Žalobu lze pro neunesení důkazního břemene zamítnout také tehdy, pokud se účastník v důsledku nedostavení se k jednání sám připravil o možnost být poučen dle § 118a o.s.ř.

39Co 420/2007-55 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Čestmíra Slaného a soudkyň JUDr. Miluše Čechurové a JUDr. Olgy Petrové v právní věci žalobkyně: M. č. P-8 se sídlem P-8, Z. 1/35, zastoupená advokátem, proti žalovanému: J. R., naposledy bytem P-8, Z. P. b. 14/371, t.č. neznámého pobytu, zastoupený opatrovnicí L. K., v. s. ú. OS pro Prahu 8, o 47.395,- Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 22. května 2007, č.j. 10C 98/2006 - 44, t a k t o : Rozsudek soudu I. stupně s e p o t v r z u j e . Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. O d ů v o d n ě n í Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 47.395,- Kč spolu s 2% úroky z prodlení od 9.5.2006 do zaplacení a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Rozhodl takto o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení výše uvedené částky s tvrzením, že žalovaný v období od června 2003 do prosince 2005 užíval bez právního důvodu byt, jehož původní nájemkyní byla J. K. Vyšel přitom ze zjištění, že žalobkyně je oprávněna hospodařit s domem č.p. 372 v P-8, katastrální území K., který je ve vlastnictví hl. m. P., že nájemní smlouva k bytu č. 11 (dále jen „předmětný byt“) se nedochovala, že žalobkyně vystavila evidenční list, kde je jako nájemce uvedena J. K. a že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě nájemného. Soud I. stupně dovodil, že v projednávané věci se žalobkyně domáhá vydání bezdůvodného obohacení podle § 451 občanského zákoníku, které měl žalovaný získat tím, že bez právního důvodu užíval předmětný byt. Se zřetelem k tomu, že žalobkyní tvrzená skutečnost, že nájem J. K. skončil a že žalovaný předmětný byt v rozhodném období užíval, z listinných důkazů předložených žalobkyní nevyplývá a jiné důkazy, přes výzvu soudu, označeny nebyly; soud I. stupně tak dovodil, že žaloba není důvodná. V této souvislosti akcentoval, že žalobkyně nebyla přítomna při jednání, kdy byl napadený rozsudek vydán, a proto jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o.s.ř. Z uvedených důvodů, aniž se zabýval žalovaným uplatněnou námitkou promlčení, žalobu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario, když úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, ve kterém uvedla, že její právní zástupce se k nařízenému jednání nedostavil proto, že stál na chodbě budovy soudu poměrně daleko od jednací síně a neslyšel, že jsou účastníci do jednací síně voláni. Vzhledem k tomu pak nemohl u jednání přednést návrh žalobkyně na výslech svědků, jimiž by prokázala svá tvrzení, že žalovaný předmětný byt užíval od června 2003 do prosince 2005. Vyslovila dále přesvědčení, že s ohledem na to, že se žádná ze sporných stran k jednání nedostavila, bylo povinností soudu I. stupně řízení přerušit a nikoliv meritorně rozhodnout. Poukázala dále na to, že žalovaný má dosud předmětný byt ve své moci, neboť jí jej nepředal, když sice uplatnil právo na přechod nájmu k tomuto bytu, avšak žalobkyně jeho nárok neuznala. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které předcházelo jeho vyhlášení (§ 212 a § 212a o.s.ř.), v systému neúplné apelace (§ 205 a § 205a o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Jednal přitom v nepřítomnosti zástupce žalobkyně, který se k odvolacímu jednání omluvil, avšak nežádal o jeho odročení. Podle § 110 věty první o.s.ř. jestliže to účastníci shodně navrhnou nebo jestliže se nedostaví bez předchozí omluvy k jednání anebo jestliže to alespoň jeden z účastníků navrhne a ostatní se nedostaví bez předchozí omluvy k jednání, soud řízení přeruší, jestliže se to nepříčí účelu řízení. Z protokolu o jednání před soudem I. stupně ze dne 22.5.2007 odvolací soud zjistil, že opatrovnice žalovaného se k uvedenému jednání omluvila. Za tohoto stavu tedy nebyly podmínky pro přerušení řízení podle citovaného zákonného ustanovení a námitka žalobkyně není opodstatněná. Skutečnost, že právní zástupce žalobkyně se k jednání před soudem I. stupně včas nedostavil, byť byl v budově soudu přítomen, odvolací soud nemohl zohlednit. V této souvislosti je pak třeba přisvědčit soudu I. stupně, že s ohledem na nepřítomnost žalobkyně (respektive jejího právního zástupce) u jednání, soud I. stupně nemohl postupovat podle § 118a odst. 3 o.s.ř. a poskytnout žalobkyni poučení o tom, že dosud nenavrhla důkazy potřebné k prokázání svých tvrzení. V tomto směru navíc nelze přehlédnout, že právní zástupce žalobkyně je advokátem a případné důkazní návrhy na výslechy svědků, mohla žalobkyně uvést již v žalobě, což ovšem neučinila. Jestliže tyto návrhy uvádí až ve svém odvolání, jde o porušení zásady tzv. neúplné apelace podle § 205a o.s.ř. a odvolací soud k nim nemohl přihlédnout. Z uvedených důvodů proto odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil, a to včetně správného akcesorického výroku o náhradě nákladů řízení. Výrok o nákladech odvolacího řízení se opírá o ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovanému, který měl úspěch i v této fázi řízení, žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku n e n í dovolání přípustné, ledaže by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolání se podává do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím soudu, který ve věci rozhodoval v prvním stupni. V Praze dne 26. března 2008 JUDr. Čestmír Slaný, v.r. předseda senátu