Je-li v rámci rozhodování odvolacího soudu o odvolání proti usnesení o nařízení exekuce třeba provádět dokazování, zda je exekuční titul vykonatelný, odvolací soud musí dokazování provést sám a věcně o návrhu na nařízení exekuce rozhodnout (§ 254 odst. 5 a 6 o.s.ř.).

35Co 347/2008-31 U S N E S E N Í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zatočilové a soudců JUDr. Ivy Zemanové a Mgr. Viktora Sedláka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného: D. p. h. m. P., a.s., se sídlem P-9, S. 217/42, zast. advokátem proti povinnému: P. S., bytem P-8, H. 415/26, zast. advokátem, pro částku 206,- Kč s přísl., k odvolání povinného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18.6.2007, č.j. 43 E 1914/2007-2, t a k t o : I. Usnesení soudu I. stupně s e m ě n í tak, že s e z a m í t á návrh oprávněného na výkon rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 16.1.1998, sp. zn. 15 C 2502/97. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Oprávněný je povinen zaplatit povinnému na nákladech odvolacího řízení částku 1.350,- Kč do 3 dnů od právní moci usnesení k rukám jeho právního zástupce. O d ů v o d n ě n í Napadeným usnesením soud I. stupně nařídil podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 16.1.1998, sp. zn. 15 C 2502/97, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 206,- Kč, nákladů předcházejícího řízení ve výši 1.285,- Kč a nákladů výkonu rozhodnutí ve výši 3.691,50 Kč výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného. Proti usnesení podal povinný včas odvolání, ve kterém uvedl, že se v letech 1995 až 1998 zdržoval v České republice sporadicky, protože pracoval v Německé spolkové republice, takže je vyloučeno, aby mu Obvodní soud pro Prahu 7 doručoval na jakoukoli adresu v ČR, neboť se tu nezdržoval. Vykonávaný rozsudek tudíž není pravomocný ani vykonatelný. Povinný dále uvedl, že v letech 1993-1997 byl trvale hlášen na adrese Š.1216 v P-8, kde ale od r. 1995 fakticky nebydlel, a že se rodina povinného v červnu 1997 přestěhovala na adresu H. 26, P-8, kde je od té doby povinný hlášen, ale kde se do návratu z ciziny zdržoval jen při občasných návštěvách rodiny. Namítl nesprávný způsob výkonu rozhodnutí s ohledem na bagatelní výši vymáhané pohledávky a poukázal na ztrátu či odcizení občanského průkazu v r. 1993 a 1994 a jeho zřejmé zneužívání při prokazování totožnosti. Navrhl, aby odvolací soud změnou napadeného usnesení návrh na výkon rozhodnutí zamítl a oprávněného zavázal nahradit povinnému náklady odvolacího řízení. K odvolání připojil pracovní smlouvu v německém jazyce a potvrzení rovněž v německém jazyce. Oprávněný navrhl potvrzení s tím, že zákonné předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí byly splněny, když před nařízením výkonu rozhodnutí nemůže soud zkoumat skutečnosti, které mohl účastník řízení namítat právně relevantním způsobem do pravomocného skončení nalézacího řízení. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř., aniž nařizoval jednání (§ 254 odst. 6 o.s.ř.), a shledal odvolání povinného opodstatněným. Při nařízení výkonu rozhodnutí soud dle ust. § 251 a násl. o.s.ř. soud zkoumá pouze to, zda rozhodnutí, které má být vykonáno (exekuční titul), je vykonatelné, zda oprávněný a povinný jsou těmi, jimž bylo exekučním titulem přiznáno právo a uložena povinnost, zda není vymáháno více nebo něco jiného než to, co bylo exekučním titulem uloženo splnit, a zda nebyl navržen výkon rozhodnutí způsobem zřejmě nevhodným. Povinný namítá nevykonatelnost exekučního titulu. Podle obsahu nalézacího spisu byl vykonávaný rozsudek povinnému (v nalézacím řízení žalovanému) doručován na adresu P-8 – K., Š. 1216/12, přičemž podle sdělení pošty nebyl adresát v době doručování zastižen. Zásilka mu proto byla dne 5.2.1998 po předchozí výzvě uložena na poště a dne 25.2.1998 se vrátila nalézacímu soudu jako nevyzvednutá. S ohledem na odvolací námitky vyzval odvolací soud povinného, aby doklady připojené k odvolání předložil v tlumočnicky ověřeném překladu, k čemuž povinný posléze sdělil, že se mu bez originálu dokladů nepodařilo překlad zajistit. Odvolací soud si pak vyžádal zprávu z centrální evidence obyvatel, podle které měl povinný trvalý pobyt v době od 23.5.1994 do 30.10.1997 na adrese P-8 – K., Š. 1216/12, a od 30.10.1997 je hlášen na adrese P-8 – B., H. 415/26. Z uvedeného plyne, že tvrzení povinného o jiné adrese bydliště v době doručování exekučního titulu odpovídají skutečnosti, takže mu exekuční titul, doručovaný na jinou, resp. předcházející adresu bydliště, nebyl řádně doručen, nenabyl tudíž právní moci ani se nestal vykonatelným. Odvolací soud proto změnil napadené usnesení podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. Výrok o nákladech řízení před soudem I. stupně se opírá o ust. § 142 odst. 1 a § 224 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že povinnému v této části řízení žádné náklady nevznikly. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o.s.ř. Náklady povinného tvoří náklady právního zastoupení, a to odměna ve výši 750,- Kč (§ 12 odst. 1 písm. a/ vyhl. č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), ke které náleží 2 paušální náhrady hotových výdajů za 2 úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání odvolání - § 11 odst. 2 písm. e/ vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) po 300,- Kč (§ 13 odst. 1, 3 cit. vyhl.), celkem 1.350,- Kč. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání ve lhůtě 2 měsíců od doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni. V Praze dne 5. listopadu 2008 JUDr. Eva Zatočilová, v.r. předsedkyně senátu