Vyšší soudní úředník nemůže rozhodovat o místní nepříslušnosti soudu. V exekučním řízení může vyšší soudní úředník činit pouze úkony v řízení, kde byla nařízena exekuce srážkami ze mzdy, přikázáním pohledávky nebo prodejem movitých věcí, v němž není třeba nařídit jednání, ovšem až poté, co soudní exekutor nařídí některý z uvedených způsobů exekuce, je-li takového úkonu třeba.

35 Co 99/2008 – 125 U S N E S E N Í Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zatočilové a soudců JUDr. Ivy Zemanové a Mgr. Viktora Sedláka ve věci nařízení exekuce oprávněného: K. b., a.s., se sídlem P-1, N. P. 33/969, proti povinnému: R. P., bytem P-2, S. 1297/3, toho času V. V., 273 07 V., k odvolání povinného proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7.1.2008, č.j. 5Nc 1051/2004-111, t a k t o: Usnesení soudu I. stupně se z r u š u j e a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í Shora citovaným usnesením soud I. stupně s odkazem na ust. § 45 odst. 2 exekučního řádu vyslovil svou místní nepříslušnost a rozhodl, že „po uplynutí odvolací lhůty oprávněného“ bude věc postoupena Okresnímu soudu v Mostě k dalšímu řízení. Usnesení vydal vyšší soudní úředník. Povinný napadl usnesení včasným odvoláním s tím, že odvolací důvody doplní později. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal usnesení soudu I. stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 254 odst. 6, § 204 odst. 2 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. Dle § 38a o.s.ř. zvláštní zákon stanoví, ve kterých jednoduchých věcech mohou samostatně rozhodovat a ve kterých dalších věcech mohou samostatně provádět jednotlivé úkony vyšší soudní úředníci. Tento zvláštní zákon stanoví též kvalifikační a další předpoklady pro výkon funkce vyššího soudního úředníka. Dle § 9 odst. 1 zákona č.189/1994 Sb., o vyšších soudních úřednících, ve znění pozdějších předpisů, vyšší soudní úředník může provádět úkony soudu prvního stupně v občanském soudním řízení v těchto věcech: a) řízení o návrzích na vydání platebního rozkazu, a v těchto případech i rozhodování o opožděně podaných odporech a o zrušení platebního rozkazu, který nelze doručit, b) řízení o dědictví, v němž není třeba nařídit jednání u soudu a v němž nejde 1. o postup podle § 175k odst. 1 a 2 občanského soudního řádu, 2. o odnětí věci podle § 175zb občanského soudního řádu, 3. o vrácení věci podle § 175zd občanského soudního řádu, 4. o dědictví, v němž se tvrdí, že obecná cena je vyšší než 10 milionů Kč, 5. o dědictví, které se nachází v cizině, nebo 6. o dědictví po zůstaviteli, který byl cizím státním příslušníkem nebo který zemřel v cizině, c) řízení ve věcech péče soudu o nezletilé a v opatrovnických věcech osob zbavených způsobilosti k právním úkonům nebo omezených ve způsobilosti k právním úkonům a osob nepřítomných nebo neznámých, v nichž není třeba nařídit jednání, d) řízení o úschovách, e) řízení o umoření listin, f) řízení o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy, přikázáním pohledávky nebo prodejem movitých věcí, v němž není třeba nařídit jednání, g) řízení ve věcech obchodního rejstříku, h) smírčí řízení, i) řízení o určení otcovství souhlasným prohlášením rodičů. (2) Nestanoví-li zvláštní zákon jinak, může vyšší soudní úředník provádět v občanském soudním řízení tyto úkony soudu: a) sepisování podání soudu včetně návrhů, b) vyřizování dožádání s výjimkou dožádání ve styku s cizinou, c) odstraňování vad podání, d) rozhodování o vrácení složených záloh, e) rozhodování ve věcech soudních poplatků, včetně rozhodování o zastavení řízení z důvodu nezaplacení poplatku a zrušení uvedeného rozhodnutí, s výjimkou případů, kdy uložení povinnosti zaplatit poplatek