V případě rozhodování o nákladech řízení při zastavení řízení z důvodu zpětvzetí žaloby a zpětvzetí vzájemné žaloby, je nutné posuzovat procesní zavinění účastníků samostatně.

19 Co 41/2008-87 U S N E S E N Í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Ištvánkové a soudkyň JUDr. Ivany Kotrčové a Mgr. Nadi Pínové v právní věci žalobců: a) Z. Š., bytem P.3, n. J. z P. 1561/9 a b) D. D., bytem P.3, n. J. z P. 1561/9, oba žalobci zast. advokátem proti žalované: R. L., bytem K. n. Č. L., L. 737, zast. advokátem, o určení neplatnosti zvýšení nájemného a o vzájemném návrhu žalované na určení výše obvyklého nájemného, k odvolání žalované proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 24.7.2007 čj. 16 C 488/2006 – 59, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 9.10.2007, čj. 16 C 488/2006-67, t a k t o: Usnesení soudu I. stupně se ve výroku o nákladech řízení m ě n í tak, že žalobce b) je povinen zaplatit žalované na nákladech řízení 2.314,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Napadeným usnesením, ve znění opravného usnesení, zastavil soud I. stupně řízení o žalobě podané žalobcem b) a o vzájemném návrhu žalované, pokud směřoval proti žalobci b). O nákladech řízení rozhodl tak, že žalobce b) ani žalovaná na ně navzájem nemají právo. Žalobci se žalobou podanou 26.11.2006 domáhali určení neplatnosti jednostranného zvýšení nájemného, tak jak jej provedla žalovaná. Žalobce b) vzal žalobu zpět s odůvodněním, že není k podání žaloby aktivně legitimován, neboť není nájemcem předmětného bytu. Žalovaná zároveň podala proti oběma žalobcům vzájemný návrh, kterou se domáhala určení výše obvyklého nájemného. Poté, co vzal žalobce b) žalobu zpět, vzala i žalovaná vzájemný návrh vůči žalobci b) zpět. Žaloba i vzájemná žaloba byly vzaty zpět před zahájením jednání, proto soud podle § 96 odst. odst. 1 a 4 o.s.ř. řízení o žalobě i vzájemné žalobě zastavil. O nákladech řízení rozhodl soud I. podle § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. s odůvodněním, že jak žalobce b), tak žalovaná zavinili svým zpětvzetím zastavení řízení (žalobce b) zavinil zastavení řízení o žalobě a žalovaná zavinila zastavení řízení o vzájemném návrhu), proto by si měli navzájem platit náklady řízení. Procesní situaci posoudil analogicky podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když každý z nich měl úspěch a neúspěch stejnou měrou, přitom výše nákladů řízení by u obou účastníků byla zásadně stejná. Proti tomu rozhodnutí, pouze proti výroku o nákladech řízení, podala včasné odvolání žalovaná. V odvolání namítala, že soud I. stupně nesprávně použil ust. § 150 o.s.ř. Uvedla, že se necítí být vinna zastavením řízení o vzájemném návrhu. Obsazení účastníků sporu bylo určeno žalobou, kterou podali sami žalobci. Žalovaná vycházela z tvrzení žalobců, že jsou nájemci předmětného bytu a žalobci ji svými tvrzeními uvedli v omyl. Poukázala na to, že skutečnosti, na jejichž základě vzniká společný nájem, se dějí na straně nájemce bez vědomí pronajímatele. Žalovaná jako pronajímatel nemohla vědět, zda na straně žalobců k takovým okolnostem nedošlo, např. zda na ně nepřešel nájem po původním nájemci a zda nejsou žalobci společnými nájemci bytu. Dále poukázala na to, že žalobce b) je v evidenčním listu veden jako prasynovec, přitom je synem žalobkyně a). Žalovaná zásadně nesouhlasila s analogickým posouzením podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když se jednalo o dva zcela odlišné nároky. Nesouhlasila ani s tím, že by náklady obou účastníků byly totožné, neboť žalobce b) nebyl v řízení zastoupen a žádné náklady mu tak nevznikly. Navrhla, aby soud výrok o nákladech řízení změnil tak, že žalované přizná právo na náhradu nákladů řízení o vzájemném návrhu. Odvolací soud poté podle § 212 a § 212a o. s. ř. napadený výrok o nákladech řízení přezkoumal, aniž nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.). Odvolání shledal částečně důvodným. Zastavuje-li soud řízení, zabývá se při rozhodování o náhradě nákladů řízení tím, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Pokud k tomuto závěru dojde, aplikuje ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. Podle tohoto ustanovení jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. V daném případě jak žalobce b), tak žalovaná vzali žalobu a vzájemnou žalobu zpět. Žalobce b) z důvodu, že nebyl k podání žaloby aktivně legitimován. Žalobce b) tedy zavinil, že řízení o žalobě muselo být zastaveno. Žalovaná vzala vzájemný návrh proti žalobci b) zpět z důvodu, že žalobce není v řízení o určení výše obvyklého nájemného pasivně legitimovaný. I žalovaná svým zpětvzetím zastavení řízení zavinila, neboť zavinění je třeba posuzovat výlučně z procesního hlediska, tj. podle procesního výsledku. Soud zároveň neshledal důvody pro aplikaci § 150 o.s.