Zákon o konkursu a vyrovnání (jako „lex specialis“) obsahuje vlastní úpravu úhrady zjištěných pohledávek, dle které jiné nároky, než které jsou uvedeny v § 31 odst. 1 ZKV, lze uspokojit pouze podle pravomocného rozvrhového usnesení, a to každý z nich poměrně (§ 32 odst. 3 ZKV). Postup dle § 330 obch. zák. se neuplatní.

18 Co 123/2008 – 153 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudců JUDr. Blanky Kapitánové a JUDr. Miroslava Stoklasy v právní věci žalobce: A. H. (BVI) L., se sídlem na B. p. o., R. P., W. C. 1, P.O.Box 3140, R. T., T., zastoupený advokátem, proti žalovaným: 1) P., s.r.o. v likvidaci, se sídlem P.6, P. t. 8, 2) J. I. Z. O., bytem M., U O. 707, zastoupený advokátem, 3) M. K. M., bytem P.6, V. 1157/7, zastoupená advokátem, se sídlem Ř., K. 795, o zaplacení částky 1,778.918,91 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaných ad 2) a ad 3) proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 5. října 2007, č.j. 27 C 67/2001 – 112, t a k t o : I. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé ohledně částky 282.194,56 Kč s příslušenstvím z r u š u j e a řízení se v tomto rozsahu z a s t a v u j e . II. Rozsudek soudu I. stupně se ve vyhovujícím výroku o věci samé a ve vztahu k žalovaným ad 2) a ad 3) co do částky ve výši 603.998,15 Kč s příslušenstvím ve výši 10 % od 21.12.1999 do zaplacení m ě n í jen tak, že žalovaní jsou povinni tuto částku zaplatit společně a nerozdílně, jinak se p o t v r z u j e . III. Co do částky 589.022,89 Kč s příslušenstvím se rozsudek soudu I. stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé ve vztahu k žalovaným ad 2) a 3) m ě n í tak, že žaloba se v tomto rozsahu z a m í t á . IV. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými ad 2) a 3) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem soud I. stupně zastavil řízení vůči prvému žalovanému. Ve vztahu k žalovaným ad 2) a 3) rozhodl tak, že jsou povinni zaplatit žalobci částku 1,475.215,54 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 21.12.1999 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Řízení dále ohledně částky 303.703,37 Kč zastavil. Co do příslušenství ve výši 10 % ročně z částky 1,475.215,54 Kč od 21.12.1999 do zaplacení byla žaloba zamítnuta. O nákladech řízení mezi žalobcem a žalovanými ad 2) a 3) bylo rozhodnuto tak, že tito žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci 141.923,35 Kč k rukám právního zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že takto soud rozhodl o žalobě, jíž se žalobce domáhal zaplacení částky 1,778.918,91 Kč s příslušenstvím, a to se specifikací, že 1,193.021,04 Kč tvoří jistina a částku 585.897,87 Kč smluvní úroky. Ohledně částky 303.703,37 Kč (blíže nespecifikované) vzal žalobce žalobu zpět a v tomto rozsahu bylo řízení dle § 96 odstavec 2 o.s.ř. pravomocně zastaveno. Specifikace částky ve výši 303.703,37 Kč s příslušenstvím, která ponížila původně žalované smluvní úroky z úvěru 585.897,87 Kč s příslušenstvím, byla žalobcem provedena v podání ze dne 23.5.2008, které bylo doručeno soudu dne 3.6.2008 (č.l. 143-144 spisu). Žalobce skutkově žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce – K. b., a.s. a žalovaným ad 1) byla dne 27.12.1995 uzavřena smlouva o úvěru č. 25595, jejíž součástí byly i V. ú. p. K. b., a.s. Na základě smlouvy vyplatila K. b., a.s. prvému žalovanému 5,800.000,-- Kč a první žalovaný měl dle smlouvy vrátit poskytnuté plnění včetně dohodnutého úroku do 20.12.1999. Žalovaný