitých věcí. Uskladnění sepsaných movitých věcí je činností související s exekuční činností, ale nejedná se o úřední činnost exekutora. Nejedná se o úřední postup, ale o postup soudního exekutora v rámci jeho podnikatelské činnosti. Neodpovídá tedy stát dle zákona č. 82/1998 Sb., ale soudní exekutor dle § 32 ex.ř. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario. Uvedený rozsudek napadla včasným odvoláním žalobkyně. Namítala následující: Bylo povinností soudního exekutora po prohlášení konkurzu vydat žalobkyni jako správkyni konkurzní podstaty povinného sepsané movité věci. Pokud tak soudní exekutor neučinil, jde o nesprávný úřední postup. Je druhořadé, že movité věci byly zničeny při povodni. Navíc některé věci nemohly být povodní zničeny, např. zlato. I pokud by byly zničeny, bylo povinností soudního exekutora vydat do konkurzní podstaty jejich hodnotový ekvivalent. Navrhla, aby odvolací soudu napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalovaný požadoval potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. Vedlejší účastník se k odvolání nevyjádřil. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že je třeba rozsudek soudu I. stupně zrušit dle § 219a odst. 2 o.s.ř. z následujících důvodů. Dle § 32 odst. 1 ex.ř. exekutor odpovídá za škodu tomu, komu ji způsobil v souvislosti s činností podle tohoto zákona. Exekutor odpovídá za škodu i tehdy, byla-li škoda způsobena při výkonu exekuční nebo další činnosti jeho zaměstnancem; případná odpovědnost této osoby podle zvláštních předpisů tím není dotčena. Dle § 32 odst. 2 ex.ř. se exekutor odpovědnosti podle odstavce 1 zprostí, prokáže-li, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze na něm požadovat. Dle § 32 odst. 3 ex.ř. odpovědnost státu za škodu podle zvláštního právního předpisu tím není dotčena. Pokud v následujícím textu odůvodnění tohoto rozhodnutí bude uveden zákon č. 82/1998 Sb. míní se tím tento zákon ve znění zákona č. 234/2002 Sb. (znění do 31.10.2004), neboť v této věci byl prohlášen konkurz na majetek úpadce – povinného dne 12.8.2003. Dle § 3 písm. b/ zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu, kterou způsobily právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena. Dle § 4 odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb. za výkon státní správy podle § 3 písm. b) se považují i úkony soudního exekutora při výkonu exekuční činnosti, kdy tato činnost se považuje za úřední postup. Dle § 5 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Ze shora uvedeného je zřejmé, že pokud při výkonu exekuční činnosti dojde ke škodě, odpovídá za ni soudní exekutor dle § 32 odst. 1, 2 ex.ř. To ovšem nevylučuje, aby případně odpovídal vedle něj i stát dle příslušných ustanovení zák. č. 82/1998 Sb., pokud by v rámci exekučního řízení vystupoval soudní exekutor jako veřejný činitel. (K tomu srov. např. rozsudek NS ČR sp.zn. 5 Tdo 478/03 ze dne 23. 6. 2004, 25 Cdo 1935/04 ze dne 31. 10. 2005, 25 Cdo 1802/02 ze dne 23. 10. 2003 a důvodová zpráva k § 32 ex. ř.). Dle § 4 ex.ř. má exekutor postavení veřejného činitele při výkonu exekuční činnosti, sepisování exekutorských zápisů a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu. Z hlediska možné odpovědnosti státu dle zákona č. 82/1998 Sb. je tedy nutno posoudit, zda uskladnění věcí sepsaných soudním exekutorem při provádění exekuce prodejem movitých věcí je výkonem exekuční činnosti. Dle § 1 odst. 2 ex.ř. v rámci pověření exekutorským úřadem exekutor provádí nucený výkon exekučních titulů (dále jen "exekuční činnost") a další činnost podle tohoto zákona. Tedy v případě, kdy soudní exekutor provádí exekuci na základě pověření soudem při nařízení exekuce, jedná se o výkon exekuční činnosti. Hlava IV. ex.