ř. ve vztahu k nákladům řízení, které měla žalovaná platit žalobci b) v řízení o vzájemné žalobě ve skutečnosti, že žalobce b) o sobě tvrdil, že je nájemcem předmětného bytu. Tato skutečnost nevyplývala z žádných listin, které měla žalovaná k dispozici, ani toto své tvrzení žalobce b) ničím nedokládal ani nespecifikoval, jakým způsobem se měl nájemcem bytu stát. Pokud tedy žalovaná bez dalšího z tvrzení žalobců vycházela a na základě jejich ničím nepodložených tvrzení podala vzájemnou žalobu, musí za to nést procesní důsledky, spočívající v zavinění zastavení řízení. Soud I. stupně tady jak na zastavení řízení o žalobě, tak na zastavení řízení o vzájemné žalobě, správně aplikoval ust. § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. Žalobce b) je tak povinen hradit náklady žalované vzniklé v řízení o žalobě a žalovaná je povinna hradit žalobci b) náklady vzniklé v řízení o vzájemné žalobě. Nedůvodná je námitka žalované, že soud nesprávně použil ust. § 150 o.s.ř., neboť tímto ustanovením soud I.stupně své rozhodnutí neodůvodnil. Pokud jde o výši nákladů řízení, pak u obou účastníků spočívají v nákladech na právní zastoupení. Nelze však říci, že každý z účastníků měl úspěch poloviční a vzhledem k tomu, že náklady řízení jsou u obou zhruba ve stejné výši, použít na tuto situaci ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., tak jak to učinil soud I. stupně. Pokud soud projednává v řízení jak žalobu, tak vzájemnou žalobu, jde o obdobnou situaci, jako kdyby ve společném řízení projednával více věcí. Jedná se o dva samostatné nároky a při rozhodování o náhradě nákladů řízení se každá z těchto věcí považuje za samostatnou. U každé takové věci je proto třeba náhradu nákladů řízení posoudit samostatně. Náklady, které účastník současně vynaložil na více společně projednávaných věcí, je třeba rozdělit podle poměru výše jednotlivých nároků (tj. podle toho, jak se tak která ze společně projednávaných věcí podílela na vzniku těchto nákladů). Žalobce b) v řízení zastupoval advokát, a to na základě plné moci z 5.3.2007 založené ve spise na čl. 42. Jak řízení o žalobě, tak řízení o vzájemné žalobě, jsou řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, v obou případech se odměna advokáta vypočítává podle § 5 písm. d) vyhl. č. 484/2000 Sb. ve znění od 1.9.2006, tj. 10.000 Kč. K nákladům řízení dále patří náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění od 1.9.2006. Advokát učinil v řízení za žalobce b) dva úkony právní služby, a to převzetí věci a přípravu a dále účast na jednání dne 4.6.2007. Oba úkony se však stejnou měrou týkaly jak žaloby, tak vzájemné žaloby, pro účely nákladů řízení o vzájemné žalobě tak soud započítává pouze ½ režijních paušálů, tj. 2x 150 Kč. Náklady žalobce b) na právní zastoupení tak činí 10.300 Kč. Zástupce žalované učinil za žalovanou v řízení o žalobě ve vztahu k žalobci b) 4 úkony právní služby, a to převzetí věci a příprava, vyjádření k žalobě spolu s vzájemným návrhem, nesouhlas s připuštěním záměny, új. 4.6.2007. Tyto úkony se stejnou měrou týkaly jak řízení o žalobě, tak řízení o vzájemné žalobě, proto pro účely nákladů řízení o žalobě soud započítává pouze ½ režijních paušálů, tj. 4x 150 Kč. K tomu je třeba přiznat 19% DPH ve výši 2014 Kč, neboť zástupce žalované je plátcem DPH. Náklady žalované na právní zastoupení v řízení o žalobě činí 12.614 Kč. Rozdíl v obou nákladech na právní zastoupení činí 2314 Kč, které je žalobce b) povinen zaplatit žalované. Odvolací soud ze shora uvedených důvodů v napadeném výroku o nákladech řízení usnesení soudu prvního stupně změnil (§ 220 odst. 1 o.s.ř.), když jinak zůstalo rozhodnutí nedotčeno. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. 224 odst.1 o.s.ř. a ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a contrario. Žalobce b) i žalovaná měli v odvolacím řízení oba částečný úspěch. Žalovaná na nákladech řízení požadovala částku 8.568 Kč. Soud jí přiznal částku 300 Kč. Žalovaná tak byla úspěšná v 3,5% a neúspěšná v 96,5%. Žalobce b) by tak měl právo na 93% nákladů odvolacího řízení, žádné náklady mu však nevznikly, neboť jeho právní zástupce v odvolacím řízení neučinil žádný úkon právní služby. Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 6. února 2008 JUDr. Eva Ištvánková, v.r. předsedkyně senátu