ad 1) však splácel jistinu pouze nepravidelně, naposledy dne 20.3.1997 a od 20.6.1997 je v prodlení. Byl proto vyzván k zaplacení dlužných částek nejpozději do 5.3.1998, což však žalovaný ad 1) neučinil. Celá pohledávka byla výzvou ze dne 6.3.1998 učiněna splatnou a žalovaný ad 1) vyzván k zaplacení. Následně byli žalovaní ad 2) a 3) výzvou dne 8.7.1999 vyzváni jako ručitelé k zaplacení předmětného závazku. Celkové finanční závazky ve výši 12,685.873,37 Kč byly postoupeny postupníkovi M. R., se kterým byla následně uzavřena dohoda dle ustanovení § 530 občanského zákoníku, na základě které se postupitel (žalobce) s postupníkem (M. R. ) dohodli, že v daném řízení bude pohledávka vymáhána jménem postupitele na účet postupníka. Současně bylo dohodnuto, že postupník pohledávku přihlásí do konkursního řízení na majetek žalovaného ad 1), kde došlo ke zpeněžení majetku žalovaného ad 1) a částečnému uspokojení věřitele (M. R.). V konkursním řízení byla pohledávka uplatněna a skládala se z: jistiny ve výši 5,033.317,87 Kč, nesplaných úroků ve výši 764.591,49 Kč, z úroků z prodlení od 1.1.2001 ve výši 2,295.008,10 Kč, ostatního příslušenství ve výši 2.700,-- Kč, úroků z prodlení vyúčtovaných do 31.12.2000 ve výši 4,590.255,91 Kč, celkem tedy 12,685.873,37 Kč. V rámci konkursního řízení bylo na základě výtěžku zpeněžení majetku úpadce žalobcem získáno 11,210.657,83 Kč. Řízení vůči žalovanému ad 1), který se k žalobě nevyjádřil, bylo pravomocně zastaveno, a to v důsledku jeho zániku vymazáním z obchodního rejstříku ke dni 1.6.2007. Žalovaný ad 2) s žalobou nesouhlasil a skutkově se k návrhu nevyjádřil. Žalovaná ad 3) s žalobou nesouhlasila. Namítala nedostatek věcné aktivní legitimace žalobce s tím, že předmětná pohledávka byla z žalobce postoupena na P. M. R. Ve smyslu § 530 občanského zákoníku nebylo postoupení pohledávky prokázáno žalovanému ad 1), který zanikl. Tento nedostatek je nezhojitelný. Uváděla dále, že ručení žalované ad 3) se nevztahovalo na smluvní pokutu, která není příslušenstvím pohledávky. Navíc v konkursním řízení byla uhrazena jistina a všechny úroky, na které se ručení vztahovalo. Po provedeném dokazování soud I. stupně dovodil, že žaloba je ve vztahu k žalovaným ad 2) a 3) převážně důvodná, a to ohledně částky, která je předmětem odvolacího řízení (1,475.215,54 Kč s příslušenstvím). Vycházel ze zjištění, že mezi K. B., a.s. a žalovaným ad 1) byla dne 27.12.1995 uzavřena smlouva o úvěru ve výši 5,800.000,-- Kč na provozní a investiční potřeby a obchodní činnost žalovaného ad 1). Tuto částku včetně úroků, které byly sjednány pohyblivě, jakož i smluvní pokutu, měl žalovaný ad 1) K. b., a.s. zaplatit ve stanovených splátkách, jejichž splatnost byla posunuta, avšak nejpozději měl být celý závazek žalovaného vyrovnán do 20.12.1999. Žalovaní ad 2) a 3) jsou ručiteli závazku žalovaného ad 1), a to do celkové výše 5,800.000,-- Kč. Žalovaný ad 1) byl vyzván k zaplacení neuhrazených pohledávek dne 23.3.1999 a upomínán dne 11.6.1999. Žalovaný ad 2) byl vyzván k zaplacení závazku za žalovaným ad 1) dne 15.7.1999 a žalovaná ad 3) dne 12.7.1999. Ohledně aktivní legitimace žalobce učinil soud zjištění, že pohledávka z úvěrové smlouvy byla nejprve postoupena z K. b., a.s. na společnost K., s.r.o., a to smlouvou o postoupení pohledávky č. 5047754567, což bylo oznámeno žalovaným ad 2) a 3) i žalovanému ad 1). Žalobce dále postoupil svoji pohledávku na postupníka M. R., a to v celkové výši 12,685.873,37 Kč (včetně