Ve smlouvě o úvěru nemusí být výslovně sjednána výše úroku z úvěru, je-li v ní sjednána výše úvěru, výše měsíční splátky pojištění, celková výše měsíční splátky a počet splátek, takže výši úroku lze zjistit (rozdíl mezi výší úvěru a výší sjednaných splátek pojištění a měsíčních splátek).

35 Co 591/2007 – 57 U s n e s e n í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zatočilové a soudců JUDr. Ivy Zemanové a Mgr. Viktora Sedláka ve věci žalobce: Č. i. k, a.s., se sídlem P-1, V. n. 808/66, zast. advokátem, se sídlem P., Ú.33, proti žalovanému: M. K., posl. bytem U. H., P. 901, nyní neznámého pobytu, zast. advokátkou, jako opatrovníkem, o zaplacení částky 86.076,53 Kč s přísl., k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25.9.2007, č.j. 56 C 301/2007-38, t a k t o : Rozsudek soudu I. stupně s e v napadeném zamítavém výroku o věci samé a ve výroku o nákladech řízení z r u š u j e a v tomto rozsahu s e věc v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem uložil soud I. stupně žalovanému, aby zaplatil žalobci částku 71.092,95 Kč s určeným úrokem z prodlení a náklady řízení ve výši 19.957,86 Kč, to vše za určených podmínek splatnosti. Ohledně částky 14.983,58 Kč s přísl. žalobu zamítl. Žalobce se v žalobě domáhal na žalovaném zaplacení částky 86.076,53 Kč s přísl. jako dluhu ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce společností GE C. M., a.s., (později GE M. M., a.s.) a na základě které mu byl poskytnut úvěr ve výši 126.531,- Kč na úhradu kupní ceny auta. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit poskytnutý úvěr včetně sjednaného příslušenství v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 4.988,- Kč, sestávajících z měsíční splátky úvěru ve výši 3.694,55 Kč a měsíční splátky pojistného ve výši 1.293,45 Kč, splatných nejpozději k 1. dne v měsíci, když první splátka byla splatná dne 1.11.2003. Úrok z úvěru činí 24,709% ročně. Žalovaný uhradil pouze 7 splátek. Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátek předchozí věřitel od smlouvy odstoupil listinou ze dne 11.7.2004 a vyúčtoval žalovanému jeho dluh s tím spojený, a to: 1/ nesplacenou jistinu mezi výší úvěru, dosud uhrazenou jistinou ve výši 8.096,78 Kč a dlužnou jistinou, která je součástí neuhrazených splátek č. 8-10 ve výši 3.785,18 Kč, tj. 114.649.04 Kč; 2/ smluvní pokutu, tj. 11464,90 Kč; 3/ doúčtovaný úrok (poměrná část úroku splátky č. 11 do ukončení smlouvy, tj. 1164,17 Kč; 4/ dlužné pojistné, které odpovídá poměrné části pojistného splátky č. 11 do ukončení smlouvy, tj. 1.402,81 Kč; 5/ náklady spojené s prodejem vozu, tj. 13.363,70 Kč; 6/ dlužné splátky č. 8-10, tj. 14.964,- Kč; 7/ dlužné pokuty a sankce, tj. 11.067,91 Kč. Po odečtení výnosu z prodeje vozu představuje dluh žalovanou částku. Žalobce je v řízení aktivně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi ním a původním věřitelem dne 19.2.2007. Soud I. stupně vzal na základě provedených důkazů skutková tvrzení žalobce, týkající se uzavření úvěrové smlouvy, výše úvěru, výše splátek, smluvní pokuty, prodlení žalovaného se zaplacením 8. až 10. splátky, nákladů na prodej auta, výnosu z jeho prodeje a skutečnost, že právní předchůdce žalobce provedl celkové vyúčtování ke dni předání vozidla, tj. 16.8.2004, nikoli ke dni změny smlouvy, za prokázaná. S odkazem na ust. § 369 odst. 1, § 497, § 502 a § 544 odst. 1 obch. zák. shledal žalobu důvodnou s výjimkou úroku z úvěru, ohledně kterého uzavřel, že žalobcem tvrzený úrok z úvěru ve výši 24,709% výslovně ve smlouvě dohodnut nebyl. Žalovaný byl tudíž povinen zaplatit žalobci úrok obvyklý, který soud I. stupně určil podle ust. § 502 obch. zák. a komentáře dr. Pelikánové k tomuto paragrafu s přihlédnutím k úrokové sazbě pro spotřebitelské úvěry účelové střednědobé u ČSOB ve výši 12,5%. Podle soudu I. stupně si právní předchůdce žalobce neoprávněně započítával z provedených a vyúčtovaných plateb vyšší úroky z úvěru, než ke kterým byl podle zákona oprávněn. Soud I. stupně tudíž přepočítal nárok žalobce v