Úprava poměrů nezletilých dětí pro dobu po rozvodu jejich rodičů je v řízení o rozvod manželství využitelná pouze v případě, že v době od úpravy poměrů nezletilých do rozhodnutí o rozvodu nedošlo ke změně poměrů podle § 99 odst. 1 zák. o rodině.

36 Co 104/2008 – U s n e s e n í : Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Věry Hnaníčkové a soudců JUDr. Naděždy Javůrkové a JUDr. Tomáše Vejnara ve věci péče o nezletilou E. B. a nezletilého A. B., zastoupených opatrovníkem Městskou částí Praha 4, se sídlem v P. 4, T. 350, děti M. L. B., bytem v P.4, T. 2632, zastoupené advokátkou a M. V. B., bytem v P.4, B. 828/16, zastoupeného advokátkou, o zvýšení výživného, k odvolání matky proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 13.2.2008 č.j. 0P 579/2007-39 t a k t o : Rozsudek soudu I. stupně se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízen í. O d ů v o d n ě n í : První úprava poměrů nezletilých dětí byla provedena rozsudkem soudu I. stupně ze dne 15.4.1999 pod spisovou značkou 14 Nc 289/99, který nabyl právní moci dne 19.6.1999. Tímto rozhodnutím soud schválil dohodu rodičů, kterou pro dobu po jejich rozvodu svěřil obě nezletilé děti do výchovy matky a otce zavázal přispívat počínaje právní moci rozsudku o rozvodu manželství jejich rodičů na výživu E. 2.800,- Kč měsíčně, na výživu A. 2.200,- Kč měsíčně. Vycházel ze zjištění, že matka současně s návrhem na úpravu poměrů nezletilých podala návrh na rozvod manželství, rodiče dosud bydlí v jednom bytě, otec se s dětmi běžně stýká a matce poskytuje výživné 2.500,- Kč na každé dítě. Matka pobírá mateřský příspěvek ve výši 2.343,- Kč měsíčně, otcův průměrný měsíční příjem činí 26.286,- Kč měsíčně. Manželství rodičů nezletilých bylo rozvedeno až rozsudkem soudu I. stupně ze dne 25.9.2007, č.j. 9 C 59/2007-15, který nabyl právní moci dne 26.10.2007. Z jeho odůvodnění je zřejmé, že původní návrh (podaný 25.1.1999) vzala matka nezletilých zpět, manželství bylo rozvedeno až k jejímu dalšímu návrhu ze dne 18.6.2007. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl návrh matky ze dne 26.10.2007 na zvýšení výživného pro obě děti. Akcentoval, že úprava poměrů nezletilých pro dobu po rozvodu jejich rodičů byla provedena rozsudkem ze dne 15.4.1999, jehož účinnost nastala ovšem až rozvodem manželství rodičů 26.10.2007, tedy dnem, kdy matka podala návrh na zvýšení výživného. Dovodil, že za situace, kdy o tomto návrhu soud rozhodl rozsudkem 13.2.2008, nedošlo a nemohlo dojít k takové změně poměrů na straně zúčastněných, která by odůvodňovala změnu dosavadní úpravy. Proti tomuto rozsudku se matka odvolala. Zdůraznila, že od poslední úpravy z roku 1999 došlo k výrazné změně poměrů na straně všech zúčastněných, především se výrazně změnily potřeby obou dětí. Žádala, aby odvolací soud proto správnost napadeného rozhodnutí přezkoumal. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které mu předcházelo podle § 214 odst. 2 písm. d/ o.s.