příslušenství a práv s pohledávkou spojených). Zároveň došlo mezi postupníkem a postupitelem k dohodě dle § 530 občanského zákoníku o vymáhání pohledávky žalobcem na účet postupníka, a to proti žalovaným ad 2) a 3). Na pohledávku z úvěrové smlouvy bylo v konkursním řízení proti majetku žalovaného ad 1) vyplaceno M. R. (postupníkovi) celkem 11,210.657,83 Kč. Samostatné řízení M. R. proti žalované ad 3) o zaplacení částky 2,800.000,-- Kč z titulu ručení k předmětné úvěrové smlouvě vedené před Obvodním soudem pro Prahu 6 pod sp. zn. 4 C 146/2005 bylo dnem 28.4.2006 zastaveno pro zpětvzetí návrhu a toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 14.6.2006. Výše uvedená zjištění soud I. stupně ve vztahu k žalovaným ad 2) a 3) posoudil dle § 497 a § 303 obchodního zákoníku a ustanovení § 530 odstavec 1 občanského zákoníku. Uzavřel, že smlouva o úvěru mezi K. b., a.s. a žalovaným ad 1) vznikla platně a povinnost žalovaného ad 1) vrátit poskytnuté peněžní prostředky byla mezi účastníky nesporná. Vzal za prokázané, že součástí závazku bylo i ujednání o smluvní pokutě. Zajištění závazku žalovaného ad 1) bylo učiněno prohlášením žalovaných ad 2) a 3) jako ručitelů s tím, že se zavázali uhradit závazky z úvěrové smlouvy až do výše 5,800.000,-- Kč. Ručitelé byli řádně vyzváni k plnění přijatých závazků. Pohledávka K. b., a.s., byla postupována, což je zřejmé z pravomocných usnesení o procesním nástupnictví v daném řízení. Bylo dále prokázáno, že žalobce řádně postoupil pohledávku na postupníka M. R. v souladu s § 530 občanského zákoníku. Žalobce je proto oprávněn dle obsahu smlouvy na účet postupníka vymáhat v daném řízení pohledávku po žalovaných ad 2) a 3) jako ručitelích. Nelze akceptovat námitku žalované ad 3), že by tato dohoda byla neplatná, neboť její existence nebyla prokázána žalovanému ad 1), protože taková námitka nerespektuje, že i vztah z ručení je závazkovým vztahem ve vztahu k věřiteli, a žalovaná ad 3) je proto také dlužníkem. Navíc postupník (M. R.) v době vydání rozhodnutí soudu I. stupně již duplicitně nárok vůči žalované ad 3) nevymáhal, protože samostatně vedené řízení proti žalované ad 3) bylo pravomocně zastaveno. Za situace, kdy v konkursním řízení u Městského soudu v Praze proti úpadci – žalovanému ad 1) došlo k uspokojení v celkové částce 11,043.130,73 Kč z pohledávky 12 685.873,37 Kč, zbývá k uhrazení 1,475.215,54 Kč. Tato částka nepřesahuje částku 5,800.000,-- Kč, kterou se žalovaní zavázali v ručitelských prohlášeních uhradit. Soud proto žalobě ve znění konečného žalobního návrhu vyhověl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil odkazem na § 142 odstavec 3 o.s.ř. a § 146 odstavec 2 věta druhá o.s.ř. s tím, že v drtivé většině měl žalobce ve věci úspěch a jeho neúspěch byl pouze nepatrný. Žalovaní ad 2) a 3) jsou proto povinni zaplatit žalobci plnou náhradu nákladů řízení, která sestává z odměny advokáta a náhrady za zaplacený soudní poplatek. Proti tomuto rozhodnutí se včas odvolali žalovaní ad 2) a 3). Námitku žalobce, že se jedná o odvolání opožděná, neboť včas podaná tzv. blanketová odvolání obou těchto žalovaných neobsahovala odvolací důvody, které byly doplněny až po uplynutí odvolací lhůty, odvolací soud nepovažuje za správnou. Umožňuje-li totiž občanský soudní řád, aby neúplné či jinak vadné odvolání bylo doplněno postupem dle § 43 odstavec 2 o.s.ř. ve spojení s § 211 o.s.