Přihlášení pohledávky v dědickém řízení nemá účinky žaloby ve smyslu § 79 odst. 1 o.s.ř. a není proto úkonem, jenž by mohl přivodit stavení běhu promlčecí doby podle § 402 obch. zák.

20Co 289/2008-75 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ireny Saralievové a soudců JUDr. Ivany Klimešové a JUDr. Renaty Hertlové v právní věci žalobce: C. E. p., se sídlem D., N. W. Q. 1, I., jednající prostřednictvím C. E. p., organizační složka se sídlem E. 423/178, P.6, zast. advokátkou proti žalované: M. L. F ., bytem H. 82, P.5, zast. advokátem, o zaplacení 159.919,- Kč s přísl., k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4.2.2008 č.j. 28C 160/2007-30 t a k t o : I. Rozsudek soudu I. stupně s e p o t v r z u j e . II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení 41.757,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem zamítl soud I. stupně žalobu, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení 159.919,- Kč s přísl. a žalobci uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 42.471,10 Kč. Žalobce se uvedené částky domáhal z titulu dluhu zemřelého manžela žalované ze smlouvy o kreditní kartě. Soud I. stupně vyšel ze zjištění, že žalobce a manžel žalované I. Z. Š. uzavřeli dne 9.3.2001 smlouvu o vydání základní kreditní karty a dodatkové karty pro žalovanou. Dopisem ze dne 8.10.2002 žádal žalobce I. Š. o úhradu dlužné částky úvěru ve výši 165.069,- Kč. Podle sdělení Okresního soudu Praha západ ze dne 10.5.2006 I. Z. Š. zemřel dne 3.2.2002 a pohledávka žalobce ve výši 146.409,- Kč byla projednána v dědickém řízení ve vypořádání majetku v BSM tak, že pozůstalá manželka odpovídá (po rozdělení BSM) za polovinu závazku určené částky. Další částku 13.510,- Kč požadoval žalobce s ohledem na transakci, provedenou na dodatkovou kreditní kartou žalované po smrti jejího manžela (výpis z 29.5.2002 – transakce z 2.5.2002 ve výši 12.510,- Kč a 1000,- Kč vyúčtovaný roční poplatek za vedení karty) Soud I. stupně se zabýval v prvé řadě uplatněnou námitkou promlčení a dospěl k závěru, že veškeré nároky žalobce jsou promlčeny. Konstatoval, že manžel žalované zemřel dne 3.2.2002, tímto dnem tak podle § 7 odst. 2 o.z. ve spojení s § 1 odst. 2 obch. zák. zanikla jeho způsobilost mít práva a povinnosti, tedy i způsobilost k právním úkonům, zanikla tedy i úvěrová smlouva, uzavřená mezi ním a žalobce podle § 497 obch. zák. Pohledávka z úvěrové smlouvy ve výši 146.409,- Kč se tak podle § 391 odst. l obch. zák. stala splatná dne 4.2.2002 a dne 6.2.2006 došlo po uplynutí čtyřleté promlčecí doby k jejímu promlčení. Žaloba byla podána dne 6.9.2006 a námitka promlčení je proto důvodná. Důvodnou shledal soud I. stupně tuto námitku i ve vztahu k částce 12.510,- Kč, vybrané žalovanou na dodatkovou kartu po smrti manžela. Dovodil, že jde o nárok na vydání bezdůvodného obohacení, získaného plněním bez právního důvodu a na jeho promlčení aplikoval pro nedostatek zvláštních ustanovení obchodního zákoníku § 107 odst. l o.z. Žalobce sám tvrdil, že se tento nárok stal splatným 29.10.2002, tedy se nejpozději tohoto dne dozvěděl o tom, že žalovaná přijala toto plnění. Od tohoto dne proto běžela dvouletá subjektivní promlčecí doba, jejíž poslední den připadl na 29.10.2004. Ohledně nároku na zaplacení 1.000,- Kč, představujícího roční poplatek za vedení dodatkové karty po zániku smlouvy, soud I. stupně uzavřel, že je nedůvodný, neboť nemá oporu v zákoně. Z popsaných důvodů žalobu zcela zamítl a úspěšné žalované přiznal podle § 142 odst. l o.s.ř. náhradu nákladů řízení. Proti rozsudku podal žalobce včasné odvolání. Namítl, že pohledávku vůči I. Š. uplatnil ve smyslu § 402 och. zák. (dne 16.10.2002) v dědickém řízení a rozhodnutí o vypořádání dědictví nabylo právní moci dnem 4.3.2006, své právo tedy mohl u soudu uplatnit až dnem 5.3.2006. K nároku na zaplacení 12.510,- Kč poukázal na judikaturu (např. rozhodnutí NS ČR sp.zn. 33Odo 427/2005), v níž bylo vysloveno, že při řešení otázky promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení v obchodních vztazích se použije právní úprava, obsažená v obchodním zákoníku. Promlčecí doba podle tohoto zákoníku je čtyřletá a jestliže se nárok žalobce vůči žalované stal splatným 29.10.2002, uplatnil jej žalobou podanou dne 6.9.2006 včas. Proti výroku o náhradě nákladů řízení žalobce namítl, že soud I. stupně se nezabýval jeho posouzením z hlediska § 150 o.s.