ř. ( § 58 až § 73 ) upravuje způsoby provedení exekuce. Dle § 66 odst. 1 ex.ř. při provedení exekuce prodejem movitých věcí povinného exekutor vždy, i bez návrhu oprávněného, zajistí movité věci, které sepsal. Zajištěné věci převezme do své úschovy nebo je uloží u vhodného schovatele. Z výše uvedeného vyplývá, že zajištění (zjevné označení) a úschova sepsaných movitých věcí je vždy součástí provedení exekuce prodejem movitých věcí a je povinností soudního exekutora ze zákona. Tedy i uskladnění sepsaných movitých věcí je výkonem exekuční činnosti a úředním postupem soudního exekutora ve smyslu § 4 zákona č. 82/1998 Sb. Pokud by pak soudní exekutor postupoval při této své činnosti nesprávně, odpovídal by za jeho činnost stát ve smyslu § 5 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. V tomto směru je tedy nesprávný právní názor soudu I. stupně, který uzavřel, že činnost soudního exekutora při uskladnění sepsaných movitých věcí není úřední činností soudního exekutora, za kterou by odpovídal stát. Dále je nutno posoudit, zda soudní exekutor postupoval nesprávně, tedy zda jeho činnost je nesprávným úředním postupem, a to jednak z hlediska jeho zákonné povinnosti být pojištěn, jednak z hlediska jeho zákonných povinností v případě prohlášení konkurzu na majetek povinného. Dle § 11 odst. 2 ex.ř. je exekutor povinen uzavřít smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem exekuční činnosti, a prokázat se stejnopisem nebo ověřenou kopií této smlouvy Komoře do 30 dnů po svém jmenování exekutorem. Jestliže exekutor zaměstnává zaměstnance, je povinen uzavřít smlouvu o pojištění své odpovědnosti i za škodu způsobenou jeho zaměstnanci v souvislosti s činností podle tohoto zákona. Zákonnou povinností soudního exekutora tedy není pojištění živelné události, která by zničila jím uschované movité věci. V tomto směru tedy soudní exekutor nepochybil. Dle § 6 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, konkurs se týká majetku, který patřil dlužníkovi v den prohlášení konkursu a kterého nabyl za konkurzu. Dle § 14 odst. 1 písm. a) zákona č. 328/1991 Sb. prohlášením konkurzu přechází oprávnění nakládat s majetkem podstaty na správce konkurzní podstaty. Dle § 14 odst. 1 písm. e) zákona č. 328/1991 Sb. po prohlášení konkurzu nelze provést výkon rozhodnutí (exekuci) postihující majetek patřící do podstaty a k tomuto majetku nelze ani nabýt právo na oddělené uspokojení (§ 28). Dle již ustálené judikatury ( Rc 86/2005 ) skutečnost, že výkon rozhodnutí (exekuci) podle § 14 odst. 1 písm. e) zákona č. 328/1991 Sb. nelze provést, má za následek, že majetek postižený nařízeným výkonem rozhodnutí (exekucí) není možno použít k uspokojení oprávněného v exekučním řízení, a současně, že takový majetek, jako součást konkursní podstaty, může být zpeněžen a použit jen k uspokojení nároků konkursních věřitelů a jiných nároků v rámci konkursního řízení. Po prohlášení konkursu se práva úpadcových věřitelů uspokojují zásadně jen v konkursním režimu a k jejich uspokojení musí být použit veškerý majetek patřící do konkursní podstaty, tedy včetně toho, jenž byl postižen nařízeným výkonem rozhodnutí (exekucí). Kdyby přesto byl výkon rozhodnutí proveden, dojde na straně příjemce plnění - oprávněného k bezdůvodnému obohacení, jež by byl podle zásad tohoto institutu povinen vrátit (§ 451 a násl. obč. zák.), a to nezávisle na tom, že plnění získal v rámci exekuce (srovnej k této problematice např. Kurka, V. - Drápal, L.: Výkon rozhodnutí v soudním řízení. Linde Praha, a. s., r. 2004, str. 96 - 97, nebo rozhodnutí NS ČR čj. 21 Cdo 1318/2000). Tedy účelem ustanovení § 14 odst. 1 písm. e) zákona je to, aby nedošlo k přednostnímu