Nařízení exekuce se na náklady exekuce vztahuje pouze předběžně a k jejich vymožení odepsáním z účtu povinného při exekuci přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu (podle § 303 a násl. o.s.ř. ve spojení s § 65 ex. řádu) může dojít teprve na základě vydaného příkazu k úhradě nákladů exekuce poté, co nabude právní moci. Ve smyslu § 87 odst. 4 ex. řádu ve spojení s § 9 odst. 1 písm. b/ vyhl. č. 418/2001 Sb., § 304 odst. 2, § 305 a § 307 odst. 2 o.s.ř. je peněžní ústav povinen provést exekuci pro náklady exekuce až po doručení příkazu k úhradě nákladů exekuce a vyrozumění o tom, že nabyl právní moci.

20 Co 19/2008-93 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Saralievové a soudců JUDr. Ivany Klimešové a JUDr. Renaty Hertlové v právní věci žalobce: JUDr. A. Ch., soudní exekutor se sídlem B-19, O., zast. advokátem, proti žalovanému: Č. o. b., a.s. se sídlem R. 333/150, P-5, o zaplacení 12.149,- Kč, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu l ze dne 31.10.2007 č.j. 24C 18/2005-71, t a k t o : I. Rozsudek soudu I. stupně se p o t v r z u j e. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, podanou podle § 311 o.s.ř. (poddlužnická žaloba), kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 12.149,- Kč a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Rozhodoval po zrušení předchozího zamítavého rozsudku ze dne 5.1.2006 č.j. 24C 18/2005-30 usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27.10.2006 č.j. 20 Co 161/2006-57, v němž tento soud jako soud odvolací dovodil aktivní legitimaci žalobce k poddlužnické žalobě s odkazem na § 87 odst. 4 a § 88 ex. řádu a § 2 písm. b/ zák.č. 119/2001 Sb. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že usnesením Okresního soudu v Bruntále ze dne 16.4.2004 č.j. 1 E Nc 296/2004-5 byla nařízena exekuce na majetek povinné J. V. podle vykonatelného platebního rozkazu téhož soudu ze dne 15.1.2004 č.j. Ro 1709/2003-7 k uspokojení pohledávky oprávněného (Ing. J. K.) ve výši 10.000,- Kč s přísl., pro náklady rozkazního řízení ve výši 6.750,-Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, a její provedením byl pověřen žalobce jako soudní exekutor. Exekučním příkazem ze dne 16.6.2004 sp. zn. Ex 197/04-10 rozhodl pověřený exekutor o provedení exekuce - k uspokojení pohledávky oprávněného v částce 10.000,- Kč s přísl., nákladů předcházejícího řízení 6.750,-Kč, nákladů právního zastoupení v exekučním řízení 3.150,-Kč, jakož i k úhradě nákladů exekuce přibližně ve výši 15.000,- Kč - přikázáním pohledávky z účtu povinné č. 176603737/0300 u žalovaného peněžního ústavu. Exekuční příkaz byl doručen žalovanému a dne 24.9.2004 mu bylo doručeno oznámení o nabytí právní usnesení o nařízení exekuce a exekučního příkazu a přikázáno, aby byla z uvedeného účtu převedena na depozitní účet soudního exekutora k uspokojení pohledávky oprávněného částka 10.000,- Kč s přísl., náklady předcházejícího řízení 6.750,- náklady právního zastoupení v exekučním řízení 3.150,-Kč, jakož i k úhradě nákladů exekuce 8.458,-Kč včetně DPH a odměna exekutora + DPH 3.700,-Kč. Dne 20.10.2004 vydal exekutor pod sp.zn. EX 197/04-19 příkaz k úhradě nákladů exekuce, v němž rozhodl o povinnosti povinné zaplatit mu odměnu ve výši 3.700,-Kč a náklady exekuce ve výši 8.458,-Kč. Tento příkaz byl doručen pouze oprávněnému a povinné. Žalobce žádal o převedení prostředků na náklady exekuce na svůj depozitní účet žalovaného dopisy ze dne 1.11.2004, 9.11.2004 a 3.12.2004, žalovaný mu dopisem ze dne 7.12.2004 sdělil, že neobdržel dosud příkaz k úhradě nákladů exekuce. Na tomto základě soud I. stupně konstatoval s odkazem na §§ 87, 88 odst. ex. řádu, § 9 odst. l písm. b/ vyhl. č. 418/2001 Sb. a § 304 o.s.