Předběžně vykonatelný rozsudek upravující výživné, který byl v řízení pro zmatečnost zrušen, není způsobilým exekučním titulem, proto musí být návrh na nařízení exekuce zamítnut.

18 Co 267/2008 – 43 U s n e s e n í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudců JUDr. Blanky Kapitánové a JUDr. Miroslava Stoklasy ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné: nezl. A. Č., zastoupená matkou M. P., obě bytem S. 69, právně zastoupená advokátem, proti povinnému: J. Č., bytem P.9, K. 665/6, tč. na adrese P.9, S. 43/1, zastoupený advokátkou, pro 2.500,-- Kč, k odvolání povinného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 16. ledna 2008, č.j. 74 Nc 2837/2007 – 8, t a k t o : Usnesení soudu I. stupně se m ě n í tak, že návrh na nařízení exekuce se zamítá . Ve vztahu mezi oprávněnou a povinným se povinnému právo na náhradu nákladů exekučního řízení nepřiznává . Oprávněná je povinna zaplatit soudnímu exekutorovi na náhradě nákladů exekučního řízení částku 7.735,-- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením soud I. stupně nařídil exekuci na majetek povinného, a to k uspokojení pohledávky dlužného výživného ve výši 2.500,-- Kč, nákladů oprávněné a nákladů exekuce, jež budou určeny v příkazu k úhradě nákladů exekuce. Tato exekuce byla nařízena podle rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. P 187/2004 ze dne 23.5.2006 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze, č.j. 30 Co 483/2006-257 ze dne 3.4.2007. Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor. Proti tomuto usnesení podal včas odvolání povinný. Namítal, že žalobou pro zmatečnost vedenou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 65 C 31/2007 byl dne 23.11.2007 rozsudek Městského soudu v Praze, jež je titulem pro exekuční řízení, zrušen. Právně tedy již neexistuje titul pro vedení exekučního řízení. Povinný navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení soudu I. stupně zrušil a řízení zastavil. Podle § 44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb., v platném znění (dále exekučního řádu), v odvolání proti usnesení o nařízení exekuce nelze namítat jiné skutečnosti než ty, jež jsou rozhodné pro nařízení exekuce. K ostatním soud nepřihlédne a nařízení exekuce potvrdí. Neobsahuje-li odvolání skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce nebo neobsahuje-li žádné skutečnosti, soud usnesením odvolání odmítne. Na základě citovaného ustanovení exekučního řádu i ustálené judikatury vymezující okolnosti, které soud zkoumá při nařízení exekuce, je třeba považovat za okolnosti rozhodné pro nařízení exekuce následující okolnosti: zda titul pro exekuci byl vydán k tomu oprávněným orgánem v mezích jeho pravomoci, zda je titul vykonatelný po stránce formální (tj. splňuje zákonem stanovené formální náležitosti titulu pro výkon rozhodnutí popř. exekuci) i materiální (tj. určitě a srozumitelně stanoví obsah a rozsah vymáhaných práv a povinností), zda je dána aktivní a pasivní věcná legitimace účastníků, zda je exekuce navrhována v rozsahu, jaký podle titulu stačí k uspokojení oprávněného, zda nedošlo k zániku vymáhaného práva uplynutím doby a je-li to, co ukládá titul povinnému, vázáno na splnění podmínky nebo vzájemné povinnosti. V daném případě lze pod shora vymezené skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce podřadit námitku povinného, že titul pro nařízení exekuce byl zrušen v řízení o žalobě pro zmatečnost. Z obsahu exekučního spisu vyplývá, že v řízení o žalobě pro zmatečnost vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 65 C 31/2007 byl rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 30 Co 483/2006-257, ze dne 3.4.2007 zrušen usnesením zdejšího soudu ze dne 23.11.2007. O odvolání proti tomuto usnesení rozhodoval Vrchní soud v Praze usnesením č.j. 11 Cmo 1/2008-42, ze dne 26.3.2008, jímž usnesení Městského soudu v Praze č.j. 65 C 31/2007-26 potvrdil. Již z této skutečnosti je zřejmé, že není dán základní předpoklad pro nařízení exekuce, a to je existence nalézacího titulu. Rozsudek Městského soudu v Praze, č.j. 30 Co 483/2006-257 ze dne 3.4.2007 byl prokazatelně zrušen a jiné rozhodnutí dosud nebylo vydáno. Odvolací soud proto přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, která jeho vydání předcházelo dle § 212, § 212a, § 254 odst. 4 o.s.ř. a § 52 odst. 1 exekučního řádu, a poté dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro nařízení exekuce. Postupoval dle § 220 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. a § 52 odst. 1 exekučního řádu a napadené rozhodnutí změnil tak, že návrh na nařízení exekuce se zamítá. O nákladech řízení před soudy obou stupňů ve vztahu mezi oprávněnou a povinným bylo rozhodnuto podle § 52 odst. 1 exekučního řádu, § 142 odst. 1, § 150, § 254 odst. 1 a § 224 odst. 1,2 o.s.ř., když úspěšnému povinnému sice náklady řízení vznikly, avšak odvolací soud mu právo na jejich náhradu nepřiznal. Vzal přitom v úvahu, že ke zrušení nalézacího rozhodnutí došlo až po podání návrhu na nařízení exekuce formou žaloby pro zmatečnost. Navíc účastníci exekučního řízení jsou v rodinně-právním vztahu dcery a otce a bylo by nepřiměřenou tvrdostí vůči nezletilé oprávněné, aby platila svému otci náklady řízení. O nákladech řízení vzniklých exekutorovi bylo rozhodnuto dle § 52 odst. 1 exekučního řádu, § 142 odst. 1, § 254 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř. s tím, že v daném případě měl ve věci úspěch povinný, a je proto povinností oprávněné, aby náklady exekutora uhradila. Výše náhrady je stanovena dle vyhlášky č. 330/2001 Sb. v platném znění o odměna náhradách soudního exekutora, když výše odměny exekutora dle § 6 odst. 3 činí částku 3.000,-- Kč, náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 1 citovaného předpisu činí částku 3.500,-- Kč a k tomu je nutno připočítat 19 % daň z přidané hodnoty, kterou je exekutor povinen státu odvádět ve výši 1.235,-- Kč, tedy celkem 7.735,-- Kč. Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e přípustné dovolání, které se podává do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím soudu I. stupně, který ve věci rozhodoval. V Praze dne 24. července 2008 JUDr. Marcela K u č e r o v á, v.r. předsedkyně senátu