souladu s VOP čl. 7.1 tak, že se při výsledném výpočtu řídil úrokem 12,5%. Žalovaný tudíž ke dni 16.8.2004 dlužil na jistině částku 101.620,30 Kč, smluvní pokuta ve výši 10% z dlužné jistiny činila částku 10.162,03 Kč a doúčtovaný úrok splátky č. 11 částku 512,20 Kč, tj. celkem o 14.983,58 Kč méně než požadoval žalobce. V tomto rozsahu a ohledně příslušenství částky 10.370,71 Kč rovnající se neoprávněně vyúčtovaným úrokům z úvěru, vyčísleným ve výsledném vyúčtování, soud I. stupně žalobu zamítl. Ve zbytku shledal nárok žalobce důvodný včetně příslušenství „přiznané částky“ snížené o součet přiznaných úroků z úvěru za splátky č. 8 – 10 a část doúčtovaného úroku splátky č. 11, celkem 67.243,18 Kč. Výrok o nákladech řízení odůvodnil ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Proti rozsudku podal žalobce odvolání, a to pouze do zamítavého výroku o věci samé a do výroku o nákladech řízení. Podle odvolatele soud I. stupně dovodil z ust. § 502 obch. zák., že pojmovým znakem úvěrové smlouvy je úrok z úvěru, určený ujednáním o konkrétní procentuální výši úroku v úvěrové smlouvě. Není-li výše úroku ve smlouvě takto výslovně určena, je dlužník povinen hradit úroky obvyklé. Žalobce vyslovil s uvedeným názorem soudu I. stupně nesouhlas a odkázal na ust. obch. zák. o úvěrové smlouvě a jejich dispozitivnost s výjimkou ust. § 497 a § 499, z čehož plyne, že strany se můžou od příslušných zákonných ustanovení odchýlit včetně ust. § 502 cit. zák. Zdůraznil zásadu smluvní volnosti, která umožňuje, aby ohledně úroku z úvěru byl sjednán třeba jen způsob jeho určení nebo pevnou částkou a příslušným obdobím nebo pevnou částkou celkem, resp. obsahem úvěrové smlouvy zřejmým pro stanovení pevné částky úroku či procentní sazby výpočtem apod. Podle žalobce ve vztahu ke sjednání výše úroku také postačí, je-li ve smlouvě stanovena výše poskytnuté peněžní částky, celkové částky, kterou je dlužník povinen vrátit a lhůta splatnosti, z čehož lze stanovit výši úroku pevnou částkou a což je i daný případ. V předmětné úvěrové smlouvě byla sjednána výše poskytnuté peněžní částky, pravidelné konstantní splátky, jejich počet a jejich struktura (konstantní splátka úvěru – jistina s úroky a konstantní splátka nákladů pojištění), jakož i jejich splatnost (tj. 299.280,- Kč – 126.531,- Kč – 77.607,- Kč = 95.142,- Kč). Výpočtem lze určit procentní sazbu úroku, která činí 24,709% ročně, a poměr splátky jistiny a splátky úroku v té které splátce úvěru (např. 1. splátka představuje splátku jistiny úvěru ve výši 1.039,25 a splátku úroku ve výši 2.655,- Kč). Úvěrovou smlouvou je tak dostatečně a určitým způsobem výše úroku z úvěru sjednána a činí 95.142,- Kč. Konkrétní výši procentní sazby úroku je navíc možno stanovit s jedinečným výsledkem. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud změnou rozsudku soudu I. stupně v napadeném výroku žalobě vyhověl a žalobci přiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Opatrovník navrhl potvrzení rozsudku soudu I. stupně v napadené části s tím, aby mu byla přiznána odměna a hotové výdaje v odvolacím řízení. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a § 212a odst. 1 5 o.s.ř. v mezích daných odvoláním (§ 206 odst. 2 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že nemá podmínky ani pro jeho potvrzení ani pro jeho změnu. Žalobce se na žalovaném domáhá úhrady nároků z úvěrové smlouvy, která byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným podle ust. § 497 a násl. obch zák. a která skončila odstoupením od smlouvy ze strany věřitele. Soud I. stupně v podstatě uznal pohledávku žalobce za opodstatněnou s výjimkou úroku z úvěru, ohledně kterého uzavřel, že ve smlouvě o úvěru nebyl úrok sjednán, a proto lze žalobci přiznat pouze obvyklý úrok, určený podle ust. § 502 obch. zák. Tento úrok stanovil ve výši 12,5% a nárok žalobce „přepočítal v souladu s VOP čl. 7.1“ tak, že se při výsledném výpočtu řídil uvedeným úrokem. Podle tohoto výpočtu dlužil žalovaný ze smlouvy o úvěru ke dni 16.8.2004 částku 101.620,30 