ř. je zřejmé, že i neúplné odvolání je podáním, které má za následek zachování zákonné odvolací lhůty. Druhý žalovaný, jehož odvolání směřovalo do vyhovujícího výroku o věci samé, namítal, že ručitelské prohlášení druhého žalovaného směřovalo k zajištění pohledávky ve výši jistiny úvěru, nikoliv k úhradě penalizace stanovené pro případ nezaplacení úvěru či pozdního splacení. M. R. bylo dle rozvrhového usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2.8.2006, č.j. 60 K 24/2004-171 vyplaceno 9,941.138,-- Kč a 1,269.519,83 Kč, přičemž tyto částky se skládaly z jistiny úvěru ve výši 5,800.000,-- Kč a úroků z nezaplaceného úvěru. Dle názoru žalovaného ad 2) proto jeho ručitelský závazek ke dni 2.8.2006 zanikl. Odvolatel dále namítal, že soud nevzal v úvahu, že ve stejné době byly zažalovány dvě stejné věci, a to jak předmětný spor, tak i věc projednávaná před soudem I. stupně pod sp. zn. 4 C 146/2005, v níž M. R. požadoval po třetí žalované 2,800.000,-- Kč. Dle stanoviska žalovaného ad 2) proto nastala překážka litispendence, pro kterou měl soud řízení v této věci zastavit. Navíc je dána pochybnost o smlouvě mandátní ze dne 6.12.2004, neboť pokud by takováto smlouva existovala, nemusel by M. R. podávat žalobu svým jménem. I z tohoto důvodu mělo být řízení v předmětném sporu zastaveno. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a žalobu zamítl. Do vyhovujícího výroku o věci samé se včas odvolala i žalovaná ad 3). Uváděla, že žalobce není ve věci aktivně legitimován, neboť pohledávku převedl na M. R. který ji osobně vymáhal jak v rámci konkursu na prvého žalovaného, kde obdržel i plnění, tak i u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 4 C 146/2005 proti třetí žalované. Za nepodstatné odvolatelka považuje, že M. R. vzal žalobu vedenou pod sp. zn. 4 C 146/2005 zpět. V části, za kterou třetí žalovaná jako ručitelka odpovídala, byl nárok uspokojen. Z ustanovení § 530 odstavec 1 občanského zákoníku navíc vyplývá, že je povinností žalobce prokázat, že dlužníkovi (prvému žalovanému) oznámil, že bude za M. R. pohledávku vymáhat. Tento nedostatek je nezhojitelný, protože dlužník (první žalovaný) již neexistuje. Naopak v souladu se smlouvou o postoupení pohledávky bylo postoupení prokázáno jak dlužníkovi, a to záměnou v rámci konkursu na majetek prvého žalovaného, tak i ručitelům. Navíc se soud nezabýval námitkou promlčení, kterou třetí žalovaná vznesla. Tuto námitku uplatnila žalovaná ad 3) při jednání soudu dne 28.8.2007, protože poslední plnění podle úvěrové smlouvy mělo proběhnout dne 20.12.1999. Třetí žalovaná dále uváděla, že soud neprovedl důkaz navržený při jednání dne 28.8.2007 konkursním spisem žalovaného ad 1) a uvedený návrh nebyl protokolován. Pokud by byl tento důkaz proveden, bylo by zřejmé, že pohledávka byla v rámci konkursu uhrazena. Žalovaná ad 3) dále namítala nesprávný procesní postup soudu I. stupně, kdy soud včas nedoručil třetí žalované změnu žaloby, kterou jí doručil teprve při jednání soudu, a žalovaná neměla čas se na jednání řádně připravit. Třetí žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu vůči ní zamítl a přiznal jí náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, popř. aby napadený rozsudek ve vztahu k třetí žalované zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a to dle ustanovení § 212 a § 212a o.s.