ř. se závěrem, že odvolání je opodstatněno. Zákonná hlediska pro určení vyživovací povinnosti rodičů k dětem upravuje ustanovení § 85 odst. 2, 3 a § 96 odst. 1 zákona o rodině. Jsou jimi především odůvodněné potřeby dětí a možnosti a schopnosti rodičů. Tato hlediska soud musel vážit a vážil při prvé úpravě výživného v roce 1999. Podle ustanovení § 99 odst. 1 zákona o rodině změní-li se poměry, může soud pro nezletilé děti i bez návrhu měnit dohody a rozhodnutí o výživném. Takovou změnou je třeba rozumět jak změnu odůvodněných potřeb oprávněných, tak změnu v možnostech a schopnostech osob k výživě povinných. Přitom se musí jednat o změnu nikoli nepatrnou, podružnou nebo přechodnou, která se neprojevuje závažnějším způsobem v poměrech účastníků. Tato změna se musí týkat skutečností, na nichž bylo založeno dřívější rozhodnutí o rozsahu vyživovací povinnosti rodičů k nezletilých dětem, když porovnání skutečností původních se skutečnostmi novými je zásadním podkladem pro výrok o nové výši výživného. Doba, kdy se takto poměry změnily, je pak rozhodující pro počátek nové úpravy výživného. Rozhodnutí soudu o výchově a výživě nezletilého dítěte, případně rozhodnutí soudu o schválení dohody rodičů o výchově a výživě nezletilých, vychází – stejně jako každé rozhodnutí soudu – z poměrů a okolností, které existují v době rozhodování (§ 154 odst. 1 o.s.ř.). Předchozí rozhodnutí o úpravě poměrů nezletilých tedy vycházelo ze zjištěných poměrů a okolností, které soud vážil v roce 1999. Tato skutečnost nic nemění na tom, že rozhodnutí, kterým byla schválena dohoda rodičů, bylo nastaveno až na dobu po rozvodu manželství rodičů a jeho účinky tedy mohly nastat až poté. Za situace, kdy vzájemný vztah rozvodového řízení a řízení o úpravě poměrů k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu zákon neřeší, kdy ovšem z dikce § 25 zákona o rodině, logiky věci i ze smyslu právní úpravy je zřejmé, že tato dvě řízení by spolu měla časově souviset , nelze dojít k jinému závěru, než výše uvedenému. Bez ohledu na to, zda jednou přijatá úprava platí pro jakýkoli návrh na rozvod manželství podaný po této úpravě (např. za 12, 15 let), či zda ztrácí svoji účinnost, kterou soud v daném případě nemůže řešit, protože nepřezkoumává rozhodnutí o rozvodu manželství rodičů, je třeba uzavřít, že pokud v průběhu doby dojde k výrazné změně poměrů ve srovnání se stavem, který existoval v době předchozího rozhodování, je nutné, aby taková změna poměrů nalezla výraz v nové úpravě. Je podmíněna trváním poměrů a okolnostmi, které existovaly v době rozhodování soudu o výchově a výživě nezletilých dětí a staly se jeho skutkových podkladem. Není a nemůže být proto správná úvaha a závěr soudu I. stupně, že změnu poměrů je třeba posuzovat až od doby, kdy nabyl právní moci rozsudek o rozvodu manželství rodičů dětí, ke kterému došlo osm let po rozhodnutí, ze kterého soud při zvažování změn vycházel. Bude proto třeba, aby soud zjistil a zvážil případné změny v poměrech všech čtyř zúčastněných, tj. jak obou rodičů tak obou nezletilých dětí, ke kterým došlo od poslední úpravy. Již nyní je nepochybné, že od roku 1999 došlo k výrazné změně poměrů u obou nezletilých již v důsledku nárůstu jejich věku i odůvodněných potřeb, stejně jako ke změně poměrů matky, která v roce 1999 byla na mateřské dovolené a vlastní příjem neměla. Stejně tak bude třeba vážit v jakém rozsahu matka ve vztahu k oběma nezletilým nahrazuje a nahrazovala finanční přínos na jejich výživu svojí osobní péčí. Až po zjištění potřebných skutečností bude mít soud podklad pro posouzení, zda k výrazné změně poměrů, která by novou úpravu odůvodňovala, došlo či nikoli. Z důvodů výše uvedených nezbylo, než napadené rozhodnutí zrušit a vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení, ve kterém soud je vázán názorem odvolacího soudu (§ 224 odst. 3 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné. V Praze dne 10.9.2008 JUDr. Věra Hnaníčková, v.r. předsedkyně senátu