ř., že bylo povinností exekutora doručit žalovanému peněžnímu ústavu příkaz k úhradě nákladů exekuce do vlastních rukou, jak výslovně stanoví uvedené ustanovení vyhlášky. Neshledal přitom rozpor tohoto ustanovení s § 88 odst. l ex.řádu s poukazem na to, že vyhláška pouze provedením podrobnější úpravy § 87 a 88 ex. řádu rozšiřuje okruh osob, kterým má být příkaz doručen a odkazuje na občanský soudní řád. Zdůraznil, že podle § 87 odst. 4 ex. řádu vymůže náklady exekuce a náklady oprávněného exekutor na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce. Nelze žádat na peněžním ústavu, aby se spokojil pouze s oznámením nabytí právní moci exekučního příkazu (správně příkazu k úhradě nákladů exekuce), aniž by mu byl doručen i jeho text a bylo jednoznačně zřejmé, z čeho náklady exekuce sestávají. Soud I. stupně proto dospěl k závěru, že žalovaný nepostupoval v rozporu s § 304 odst. l a § 307 až 309a o.s.ř. a žalobu z tohoto důvodu zamítl. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil s odkazem na § 142 odst. l o.s.ř. tím, že žalovanému náklady nevznikly. Rozsudek napadl žalobce včasným odvoláním a soudu I. stupně vytkl nesprávné právní posouzení věci. Zdůraznil, že peněžnímu ústavu nepřísluší přezkoumávat správnost vyčíslení nákladů exekuce v příkazu k jejich úhradě ani to, z čeho sestávají, informace v tomto směru je tedy pro něj irelevantní. Žalovaný je jediným peněžním ústavem, který doručení tohoto příkazu vyžaduje. Poukaz na § 9 odst. l písm. b) vyhl.č. 418/2001 Sb. označil odvolatel za nepřípadný s tím, že toto ustanovení je v rozporu s § 88 odst. l ex. řádu a za této situace má přednost předpis vyšší právní síly. Poukázal dále na to, že v předchozím rozsudku ze dne 5.1.2006 se soud I. stupně zcela ztotožnil s jeho právním názorem a zaujetí opačného právního názoru je v rozporu se zásadou předvídatelnosti soudního rozhodování. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a přiznal mu žalovanou částku i náhradu nákladů řízení. Žalovaný navrhl potvrzení napadeného rozsudku. Poukázal na to, že, jak vyplývá z důkazních zjištění, žalobce mu doručil exekuční příkaz s přibližným uvedením výše nákladů, poté mu doručil oznámení o nabytí právní moci tohoto příkazu a v něm vyčíslil náklady exekuce, ačkoliv příkaz k úhradě nákladů exekuce vydán nebyl. Tento příkaz byl vydán až následně, žalovanému doručen nebyl a v oznámení o nabytí právní moci tohoto příkazu nebyly náklady specifikovány. Žalovaný nezpochybňuje, že mu nepřísluší zkoumat vyčíslení nákladů exekuce exekutorem. Tyto náklady by však měly být specifikovány právě v příkazu k jejich úhradě a nikoli v dokumentech, které mu předcházely, tudíž nemohou mít právní závaznost při absenci právní formy, která jejich vyčíslení přísluší. V tomto konkrétním případě tedy bylo doručení příkazu k úhradě nákladů exekuce žalované nezbytné. Žalovaný dále poukázal na znění § 87 odst. 4 ex. řádu a označil za diskutabilní postup, kdy exekutor vydá exekuční příkaz přikázáním pohledávky z účtu povinného i pro náklady exekuce bez příslušného právního titulu, jímž přikazuje bance zablokovat předběžně přibližnou částku nákladů exekuce. I při takovém postupu by se však měla rozlišovat právní moci jednotlivých výroků a je jasné, že v části nákladů exekuce nemůže takový exekuční příkaz nabýt právní moci před vydáním příkazu k úhradě nákladů. Žalovaný zdůraznil, že kromě postavení poddlužníka v exekučním řízení má také povinnosti ze smlouvy o vedení účtu s příslušným klientem a v tomto smyslu musí zvažovat svůj postup. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu, daném § 212 a 212a o.s.