ř. V řízení opakoval dokazování následujícími důkazy: Z přihlášky pohledávky žalobce do konkursu vedeného proti žalovanému ad 1), ze dne 30.8.2004, bylo zjištěno, že žalobce na základě smlouvy o úvěru č. 255/95 ve znění dodatku 1, 2 a 3 a smluv o postoupení pohledávky z K. b., a.s. na společnost K., s.r.o. a posléze na společnost žalobce, přihlásil do konkursu tyto pohledávky: a) neuhrazenou jistinu ve výši 5,033.317,87 Kč, b) smluvní nesplacené úroky ve výši 764.591,49 Kč, c) smluvní pokuty z částek po splatnosti, resp. úrok z prodlení od 1.1.2001 ve výši 2,295.008,10 Kč, d) ostatní příslušenství ve výši 2.700,-- Kč, e) smluvní pokuty z částek po splatnosti, resp. úrok z prodlení do 31.12.2000 ve výši 4,590.255,91 Kč. Z rozvrhového usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2.8.2006, č.j. 60 K 24/2004-171, a to ve věci úpadce P., s.r.o., bylo zjištěno, že jako plnění oddělenému věřiteli – M. R. [právnímu nástupci konkursního věřitele A. H. (BVI) L., a to dle pravomocného usnesení o procesním nástupnictví Městského soudu v Praze ze dne 10.2.2006, č.j. 60 K 24/2004-136] určil na uspokojení částku 9,941.138,-- Kč. Dále bylo rozhodnuto, že každá pohledávka (nárok) zjištěná nebo pravomocně určená a zařazená do druhé třídy bude uspokojena jen poměrně do výše 46,25 % a k uspokojení M. R. byla stanovena ve 2. třídě další částka 1 269.519,83 Kč. Po výše uvedeném dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalovaných ad 2) a 3) jsou částečně důvodná. Jak je již uvedeno výše, žalobce se původně sice domáhal zaplacení jistiny ve výši 1,193.021,04 Kč a smluvních úroků ve výši 585.897,87 Kč, po zpětvzetí žaloby ohledně částky 303.703,37 Kč a zamítavém pravomocném rozhodnutí o příslušenství z této částky však nebylo jisté, jakou pohledávku má představovat částka 1,475.215,60 Kč s příslušenstvím, která zůstala předmětem odvolacího řízení. Uvedený nedostatek zhojil na výzvu odvolacího soudu žalobce svým podáním ze dne 23.5.2008, v němž uvedl, že částka 1,475.215,54 Kč představuje pouze jistinu pohledávky, protože příslušenství (včetně smluvních úroků) bylo již uhrazeno v konkursu. Je tak zřejmé, že na jistině žalobce rozšířil žalobu o částku o 282.194,56 Kč s příslušenstvím. Naopak ohledně téže částky (282.194,56 Kč s příslušenstvím) vzal žalobce žalobu zpět, a to pokud byla původně žalována jako smluvní úroky z úvěru. Odvolací soud navrhovanou změnu žaloby v podobě jejího rozšíření nepřipustil, neboť dosavadní výsledky řízení nedávaly podklad pro rozhodnutí ve věci, a to zejména s ohledem na vznesenou námitku promlčení (§ 95 odstavec 1 a 2 ve spojení s § 211 o.s.ř.). Pokud se týká částečného zpětvzetí žaloby o smluvní úroky, vzhledem k tomu, že žalovaní ad 2) a 3) s ním souhlasili, odvolací soud postupoval dle ustanovení § 222a o.s.ř. a rozsudek soudu I.stupně v rozsahu zpětvzetí zrušil a řízení v témže rozsahu zastavil. Z výše vymezeného předmětu řízení je dále zřejmé, že námitky žalovaných ad 2) a 3), kterými brojili proti závěrům soudu I. stupně, že neodpovídají jako ručitelé i za smluvní úroky z úvěru, ale pouze za jistinu, jsou irelevantní. Předmětem řízení totiž zůstala pouze jistina. Za nedůvodnou shledal odvolací soud i námitku nedostatku aktivní legitimace žalobce, resp. neplatnosti dohody uzavřené ve smyslu § 530 občanského zákoníku. Odvolací soud nesouhlasí s argumentací odvolatelů, že by zánikem dlužníka – prvního žalovaného, který byl v průběhu řízení vymazán z obchodního rejstříku a vůči němuž bylo řízení zastaveno, došlo k zániku smlouvy ve smyslu § 530 občanského zákoníku, či že by se tak uvedená smlouva stala neplatnou. Smyslem a cílem ustanovení § 530 občanského zákoníku o možnosti vymáhat pohledávku postupitelem pouze v případě, že