ř. Na straně žalobce jsou důvody zvláštního zřetele hodné, neboť žalovaná jej neinformovala o smrti svého manžela a po jeho smrti použila svou kartu, tedy jednala v rozporu s dobrými mravy. Odvolatel navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení nebo, aby jej změnil, žalobě vyhověl a přiznal mu náhradu nákladů řízení. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Zdůraznila jako správný závěr soudu I. stupně, že smluvní vztah mezi žalobcem a I. Š. zanikl dnem jeho smrti. Nárok ze smlouvy se pak stal splatným tímto dnem a žalobce jej mohl nejdříve žalobou u soudu uplatnit dne 4.2.2002. Není správný jeho názor, že postačilo pohledávku přihlásit v dědickém řízení, uplatněním u soudu se rozumí zahájení takového řízení, jehož výsledkem je rozhodnutí, ukládající povinnost k placení. Uplatnění pohledávky v dědickém řízení pouze znamená, že je pohledávka v rámci tohoto řízení vypořádána. Žalobce mohl bez obtíží zjistit okruh dědiců v průběhu dědického řízení a nárok v průběhu promlčecí doby uplatnit u soudu. Za správný označila žalovaná i závěr soudu ohledně částky, kterou měla sama vyčerpat, a k tomu podotkla, že u nároku z bezdůvodného obohacení nelze přiznat vyšší, než zákonný úrok z prodlení. Žalobce v průběhu řízení netvrdil důvody zvláštního zřetele hodné pro odepření náhrady nákladů řízení a procesní výsledek je důsledkem jeho nesprávné úvahy o promlčení nároku. Zástupkyně žalobce se k odvolacímu ústnímu jednání dne 16.10.2008 nedostavila a faxovou zprávou, doručenou soudu 15.10.2008, požádala o jeho odročení z důvodů "interních postupů banky". Tato žádost neobsahuje důležitý důvod, pro který by jednání muselo být odročeno, resp. neobsahuje důvod, konkrétně vymezený tak, aby mohl odvolací soud jeho důležitost posoudit. Ve spojení s tím, že zástupkyně žalobce převzala předvolání k ústnímu jednání již dne 14.8.2008, neshledal odvolací soud žádost opodstatněnou a věc projednal v nepřítomnosti zástupkyně žalobce v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. Z obsahu odvolání vyplývá, že žalobce vytýká soudu I. stupně nesprávné právní posouzení věci ve smyslu § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. Odvolací soud proto přezkoumal napadený rozsudek v celém jeho rozsahu (§ 212 a § 212a o.s.ř.), odvolání však důvodným neshledal. Ohledně nároku na úhradu dluhu, vzniklého z výše uvedené úvěrové smlouvy, soud I. stupně správně konstatoval, že smluvní vztah zanikl smrtí I. Š. ke dni 3.2.2002 a správně též za použití § 391 odst. l obch. zák. dovodil, že nárok na úhradu jeho dluhu mohl být proti jeho dědicům poprvé uplatněn u soudu dne 4.2.2002. Okolnost, že žalobce přihlásil svou pohledávku v dědickém řízení, nezpůsobila stavění běhu promlčecí doby. Dědické řízení se vede pouze za účelem zjištění rozsahu aktiv a pasiv dědictví (§ 175m o.s.ř), není právním prostředkem pro řešení sporů mezi dědici a třetími osobami a jeho výsledkem není rozhodnutí, které by přiznávalo věřiteli zůstavitele vymahatelný nárok. Zahrnutí určité pohledávky do pasiv dědictví také neprokazuje, že pohledávka v uvedené výši skutečně existuje, neboť soud v tomto řízení vychází pouze ze shodných skutkových tvrzení. Přihlášení pohledávky v dědickém řízení tak nemá účinky žaloby ve smyslu § 79 odst. l o.s.ř. a není proto úkonem, jenž by mohl přivodit stavení běhu promlčecí doby podle § 402 obch. zák. Soud I. stupně tak nepochybil, když na základě námitky žalované posoudil žalobcův nárok na zaplacení částky 146.409,-Kč, uplatněný žalobou ze dne 6.9.2006, jako promlčený. Ohledně nároku na úhradu 12.510,- Kč soud I. stupně správně dovodil, že po skončení smluvního vztahu mezi žalobcem a manželem žalované, v jehož rámci existoval i vztah mezi žalobcem a žalovanou jako držitelkou dodatkové kreditní karty, je platební transakce žalované prostřednictvím dodatkové karty jejím bezdůvodným obohacením plněním bez právního důvodu (§ 451 odst. 2 o.z.). Žalobci je nutno oproti závěru soudu I. stupně přisvědčit, že promlčení nároku z bezdůvodného obohacení, vzniklého v souvislosti s obchodněprávním vztahem, je třeba posuzovat podle ustanovení obchodního zákoníku (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, publikované pod R 16/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Podle § 397 obch. zák. činí obecná promlčecí doba, kterou je nutno pro nedostatek speciálního ustanovení aplikovat v daném případě, čtyři roky. Obchodní zákoník nemá speciální ustanovení ani o počátku běhu promlčení doby při plnění bez právního důvodu, je proto nutno analogicky aplikovat ustanovení, týkající se plnění, které je mu svou povahou nejbližší (§ 853 o.z. ve spojení s § 1 odst. 2 obch. zák.) a tím je plnění z neplatné smlouvy. Podle § 394 odst. 2 obch. zák. pak u práva na vrácení plnění, uskutečněného podle neplatné smlouvy, počíná promlčecí doba běžet ode dne, kdy k plnění došlo. Promlčecí doba ohledně uvedeného nároku žalobce pak počala běžet dne 2.5.2002, kdy byla podle výpisu z kreditní karty ze dne 29.5.2002 předmětná transakce realizována. Za této situace je nárok žalobce na zaplacení 12.510,-Kč s přísl., uplatněný žalobou ze dne 6.9.2006, rovněž promlčen. Jednalo-li se, jak je výše rozvedeno, o plnění bez právního důvodu, nemůže se žalobce dovolávat jako data počátku běhu promlčecí doby jím určeného data jeho splatnosti ke dni 29.10.2002, vycházejícího zjevně ze smluvních ujednání zaniklé smlouvy. Námitku promlčení nelze v daném případě označit za rozpornou s dobrými mravy, resp. zásadami poctivého obchodního styku ve smyslu § 265 obch. zák. Žalované lze vytknout, že o smrti svého manžela žalobce bezprostředně poté neinformovala a že i po jeho smrti uskutečnila výběr na dodatkovou kreditní kartu. Žalobce však podle vlastního tvrzení přihlásil svou pohledávku do dědického řízení dne 16.10.2002. Nejméně od tohoto dne tedy věděl, že jeho dlužník zemřel, z dědického řízení znal okruh možných dědiců a mohl proti nim svůj nárok v průběhu promlčecí doby uplatnit, aniž by musel vyčkávat konce dědického řízení. Současně žalobce od tohoto data věděl, že žalované plnil po smrti manžela bez právního důvodu a nic mu nebránilo podat proti ní včas žalobu. Smyslem institutu promlčení je stimulovat věřitele k včasnému vykonání svých práv tak, aby dlužník nebyl v zájmu právní jistoty vystaven po časově neurčitou dobu donucujícímu zákroku a bránit tak existenci dlouhotrvajících subjektivních práv a povinností. V uplatnění námitky promlčení existujícího dluhu jako zákonné možnosti dlužníka nelze proto spatřovat jednání v rozporu s dobrými mravy. V daném případě měl pak žalobce s ohledem na délku promlčecí doby dostatečný časový prostor ke včasnému uplatnění svého práva. Protože promlčené právo nelze podle § 388 odst. l obch. zák. přiznat, soud I. stupně správně žalobu ohledně částky 158.919,- Kč zamítl. Odvolací soud souhlasí rovněž se závěrem soudu I. stupně, že požadavek na zaplacení 1.000,- Kč jako ročního poplatku za vedení dodatkové karty, uplatněného ve výpise ze dne 8.5.2002, nemá po skončení smluvního vztahu v důsledku smrti manžela žalované (ke dni 3.2.2002) zákonný ani smluvní podklad. Napadený rozsudek proto odvolací soud jako správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil, včetně výroku o náhradě nákladů řízení, když důvody pro aplikaci § 150 o.s.ř. s ohledem na výše uvedené v předmětné věci neshledal. Podle § 142 odst. l o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. l o.s.ř. má i v odvolacím řízení úspěšná žalovaná právo na náhradu nákladů řízení, které představuje odměna advokáta ve výši 34.490,- Kč podle § 3 odst. 1 vyhl.č. 484/2000 Sb., 2 paušální náhrady jeho výdajů po 300,-Kč podle § 13 odst. 3 vyhl.č. 177/96 Sb. a 19 % DPH. Proti tomuto rozsudku n e n í dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání, podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu I. stupně, dospěje Nejvyšší soud k závěru, že rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam. V Praze dne 16. října 2008 JUDr. Irena S a r a l i e v o v á , v.r. předsedkyně senátu