souvisí s rozhodnutím ve věci samé. Dle § 10 téhož zákona nestanoví-li zvláštní zákon jinak, může podle povahy věci předseda senátu v občanském soudním řízení pověřit vyššího soudního úředníka provedením těchto úkonů soudu: a) zajištěním důkazu před zahájením řízení, b) přípravou jednání podle § 114 odst. 2 písm. a) a c) občanského soudního řádu, c) úkony soudu prvního stupně před předložením odvolání, d) úkony soudu prvního stupně před předložením dovolání, e) rozhodováním o pořádkové pokutě, f) rozhodováním o svědečném, znalečném a tlumočném, g) rozhodováním ve věcech soudních poplatků včetně rozhodování o zastavení řízení z důvodu nezaplacení poplatku a zrušení uvedeného rozhodnutí v případech, kdy uložení povinnosti zaplatit poplatek souvisí s rozhodnutím ve věci samé, h) úkony v řízení o dědictví, které není uvedeno v § 9 odst. 1 písm. b), s výjimkou jednání u soudu a rozhodování ve věci samé, i) úkony ve věcech péče soudu o nezletilé a v opatrovnických věcech osob zbavených způsobilosti k právním úkonům nebo omezených ve způsobilosti k právním úkonům a osob nepřítomných nebo neznámých, v nichž je třeba nařídit jednání, s výjimkou jednání a rozhodování ve věci samé, j) úkony v řízení o výkonu rozhodnutí, v nichž je třeba nařídit jednání, s výjimkou jednání a rozhodování ve věci samé, k) úkony v insolvenčním řízení, s výjimkou jednání a s výjimkou rozhodnutí o 1. ustanovení insolvenčního správce, 2. odvolání insolvenčního správce z funkce, 3. zproštění výkonu funkce insolvenčního správce, 4. ustanovení prozatímního věřitelského výboru, 5. návrhu na nařízení předběžného opatření, jímž má být omezeno právo dlužníka nakládat s majetkovou podstatou, 6. úpadku, 7. zamítnutí insolvenčního návrhu, 8. tom, že dlužník není v úpadku, 9. prohlášení konkursu a o jeho zrušení, 10. schválení konečné zprávy a rozvrhového usnesení, 11. povolení reorganizace, o schválení reorganizačního plánu a jeho změn a o přeměně reorganizace v konkurs, 12. schválení plánu oddlužení a jeho změn, o přiznání osvobození od placení pohledávek zahrnutých do plánu oddlužení a o odejmutí tohoto osvobození a o zrušení plánu oddlužení, 13. ukončení provozu dlužníkova podniku, 14. věci samé v incidenčních sporech. Dle § 130 zákona č. 120/2001 Sb. (exekuční řád) tam, kde se ve zvláštních právních předpisech hovoří o soudním výkonu rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí, rozumí se tím také nařízení a provádění exekuce podle tohoto zákona. Z citovaných ustanovení plyne, že bez ohledu na to, zda jde o exekuční či jiný typ občanského soudního řízení, vyšší soudní úředník nemůže rozhodovat o místní příslušnosti soudu, jak se stalo v dané věci. Zbývá poznamenat, že v exekučním řízení může vyšší soudní úředník činit pouze úkony v řízení, v nichž je třeba nařídit jednání (§ 10 písm. j/ zák. č. 189/1994 Sb. a § 130 ex. řádu), a úkony v řízení, kde byla nařízena exekuce srážkami ze mzdy, přikázáním pohledávky nebo prodejem movitých věcí, v němž není třeba nařídit jednání, ovšem až poté, do soudní exekutor nařídí některý z uvedených způsobů exekuce. Rozhodl-li v této věci o otázce místní příslušnosti soudu vyšší soudní úředník, nebyl soud správně obsazen. Odvolací soud proto napadené usnesení zrušil (§ 219a odst. 1 písm. a/, § 220 odst. 3 o.s.ř.) a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení (§ 212 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.), ve kterém o místní nepříslušnosti rozhodne soudce, určený rozvrhem práce, dojde-li k závěru, že soud I. stupně není k projednání a rozhodování věci místně příslušným. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné. V Praze dne 13. března 2008 JUDr. Eva Zatočilová, v.r. předsedkyně senátu