uspokojení oprávněného nebo jiné osoby v rámci exekučního řízení na úkor konkurzních věřitelů. Výrazem oprávnění správce konkurzní podstaty rozhodovat k majetku, který je součástí konkurzní podstaty, je i ustanovení § 18 odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb., podle kterého, kdo má věc náležející do podstaty, je povinen to oznámit správci, jakmile se dozví o prohlášení konkursu, a musí umožnit správci, aby věc mohl prohlédnout, ocenit, zapsat do soupisu a zpeněžit; na výzvu správce je povinen věc i vydat; jinak odpovídá za škodu tím vzniklou. Povinnost dle § 18 odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb. stíhá i soudního exekutora, neboť, jak je uvedeno výše, uspokojení konkurzních věřitelů má přednost před uspokojením oprávněného a jiných oprávněných osob v exekučním řízení. Pokud tedy soudní exekutor nevydá na výzvu správce konkurzní podstaty movitou věc, která je součástí konkurzní podstaty a kterou má soudní exekutor v úschově dle § 66 odst. 1 ex.ř., jedná v rozporu s ustanovením § 18 odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb., jím prováděný výkon exekuční činnosti je nesprávný a jedná se o nesprávný úřední postup. Je pak dána i odpovědnost státu dle § 32 odst. 3 ex.ř. a § 4 odst. 1, 2 a § 5 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. Obecně však nelze vydat věc, která v době prohlášení konkurzu již neexistovala, tedy nemohla být pojmově součástí konkurzní podstaty. Z důvodů odlišného právního názoru soudu I. stupně se tento nezabýval otázkou, zda sepsané movité věci byly skutečně při povodních v srpnu 2002 zcela zničeny, jak namítala žalobkyně již v řízení před soudem I. stupně. Pokud by takové dokazování prováděl odvolací soud, porušil by ustanovení § 213 odst. 4 o.s.ř., neboť by se jednalo o rozsáhlé dokazování ke skutečnostem, ke kterým nebylo soudem I. stupně prováděno žádné dokazování. Na základě shora uvedeného postupoval odvolací soud dle § 219a odst. 2 o.s.ř., zrušil napadený rozsudek a dle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Na soudu I. stupně nyní bude zkoumat, zda věci sepsané soudním exekutorem při provádění exekuce prodejem movitých věcí existovaly v době prohlášení konkurzu na majetek povinného. Jako relevantní důkaz se jeví např. obsah škodního spisu pojišťovny G, a.s., resp. soupis zničených věcí nahlášený soudním exekutorem při likvidaci pojistné události. Odvolací soud si je vědom velkého rozsahu škod způsobených povodněmi v srpnu 2002 i značné obtížnosti nálezu třeba i vodou nezničitelných předmětů v prostorách povodněmi zasažených, ovšem je nutno dát za pravdu i žalobkyni, že zničení některých sepsaných věcí, zejména zlatých předmětů, musí být relevantně prokázáno. Závěrem jen uvádí odvolací soud, že soud I. stupně správně jednal jako s organizační složkou státu s M. s. Dle § 6 odst. 1 a odst. 2 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. jedná jménem státu M. s., došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení. Dle § 130 ex.ř. tam, kde se ve zvláštních právních předpisech hovoří o soudním výkonu rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí (prováděného v občanském soudní řízení), rozumí se tím také nařízení a provádění exekuce podle exekučního řádu. Tedy došlo-li ke škodě při výkonu exekuční činnosti prováděné soudním exekutorem dle zákona č. 120/2001 Sb., jedná jménem státu dle zákona č. 82/1998 Sb. M. s. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud I. stupně i o nákladech tohoto odvolacího řízení dle § 224 odst. 3 o.s.ř. P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e n í dovolání přípustné. V Praze dne 22. dubna 2008 JUDr. Jana Š r é d l o v á , v.r. předsedkyně senátu