Kč, smluvní pokutu ve výši 10.162,03 Kč, část doúčtovaného úroku splátky č. 11 ve výši 512,20 Kč, tedy o 14.983,58 Kč méně než požadoval žalobce, a proto byla žaloba v tomto rozsahu a ohledně příslušenství z částky 10.370,71 Kč zamítnuta. Odvolací soud se předně neztotožňuje se závěrem soudu I. stupně, že mezi účastníky nebyl sjednán úrok z úvěru. Ust. § 502 odst. 1 obch. zák. jednoznačně stanoví, že dlužník z úvěrové smlouvy je povinen platit úroky z úvěru. Jestliže žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 126.531,- Kč, který měl uhradit v 60 měsíčních splátkách po 4.988,- Kč, tj. celkem 299.280,- Kč, přičemž pojistné z uvedených splátek činilo 1.293,45 Kč měsíčně, tj. celkem 77.607,- Kč, pak zbývá částka 95.142,- Kč (299.280 – 126.531 – 77.607), která nepochybně musí představovat úrok z úvěru, i když nebyl sjednán výslovně. Bez ohledu na to jsou závěry soudu I. stupně o výši dluhu nepřezkoumatelné, neboť vycházejí čl. 7.1 VOP, který však není v rozsudku citován, takže není zřejmé, jak soud I. stupně výpočet provedl, když navíc ani neuvádí základní částky, ze kterých 12,5% úrok počítal. Konečně je třeba soudu I. stupně vytknout, že nerozhodl o nákladech řízení státu, ač ustanovil žalovanému opatrovníka podle ust. § 29 odst. 3 o.s.ř. z řad advokátů. Odvolací soud jenom připomíná, že není-li výše těchto nákladů v době rozhodnutí, jímž se řízení končí, známa, soud rozhodne jen o základu náhrady nákladů řízení s tím, že její výši určí samostatným usnesením. Zbývá poznamenat, že s ohledem na zrušení napadeného rozsudku v napadené části nevracel odvolací soud v zájmu rychlosti řízení věc soudu I. stupně k vydání doplňujícího rozhodnutí. Nelze též přehlédnout, že soud I. stupně o věci rozhodl na základě žaloby, která trpí určitými vadami. Předně z ní není zřejmé, jak žalobce určil výši úroku z úvěru ve výši 24,709% ročně, aniž by uváděl výši úroku v částce 95.142,- Kč, kterou zmiňuje až v odvolání. Dále provádí výpočet dluhu ke dni 16.8.2004 s tím, že splátky úvěru byly splatné 1.1. v měsíci počínaje 1.11.2003, že žalovaný uhradil 7 splátek (tj. splátky za listopad 2003 až květen 2004 včetně), takže dluh byl spočítán za měsíce červen až srpen 2004, tj. 8. – 10. splátka, ale zároveň požaduje poměrnou část úroku jako součásti 11. splátky (splátka za září 2004) a poměrnou část pojistného téže splátky, aniž by uvedl důvody, na základě kterých se dluh týká i 11. splátky, a není zřejmé, jak určil výši jistiny a úroků ze splátek č. 8 – 10. Odvolací soud proto rozsudek soudu I. stupně v napadených výrocích zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 219a odst. 1 písm. a/, b/, § 221 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ve kterém soud I. stupně postupem podle ust. § 43 o.s.ř. vyzve žalobce, aby přesně specifikoval úrok z úvěru a jednotlivé nároky (uvedením přezkoumatelného konkrétního výpočtu) bez ohledu na to, že část uplatněného nároku mu byla již pravomocně přiznána, protože bez takové specifikace nelze uzavřít, zda je opodstatněná i část nároku, kterou soud I. stupně žalobci nepřiznal. Splní-li žalobce takový požadavek soudu a bude-li soud I. stupně v řízení pokračovat, vyjde ze závazného názoru odvolacího soudu, že úrok z úvěru byl mezi účastníky sjednán ve výši 95.142,- Kč, a posoudí, zda nejde o úrok natolik vysoký, že by bylo namístě aplikovat § 265 obch. zák., příp. § 2 zák. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů, což by vedlo by to k závěru o neplatnosti tohoto ujednání podle ust. § 39 obč. zák. a aplikaci ust. § 502 obch. zák. O věci pak znovu rozhodne, přičemž nové rozhodnutí odůvodní důsledně podle ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. a rozhodne o náhradě nákladů řízení včetně řízení odvolacího (§ 224 odst. 3 o.s.ř.). Neopomene rozhodnout i o nákladech řízení státu (§ 148 odst. 1 o.s.ř.), které tvoří odměna ustanoveného opatrovníka z řad advokátů. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 3. března 2008 JUDr. Eva Zatočilová, v.r. předsedkyně senátu