ř, odvolání však neshledal opodstatněným. Mezi účastníky je nesporný skutkový děj tak, jak byl shora popsán, včetně okolnosti, že přípisem ze dne 1.11.2004 byl žalovaný vyrozuměn o tom, že příkaz k úhradě nákladů exekuce nabyl právní moci (jak odvolací soud upřesnil důkazní zjištění soudu I. stupně postupem podle § 213 odst. 2 o.s.ř.). Podle § 44 odst. 6 ex. řádu se nařízená exekuce vztahuje i na náklady exekuce. Podle § 87 odst. 4 ex. řádu však náklady oprávněného a náklady exekuce vymůže exekutor na základě příkazu k úhradě nákladů exekuce, a to některým ze způsobů určených k provedení exekuce, ukládají zaplacení peněžité částky. Z toho vyplývá, že nařízení exekuce se na náklady exekuce vztahuje pouze předběžně a k jejich vymožení odepsáním z účtu povinného při exekuci přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu (podle § 303 a násl. o.s.ř. ve spojení s § 65 ex. řádu) může dojít teprve na základě vydaného příkazu k úhradě nákladů exekuce poté, co nabude právní moci. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že ustanovení § 9 odst. l písm. b) vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 418/2001 Sb., podle něhož se příkaz k úhradě nákladů exekuce doručuje dalším osobám, kterým se podle způsobu provedení exekuce, zvoleného k vymožení nákladů exekuce a nákladů oprávněného, doručuje usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu, není v rozporu se zněním § 88 odst. l ex.řádu. Uvedené ustanovení vyhlášky zákonnému ustanovení, jež ukládá doručení příkazu účastníkům řízení, neodporuje, pouze v souladu se zákonným zmocněním, daným § 131 písm. e) ex.řádu, podrobně upravuje technický postup exekutora při vymáhání nákladů exekuce, jenž logicky vyplývá z okolnosti, že pohledávka exekutora na úhradu nákladů exekuce vznikne až na základě příkazu k úhradě těchto nákladů. Ve smyslu § 87 odst. 4 ex.řádu ve spojení s § 9 odst. l písm. b) vyhl.č. 418/2001 Sb., § 304 odst. 2,§ 305 a § 307 odst. 2 o.s.ř. je tedy peněžní ústav povinen provést exekuci pro náklady exekuce až po doručení příkazu k úhradě nákladů exekuce a vyrozumění o tom, že nabyl právní moci. V daném případě exekutor (žalobce) postupoval vadně, když výši nákladů exekuce uvedl v oznámení o nabytí právní moci usnesení o nařízení exekuce a exekučního příkazu, aniž by předtím vydal příkaz k jejich úhradě, a na tomto základě požadoval převedení prostředků na tyto náklady, přičemž následně vydaný příkaz žalovanému peněžnímu ústavu nedoručil. Žalovaný pak neměl k dispozici relevantní rozhodnutí o výši nákladů exekuce a nemohl jejich úhradu jen na základě oznámení o nabytí právní moci příkazu k úhradě nákladů exekuce (který mu doručen nebyl) provést. Lze uzavřít, že žalovaný ve svém postupu podle § 303 a násl. nepochybil a žalobci vůči němu regresní nárok podle § 311 o.s.ř. nevznikl. Odvolací soud se proto zcela ztotožnil s právním závěrem soudu I. stupně a napadený rozsudek jako správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil. Okolnost, že soud I. stupně v tomto rozsudku vyslovil jiný právní názor, než v předchozím zrušeném rozhodnutí, nemá na jeho správnost žádný vliv, třebaže lze přisvědčit žalovanému, že taková okolnost (bez vysvětlení důvodu změny právního názoru soudem I. stupně) nepřispívá přesvědčivosti rozhodnutí (jakkoliv se v předchozím rozhodnutí soud I. stupně posuzovanou otázkou zabýval jen okrajově a nad rámec důvodů zamítnutí žaloby). O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. l výkladem a contrario ve spojení s § 224 odst. l o.s.ř., neboť úspěšnému žalovanému ani v této fázi řízení náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku n e n í dovolání přípustné. V Praze dne 3. dubna 2008 JUDr. Irena S a r a l i e v o v á, v.r. předsedkyně senátu