ji nevymáhá postupník a že postupitel prokáže dlužníkovi souhlas postupníka s tímto vymáháním, je totiž zabezpečit, aby pohledávka nebyla vymáhána dvakrát, tj. jak postupníkem, tak i postupitelem. Tato podmínka byla v daném případě splněna, neboť jak zjistil soud I. stupně, soudní řízení, které vedl M. R. ohledně pohledávky z téže smlouvy proti žalované ad 3), bylo před rozhodnutím soudu I. stupně pravomocně zastaveno; ani překážka litispendence proto není dána. Druhá zákonná podmínka vyplývající z ustanovení § 530 občanského zákoníku, tj. že dlužník byl informován o souhlasu postupníka s vymáháním, odpadla, neboť dlužník zanikl bez právního nástupnictví. Nesplnění této podmínky nemůže mít za následek zánik či nevymahatelnost závazku ručitelů tak, jak namítají v odvolání, a to s přihlédnutím ke kogentnímu ustanovení § 311 odstavec 2 obchodního zákoníku, podle něhož v případě zániku dlužníka (1. žalovaného) ručení nezaniká. Odvolací soud proto souhlasí se závěry soudu I. stupně, že dohoda dle § 530 občanského zákoníku je platná a opravňuje žalobce jako postupitele k dalšímu vymáhání předmětné pohledávky svým jménem na účet postupníka – M. R. Není důvodná ani námitka promlčení, která byla skutečně řádně vznesena žalovanou ad 3) před soudem I. stupně a která byla soudem při jeho rozhodování opomenuta. Skutkové okolnosti věci, které byly zjištěny soudem I. stupně, však umožňují, aby tuto námitku zhodnotil odvolací soud. Žaloba ohledně předmětu řízení – jistiny ve výši 1,475.215,60 Kč s příslušenstvím - byla podána u soudu dne 19.6.2001. Dle skutkových tvrzení žalobce před soudem I. stupně, která nebyla žalovanými v průběhu řízení nikterak zpochybňována, je zřejmé, že konečná splatnost úvěru byla dohodnuta k 20.12.1999, a to bez ohledu na to, že jednotlivé splátky jistiny či smluvních úroků byly měněny. Čtyřletá promlčecí lhůta pro uplatňování nároků v nalézacím řízení vyplývající z obchodního zákoníku (§ 397 obchodního zákoníku) proto mohla nejdříve začít běžet dnem 21.12.1999 (§ 391 odstavec 1 obchodního zákoníku). Byla-li žaloba, a to jak vůči dlužníkovi, tak i proti ručitelům, podána dne 19.6.2001, čtyřletá promlčecí lhůta ještě neuplynula; ve smyslu ustanovení § 310 obchodního zákoníku se přitom právo věřitele vůči ručitelům nemohlo promlčet, nedošlo-li k promlčení tohoto práva vůči dlužníkovi. Odvolací soud však shledal za částečně důvodnou námitku odvolatelů, že žalobce byl v konkursním řízení, byť nikoliv zcela, uspokojen. Odvolací soud pokládá za nesprávné stanovisko žalobce, v němž dovozuje, že v konkursu jsou v rozvrhu uspokojovány nejprve závazky nejdříve splatné, a to nejprve jejich příslušenství, jak je tomu v režimu obchodního zákoníku (§ 330 obchodního zákoníku). Přestože předmětný závazek vznikl v režimu obchodního zákoníku, zákon o konkursu a vyrovnání (jako „lex specialis“) obsahuje vlastní úpravu úhrady zjištěných pohledávek, dle které jiné nároky, než které jsou uvedeny v § 31 odstavec 1 ZKV, lze uspokojit pouze podle pravomocného rozvrhového usnesení, a to každý z nich poměrně (§ 32 odstavec 3 ZKV). Pro potřeby rozvrhu jsou tyto ostatní pohledávky zařazeny do dvou tříd, přičemž v každé třídě jsou zjištěné pohledávky uspokojovány poměrně, bez ohledu na důvod svého vzniku. Tomu je třeba rozumět tak, že sestává-li se např. zjištěná pohledávka druhé třídy z jistiny ve výši 100.000,-- Kč a příslušenství ve výši 50.000,-- Kč a dle rozvrhu mají být pohledávky této třídy uspokojeny jen v rozsahu 50 %, dostane se věřiteli v konkursu plnění ve výši 50.000,-- Kč na jistinu a 25.000,-- Kč na příslušenství, a nikoliv, jak dovozuje žalobce, 25.000,-- Kč na jistinu a 50.000,-- Kč na příslušenství. Jiný režim neplatí v souzené věci ani za situace, kdy žalobci byla část jeho zjištěné pohledávky uhrazena v režimu § 28 odstavec 4 ZKV jako oddělenému věřiteli, a ve zbytku dle rozvrhového usnesení jako pohledávka druhé třídy, neboť ani v případě „preferenčního“ uspokojení zajištěné pohledávky zákon o konkursu a vyrovnání neobsahuje žádné ustanovení, z něhož by bylo možné dovodit odlišný způsob plnění, např. tak, jak předpokládá obchodní zákoník v § 330. Z výše uvedených důkazů vyplývá, že bylo-li v konkursu přihlášeno M. R. na všech pohledávkách z dané smlouvy (tj. včetně jistiny) 12,685.873,37 Kč a z této částky bylo M. R. vyplaceno 11,210.657,83 Kč, došlo k 88 % uspokojení jmenovaného věřitele. Z jistiny přihlášené v konkursu ve výši 5,033.317,87 Kč představuje 88 % částku 4,429.319,72 Kč. Na jistině tak dosud nebyla uspokojena částka 603.998,15, Kč s příslušenstvím (5,033.317,87 – 4,429.319,72 = 603.998,15). Ručitelé správnost výše úroků z prodlení a počátek prodlení v odvolání nezpochybňovali. Přisouzené plnění na jistině současně nepřesahuje částku, která byla žalovanými zajištěna (§ 307 odstavec 2 obchodního zákoníku). S ohledem na zjištění, že žalovaní ad 2) a 3) nejsou dlužníky, ale ručiteli, bylo však nutno doplnit výrok tak, že žalovaní ad 2) a 3) jsou jako solidární dlužníci povinni zaplatit svůj ručitelský závazek společně a nerozdílně (§ 307 odstavec 1 a § 293 obchodního zákoníku). Z výše uvedených důvodů postupoval odvolací soud tak, že částečně rozsudek soudu I. stupně o povinnosti žalovaných ad 2) a 3) zaplatit žalobci 603.988,15 Kč s příslušenstvím potvrdil (§ 219 o.s.ř.), a to dle § 220 odstavec 1 písmeno a/ o.s.ř. pouze s tou změnou, že žalovaní ad 2) a 3) jsou povinni plnit svůj závazek společně a nerozdílně. Co do částky 589.022,89 Kč s příslušenstvím byl rozsudek změněn a žaloba zamítnuta (§ 220 odstavec 1 písmeno b/ o.s.ř.). S ohledem na změnu rozsudku ve věci samé rozhodoval odvolací soud znovu i o nákladech řízení před soudem I. stupně (§ 224 odstavec 2 o.s.ř.). Z poměru úspěchu a neúspěchu ve věci je zřejmé, že žalobce měl ve vztahu k žalovaným ad 2) a 3) úspěch pouze částečný, a to přibližně v ½ (603.998,15 Kč s příslušenstvím a 303.703,37 Kč s příslušenstvím = zpětvzetí z důvodu uspokojení žalobce po podání žaloby). Také žalovaní uspěli přibližně v ½ (589.022,89 Kč s příslušenstvím a 282.194,56 Kč s příslušenstvím z důvodu zpětvzetí žaloby, nikoliv však pro plnění žalovaných). Odvolací soud proto dle § 142 odstavec 1 o.s.ř. a § 224 odstavec 1 o.s.ř. rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. O nákladech odvolacího řízení bylo taktéž rozhodnuto dle § 142 odstavec 1 o.s.ř. ve spojení s § 224 odstavec 1 o.s.ř., a s ohledem na částečný (přibližně poloviční) úspěch obou stran ve sporu. Poučení : Proti tomuto rozhodnutí ve výroku, jímž byl rozsudek soudu I. stupně potvrzen, n e n í dovolání přípustné, ledaže by dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Proti tomuto rozhodnutí ve výroku, jímž byl rozsudek soudu I. stupně změněn a proti výroku o částečném zrušení rozsudku soudu I. stupně a zastavení řízení, j e dovolání přípustné. Dovolání se ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 6. V Praze dne 27. srpna 2008 JUDr. Marcela K u č e r o v á, v.r. předsedkyně senátu